úterý 30. července 2013

TAG: Jedno slovo

Zdravím Vás, perníčkové. :)

Protože je venku teď pořád horko a mně se nechce nic dělat, rozhodla jsem se dnes jen pro TAG s názvem Jedno slovo, který jsem našla u Evelin.


Ještě taková informace.. Dnes odjíždím s přáteli na chatu a budu bez internetového připojení. Nějaké články jsem Vám přednastavila a na komentáře odpovím až se vrátím, to by mělo být 6.8. :)

A teď už k  TAGu.

Tvoje vlasy? -> Vlnité

Oblíbená věc? -> Kniha

Sen z minulé noci? -> Komedie

Oblíbené pití? -> Džus

Vysněné auto? -> Audi

Místnost, ve které se nacházíš? -> Zahrada

Tvůj strach? -> Katastrofa

Co bys chtěla být za 10 let? -> Zamilovaná

S kým jsi strávila včerejší večer? -> Babička

Co nejsi? -> Kluk



Poslední, co jsi dělala? -> Jedla

Co máš na sobě? -> Plavky

Tvoje oblíbená knížka? -> Romantická

Poslední, co jsi jedla? -> Meloun

Tvůj život? -> Nevyzpytatelný

Tvé tělo? -> Opálené

Kdy ses naposledy smála? -> Dnes

Nejoblíbenější víkendová činnost? -> Koupání

Tvůj počítač? -> Asus

Pivo? -> Staropramen

Zima? -> Narozeniny

Dovolená? -> Moře

Na tvé posteli? -> Plyšáci

Láska? -> Sushi

sobota 27. července 2013

Miluju procházky, ale čeho je moc... (26. 7. 2013)


To jsem se jednou zase nechala k něčemu překecat..! Kamarádka Tí. se rozhodla, že se půjdeme projít, vyrazila jsem si v sukni a v žabách, říkám, no proč ne, pobyt na čerstvém vzduchu neni k zahození. Ale když z ní vypadlo, že procházka tam i zpět bude o obsahu 14 km, tak jsem se po probuzení z bezvědomí převlékla do botasek a kraťasů..

První kilometr se mnou nebyla řeč, protestovala jsem, namítala všemožné argumenty, ovšem bez výsledku. Pak mě ale to vycházkování chytlo a já byla happy a moje nohy taky. Ovšem asi tak jen do 5-tého kilometru (cesta tam 7 km). Potom už jsem je tahala za sebou a pokoušela se vzpomenout, jak je mám sakra odlepit od země.

Úspěšně jsme ale kilometry zdolaly, teda zatím cestu tam. A odpočinuly si u úžasného meruňkového koláče mojí prababičky a dostaly nechtěnou sprchu. Prababička má velkého psa (kříženec vlčáka a labradora), je nádherný, tak jsme ho vzaly vykoupat, ovšem, psí sušení není něco, čeho by jste se chtěli účastnit.


Po nějakém tom odpočinku jsme se teda (ač nerady) rozhodly absolvovat cestu zpět domů. Nohy neposlouchaly, plíce běžely několik kilometrů za mnou. Ale já měla pořád úsměv na tváři, i když je to neuvěřitelný.

Pán bez trička s důkazem toho, že holduje pivu nám nabízel odvoz, když jsme byly asi 4 km od domova, ale já, jakožto obrovský srab, co se moc kouká na kriminálky jsem za ním hned viděla úchyla, nebo vraha, jsem odmítla a donutila Tí. dojít pěšky.


A vzhledem k tomu, že vy právě čtete tenhle článek, je jasné, že jsem doma. Sice necítím svaly na nohou, jsem poštípaná, poškrábaná, rozlámaná a unavená, ale doma! Tí. naplánovala na zítra stejný výlet, ale to už by mě vážně zabilo, budu ráda, když se dostanu z postele..

pátek 26. července 2013

Hostitel (Stephenie Meyer)

Autor: Steprhenie Meyer
Titul: Hostitel
Originální název: The Host
Počet stran: 552
Nakladatelství: Tatran, 2008

 Anotace:
 Melanie Stryderová se odmítá vzdát. Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva. Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících „divokých“ lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. „Poutnice“ - její vetřelecká „duše“ - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří. Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopk zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže – Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují. Stephenie Meyerová patří k nejzajímavějším autorům současnosti. Ve svém Hostiteli nám předkládá strhující a nezapomenutelné dílo o vytrvalosti lásky a o samotné podstatě toho, co člověka dělá člověkem.


Kniha Hostitel u nás rozpoutala velký boom. Každý o ní mluvil, každý si ji chtěl přečíst, mít jí ve své knihovničce a moct se s ní pochlubit. Já byla výjimkou, dlouhou dobu šlo tohle šílenství mimo mě. Ale když Laurdes začala s projektem Pětistovka je jen číslo, rozhodla jsem se zapojit a tuto knihu přečíst.

Hned jsem si ji zarezervovala v knihovně a pustila se do ní. Čtení šlo celkem rychle, tedy až na ten začátek, nějakou dobu mi trvalo, než jsem knize přišla na chuť a pořádně se začetla. Občas jsem i v průběhu čtení měla nějaké špatné chvíle, kdy bych knihu nejraději zahodila a na čtení se vykašlala, ale odolala jsem.

Obálka knihy je moc pěkná, taková mystická a zajímavá. Když se na ní podíváte, hned vás napadne, proč má slečna v oku to stříbrné ohraničení. Co se stalo, jak se to stalo? Obálka opravdu odpovídá mým představám a posunuje mě ke čtení. Ale samotná kniha mě trošku přesvědčila že mimozemšťané nebudou mým oblíbeným knižním žánrem.

I přesto, že mě kniha nechytla tak, jak vás všechny ostatní. Zanechala ve mě plno emocí, které se mísí, o knize jsem hodně přemýšlela, je to něco nového, něco, co tu ještě nikdo nenapsal. Autorčin nápad byl skvělý, chvályhodný a určitě si zaslouží potlesk za to co sepsala. Nejsou to žádní ohraní upíří, jsou to noví a neokoukaní mimozemšťané, myšlenka knihy má hloubku a určitě to není jen tak nějaké obyčejné sci-fi.

Pokud jde o mě, tak sice nepoběžím do knihkupectví, abych si Hostitele pořídila domů a měl čestné místo na mé poličce, ale jsem ráda, že jsem měla možnost si ho přečíst, určitě to stojí za to a doporučuji to i vám. Knize bych dala 4/5 bodů.

Vím, že tato recenze není úplně nejpovedenější. Ale pořádně nevím co bych o knize řekla, moje pocity jsou takové rozporuplné a já přesně nevím, co si mám myslet. Ale jak už jsem řekla, je to něco nového, povedeného, neokoukaného a já to doporučuji. Z této knihy si každý z nás něco odnese.


Kniha je součástí projektu Pětistovka je jen číslo, kterého se účastním. Pořádá ho Laurdes

středa 24. července 2013

Prolezla jsem statistiky



Čas od času mě chytne taková ta blogová nálada. Doufám, že nejsem jediná, která tímto stavem trpí, protože jestli jo, je se mnou asi něco špatně. Spočívá to v tom, že prolézám svůj blog, přemýšlím nad novými články, pročítám ty staré a taky koukám na statistiky, vlastně celej den nedělám nic jinýho, než že sedím u blogu a plánuju, přemýšlím, hloubám.

Dneska je ten den, kdy mě to zase chytlo. Možná to bude tím, že s Lucifrid makáme na novém vzhledu blogu (respektive, Lucifrid maká, já jen říkám jak by se mi co líbilo..:D). Když už o tom mluvíme, až budeme vzhled nastavovat, bude blog nedostupný, tak jen aby jste to věděli. :) Vzhled by se měl objevit do konce týdne, většinu už máme hotovou.


Tak teda od rána sedím a čučím do monitoru. Hraje mi k tomu Óčko, při tom se totiž píše nejlíp. Prolezla jsem statistiky a přišla na jednu zajímavou věc. Mnohem víc, než knižní články čtete moje zápisky, největší úspěch má článek První alkohol párty - Neúspěšná, Poznala jsem anděla, dále si taky dobře stojí TAG: "Co by kdyby.." a potom jsou nějaké knižní projekty a recenze.

Musím říct, že mě to překvapilo, ale jsem strašně ráda. Protože tyhle články jsou kompletně mojí tvorbou, zatímco třeba v knižních recenzích je zkopírovaná anotace a pak můj názor, není to teda zcela moje práce a asi z toho nemáte tolik, jako z těch článků mých zápisků.


Pokud jde o klíčová slova, tak si většina z vás pamatuje adresu blogu, za což jsem ráda..:) Potom sem taky chodíte právě díky TAGu: "Co by kdyby..", který mám od Mers.

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jaké články by jste tu uvítali vy, zda spíše ty knižní, nebo nějaké ty o mě, podobné jako byla Alkohol párty..:)

úterý 23. července 2013

Nepřítel mého nepřítele (Kateřina Petrusová)

Autor: Kateřina Petrusová
Originální název: Nepřítel mého nepřítele
Série: Bavettovi
Díl: 2
Počet stran: 360
Nakladatelství: Fragment, 2013

Anotace: 
Dluhy se musí platit. To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět? Co když existuje ještě jiný způsob, jak Amy zachránit?

Kateřina Petrusová se narodila 23. března 1982 v Pardubicích. Své první dvě povídky napsala ve čtrnácti letech. Další přišly o tři roky později, kdy se zúčastnila literárních soutěží. Hned potom šlo psaní opět k ledu, dokud nenarazila na plno stejně nadšených pisatelek. Tentokrát už toho nenechala a vyklubala se z toho její knižní prvotina s názvem Nebezpečná láska. Autorka ale nelenila a už stihla vydat i pokračování ze série Bavettovi s názvem Nepřítel mého nepřítele.

Kniha pojednává o životě jedné policistky Joan, která pracovala na protidrogovém oddělení a tam si vytvořila několik nepřátel, ale hlavně jednoho nepřítele s velkým N. A ten se rozhodl, že Joan nedá pokoj, dokud drogový král Toro nedostane to, co chce. Joan měla velmi důležitý úkol, zabít jednoho z nejvýraznějších postav italské mafie, Roberta Bavettu. Pro svou dceru by Joan udělala cokoli, proto se úkol zdál jednoduchý, začal se ale komplikovat, hodně komplikovat...

Jak už bylo řečeno, kniha Nepřítel mého nepřítele je pokračováním ke knize Nebezpečná láska. Každá kniha je jiná, ale přesto jsou si velmi podobné. Po přečtení prvního dílu jsem byla velmi nadšená, strašně dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak zaujala. Těch skoro 400 stránek jsem přečetla za dva dny a těšila jsem se na druhý díl, musí být přece ještě lepší. Opak byl ale pravdou...

S druhým dílem jsem se hrozně táhla. Četla jsem ho strašně dlouho a ke čtení jsem se přemlouvala. Posledních asi 100 stránek jsem četla z donucení. Samozřejmě bylo v knize několik pasáží, které se mi opravdu líbily, ale převažovaly ty části u kterých jsme se nudila, srovnávala jsme knihu s prvním dílem, který byl o poznání lepší. Druhý díl se navíc tomu prvnímu velice podobal, co se týče příběhu a to se mi vůbec nelíbilo.

Ale musím pochválit autorčin styl psaní. Píše čtivě, takže i když vás kniha nezaujme tak jako mě a stejně už od začátku víte jak to dopadne, zajímá vás, jak to celé skončí, zda autorka neudělá nějaký zvrat. Těch posledních několik stránek už se mi nechtělo číst, ale čekala jsem, že se něco stane, jako v prvním díle, kniha ale skončila přesně podle očekávání, nebylo tam nic převratného, žádná pointa, překvapení.. Řekla bych, taková trošku kopie prvního dílu zaměřená na Roberta Bavettu.

Já osobně od knihy čekala něco víc. U prvního dílu jsem se smála, brečela jsem. U druhého dílu jsme se zasmála jednou. Těším se na autorčinu další knihu, ale tento díl mě zklamal. A proto boduji knihu 3/5 body. I přes to knihu doporučuji, určitě stojí za přečtení, jen od příběhu nečekejte tolik jako já.

neděle 21. července 2013

21. 7. 2013 + Foto

Zdravím vás perníčkové! :)


Ani dnes se nám nevyhnulo sluníčko (díky Bohu za to). A tak jsem se i já rozhodla vyrazit k vodě. Děda mi dal dohromady kolo, protože mi bylo důrazně řečeno, že mě ze silnice někdo seškrabávat nebude, když si rozbiju hubu (pardon za ten výraz). Tak jsem teda vyrazila a hodinu později, než jsem měla v plánu, ale bezpečí na prvním místě, no ne?


Konečně nám udělali cyklostezku z města až k rybníku, tak jsem mohla jet v klidu, jak se mi chtělo..:) Klid, žádný auta, všude kolem zelená krajina..:) Miluju to tam, ale  velké město (Plzeň) má něco do sebe. :)


Abych přes ty prázdniny nezlenivěla a v září se vešla do futer vchodu naší školy kde se (hlavně na konci vyučování) chtějí dostat všichni rychle ven. Musela jsem se začít trochu hýbat. Tak proto jsem vyrazila na kole, potom samozřejmě následovalo odpoledne proležené pěkně u rybníka s knihou. Ale 8 km je 8 km..:)


Pan co ležel na trávě vedle mě si četl knížku ve čtečce (Kindle), kdyby jste věděli jak já mu závidím. Už bych si jí taky koupila.


Dneska jsem měla vážně krásný den. Kniha, sluníčko, teplo, voda..:) Ale ta cesta zpátky, která byla hlavně do kopce mi teda dala zabrat. Ale co bych pro své (snad jednou) vysportované tělo neudělala, že.. Co na tom, že se zmrzačím, nebo vyplivnu plíce...


Doufám, že jste dnes taky vyrazili někam ven, nejlépe tedy k vodě. :)

sobota 20. července 2013

První alkohol párty - Neúspěšná



Úspěšně ukončený první ročník na střední škole se přece musel nějak oslavit, no ne? Neříkejte, že vy jste to neslavili. To je důležitý životní krok. Víte kdo dostal nápad na tu šílenou alkohol párty? No samozřejmě já! To byl ten nejpitomější nápad jakej jsem kdy dostala, a že jsem těch blbejch nápadů měla dost.

Složila se parta, nakoupil se alkohol a šlo se do parku. Nejdřív jsme se snažili bejt neuvěřitelně nenápadný, ale po několilka lokách toho všeho co tam bylo už to bylo zkrátka nemožný. Ozýval se hlasitý smích, všichni jsme si projevovali city a přišel na řadu dokonce i imaginární kamarád.


Času bylo málo, alkoholu hodně. Tak se to míchalo všechno dohromady a pilo se rychle. Kdo měl sakra vědět, že vodka nejde dohromady se šampaňským? Dobře, všichni to ví, ale mě to nikdo neřekl. Že to nebyla nejlepší kombinace jsem zjistila až po velmi nenápadném příchodu na intr s motající se hlavou a třemi hodinami strávenými v šílené poloze nad kýblem.

Nebyla jsem ovšem sama, která se nevyspala. Bylo nás myslím pět a tři z nás strávili noc stejným způsobem jako já. K snídani jsem měla suché rohlíky a video s mými večerními výroky od spolubydlící. A po šílené snídani mě čekala nekolika hodinová procházka lesem, tedy stopovačka se třídou.

Po své první alkohol párty mi došlo několik důležitých věci..

  • Nikdy se neopíjej v týdnu!
  • Nikdy nepij šampaňský spolu s tvrdým alkoholem!
  • Nikdy nic nepij!

K něčemu to ale přece jen bylo dobré.. Vím, jak dopadám když se opiju. Motá se mi hlava a s největší pravděpodobností se mému žaludku alkohol moc nelíbí, asi ví, že tělu moc neprospívá. Vím, jak dopadají moji přátelé, jedna má imaginárního kamaráda, druhá všechny pusinkuje, třetí se pořád směje a čtvrtá vypadá pořád normálně, jak to sakra dělá?

Jestli budu ještě někdy pít, myslím že se tomu nevyhnu, přátelé už plánují další akci, budu si dávat pozor na to, co piju. Slibuju!

pátek 19. července 2013

Poznala jsem anděla

Nepoštěstí se to každému, ale já si to asi zasloužila. Těžko říct čím. Asi nějaká chyba u nebeský brány, řekla bych.. Ale do života mi vstoupila jedna slečna, je to učiněný anděl. Jmenuje se Káťa a už rok se mnou sdílí jednu třídu na střední škole.

Naše setkání nebylo nic moc. Původně to nevypadalo moc nadějně. Ale po tom, co jsme spolu s obrovskýma báglama na zádech vyšláply jeden šílenej kopec a pak strávili týden v jednom pokoji na lyžáku a padaly na hubu na svahu se všechno změnilo.

Dlouho jsem neměla tak úžasný týden jako v lednu loňského roku, týden strávený právě s Káťou. Já na ten lyžák fakt nechtěla, ale ona to změnila. Kecala se mnou v posteli, větraly jsme nohy z balkonu, protože jako bejt několik hodin v lyžákách fakt neni nic extra! A pak mě nechala usnout v její posteli, kde jsem si nabíjela mobil.

Když jsme si umyly vlasy, obě jsme vypadaly jako brokolice. Ale nevadilo nám to. S ní bych vyšla ven v teplákách, podobala se jakékoliv zelenině a bylo by mi to jedno. Protože s ní jsou i ty nejobyčejnější věci na světě humorné a k smíchu.



Káťa je skvělá holka, mám jí strašně ráda, ona si ani nedovede představit jak moc.. Ale abych vysvětlila nadpis článku.. Hodnější holku než je tahle jste nepotkali, nikdo.. To vám tady odpřísáhnu. Než jsem poznalaji, myslela jsem, že už všichni umí jen pomlouvat a nenávidět, ale tyhle slova ona nezná, snaží se všem pomoct, kašle na sebe, jen aby byli ostatní šťastní.

Zbožňuju tu slečnu, která se se mnou fláká na dvou hodinách TA, dokážu s ní mluvit o čemkoli a pořád čekám, kdy mi koupí malýho Alvina (chipmunka). Každej chce mít přece doma Alvina juniora. :)

To jen aby jste věděli, jak úžasné mám přátele..:)
Vám všem bych je přála.

čtvrtek 18. července 2013

Nebezpečná láska (Kateřina Petrusová)

Autor: Kateřina Petrusová
Originální název: Nebezpečná láska
Série: Bavettovi
Díl: 1
Počet stran: 376
Nakladatelství: Fragment, 2012

Anotace:
Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie.Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?

Celá kniha se točí okolo dvou hlavních postav, a to Michaela (duševně nemocného mladého muže) a Paige (jeho ošetřovatelky). Paige se k Michaelovi dostane v podstatě náhodou, její bývalý zaměstnanec jí doporučí Michaelovým rodičům (Bavettovým) a ona práci získá. Paige je se svou novou prací naprosto spokojená a šťastná, ale jednoho dne musí s Michaelem urychleně odjet, idylka se začíná rozpadat a věci komplikovat. Zdá se, že rodina Bavettových nebude tak úplně obyčejná. 

S knižními postavami jsem byla spokojená, každá z nich měla něco do sebe. Při čtení knihy se ve mě míchaly různé pocity, brečela jsem, smála jsem se. Co víc může čtenář od knihy čekat? Dostala jsem vše, co jsem chtěla. Báječný příběh, nevyzpytatelný konce, zápletku, city, kriminalitu...

Autorčin styl psaní se mi velmi líbil. U knihy s rozsahem tak velký, jako byl tento (skoro 400 stran) jsem se bála, že děj bude natahovaný a já se při čtení budu nudit, detaily budou otřepané. Ale to se mi u této knihy nestalo, už jsem zjistila, co znamená, když někdo přečte knihu jedním dechem.. :)

Nemůžu knihu ohodnotit jinak než 5/5 bodů. Už mám na poličce v knihovničce druhý díl a chystám se do něj brzy pustit. Lépe nepsanou knihu jsem dlouhou dobu nečetla. Je skvělé, že se Česká republika může pochlubit tak báječnou spisovatelskou jakou je Kateřina Petrusová.

středa 17. července 2013

Jasná schizofrenička

Já vím, že se o takových věcech nežertuje, ale slovo schizofrenie je to jediné, co mě napadne, když přemýšlím nad sebou a nad svým blogem. Ne, tohle nemá být a doufám že to nebude depresivní článek, mělo by to být vtipné. Ale možná je vlastně k pláči, že ze mě blog udělal schizofrenika. Vy to nepozorujete?

Já nevím, jak jste na tom vy, ale pokud jde o mě, tak nikdo z mého blízkého okolí (kromě mé nejlepší kamarádky) o mém blogu neví. Bloguju tak nějak inkongnito. Vím, že kdyby o blogu věděla třeba mamka, už bych nepsala všechno, co píšu a co se psát chystám (nebojte..). :) Prostě bych si dávala pozor, takhle nemusím..

Když to vezmeme trošku s nadsázkou, vedu vlastně dvojí život. Jeden takhle s přáteli a rodinou, reálný život se starostmi. A druhý život s vámi na blogu, virtuálně. Ale nemohu si na nic stěžovat, se svými oběma životy jsem neuvěřitelně spokojená.


Nemám potřebu o svém blogu nikomu říkat, takhle mi to vyhovuje. Nemusím se stydět, za to co dělám, protože o tom nikdo neví, nemusím poslouchat narážky, můžu psát co chci, kdy chci a jak chci, to je to nejcenější. Blog mě baví a rozhodně nemám v úmyslu s ním přestávat.

I přesto, že ze mě blog udělal schizofreničku s dvěma životy, tedy vlastně psychicky labilní osobu, nebo osoby? Dominiku a Dominicu Droom.. Tak mi blog hodně dal, přinesl a změnil mi život, změnil můj postoj a pohled na svět. :) Potřebovala jsem to. Stala se ze mě optimističtější osoba a to mi chybělo. :) Život totiž není jen o starostech..

pondělí 15. července 2013

Pětistovka je jen číslo



Už nějakou dobu vím o novém projektu, který má na svědomí Laurdes. Projekt už jste určitě taky zaregistrovali, jmenuje se Pětistovka je jen číslo a jde o to, přečíst přes prázdniny pár knih, jejichž stránkový obsah přesahuje 500. Začala jsem se s projektem potkávat na mnoha blogách a pořád jsem okolo něj tak nějak chodila, občas si přečetla článek bloggerů, co se do projektu zapojili, ale říkala jsem si, že bych to asi nezvládla a že ani neznám moc knih, které mají tak velký stránkový obsah.

Dnes jsem se ale pustila do hledání a našla hned několik knih, které bych si ráda přes léto přečetla. Takže se taky do projektu zapojím, snad se nezahambím a alespoň tu jednu knihu přečtu, když vy všichni budete vědět, že jsem se do projektu pustila, snad to půjde líp. Vím, že sama bych se k tomu nejspíš nedokopala. :)

Přes prázdniny bych ráda přečetla: 

  • Hostitel (Stephenie Meyer)
  • Dekameron (Giovanni Boccaccio)
  • Pod kupolí (Stephen King)
  • Padesát odstínů šedi (E.L. James)
  • Šifra mistra Leonarda (Dan Brown)


Pokud víte ještě o nějakých knihách, které by se mi mohly líbit, určitě se pochlubte v komentářích..:)

neděle 14. července 2013

Databáze knih



Všichni knihomolové mají Goodreads, ale s tím si já nerozumím, nespolupracuje se mnou, já nespolupracuji s ním a zkrátka si vážně nerozumíme. Rozhodla jsem se tedy, že si najdu nějakou náhradu za Goodreads a myslím, že jsem jí našla, je to Databáze knih.

Pro mě, je úžasnou výhodou, že celý web je česky,takže nemusím nic překládat, nemusím se bát, že něco spletu při hledání, nebo psaní. Zatím jsem našla všechny knihy, které jsem hledala, popisy autorů, jsem prostě naprosto spokojená.


I já už jsem na Databázi knih vytvořila svůj profil a už jsem do bazaru dala pár knih, tak se můžete mrknout, třeba se vám něco zalíbí. Něco málo jsem si do profilu už přidala, pár přečtených knih, pár knih které přečíst chci, nebo si je chci koupit.


Ze svého dnešního úlovku, tudíž objevení Databáze knih mám opravdu radost.

Má někdo z vás také profil na Databázi knih? 

On my wishlist (1)


Projekt z dílny Book Chick City

O co jde: Ukázat knihy, které by jste si rádi pořídili do své knihovničky

  
POSLOUCHEJ!

Originální název: Just listen
Autor: Sarah Dessen
Počet stran: 384
Nakladatelství: CooBoo, 2012

Anotace: 
Ještě vloni byla Annabel holka, co má úplně všechno – nebo aspoň tuhle roli hrála v televizní reklamě na Obchodní dům Kopf. Letos nemá nic. Nejlepší kamarádka Sophie ji opustila, rodinné štěstí ničí anorexie starší sestry a ve školní jídelně si není ke komu přisednout. Dokud nepotká Owena Armstronga. Vysoký, výrazný a hudbou posedlý Owen je polepšený mizera odhodlaný říkat lidem pravdu. Možná by Owen mohl Annabel pomoct vyrovnat se s tím, co se jí přihodilo tu noc, kdy se Sophií přestaly být kamarádky.


Kniha autorky Sarah Dessen s názvem Poslouchej! mě zaujala už na první pohled svou obálkou. Po přečtení anotace jsem byla nadšená ještě mnohem a víc a jsem přesvědčená, že si knihu co nejdřív pořídím. Na knihu jsem si přečetla mnoho pozitivních hodnocení a už se těším až bude zaujímat čestné místo v mé knihovničce.  

sobota 13. července 2013

Život je jen náhoda (Lucie Bílá)

lucie_bila_zivot_je_jen_nahoda_s200Pro dnešek přináším takovou minirecenzi na foto knihu o profesním i soukromém životě jedné báječné zpěvačky Lucie Bílé.

Vladimír Komárek vždy říkal: „Co se napíše, to už se nemusí pamatovat.“ Já to říkám i o fotkách Lukáše Fronka. To on se mnou prožívá denně všechna vystoupení. Díky jeho fotkám můžu předchozí den hodit za hlavu a těšit se tak na ten následující. Začalo to rokem 2010, který byl tak neuvěřitelný, tak „fantastický“, že stálo za to vydat ho v knižní podobě. Je to takové holčičí obrázkové čtení. Kniha byla 4. května slavnostně pokřtěna a hurá na focení druhého dílu – 2011 – Život je jen náhoda.
Tak příjemné komiksové čtení, moji milí.
Vaše Lucie Bílá


Lucka u nás patří k velmi výrazným osobnostem v showbyznysu. Když se řekne její jméno, každý si představí tu černovlasou zpěvačku s pronikavým hlasem a skvělým úsměvem. Lucie ale není jen zpěvačka, ale také se aktivně podílí na mnoha charitativních akcích a to já oceňuji.
Líbí se mi, jak se chová ke svým fanouškům a k lidem okolo, už několikrát jsem se s ní setkala a nikdy se mi nestalo, že by byla negativní, odmítla se podepsat, nebo vyfotit. Vždycky mě naplnila energií a optimismem.

Pokud jde o knihu, tak já jsem naprosto spokojená. Z fotek, které v knize najdeme čiší optimismus, radost ze života a energie Lucky. Komentáře k fotografiím připisovala sama zpěvačka, takže vidíme, že si nenechala udělat knihu a sama neseděla na kafi, ale na tvorbě knihy se aktivně podílela. Najdeme tam jak fotky z koncertů, tak fotky ze soukromého života, které jinde nemáme možnost vidět.
Ke knize je přiloženo ještě DVD na kterém určitě budou zajímavé scény. Bohužel jsem ho ještě neměla možnost shlédnout, kniha totiž poputuje k mé babičce, jako narozeninový dárek, proto jí nechci DVD rozbalovat a podívám se na něj až s babičkou.


Pokud i vy patříte mezi fanynky a fanoušky Lucie Bílé, tak koupi knihy určitě doporučuji. Nebudou to vyhozené peníze, ale dobře investované. :) To mohu potvrdit.

pátek 12. července 2013

Prázdninový knižní TAG


Prázdninový knižní TAG má na svědomí úžasná Simona, která má na vymýšlení TAGů opravdu talent a doufám, že s tím nepřestane, protože se mi její nápady velmi líbí. Rozhodla jsem se do prázdninového TAGu také zapojit, snad se bude líbit.

  • Čteš o prázdninách více nebo méně než přes rok?
Určitě více. Mám více volného času, tak se mi čte mnohem lépe, nemusím knihu začít číst a kvůli nedostatku času a návalu učení se k ní vrátit až po delší době. Nemám ráda takové to trhané čtení, kde jsou dlouhé pauzy. A navíc ráda čtu venku a na sluníčko, takže léto je ideální.:)

  • Když si vybavíš prázdniny, jakou knihu si s nimi spojíš?
Nemusím dlouho přemýšlet a v hlavě mi hned zasvítí název románu "Polibek pro Annu". Četla jsem jí myslím loni v létě, nebo nějak na podzim. Podle mě je to typicky letní román, četl se mi velmi dobře a když se řekne léto a prázdniny, představím si přesně tuto knihu. 

  • Kolik si schopná vzít knih na dovolenou?
Velkou roli zde hraje délka dovolené, ale když vezmeme takovou průměrnou délku, což je týden, tak bych si vzala asi dvě knihy.



  • Čteš o prázdninách nějakou povinnou četbu?
Rozhodně ne! Pokud jde o mě, tak povinnou četbu nechávám na školní rok. O prázdninách čtu knihy, které mě baví a číst je chci, povinnou četbu čtu většinou tak nějak z donucení, ale chystám se. Když už jsme u toho, máte nějakou oblíbenou knihu z povinné literatury, která se dobře čte? 

  • Preferuješ klasické knihy (papírové) nebo e-knihy (elektronické)?
Zatím jsem neměla možnost držet v ruce čtečku elektronických knih a číst e-booky. Ale určitě bych si do budoucna chtěla čtečku pořídit a vyzkoušet, co se mi bude číst lépe. Nemám ráda, když mi lidé kolem zírají na obálku knihy a dívají se co čtu, tak v tom mi přijde čtečka dobrá. 

  • Jakou knihu by jsi ráda viděla zfilmovanou?
Knihy od Kateřiny Petrusové, skvělé české autorky. Jsou to "Nebezpečná láska" a pokračování "Nepřítel mého nepřítele", druhý díl jsem ještě nečetla, ale už ho mám doma, včera dorazil, tak se na něj vrhnu. Zajímalo by mě, jací herci by ztvárnili postavy. 


  • Kdyby jsi měla možnost prožít den s nějakou knižní postavou, jaká by to byla?
Tak to je hodně těžké, nad touto otázkou jsem se musela hodně zamyslet. Nejspíš by to byl někdo z Bavettovic rodiny. Z románu Kateřiny Petrusové o kterém jsem psala v předchozím bodu. 

  • Které místo z knih bys ráda navštívila?
PoloSvět. :)

Mám svůj směr! (Třikrát hurá!)

Všichni můžeme slavit, uspořádáme pořádnou párty! A víte proč? Protože já, Dominica, jsem právě našla svůj blogový směr. Už jsem dříve měla nějaké blogy, ale nevěděla jsem o čem psát, nebo nebyl čas a proto blogy krachly. A teď už to konečně přišlo, jako blesk z čistého nebe. Už vím jak se můj blog bude jmenovat, jaká bude moje přezdívka a na co bude blog zaměřen. Že to ale byla pěkně dlouhá cesta..



Doufám, že jste zvědaví k čemu jsem dospěla..
Tak už vás nebudu napínat..
A nebo možná ještě chvilku joo..:)
Né, teď už vám to vážně řeknu..

Takže.. Z mého blogu s webovou adresou http://dominicadroom.blogspot.cz/, s názvem Pelíšek písmenek a s autorkou Dominicou Droom se stává..

V první řadě knižní blog s knižními recenzemi a knižními projekty a TAGy. Toto knižní šílenství bude prokládáno mými deníčkovskými zápisky, takovými (snad) vtipnými příhodami z mého běžného života. Inspirovala jsem se u blogerky a mé (troufnu si říct) dobré kamarádky Lucky, která má kosmetický blog prokládaný svými vtipnými články ze života.

Tak doufám, že se vám můj nápad líbí a budete spokojeni.. :)

čtvrtek 11. července 2013

První setkání s revizorem

Co si budeme povídat, jsem holka z malého města, téměř z vesnice. Proto jsem se rozhodla se na střední školu přesunout do velkoměsta, pokud se Plzni dá tak říkat. S tímto přesunem se spojovalo několik novinek, nejsem sice žádný buran, který by v životě neviděl tramvaj, ale co to je sakra ta Plzeňská karta? A co teprve dva typy lístků na tramvaj, kdo se v tom má vyznat..

Začátkem školního roku, když jsem ještě neměla vystavenou legitku (Plzeňskou kartu) na MHD jsem musela jezdit na ty šíleně drahý a otravný lístky. Ale protože jsem byla ta malá vylekaná holka, vůbec mi nedošlo, že jsou těch lístků dva typy, to až po čase. Jeden byl za 9 kč a druhý za 18 kč. Kdo měl vědět, že se cenově liší podle věku? Já si myslela, že ty levnější jsou přestupní na 15 minut a ty dražší na 30, tak jsem si vesele jezdila těmi levnějšími.

Nakonec jsem tedy zjistila, že lístky nejsou přestupní a že ty levnější jsou pouze do 15 let a pro důchodce. A mně už v té době 15 let dávno bylo.


Jednoho dne jsem vyrazila ven s bratránkem, píchla si ten levnej zelenej lístek a bratránek mě obeznámil s tím, jak to s tou cenou je. Najednou se za mnou vynořil revizor, já viděla jenom ten odznak a nejradši bych vyskočila z tramvaje. Celá rozklepaná mu podám lístek a on začne "Kolik vám je let? Už máte občanku?". Já se na něj suverénně podívám a říkám "Je mi 14, občanku ještě nemám"

Revizor si mě chvíli prohlíží, potom kývne a odchází. Já měla náběh na srdeční příhodu, ale přežila jsem, srdce mi v hrudi dalších 30 minut poskakovalo jako o závod. Ve společnosti revizora jsem byla šíleně vděčná za to, že vypadám mladší než jsem. Takové štěstí jen tak někdo nemá.

středa 10. července 2013

TAG: "Co by kdyby.."

Dne si dáme jen odpočinkový článek, byla jsem se projet na kole, potom si zaběhat a vtomhle horku už se mi nechce vymýšlet vůbec žádný článek, proto jsem se rozhodla pro TAG. Na stránkách u Mersmerize jsem našla TAG s názvem "Co by kdyby.." ihned mě zaujal podle názvu, po přečtení jsem byla ještě víc nadšená a rozhodla jsem se, že ho zveřejním i na svém blogu. Myslím, že je to skvěle vymyšlený TAG, který původně vznikl u Vratinky, tímto jí děkuji.
Ještě jsem se rozhodla TAG malinko pozměnit..::)


"Kdybych..."
..nestudovala obor, který studuji.. tak bych s největší pravděpodobností vysedávala ve školní lavici nějaké ekonomky a myslím, že bych tam nebyla spokojenější, než jsem na svém oboru. Ze začátku to se mnou a s mým studiem nevypadalo zrovna růžově, nebyli jsme kamarádi, ale mraky přešly a já jsem spokojená, neměnila bych.

..se neomezovala v jídle.. svět by se nejspíš nezbořil, když se zamyslím, vlastně se ani moc neomezuji. Když mám na něco chuť, prostě to s ním, nemám tak silnou vůli, abych okolo tabulky čokolády chodila a ani se jí nedotkla, i když bych jí ocenila! Vždy když nějak zhřeším, snažím se to vykompenzovat sportem, zatím se celkem daří, nemám postavu modelky, ale stěžovat si nemůžu.

..neutrácela tolik za knihy... moje peněženka by byla mnohem spokojenější a netřásla se strachy vždy, když se blížíme ke knihkupectví. Ale taky bych na druhou stranu byla nevzdělaná a neměla bych se slohových prací ve škole jedničky, moje slovní zásoba by určitě nebyla tam, kde díky knihám je. 


..měla neomezený vstup do sushi barů... tak bych za chvíli vypadala jako velká koule na nohách. Sushi je jedno z jídel, které si vážně nemohu odpustit, už si neumím představit, že bych ho třeba měsíc nejedla. A sushi bary by určitě zkrachovaly, protože bych s sebou vzala van Kotenovou a ostatní by měly smůlu, protože když se my dvě sejdeme u sushi, za chvíli je po zásobách a můžou zavřít. 

..nežila v ČR, bydlela bych... určitě v Berlíně v krásném velkém domečku se zahradou po které by pobíhal bernský salašnický pes. A pokud by to nebylo v Německu, bylo by to v Barceloně, ale to pouze v krajním případě. 

..mohla vynechat jednu nezbytnou činnost během dne... nemusím se dlouho rozmýšlet, jednoznačně by to bylo mytí vlasů. K téhle činnosti se neuvěřitelně dlouho přemlouvám, zvlášť o prázdninách, když vím, že budu doma, tak než se k umytí vlasů dokopu, musím už fakt vypadat hrozně. 



..poslechla radu mých rodičů... nikdy bych nebyla bruneta, ale blondýna se zničenými vlasy od toho věčného barvení, nebyla bych na škole na které jsem, neměla bych svého milovaného Beníka (pejsek - jorkšír). 

..nebydlela přes školní rok na internátu... vyhnula bych se mnoha průšvihům, ale nenašla bych si tolik úžasných přátel, nezažila bych ty neuvěřitelné salvy smíchu. Nenaučila bych se jak být vzhůru až do půlnoci, aniž bych umírala únavou. Nepoznala bych, co je to opravdový hlad :D.