úterý 23. července 2013

Nepřítel mého nepřítele (Kateřina Petrusová)

Autor: Kateřina Petrusová
Originální název: Nepřítel mého nepřítele
Série: Bavettovi
Díl: 2
Počet stran: 360
Nakladatelství: Fragment, 2013

Anotace: 
Dluhy se musí platit. To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět? Co když existuje ještě jiný způsob, jak Amy zachránit?

Kateřina Petrusová se narodila 23. března 1982 v Pardubicích. Své první dvě povídky napsala ve čtrnácti letech. Další přišly o tři roky později, kdy se zúčastnila literárních soutěží. Hned potom šlo psaní opět k ledu, dokud nenarazila na plno stejně nadšených pisatelek. Tentokrát už toho nenechala a vyklubala se z toho její knižní prvotina s názvem Nebezpečná láska. Autorka ale nelenila a už stihla vydat i pokračování ze série Bavettovi s názvem Nepřítel mého nepřítele.

Kniha pojednává o životě jedné policistky Joan, která pracovala na protidrogovém oddělení a tam si vytvořila několik nepřátel, ale hlavně jednoho nepřítele s velkým N. A ten se rozhodl, že Joan nedá pokoj, dokud drogový král Toro nedostane to, co chce. Joan měla velmi důležitý úkol, zabít jednoho z nejvýraznějších postav italské mafie, Roberta Bavettu. Pro svou dceru by Joan udělala cokoli, proto se úkol zdál jednoduchý, začal se ale komplikovat, hodně komplikovat...

Jak už bylo řečeno, kniha Nepřítel mého nepřítele je pokračováním ke knize Nebezpečná láska. Každá kniha je jiná, ale přesto jsou si velmi podobné. Po přečtení prvního dílu jsem byla velmi nadšená, strašně dlouho jsem nečetla knihu, která by mě tak zaujala. Těch skoro 400 stránek jsem přečetla za dva dny a těšila jsem se na druhý díl, musí být přece ještě lepší. Opak byl ale pravdou...

S druhým dílem jsem se hrozně táhla. Četla jsem ho strašně dlouho a ke čtení jsem se přemlouvala. Posledních asi 100 stránek jsem četla z donucení. Samozřejmě bylo v knize několik pasáží, které se mi opravdu líbily, ale převažovaly ty části u kterých jsme se nudila, srovnávala jsme knihu s prvním dílem, který byl o poznání lepší. Druhý díl se navíc tomu prvnímu velice podobal, co se týče příběhu a to se mi vůbec nelíbilo.

Ale musím pochválit autorčin styl psaní. Píše čtivě, takže i když vás kniha nezaujme tak jako mě a stejně už od začátku víte jak to dopadne, zajímá vás, jak to celé skončí, zda autorka neudělá nějaký zvrat. Těch posledních několik stránek už se mi nechtělo číst, ale čekala jsem, že se něco stane, jako v prvním díle, kniha ale skončila přesně podle očekávání, nebylo tam nic převratného, žádná pointa, překvapení.. Řekla bych, taková trošku kopie prvního dílu zaměřená na Roberta Bavettu.

Já osobně od knihy čekala něco víc. U prvního dílu jsem se smála, brečela jsem. U druhého dílu jsme se zasmála jednou. Těším se na autorčinu další knihu, ale tento díl mě zklamal. A proto boduji knihu 3/5 body. I přes to knihu doporučuji, určitě stojí za přečtení, jen od příběhu nečekejte tolik jako já.

Žádné komentáře:

Okomentovat