středa 28. srpna 2013

Blogová maminka Evelin

Dnes jsem se rozhodla, že Vám povím takový příběh, který už někteří z vás možná znají, ale pro pár nových návštěvnic bude neokoukaný a neznámý. Jak už napovídá název, moje povídka se bude týkat mě, blogu a mé blogové maminky.

Jednoho krásného dne se mladá slečna jménem Dominika rozhodla, že si založí blog, neměla vůbec tušení co s blogem dělat, jak začít, co psát. No teda dobře, abych jí uplně nekřivdila tak něco málo už o blogování věděla, protože už se dřív o něco jako blog pokusila, ale nemělo to velký úspěch. Ale zkrátka i teď, když si 1.7. 2013 založila ten nový internetový svět s názvem Pelíšek písmenek, byla to pořád začátečnice a potřebovala (potřebuje) občas trošku (hodně) popostrčit (nakopnout).


Od začátku, i v minulých pokusech o blog, jí provázel jeden úžasný človíček s velkým srdíčkem a krásnou dušičkou. Byla to už zaběhlá bloggerka Evelin, která kdo ví jak na Domčin blog přišla. Stala se jejím prvním pravidelným čtenářem, přinášela pochvalu i kritiku. Ona byla ta, co to s Domčou táhla už od začátku, nikdy nad ní nezanevřela a když se vším chtěla seknout, byla to právě Evelin, kdo řekl, že na to má, že něco v té její hlavě najde a jednou z ní bude úspěšná bloggerka.

Nikdo sice nevěří tomu, že z té šedé myšky někde pod kobercem blogové sféry jednou bude úspěšná a uznávaná bloggerka, ale snít se přece může, no ne? :) Třeba se jednou vypracuje k těm vysněným 100 pravidelným čtenářům, třeba taky ne. Úspěch bude i to, když přežije ten pověstný kritický první rok blogování.


Ale to jsem se zase dostala někam jinam. Tenhle článek patří Evelin, dámě, díky které tento blog funguje, protože nebýt jí, tak blog není tam, kde je. Kdyby si mě Evelinka nevzala pod svá křídla, už bych s tím zase dávno sekla a teď nejspíš nesmyslně chatovala na nějaké sociální síti.

Takže Evelinko.. Dovol mi, nazvat tě mou blogovou maminkou. Jsem ráda, že jsi to se mnou nevzdala a stále v tom všem jedeš se mnou, pomáháš, chválíš, kritizuješ. Děkuji za tvou přízeň. Tenhle blog bude navždy tak trochu tvůj, protože ty k němu už prostě patříš. :)
PS: Doufám, že jsem ti udělala nějakou reklamu :D

pondělí 26. srpna 2013

Předškolní stres

Krásné pondělní ráno. :)

Dnes jsem tu zase s jedním z deníčkovských zápisků, omlouvám se, ale teď nemám jiné nápady, tak doufám, že nepohrdnete ani tímto článkem. Slibuji, že se začátkem školy se to změní a budu vás zahlcovat, doufám že, zajímavými články.

Vyhlídnutý batoh :)

Vy všichni, co jste si teď užívali dvou krásných měsíců volna už se určitě taky připravujete na ten pracovní proces do kterého vás příchod do školy opět zařadí. Ani já nezahálím a už také myslím na školu. Vlastně se tam celkem těším, ale k tomu se dostanu. :)

Začínám vybírat a nakupovat školní pomůcky, nějaké ty sešity, propisky, zvýrazňovače a podobně, to všichni znáte. Čeká mě ale také koupě nové cestovní tašky a batohu. Už jsem si je vyhlédla, obrázky tady máte. Zítra, pokud bude počasí přát, nejspíš vyrazím a pokoupím to.

S největší pravděpodobností mě také čeká stěhování na jiný pokoj na internátu. Se spolubydlící jsme se teď přes prázdniny několikrát nepohodly a já jsem si jistá, že už to nepůjde dál. Dnes se dozvím, jestli budu mít nové vyhlídnuté bydlení a nebo jestli budu spát na chodbě. Tak mi držte palce prosím..:)

Vyhlídnutá cestovní taška :)
RŮŽOVÁ ÉRA ;)))

A jak jsem na začátku psala, že se do školy celkem těším. Tak teda jako těším, za těmi lidmi, vzhledem k tomu že z domova to mám do školy 77 km, tak jsem nikoho z nich přes prázdniny neviděla. To nadšení mi ale trošku kazí učení. Ale všechno se dá zvládnout. :) Kdo by v září, když jsem byla stále v slzách, řekl, že se tam budu těšit? Já teda ne! :)


Co vy? Také jste v předškolním stresu? Nebo nic neřešíte? :)

pátek 23. srpna 2013

Dva dny pracujícím občanem

Krásné páteční dopoledne moji milí.. :)

Už čtyři dny se na blogu neukázal žádný článek, to u mě není zvykem. Mohli jste si všimnout, že většinou píšu obden. Ale moje menší neaktivita má svůj důvod. Na dva dny se ze mě stal pracující člověk. Peníze jsou v dnešní době hodně důležitou součástí a i mě se nějaká ta korunka hodí. :)

Fakt jsem něco dělala..:))
Stalo se to tak.. Můj brácha dělá kuchaře v jedné restauraci, co tu máme. A vypadla jim servírka, tak řekl mě, jestli bych to na dva, nebo tři dny nevzala. A já samozřejmě souhlasila, teď totiž žádné plány stejně nemám. Říkala jsem si, že to bude pohoda, počasí celkem ušlo, ale žádné tropy, tak jsem žila v domnění, že nepřijde moc lidí.. Ale opak byl pravdou. Hospoda byla plná a já se za barem nestačila otáčet. První den v pracovním kolotoči jsem se dostala do postele po půlnoci a ten druhý až kolem druhé hodiny ráno.

Ale když si člověk potom plánuje, co všechno si za vydělané penízky koupí, zapomene na bolavé nohy, nepříjemné zákazníky i spálenou ruku.

Bylo tam ale i pár úsměvných okamžiků. Utvrdila jsem se v tom, že jednou chci pracovat s lidma, je to totiž ta nejvděčnější práce. :) No jen řekněte.. Kde jinde by vám přišli lidi do hospody s kozlíkem, který by vám na zahrádce ožíral kytky? Skáču kolem lidí v hospodě, vyjdu ven a tam kozlík, to si pak chvíli říkáte, jestli v té smaženici co jste jedli nebyly lysohlávky..

Takhle mi bráška přinesl moje první vlastnoručně vydělané peníze.. :) 
Bylo to zkrátka fajn..:) Mám báječného bráchu a máme spolu úžasný vztah..:)

Pokud jde ještě o nějaký novinky.. Tak jsem zase změnila výběr notebooku.. Mám dva nové favority.. Upustím od bílého notebooku, zjistila jsem, že Sony vaio nakonec není to pravé.. Pokud by se mezi vámi našel někdo, kdo rozumí notebookům, určitě se mi ozvěte na email (Dominica.Droom@seznam.cz), potřebovala bych poradit.. 

Díky moc :)

Mějte se fajn..
D. :))

pondělí 19. srpna 2013

Pečeme: Dokonalý perník

Krásné pondělní ráno. :)

Jedna z věcí, kterou o mně možná ještě nevíte je to, že mám moc ráda pečení. Odpočinu si při tom, baví mě to, ale sladké moc nemusím. Upeču to, trošku ochutnám a zbytek sní někdo jiný. :D Vaření opravdu není moje parketa, ale péct bych mohla denně.  A protože si nikam nepíšu recepty, nemám na to žádný sešit, ale recepty mám uložené v počítači, rozhodla jsem se s vámi o nějaké podělit. Recepty nejsou opsané, vždy něco uberu, přidám, podle chuti. :)


sobota 17. srpna 2013

Co o mně možná nevíte

Dnes jsem se rozhodla napsat vám o sobě pár informací, které možná nevíte. Blog mám teprve chvíli, tak si myslím, že jste toho o mně zatím moc zjistit nestihli. Pokud o mně tedy chcete mít nějaký malý přehled a zajímá vás, jak to se mnou je, určitě čtěte dál. :)




čtvrtek 15. srpna 2013

Balea: Ochrana vlasů při fénování

Už nějakou dobu mám doma Balea emulzi pro ochranu vlasů při fénování a pečlivě jí testuji. Koupila jsem jí se záměrem používat jí i při žehlení. Mám tuto značku velmi ráda, nikdy mě nějak drasticky nezklamala, za tu cenu nemůžeme čekat veliké zázraky, ale občas menší zklamání, občas průměr a občas velké překvapení.

Emulze zanechá plné a perfektně upravené vlasy, aniž by je poškodila. Formule propůjčují hedvábně zdravý lesk. 


Při prvním použití mě překvapilo jak krásně je emulze parfémovaná. Začala jsem ji používat před žehlením, ale to nebylo to pravé. Vlasy byly po aplikaci slepené a takové lepkavé na dotek. Tak jsem jí tedy potom začala používat před fénováním a občas jsem stříkla i v průběhů fénování. Žádné slepené vlasy jsem nezaregistrovala, ale zaregistrovala jsem rozdíl při fénování s emulzí a bez. 
Vlasy vypadají trošku zdravěji, nejsou po fénování tak vysušené a roztřepené. Svou ochrannou funkci určitě emulze splnila. 

Jsem trošku proti aplikaci, ale není to žádná šílenost, která by se nedala přežít. Po stříknutí na vlasy je to spíše taková pěna a tak, když má člověk delší husté vlasy, aplikace není tak dobrá, aby pokryla všechny vlasy, pokud opravdu chceme pokrýt každý vlasy, spotřebujeme velké množství výrobku. Emulze není drahá, tak to není zas takový nedostatek, ale určitě by se to dalo vylepšit. 


Shrnula bych to tak, že emulze skvěle plní svou funkci, ale pokud čekáte nějaký obrovský zázrak, sáhněte radši po nějaké kolegyni této termoochrany (např Loreal). Emulze má pár nedostatků, ale já bych jí určitě doporučila, pokud se spokojíte s takovým průměrem, co se týče ochrany. Věc, ze které jsem opravdu nadšená je parfemace, hlavně kvůli té u emulze zůstávám. 

úterý 13. srpna 2013

TAG: Moje závislosti

Pěkné úterní odpoledne :)

Ano já vím, že je tu další článek ve formě TAGu a omlouvám se. Ale nějak mě teď opustila múza a nemám náladu na vymýšlení pořádných článků, zvlášť když se mi nedostává žádné pořádné odezvy od čtenářů. Možná je to jen chvilková krize, možná ne..

zdroj
A teď už k TAGu. Bude trošku jiný než všechny ty TAGy, co jsem tu dosud měla. A v čem? Tento je z mé dílny, už dlouho jsem chtěla vytvořit nějaký projekt, či TAG a dnes mě ten nápad udeřil jako blesk z čistého nebe.

TAG, jak už vypovídá název, je o tom, napsat několik věcí, na kterých jste závislé. Čtenáři vás tak víc poznají a vy si to zrekapitulujete. Budu ráda, pokud se ještě někdo do TAGu zapojíte a klidně mi můžete hodit do komentáře odkaz. :)

Moje závislosti

Telefon

Bez telefonu nedám ani ránu, když ho nemám u sebe, nevím kolik je hodin, nemám budík, nenajdu cestu ve tmě. Potřebuju ho mít stále v kapse, nebo v kabelce. Jakmile ho u sebe nemám, nebo je jeho stav baterky kritický, jsem nervózní, potřebuju být k dispozici. A vůbec nechápu, jak může někdo vyjít ven bez mobilu.

Postel

Bez té by to prostě nešlo. I přesto, že v ní už nějakou dobu netrávím tolik času, kolik bych měla a potřebovala. Je to pro mě místo relaxu. Spánek mě dobíjí energií, v posteli se také učím a někdy tam i jím. Kdybych neměla postel, byla bych nevyspalá, nenaučená a nenajedená. 

Krém na ruce a Balzám na rty

Dvě věci z kosmetiky, bez kterých nevyjdu ven. Doma mám na každé poličce jeden krém a jeden balzám, stejně tak v každé kabelce a bundě. Mám hodně citlivou pokožku na rukou, začne se mi loupat, při větší změně počasí, nebo když mám ruce v nějakých čistících prostředcích. A pokud jde o balzám, nesnesu, když mám suché rty, stále je musím mazat.

zdroj

Pistáciové oříšky

Jakmile se ke mě dostane sáček pistáciových oříšků, s nikým se nedělím, jsem schopná se poprat a neznám kamarády! Pistáciové oříšky jsou prostě moje závislost a je mi jedno, že chutnají i jiným lidem, já se prostě nedělím. Snažím se omezovat sladké a tak když mě začne honit mlsná, vytáhnu pistáciové oříšky. :)

Hudba

Nedokážu si představit den bez hudby. Naučila jsem se velké množství činností dělat se sluchátky v uších, nebo s puštěným radiem a už to neumím jinak. 

Já myslím, že to by pro dnešek stačilo. :)

neděle 11. srpna 2013

TAG: 5 věcí, které bych na sobě změnila

Pěkný den, už jste nejspíš poznali, že mě baví dělat různé TAGy a to hlavně ve chvílích, kdy nemám náladu na psaní nějakých pořádných článků. Většinou narážím na velmi pěkné TAGy, tak si říkám, proč ho taky neudělat. Tento jsem našla, když jsem prolézala články u Mers, ona je také jeho zakladatelkou.

A teď k mým pěti věcem, které bych na sobě změnila.

1. Afekt

Ne já vážně nejsem cholerik. Ale z negativních věcí co se mě týkají si hodně dělám hlavu, třeba když něco zkazím, něco o co mi hodně jde. A jak se to ve mě kupí, pak stačí maličkost a já vybuchnu, jsem nepříjemná, jednám v afektu a není to nic pěknýho. Tohle mě hrozně štve, dokážu hodně věcí vyřešit s klidem, ale co je moc, to je moc. 

2. Citlivost

Mě by měli uzavřít v nějaký komůrce a nepouštět ven. Neměla bych se stýkat s lidma, protože s těmi jsou spojené katastrofy (povodně, automobilové havárie a k těm se váže i smrt). Stačí mi na ty tragédie koukat v televizi a jsem celá naměkko. Nebo třeba když někdo dá dítě do popelnice, nebo někde nechá vraždila bych ty lidi, od čeho máme baby boxy?!

3. Prokrastinace

Ano správně! Jde to se mnou pěkně z kopce. Strašně ráda odkládám věci a pak jsem na nervy, že nic nestíhám. Mám se jít učit? Radši zapnu notebook a píšu články, nebo otevřu pěknou knížku, ale učení přece počká, nikam neuteče. To je hrozná vlastnost. 

4. Neumím říkat NE

Víte jak se říká, že je člověk tak hodnej, až je hloupej? Tak přesně tak si občas připadám. Snažím se každému pomoct, vždyť jsou to přece dobré skutky. Ale když každému všechno odkývám, dělám pořád něco pro někoho a sama mám pak svoje věci hotové napůl. Strašně mě štve, že neumím říct NE, když bych ho říct měla. 

5. Rozhazování 

Neumím šetřit. Vůbec. Vydělám si nějaké peníze, nebo mi nějaké zbydou, raduju se, říkám si jak si je ušetřím a pak si koupím něco velkého. Ale za chvíli vidím v obchodě tohle a tamto a hned si to musím koupit, protože někdo jiný to má taky. Nakonec to třeba vůbec nepoužiju, ale v tu chvíli jsem si to chtěla koupit.  Musím  se naučit šetřit.

Tak to by bylo mých pět věcí. Pokud jste dočetli až sem, je to fajn. :) Budu ráda, pokud se ještě někdo zapojíte a klidně mi můžete do komentářů hodit odkaz, ráda se na vaše špatné vlastnosti podívám. 


pátek 9. srpna 2013

Bude se pracovat - Motivace je veliká! (Sony VAIO)



Jsou věci, které se mi nezamlouvají a nejradši bych je změnila. Jednou z nich je třeba fakt, že pokud vám není 18 let, nikde vás nezaměstnají. To je podle mě hrozná blbost. Jsou lidi, kteří mají třeba v 16-17 letech víc rozumu než ti plnoletí, ale na druhou stranu chápu, že se bojí člověku, který není právně zodpovědný dát nějakou pořádnou práci.

Říkala jsem si, že v tak velkém městě jako je Plzeň se bude brigáda shánět snadno. Ale ono nic. Mám za sebou první ročník na střední a bez brigády. Žiju z peněz, které mi dají rodiče. Ale mně se to takhle fakt nelíbí. Budu dělat cokoli, jen ať je to prostě nějaká finančně ohodnocená práce.


Mám opravdu minimální nároky, ale není mi 18, nikde mě nechtějí. Já se ale rozhodla, že to prostě změním. Jakmile se v září zase dostanu do Plzně, zvednu zadničku od notebooku, kašlu na nějaký odepisování na emaily a prostě půjdu do nějakého toho podniku a na brigádu se zeptám.


A jaká je moje motivace? Jeden bílý krasavec značky VAIO. Teď jsem si vzpomněla, že bych vám mohla říct jednu informaci o mně. Mám strašně ráda bílou barvu, zabírá velkou část mého šatníku, mám bílý mobil a jediné co mi schází je bílý notebook. Vždycky se mi bílé notebooky líbily, ale nikdy jsem žádný nedostala. Teď si na něj ale vydělám sama a brzy se bude tenhle krasavec rozvalovat na mém stole a já budu moct konečně pořádně psát články na velké ploše, nyní blog vzniká na malém netbooku značky Asus. A to opravdu není to pravé ořechové.


Takže mi prosím držte palce, ať nějakou tu brigádu v září seženu a ať si mohu za nějakou dobu tento notebook dopřát. :) Slibuju, že se pak budu blogu opravdu věnovat! :) A pokud mi notebook skončí doma do konce příštího školního roku, uspořádám vám obrovskou giveaway! :)

čtvrtek 8. srpna 2013

Ohlédnutí za blogem: Červenec

Včera, když jsem měla tu tvůrčí náladu, dostala jsem takový nápad. Každý měsíc tu budu publikovat článek s názvem Ohlédnutí za blogem. Najdete tu takové moje postřehy, nějaké statistiky, zkrátka všechno, co se týká blogu a stalo se to za ten určitý měsíc. Vy možná zjistíte něco nového a já to budu mít pěkně na jednom místě seřazené.

A teď už se do toho pustíme.
   Uteklo to jako voda a blog 1.8.2013 oslavil krásný měsíc svého vzniku.

   V této chvíli má blog:

11 pravidelných čtenářů
34 publikovaných příspěvků
47 publikovaných komentářů
1189 zobrazení stránky. 
Za tyto skvělá čísla vděčím vám, čtenářům, budu moc ráda, když se budou dále zvyšovat.

Pokud jde o oblíbenost článků, tak na prvním místě se stále drží TAG: "Co by kdyby" a hned pod ním je článek "První alkohol párty - Neúspěšná"

Blog si prošel už dvěma vzhledy, tady jsou podoby:




Vzhled blogu se v srpnu podle mých plánů bude měnit. Nyní je také zaměřen hlavně na knihy a jak už jsem předeslala, bude se měnit i jeho obsah. Těšte se. :)

S tím, jak blog roste a postupuje jsem já osobně spokojená a těším se na další čísla, statistiky a hlavně na vaše komentáře, protože bez těch by blog nebyl blogem. :)

středa 7. srpna 2013

Knižní blog možná není to pravé ořechové..

Pěkný středeční večer :)

Dnes jsem se pilně věnovala blogu, předepisovala nějaké články, mám teď plno nápadů (nechci to zakřiknout) a tak zveřejňuji dnes druhý článek. Jak jsem si tak pročítala články, které jsem už napsala, zjistila jsem, že knižní blog pro mě asi nebude úplně to pravé ořechové. V poslední době mám na čtení strašně málo času a jsem si jistá, že až budu zase chodit do školy, bude to ještě horší - na řadu přijde učení a pokud jde o knihy, bude to jen povinná četba.


A tak po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že knižní blog asi opravdu není to, co hledám. Takže to budu muset nějak změnit. Určitě bych nechtěla knihy z blogu úplně vyškrtnout, ale nebude to zásadní téma, protože by blog zel prázdnotou.

Jednu věc vím naprosto jistě, že i když nemám moc čtenářů a vlastně nevím na co přesně blog zaměřím, nechci přestat psát. Psaní mě baví a myslím (doufám), že mi to i trošku jde. Píšu ráda a chci s tím pokračovat, blog je takové moje útočiště.

Je těžké přijít s originálním obsahem blogu, protože beauty blogy existují, knižní taky, fan blogy, deníčky.. A protože tohle všechno už někdo založil, rozhodla jsem se přijít s nějakou tou novinkou, teda skoro. Skloubím to všechno dohromady.
   Rádi si čtete moje zábavné příhody, takže ty tu budu publikovat, dále něco o knihách, dokonce i já používám kosmetiku, takže o té bych se tu taky ráda zmiňovala, dále bych do obsahu blogu ráda vmísila i něco o škole, o mé škole, o organizaci poznámek, o bydlení na internátu, výběru školy.

Z toho vyplývá, že blog projde určitými změnami, přibydou nové rubriky, některé ubydou. Všechno co ještě naplánuji a musím přemluvit Lucifrid, aby mi se vším pomohla, kdyby mě měla po ruce, určitě by mě flákla pánvičkou, jak si pořád vymýšlím. :)

Budu ráda, když se vyjádříte v komentářích, co si myslíte o mém nápadu, co by jste tu uvítali a co naopak ne. :)

Panická hrůza ze zubaře



Včera mě chytl takový záchvat toho, abych si nechala zpravit zoubky a že bych se měla objednat k zubaři. Aby jste rozuměli.. Mám obrovskou panickou hrůzu ze zubařů a to hlavně kvůli špatným zkušenostem. Hodně se mi kazí přední zuby, zubařka mi to vždy jen nějak odbyla a zuby se kazí dál. Momentálně už mám zub skoro mrtvý, jak říkal předchozí zubař a zašedlý, jak jde vidět. Přešla jsem studovat do Plzně a u zubaře už nějakou dobu nebyla..

Jsem ale člověk optimistický a usměvavý, ale se zabarveným předním zubem s kazem a ještě k tomu se zuby křivými se smát moc nejde, kdo by se na váš úsměv chtěl koukat. Naučila jsem se smát a mluvit tak, aby zub s kazem nešel tolik vidět, ale to riziko tam stejně je a lidé si toho všímají. Já už se nesměju jako dřív, protože se za zuby stydím.

Já vím, že jednou k tomu zubaři stejně budu muset zajít. Ale nemám odvahu k tomu se tam objednat, bojím se té první návštěvy, co mi zubař na zuby řekne, protože jejich stav je katastrofální. Bojím se, že už nepůjdou dát dohromady, mám ohromný strach..


Dnes jsem se hodně dívala na různé diskuse o zubech a zubařích. Našla jsem velmi chváleného zubaře v Plzni a dokopávám se k objednání, ale pořád mi nějak chybí kuráž zvednout mobil a zavolat tam. Už bych chtěla mít za sebou tu první návštěvu.. Pak už to doufám půjde v pořádku.

Už jsem si zjistila i pár informací co se týče rovnátek. Jsem si totiž jistá, že mě fixní rovnátka neminou. Bohužel mi už bude 17 a asi není úplně nejlepší abych si nechala na zuby nasadit ty kovová rovnátka. Další variantou jsou tedy rovnátka keramická, která jsou sice o něco dražší, ale nejsou tak viditelná a doba léčby je kratší než u kovových rovnátek.

Upřímně se vlastně i těším, až budu mít rovnátka nasazená a budu sledovat, jak se mi zuby rovnají. Těším se i na to, až budu mít přední zoubky bez kazů. Až se budu moct konečně zase pořádně smát, tak jako dřív, úsměv totiž neodmyslitelně patří k mému životu a přátelé si všímají, že můj úsměv už není to, co býval.


Teď už tedy zbývá jen jediné.. Zavolat k zubaři a objednat se. Potom už jen pravidelné návštěvy a rovnátka. Musím udělat ten první krok, musím. Vím, že čím dřív, tím líp. Ale vážně se k tomu nedokážu dokopat..


Omlouvám se za tento článek, ale myslela jsem a vlastně doufám, že když vám o tom sem napíšu a možná budu psát o průběhu léčby mých zubů, půjde mi to líp, možná od vás budu mít nějakou podporu, byla bych ráda. Děkuju za všechny, jakékoliv, komentáře. 
Podpora od nejlepší kamarádky totiž chybí.. :( 

úterý 6. srpna 2013

Chata tour - 30.7 - 6.8. 2013

Pěkné úterní odpoledne :)

Dnes v jedenáct jsem se vrátila z týdenní dovolené na chatě s přáteli. Musím říct, počasí se vyvedlo, kolektiv se vyvedl, hlady jsme neumřely, takže vlastně bylo všechno fajn. :) Pokud Vás zajímá, jak jsem se měla, co všechno se dělo a jak to celé probíhalo, určitě čtěte dál.


Hlavní účel náš výlet splnil - relax. Pořádně jsem si odpočinula, teda v rámci možností. Pohodičku mi občas narušovaly vřískající děti od vedle, ale zjistila jsem, že to nejsou takoví ďáblové, jak se na první pohled zdálo. Co si budeme povídat, kdyby vám někdo lezl domů oknem a kradl vám bonbony, taky by jste nebyli rádi. Ale když s těmi malými ďáblíky najdete společnou řeč, hned je to jiné.

Jmenoval se Lukášek a bylo mu 10 let. Byl na chatě vedle nás, s taťkou, skvělým (krásným) chlapem. Bylo to hrozné zlobidlo, ale když přišla řeč na filmy nebo hry, stal se z něj andílek. Povídal si, smál se, zkrátka byl úžasný. Nikdy nezapomenu na jeho oči plné slz, když ho nechal táta samotného doma.

A teď už k mému pobytu na chatě.. Slovo toaleta a splachování jsem skoro zapomněla. Místo toho se do mého slovníku zapsaly les a kadibudka. Sprcha byla solární a před chatou, kde neustále běhali ti malí ďáblové, takže klidná sprcha bylo něco neuvěřitelného.


Pokud jde o jídlo, tak šéfkuchařka A. se o nás skvěle starala. Vařila každý den. Jakmile se do kuchyně snažil dostat někdo jiný, důsledně mu vysvětlila, že to fakt nejde. Na nás ostatní zbylo jen nádobí (většinou teda na mě) a že ho nebylo málo. Jednou zkusila vařit Tí. a obědvaly jsme ve tři odpoledne syrové pirohy.

Nechci tady dlouho něco vypisovat, stejně by vás to asi nebavilo, takže tohle stačí. Článek slouží hlavně k tomu, abych si já v budoucnu připomněla, že jsem byla ve svých 16-ti letech na první dovolené bez rodičů a jaké to bylo. :) Pokud by vás něco zajímalo, určitě se ptejte v komentářích, všechno vylíčím. :)

pondělí 5. srpna 2013

Angličanka ze mě asi nebude

Pěkný den moji báječní čtenáři, dnes jsem se rozhodla psát o tom, jak se ze mě najednou stala středoškolačka s povinností studia anglického jazyka.
   Nebylo by na tom nic divného, angličtina je v dnešní době důležitá a už se bez ní nikdo neobejdeme. Ale nechodila jsem bohužel na tu neprestižnější základní školu a učila se jen jeden cizí jazyk, tím byla němčina. Miluju ten jazyk, ale tím hlavním na mé střední škole byla angličtina, nedalo se nic dělat a musela jsem se do toho pustit.

V mojí anglické skupině (15 lidí) jsem jediná kdo anglicky neumí vůbec. Takže to nebylo jednoduchý, ale sranda tam vážně je. Učitelka si tam s pár lidma konverzuje anglicky a já se snažím pochytit každý slovo, vznikne mi nějaká věta, když nedává trochu smysl, zbytek si domyslím a ono z toho něco vyjde.

Aby jste se taky pobavili. Zveřejním vám tu jednu perličku z mých výroků, kterou si pamatuju.

Řeknu vám, že číst ty divný a dlouhý anglický slova jako třeba language není žádná sranda! Teda alespoň pro mě ne, pro moje spolužáky většinou jo. :)


Jednou jsme se takhle bavili o jídle a já měla říct, že bych si dala polévku.
 I would like soup. Tak napsaný je to pěkně že jo. Ale kdo to má přečíst? Pokusila jsem se o to. Ale kdo měl vědět, že když se soup špatně přečte, vznikne z toho soap, což znamená mýdlo. Můj přeřek vyvolal velký výbuch smíchu, jenže já pořád nevěděla co jsem řekla špatně. :D

Až na ty chvíle, kdy fakt nevím co se po mě chce, je to tam fajn :) Je někdo z vás taky takový jazykový začátečník? :)

sobota 3. srpna 2013

Knižní zlozvyky (1)

Projekt z dílny Roxanne
O co jde: Představit své stávající, nebo předchozí knižní zlozvyky. 

Už nějakou dobu jsem rozhodnutá, že se pustím do projektu s názvem Knižní zlozvyky, který vymyslela skvělá Roxanne. Když jsem ho u ní viděla, říkala jsem si, že je to naprosto úžasný nápad a že se do tohoto projektu prostě musím zapojit. Ale pořád jsem se nemohla dokopat k tomu, abych napsala článek do této rubriky, byla tu pořád prázdná. Ale teď, když odjíždím na chatu a musím přednastavit články, řekla jsem si, že by bylo fajn, napsat konečně článek o Knižních zlozvycích. 

Takže na jaký zlozvyk se podíváme v prvním článku? Na nedočítání knih! Dělám to hrozně často, když mě kniha nezaujme. Jakmile mě určitý titul nezaujme tak do 50 stránky a není to nějaká kniha, za kterou jsem dala hodně peněz, nebo se na ní fakt těšila, tak jí prostě odložím a už jí nečtu.

Já vím, že se to dělat nemá. Ale když mě některé ty knihy vážně nebaví. Čtení si pak vůbec neužiju, kniha je pro mě o ničem. Ale nebylo by to tak hrozné, kdybych knihy nedočítala jen tehdy, když mě nebaví. Já to udělám třeba i když si z knihovny půjčím hodně knih na které se těším a nevím, kterou číst jako první, tak nějakou rozečtu a pak protože se těším na tu další, tak tu první nedočtu. 

Jsem hrozná, já to vím. Ale prostě si nemůžu pomoct. Asi si budu muset z knihovny půjčovat jen jednu knížku a budu tam chodit každej tejden, jinak fakt nevím. 

Prosím řekněte mi, že nejsem jediná,která trpí tímhle zlozvykem. Protože jestli jo, tak je to vážně trošku děsivý a já se o sebe začínám bát. Pokud ale tímhle zlozvykem trpíte, nebo jste dříve trpěli i vy, budu ráda když mi poradíte jak se ho mám zbavit. :)

PS: Doufám, že si užíváte prázdniny, já jsem stále na chatě a určitě se mám skvěle. Už 6.8 se vrátím, nezapomeňte. :)

čtvrtek 1. srpna 2013

On my wishlist (2)


Projekt z dílny Book Chick City

O co jde: Ukázat knihy, které by jste si rádi pořídili do své knihovničky

POSLEDNÍ PÍSEŇ

Autor: Nicholas Sparks
Originální název: The Last Song
Český název: Poslední píseň
Počet stran: 376
Nakladatelství: Ikar, 2010

Anotace: 

Život vzpurné sedmnáctileté Ronnie se obrátí vzhůru nohama, když musí opustit milovaný New York a odjet na letní prázdniny za svým otcem do ospalého městečka u moře. Nemůže se smířit s tím, že její táta, koncertní pianista, před třemi lety odešel od jejich rodiny. Ronnie se rozhodne, že odmítne každou tátovu nabídku ke smíření, i když po jejich společně prožívané vášni pro hudbu se jí tajně stýská. Na městské pouti se Ronnie seznámí s výstřední dívkou Blaze, která by mohla být skvělou kamarádkou nebýt jejího násilnického kluka Marcuse, a potká pohledného Willa. Ronnie ho považuje za hloupého frajírka, ale brzy bude muset svůj názor změnit. Ostatně o těchhle prázdninách na ni čeká krom velké první lásky i mnohem větší a osudovější překvapení. Na konci léta bude Ronnie dospělejší, moudřejší, o trochu smutnější a – zamilovaná. 

O Nicholasovi Sparksovi jsem toho hodně slyšela a jeho knihy mě zaujaly. Jednou bych si chtěla koupit všechny jeho knihy. Na tuto knihu, Poslední píseň se obzvlášť těším, viděla jsem film a naprosto mě dostala a počítám s tím, že kniha bude ještě lepší. :)