pondělí 30. září 2013

Geniální pomocník na pčíkací, kašlací a bolestivé období

Tak jsem si nedávno říkala, jak dlouho už jsem v tý škole nechyběla. To, že za sebou máme teprve měsíc bych vytěsnila, přece jen, čtyři týdny jsou čtyři týdny, že. Jsem byla pořád zdravá jak rybka a pískala jsem si.

V pátek sobotu jsem ale cejtila nějakýho vetřelce.. Začaly mě bolet nožky, za chvíli ruce a usínala jsem pomalu i ve stoje. Ale řikam, hele Domi, to bude v pohodě, jseš nevyspalá, zítra budeš zas jak rybka. Absolvovala jsem oslavu babiččiných narozenin a do postele se dostala na pár hodin.


V neděli mi bylo snad ještě hůř. Ale nebudu do sebe přece cpát nějakou chemii, nesnášim kapky, prášky a ty další blbůstky. Ale nemůžu přece teď chybět! Začátek školního roku, testy, zkoušení, já si prostě nemůžu dovolit bejt doma.

Pořád jsem si teda stála za tim že odjedu a bude mi hej. Když jsem to ale odpoledne zalomila na gauči ještě před tím, než jsem hlavou dopadla na polštář, bylo vymalováno. Začala jsem ucucávat čaj a k posteli přišel můj úžasný pomocník. Sprej Strepsils. Když už mě bolí v krku, cucací tablety jsou zlo, nejradši bych je hodila za topení.

Loni, když jsem byla nemocná každé dva týdny, objevila jsem Strepsils ve spreji, žádný hnusný tobolky. Stačilo jednou stříknout do pusinky a bylo po bolesti. Na únavu a bolest kostiček sice nepůsobí, ale krček je jako znovuzrozenej.


Zůstala jsem teda doma, hajám, odpočívám a dávám se dohromady. Cucám čajíček, stříkám do pusinky a pročítám články Bebe, řeknu vám, ta holka mě dostává. Po přečtení několika jejich článků už jsem si zase vybrala pár (čti tunu) produktů, co prostě musim mít.

středa 25. září 2013

A že prý se v Plzni nemůžu ztratit.. Ha! To mě teda podcenili..

To jsem zase jednou chtěla jít na pořádný nákupy. Kamarádka mi řiká ať tady u nás nasednu na nějakej autobus, co mě doveze do toho onoho nákupního centra, že se ta zastávka jmenuje stejně jako to centrum. Že prej se fakt nemůžu ztratit!


Tak odpoledne vypluju před intr a hledám tu zastávku. A hele, našla jsem to, rondel. Nasednu do autobusu a jedu. Po cestě mě tak napadlo, jestli náhodou nejedu na opačnou stranu, ale říkala jsem si, že tam ta zastávka přece byla, tak se určitě někde otočí, třeba to nějak objede. Když ale zastávku přejedu a žádný centrum nevidim, koukám dál.. Za chvíli jedu v autobuse sama..

Začínám panikařit, že jsem asi fakt jinde! Tak pohotově na další zastávce někde na samotě na konci města, kde se mihne jedno auto za deset minut vystupuji, řidič se láme smíchy, když vytahuju mobil a volám kamarádce, že jsem asi jinde.


Ta se taky láme smíchy a posadí mě na jinej autobus, řika že to byl asi jinej rondel, že prej tamten se píše s velkym R. Kdo to měl sakra vědět. Tak teda mířím k ní. Prej zastávka U Družby. No jasný, tam jezdí tramvaj, tam to znám.

Klidně si sedim, autobus pořád plnej. Jedu čtvrt hodiny, půl, třičtvrtě.. A teď venku nápis Centrum Doubravka. Počkat.. Vždyť to je uplně na druhý straně! Po nějakejch padesáti minutách vystoupim, zase někde na samotě.

Vytahuju telefon a volám kamarádce. Ta se zase láme smíchy. Že prej Ul. Družby a U Družby neni to samý a že jsem na Doubravce. No to bych bez ní fakt nevěděla! Sleduju všechny podezřelý lidi okolo a přemýšlím nad dalším postupem.


Kamarádka mě nakonec posadí na další autobus, tím už se konečně dostanu do civilizace, vidim tramvajový koleje a jásám! Tramvají se dostavím na tu správnou zastávku U Družby a padám do náruče kamarádce.

A prej že se nemůžu v Plzni ztratit. Já? Já se ztratim i v obchodě. Taky by mě zajímalo, kterej blbec vymejšlel ty názvy ulic a zastávek. Tam by se ztratil každej, no ne snad?


neděle 22. září 2013

Nemáš uniformu? Nesmíš přes práh!

Krásnou neděli, kočky. :)


Doufám že se máte krásně, mě dnes přepadla nějaká podzimní deprese, ale cestou na intr s kamarádkou A. to zase všechno opadlo a mně je fajn. Víkend byl krátký, ale já si s tetou udělala krásné nákupy, byla to pohodička, strašně ráda trávím čas s rodinou. Tento týden mě čeká velké množství testů, to ale nějak překoušu, protože kromě nich mě čeká taky hudební "festival" Back to School a nákupy nových botiček na babiččinu sobotní oslavu. 

Ale teď už se nebudu vykecávat a vrhneme se na článek. 

Už strašně dlouhou dobu mě fascinují těžkooděnci, policisté a vojáci. Dřív to byl jen takový fajn pocit, když jsem nějakého z této trojice viděla, usmála jsem se a šla dál. Ale jak jde čas, moje zalíbenost v těchto mužích v uniformách se začíná stupňovat a já přicházím na to, že opravdu doma jiného nechci. 

Takže když takhle někde jdu a vidím policistu, těžkooděnce nebo vojáka, začínám padat do mdlob. Je mi jedno kdo se na mě dívá, nejradši bych ho vzala kolem krku a odvedla si ho domů. Stejně tak to bylo v pátek, čekáme s kamarády na vlak domů, suneme se do zadních vagónů, já teda nedobrovolně, fakt se mi nechtělo tahat s tou těžkou taškou..


Celou cestu protestuju.. A horlivě ukazuju na prázdná kupé ve vagónech okolo kterých projdeme a dál postupujeme dozadu. 

"Hele dívej, tady je volno. Už nechoď dál. Stůj už! "
Když se najednou A. zastaví a zářivě se na mě usměje. "Koukni Domi, kdo támhle je. " A podívá se dopředu. 
Já následuju její pohled a vidím skupinku nádherných vojáků. "No ty vole! Co tady stojíš? Padej dopředu!" Postrkuju A. kupředu za skupinkou vojáků a zatímco je všichni obchází, já se s úsměvem mezi nimi proplétám a je mi skvěle. 

Samozřejmě jsem za nimi musela ještě otočit. 
"Holky, kdybych se tak netěšila domů, hned bych se na nějakýho pověsila a odjela s ním." 
"My víme Domi" Ozvalo se sborově. 

Já ty holky miluju, jak ony mě znají. :-) 

Jen si to představte. Mít doma krásnýho namakanýho policistu, těžkooděnce nebo vojáka, co by vás denně nosil na rukou. No dobře, možná si to moc maluju, pořád je to jenom chlap, takže to nošení na rukou by se nekonalo, ale stejně. Ten pocit, mít doma jednoho z té dokonalé trojice! 


Mám pěkně namalovanou budoucnost s jedním z těchto tří. Teď už jen stačí nějakého potkat a vzít si ho. Ale to už je pouhý malý detail. :-) Takže mé milé, házejte mi sem facebooky a mobily na tyto krasavce. A poraďte balící techniky. :-)

středa 18. září 2013

Lahev Equa

Pěkné středeční odpoledne, mé milé..:)

Dnes se podíváme na senzaci s názvem Equa lahev, kterou jsem si nedávno pořídila.



Každý člověk na naší planetě spotřebuje 168 plastových lahví ročně. Připojte se i vy k těm, kdo berou ohledy na přírodu a už se nechtějí dívat, jak svou zemi zahlcujeme odpadky.
Lahev EQUA vznikla spojením slov EKO a AQUA, splňuje ty nejvyšší ekologické parametry, je přírodou snadno odbouratelná a hlavně – používat ji můžete až 10 let.

Se zdravotně nezávadnou lahví EQUA budete in, vždy s čerstvým nápojem po ruce a navíc ušetříte za drahé a nekvalitní kupované vody. Lahve EQUA jsou odolné vůči teplu a působení chemikálií. Můžete je používat na studené nebo horké nápoje do 100 °C. Odolají mytí v myčce i působení čistících tablet. 10 % ze zisku prodeje lahví EQUA putuje ekologickým organizacím po celém světě. 
   Jsou vyrobené z materiálu Eastman Tritan, který neobsahuje BPA (BPA (2,2-bis(4-hydroxyfenyl)pro­pan) je používán k výrobě PET lahví, kojeneckých lahví, plastových příborů, dóz na potraviny ad. a zvyšuje riziko rakoviny prsu, úbytek spermií u mužů. Může mít neblahý vliv i na endokrinní systém, způsobovat onemocnění srdce, cukrovku či problémy s erekcí. ), nezpůsobují tak žádné alergie a jsou vhodné i pro děti. 


Na ekologický věcičky a pomoc přírodě já slyším. Už nějakou dobu jsem po Equa lahvích pokukovala, ale teprve po zjištění, co vlastně je to BPA jsem se rozhodla že si jednu opravdu koupím. Chtěla jsem si objednat přes internet jednu tu úžasnou lahev se skvělým designem, ale poštovné mě odrazovalo. Včera jsem se ale šla do Albi podívat na diáře a uviděla tyto lahve. Nerozmýšlela jsem se, stačilo jen vybrat barvu a bylo hotovo.

 Lahve mají v Albi za 259 Kč, stejně jako na internetu. Akorát neměli s designem, tak jsem si vzala obyčejnou zelenou, kterou vidíte na fotkách. Lahve se vyrábějí o objemu 400 ml a 600 ml. Já jsem si vzala tu větší, protože tuto lahev beru jako takový donucovací prostředek k tomu, abych začala konečně pít, protože když si koupím pití v PET lahvi (1,5 l) vydrží mi klidně tři dny, což určitě není dobře.

Z lahve se pije velmi dobře, není těžká takže jí v pohodě unesete v ruce, nebo v tašce. Má skvělou velikost, vejde se do každé kabelky. Dnes jsem jí vytáhla ve škole a hned mi byla pochválena, v pohodě jsem ji přes hodiny nechávala na lavici a dnes celých 600 ml vypila, což je na mě velký úspěch.

Tady už jsem testovala, zda lahev zvládne horký čaj, přímo z konvice.
Obstála skvěle! :)
Pro mě byla a je Equa lahev skvělou investicí. Naučím se konečně pořádně dodržovat pitný režim, pít čistou vodu, ušetřím za všechny ty Mattoni a Aquila minerálky  a k tomu všemu ještě pomůžu přírodě? No jen mi povězte, do čeho jiného by jste chtěli peníze investovat, když ne do svého zdraví a čistoty planety? :)

pondělí 16. září 2013

Semivegetariánství

Krásný pondělní večer sluníčka :)


Dnes jsem se rozhodla sepsat článek, který se týká mě, mé životosprávy a možná by vás mohl zajímat. Hodně lidí se totiž jen udiveně kouká, když před nimi vyslovíte pojem Semivegetariánství. Možná se někdo z vás stejně udiveně koukal na nadpis článku, tak jsem se rozhodla že vás zasvětím do tajů tohoto pojmu a vysvětlím, co se za ním skrývá. Protože já sama mám s tímto pojmem a životním stylem hodně společného. A u nás v České republice není moc rozšířen.

  • Vegetariánství


Vegetariánský způsob stravování je definován jako strava bez masa, ryb a drůbeže a bez produktů obsahujících tyto složky. Stravovací návyky vegetariánů jsou ale různorodé, a proto je nutné složení výživy posuzovat individuálně. Přesto je vhodné používat přesné pojmenování určitých typů omezení živočišné bílkoviny.

  • Lakto-vegetariánství

Lakto-vegetariáni z živočišných potravin konzumují pouze mléko a mléčné výrobky (jogurty, sýry).

  • Lakto-ovo-vegetariánství

Lakto-ovo-vegetariáni jedí stravu založenou na obilovinách, zelenině, ovoci, luštěninách a semenech. Vedle potravin rostlinného původu běžně konzumují také vejce, mléko a mléčné výrobky, ale nepřijímají žádné maso, uzeniny, drůbež ani ryby.


  • Veganství

Vegani, neboli striktní vegetariáni, odmítají veškeré potraviny živočišného původu (včetně medu). Veganská strava může přinášet určitá rizika podvýživy.

  • Semivegetariánství
Semivegetariánství je nejmírnější vegetariánskou formou. Někteří autoři tento způsob výživy dokonce za vegetariánství nepovažují. Jeho základem jsou potraviny rostlinného původu doplněné o nízkotučné mléčné výrobky, vejce a občasnou konzumaci ryb a drůbeže (méně než jedenkrát týdně). Jediné, co semivegetariáni odmítají, jsou červené druhy masa a samozřejmě také uzeniny.

JÁ A SEMIVEGETARIÁNSTVÍ

Jak už jste mohli pochopit z nadpisu článku a i ze samotného obsahu, já jsem semivegetariánka. Mohla bych vám tu dlouze popisovat jak jsem se k tomuto způsobu života dostala, ale já to vlastně nevím. Asi před rokem mi tak nějak ze dne na den přestalo chutnat červené maso, tak jsem skončila s jeho konzumací a pouze s drůbežím jsem si krásně vystačila. 

Přechod na tuto stravu mi nečinil problémy, šlo to samo. I když je semivegetariánství nejmírnější formou vegetariánství jako takového, člověk si musí dávat dobrý pozor na své tělo a životosprávu. Člověk byl stvořen jako všežravec a proto se tělo s různými ztrátami těžko vyrovnává. Proto pozor na to, co tělo udělá,když mu odeberete veškeré červené maso, jsou v něm i důležité vitamíny. 


Já jsem zatím neměla větší problémy, ale mám potíže s redukcí váhy, občas s trávením. Ale není to nic závratného a já doufám, že se to nebude zhoršovat, musím vše pečlivě hlídat a vitamíny doplňovat. I tak bych semivegetariánství doporučila. :)

sobota 14. září 2013

Formování postavy: Začínáme

Krásné sobotní odpoledne :)

Každý z nás by chtěl mít postavu jako modelky z časopisů, zpěvačky z videoklipů a herečky z filmů. Ne každý ale má to štěstí, že může vyjíst celou ledničku a stále je štíhlý jako proutek. Většina populace, včetně mě, musí pro to aby měla dokonalou postavu něco udělat. Dříve to tak nebylo, nemohla jsem si na svou postavu stěžovat, ale časy se mění.


Já sama už jsem si všimla změny své váhy a hlavně tedy změny svých proporcí. Moje boky jsou širší, kalhoty jsou těsnější a pod tričkem mi kyne bříško. Těchto skutečností si už začalo všímat i mé okolí a to se mi opravdu nelíbí, vždycky jsem za svou postavu byla obdivovaná a nechci na tom nic měnit. Nezbývá mi tedy nic jiného než se pustit do formování postavy.

Finanční situace studenta mi nedovoluje chodit do fitcentra, tudíž si budu muset vystačit s videi z YouTube a podobně. Jak všichni víme, velkou zásluhu na našich postavách zanechává stravování, budu tedy muset změnit stravovací návyky. To zvládnu, zas tak zlé to se mnou není.


A pokud jde o to cvičení, budu ráda pokud mi hodíte do komentářů nějaká ta videa, nebo rady, které mi pomohou efektivně zhubnout a zpevnit svalstvo.

Asi bych také měla říct, že má postava momentálně vypadá asi takto.
Mám 173 cm a 62 kg. 
S tím je opravdu potřeba něco udělat, abych se za sebe nestyděla, když si obléknu plavky. Pracovat budu na plochém bříšku, hubenějších stehnech a hezčím zadečku.

Ještě jednou děkuji za vaší podporu a případné odkazy na videa a rady do komentářů. :)

pondělí 9. září 2013

Všechno je o přístupu

Krásný pondělní večer slečny :)


Dnes jsem tu opět s jedním z těch přemýšlecích, dumacích a hloubacích článků, protože když člověk jen tak sedí v pokoji, venku je počasí na draka a on už má (překvapivě) do školy všechno hotové (protože tím strávil celé odpoledne) a nemá co dělat, tak mu dojde spousta důležitých věcí. Ta novinka co dnes v hlavě secvakla mně se týká toho, že v životě se dá vlastně zvládnout všechno, možná i s úsměvem na rtech, jde jen o to, jak se k tomu člověk postaví.

A to jsem zase prozradila celou pointu už na začátku článku, teď určitě všichni přestanete číst.. Budu se vážně muset naučit psát články se zvyšujícím se napětím a prozrazením pointy až na konci. No ale to je teď vedlejší. Vraťme se ke článku.

Já jsem ten typ člověka, který nesnáší vypjaté situace, miluje změny, ale špatně je snáší.. Člověk s nervama neustále napnutýma. A tak se stává, že prvních pár dní se začátkem školního roku chodím do školy s depresema (pokud mi učitel nesedne, tak jsem v depresích klidně i celý školní rok na jeho hodiny) a představuju si ty nejhorší situace.


To co jsem popsala v předchozím odstavci znamená, že si všechny ty pro mě vypjaté situace svým smýšlením ještě komplikuji a zhoršuji. Ono by to totiž nebylo tak hrozný, kdybych já na to nemyslela ještě hůř a neviděla to v černých barvách. Stačí si totiž na situaci najít alespoň kousek něčeho dobrého a člověku je hned líp. U mně v poslední době platí slova "Nikdo při tom ještě neumřel a ty nebudeš první" nebo "Všichni to zvládli, tak proč ne ty?" Tohle mi pomáhá, staví mě na nohy a dává mi nadhled.

Takže asi tak.. Když vás čeká písemka z matiky a vy na ní půjdete s tím, že to prostě nedáte a nemáte na to, tak to nedáte. Ale pokud se na učivo podíváte a budete mít dobrý pocit, budete si říkat, že jste se učili a umíte to, tak to hned půjde líp a pětka to zaručeně nebude. :)

Takže moje milé, smýšlejte optimisticky a mějte krásný každý den! :)

S úsměvným pozdravem
DD

sobota 7. září 2013

PROJEKT: Poznáváme obchody

Krásné sobotní dopoledne mé milé krásné čtenářky..:)

Já vím, že se vám teď moc nevěnuji, ale nějak je toho na mě s příchodem do druháku moc, už to není takový ten pomalý rozjezd, ale něco jako když se učíte plavat, hodí vás do vody a vy to musíte nějak zvládnout. :) A tak se tady pokouším to zvládnout a dostat se nahoru. ;)


Dneska jsem tak přemýšlela nad blogem, že už se tu dlouho neobjevil jiný článek, než nějaký ten o mně. A vás už to určitě musí nudit. A tak mě dnes, tak nějak z čista jasna napadl takový můj menší soukromý projekt.

Jak už napovídá název článku, projekt se jmenuje "POZNÁVÁME OBCHODY" a celé to bude tak nějak o tom, že já spojím příjemné s užitečným a budu chodit do různých obchodů (s oblečením, drogerie, knihy..) a vždycky vám sem budu psát takový report, co jsem v obchodě viděla, co se mi líbilo, co naopak ne, jak se choval personál.

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli byste měly o takový projekt zájem. Já osobně jsem z nápadu docela nadšená. Myslím že by někomu mohl pomoct se orientovat a nebo pro srovnání obchodu v jednom a druhém městě.

Budu čekat na vaše komentáře a pokud bude zájem, brzy se do projektu pustím..:)

Mějte krásný slunečný víkend
DD. :)

úterý 3. září 2013

Nástup do pracovního procesu + Memphis



A je to tady.. Zahájení školního roku je za námi a teď už to všechno zase začne. Náš rukopis už zase vypadá o něco jinak, ročník napsaný na našich sešitech je o stupeň vyšší, učení je víc a času je míň. Naše příprava do školy by měla být bude svědomitější. No zkrátka už nebudeme moct spát do deseti a celý den se jen flákat, ve škole se od nás čeká soustředěnost už od nelidských osmi hodin ráno až do nějakých půl třetí (v mém případě).


Bráška mě teda pěkně v neděli odvezl na intr, bez nervového kolapsu a vzájemného ukamenování jsme cestou zvládli několik nepřizpůsobivých řidičů, nebo chodců a pár pěkných dopravních špiček. Po dopravení mých věcí do šestého patra internátu se ještě pokoušel přemlouvat paní vychovatelku, aby si mě tu nechala i na víkendy, ovšem bez úspěchu. Zdrceně tedy odjel domů s vědomím, že mě v pátek opět uvidí doma.


Pondělí se neslo v administrativním duchu. Vystála jsem si neuvěřitelně dlouhou frontu s naštvanými spěchajícími lidmi na legitku. A pak jezdila po celé Plzni sem a tam, abych potvrdila legitku, potvrdila studentskou, doprovodila kamarádku, jela na oběd.. Strávila jsem taky nádherný chvilky s K., až na ten konec, kterej mě neuvěřitelně mrzí.. Ale to tady nebudu rozebírat.. Jen bych jí chtěla veřejně poděkovat za číslo od skvělého klučiny s letáky :D I přes to, že se neozval a nejspíš si udělal jen legraci..


Potom mě čekala taková svačinka (večeře) v KFC, kde nemají mimochodem vůbec dobrý hranolky..:/ A večer jsem se zase podívala mezi lidi a užila si koncert báječné kapely Memphis, kde jsem mimochodem mezi fanynkami byla asi nejstarší..? Ale jsou to báječní sympatičtí kluci. ;) Hned po nich následoval koncert zpěváka Xindla X, který má v Plzni skvělou fanouškovskou základnu. Oba koncerty se nesly v báječné atmosféře. :)

Dnes už jsem tak plnohodnotně šla do školy ve stresu a s nervama.. Nafackovala bych si za ty svoje věčně napnutý nervy.. Strach z fyzikáře (současně učitele na Výpočetní techniku)  je stále šílenej.. Nekoluje o něm nejlepší pověst a tři hodiny s ním přes týden jsou přece jen hodně..:/

Přeji Vám všem krásný začátek školního roku, pevné nervy a hlavně klid..
S pozdravem Dom

neděle 1. září 2013

Nákupy, modeling, stres, smích, aneb.. Poslední dny prázdnin

Krásné nedělní dopoledne, moji milí..:)

Zase jsem se pár dní neozvala.. Ale nezapomněla jsem na vás, pečlivě sleduji komentáře a dívám se na vaše blogy. Jen jsem neměla co psát, bylo by to totiž stále to samé. Škola, intr.. Dnes jsem se ale rozhodla, že vám sepíšu článek, přece tu blog nenechám takhle prázdný. :)

Co se tedy dělo těch několik dní, co jsem byla tak nějak mimo blog?


Byla jsem znovu na nákupech, tentokrát už ne do školy, ale potřebovala jsem novou podzimní bundu. Hned při příchodu mi jedna krásná bílá padla do oka a já už nechtěla odejít s žádnou jinou.. Ale po bližším zkoumání jsem zjistila, že na sobě má nějaké fleky.. Tak teda volám mamce a ona že v pohodě, vyperem to! Takže já happy jak dva grepy, že mám bundu, pěkně si jí nesu domů. Bundu dva dny čistíme, pereme, čistíme něčim jinym, zase pereme.
   Ten růžovej wanish z reklamy máme doma samozřejmě taky, tak to na to dáme a látka rozežraná.. Chytrá babička tam našila záplatu puma a z bundy za 300 je najednou značková :D

Včera taky přijela teta.. Před pár týdny si zamilovala focení, koupila si zrcadlovku a tak nedělá nic jiného. Většinou jsem já testovací objekt. Tak jsem si opět zahrála na modelku a musím říct, že to není vůbec špatný. :) Všichni se soustředí na vás a zkrátka je to celé jenom o vás. Já vim, je to sobecký, ale vyzkoušet by si to měl každej, ten pocit..:) A pak ty výsledky! :)

A pak je tu samozřejmě škola a intr.. Balím, balím a balím.. A pořád si říkám, že se ty tašky asi zmenčujou, nebo co..:) A nebo toho možná potřebuju čim dál víc.. Ale to se mi nezdá, jsem přece skromná..:D Chvíli se mi tam chce, směju se.. Pak jsem ve stresu a brečela bych.. Ale zkrátka.. Bude to fajn! :) Zase být s těmi lidmi, vymýšlet šílenosti..:)

Zase utíkám k balení a přípravám, tak se mějte miláčkové..:)