středa 7. srpna 2013

Panická hrůza ze zubaře



Včera mě chytl takový záchvat toho, abych si nechala zpravit zoubky a že bych se měla objednat k zubaři. Aby jste rozuměli.. Mám obrovskou panickou hrůzu ze zubařů a to hlavně kvůli špatným zkušenostem. Hodně se mi kazí přední zuby, zubařka mi to vždy jen nějak odbyla a zuby se kazí dál. Momentálně už mám zub skoro mrtvý, jak říkal předchozí zubař a zašedlý, jak jde vidět. Přešla jsem studovat do Plzně a u zubaře už nějakou dobu nebyla..

Jsem ale člověk optimistický a usměvavý, ale se zabarveným předním zubem s kazem a ještě k tomu se zuby křivými se smát moc nejde, kdo by se na váš úsměv chtěl koukat. Naučila jsem se smát a mluvit tak, aby zub s kazem nešel tolik vidět, ale to riziko tam stejně je a lidé si toho všímají. Já už se nesměju jako dřív, protože se za zuby stydím.

Já vím, že jednou k tomu zubaři stejně budu muset zajít. Ale nemám odvahu k tomu se tam objednat, bojím se té první návštěvy, co mi zubař na zuby řekne, protože jejich stav je katastrofální. Bojím se, že už nepůjdou dát dohromady, mám ohromný strach..


Dnes jsem se hodně dívala na různé diskuse o zubech a zubařích. Našla jsem velmi chváleného zubaře v Plzni a dokopávám se k objednání, ale pořád mi nějak chybí kuráž zvednout mobil a zavolat tam. Už bych chtěla mít za sebou tu první návštěvu.. Pak už to doufám půjde v pořádku.

Už jsem si zjistila i pár informací co se týče rovnátek. Jsem si totiž jistá, že mě fixní rovnátka neminou. Bohužel mi už bude 17 a asi není úplně nejlepší abych si nechala na zuby nasadit ty kovová rovnátka. Další variantou jsou tedy rovnátka keramická, která jsou sice o něco dražší, ale nejsou tak viditelná a doba léčby je kratší než u kovových rovnátek.

Upřímně se vlastně i těším, až budu mít rovnátka nasazená a budu sledovat, jak se mi zuby rovnají. Těším se i na to, až budu mít přední zoubky bez kazů. Až se budu moct konečně zase pořádně smát, tak jako dřív, úsměv totiž neodmyslitelně patří k mému životu a přátelé si všímají, že můj úsměv už není to, co býval.


Teď už tedy zbývá jen jediné.. Zavolat k zubaři a objednat se. Potom už jen pravidelné návštěvy a rovnátka. Musím udělat ten první krok, musím. Vím, že čím dřív, tím líp. Ale vážně se k tomu nedokážu dokopat..


Omlouvám se za tento článek, ale myslela jsem a vlastně doufám, že když vám o tom sem napíšu a možná budu psát o průběhu léčby mých zubů, půjde mi to líp, možná od vás budu mít nějakou podporu, byla bych ráda. Děkuju za všechny, jakékoliv, komentáře. 
Podpora od nejlepší kamarádky totiž chybí.. :( 

4 komentáře:

  1. Neboj! Mysli na to, jaké nádherné zoubky pak budeš mít!

    OdpovědětVymazat
  2. Drzim palce :). Ja te naprosto chapu, ja mam traumatickej zazitek z druhy tridy. Ale co jsem si v 26 nasla noveho zubare, chodim tam moc rada :). Nic neboli, vse opravi a proste je fajn :). Do toho, urcite se zadari a zubar pomuze :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak snad najdu taky fajn zubaře..:)
      Děkuju. :)

      Vymazat