čtvrtek 27. února 2014

Poprvé u soudu

Studium veřejné správy na velké známé škole má i své výhody. Časem se dostanete do míst, kam byste se jen tak nedostali. V prváku jsme byli na Pražském hradě, pořádá se u nás zájezd do Osvětimi, Paříže, Londýna nebo Španělska, čeká nás cesta do Poslanecké sněmovny a včera jsem se poprvé podívala k soudu.


Mě, jakožto uniformovému nadšenci, bylo upřímně tak trochu jedno za co toho týpka budou soudit, jaký bude a co provedl. Viděla jsem pěknou ochranku u vchodu a dva namakaný frajery jako eskortu. Joo, pěkná představa.

Ráno jsem se donutila vstát o půl hodiny dřív než obvykle, po delší době si zase vyžehlila vlasy, na ksicht namalovala obličej a v tričku, sukni, šátku, kabátu a kozačkách vyrazila do školy. Dovolím si říct, že zrovna včera mi to vážně slušelo, zase jednou za dlouhou dobu.

Po čtyřech hodinách strávených ve škole jsme vyrazili k soudu. Můj plán byl následující - když bude ochranka pěknej chlap, do zadní kapsy od sukně si strčím nějaký kovový předmět, abych při průchodu "ochranným rámem" pípala. On tam ale nebyl pěknej chlap.. S detektorem u rámu stála ženská a čtyřicátník s pivním pupkem..

No ale nevadí.. V určený čas jsme si posedali do lavic v soudní síni. Opravdu moc pěkná místnost. Po chvíli eskorta přivedla obviněného. Tomuto člověku bych opravdu chtěla vidět do hlavy, jeho pohledy když přicházel, nebo se k nám jednou otočil, když odcházel, byly opravdu zajímavé.

Jeden ze dvou policistů z eskorty byl fakt pěknej. Ale s největší pravděpodobností zrovna nemocnej. Neustále soudci do výkladu smrkal a bylo vidět, že mu není nejlíp. Budoucího manžela jsem tedy stále nenašla.

Abych ale nepřeskočila to důležité - jednání.
Pan byl momentálně obviněný z krádeže čtyř řasenek značky L'Oreal v celkové hodnotě více než 1000 kč. V minulosti už jednou ukradl několik balíčků o.b. tamponů.
Zjevně také kosmetický nadšenec. ;))
Odsouzen byl k devíti měsícům veřejně prospěšných prací do věznice s ostrahou.

Pro mě bylo soudní líčení úžasným zážitkem. Konečně vím jak to celé probíhá, jaká je funkce státního zástupce a obhájce.

zdroj

úterý 25. února 2014

Já a škola, aneb co vlastně studuji

Krásné a slunečné úterý. :)

Plánovala jsem, že se tady budou články aktualizovat každý druhý den, několik dní mi to vycházelo, ale včera mi to čas prostě nedovoloval. Příští týden mám prázdniny, a proto mají učitelé pocit, že všechny testy musíme napsat právě teď a já to spolu s blogem nějak nezvládám, ale nebojte, vaše články poctivě čtu. :)
A když jsem se včera učila, napadlo mě že bych vám mohla zase trošku odkrýt své soukromí a ukázat co se skrývá za mým studiem.
Uvařte si hrnek dobré kávy, otevřete sušenky a můžeme začít. :)


Když jsem se měla v deváté třídě rozhodnout, co bych chtěla jednou v životě dělat, čím bych se chtěla živit, všude jsem šířila myšlenku, ze mě bude jahoda do Jogobely. Téhle teorie jsem se držela dlouho, při vyplňování přihlášek ale sranda skončila a já už se opravdu musela rozhoupat a oznámit školu, o jejíž místo v lavici bych se ráda ucházela.

Hodně jsem googlila a hledala. Vypadalo to beznadějně a já už se viděla jak s místní menšinou zametám chodníky. Nakonec to ale dopadlo zcela jinak.

Komu by se nelíbilo být právnička? Peněz jako šlupek a auto z tuzexu. Jo přesně tam jsem se viděla. Vysoké postavení, krásné kostýmky, vlasy v drdolu, luxusní auto. A tak přihláška skončila na Střední odborné škole profesora Švejcara v Plzni a já se rozhodla studovat obor Veřejnosprávní činnost.

Co se skrývá za zvláštním názvem oboru?
Jsem ve škole dva roky a taky v tom ještě pořád nemám tak úplně jasno. Každopádně jsme připravováni na vysokou a to hlavně na ta práva, každý nás tam vidí a možná proto jsme považováni za elitu školy. O tom by se dalo polemizovat, ale to rozebírat nebudeme. Pokud by se nám na vysokou nechtělo (což se nepředpokládá) s největší pravděpodobností skončíme někde na úřadě a budeme se probírat papíry.


Takže asi takhle..
Za dva roky ve škole jsem došla k závěru, že na právech ani v kanceláři na úřadě mě nikdo neuvidí. Paragrafy a čísla zákonů pro mě nejsou to pravé ořechové a zapšklou úřednící taky být nechci. Německo to jistí a nadále bych ráda učila Němce česky a nebo Čechy německy, možná tedy přichází v úvahu nějaká ta pedagogiga. :)
A nebo skončím u těch chodníků..

A jaká je moje škola obecně? Jednoznačně ta největší v Plzni. Bludiště stejných chodeb, ve kterých se s přehledem dokážu ztratit ještě teď. Můj orientační smysl opravdu není na dobré úrovni. Další a další učebny ve vyšších patrech školy mě stále překvapují.

Co se ubytování týče, tak nejsem doma. Školu jsem si vybrala téměř 80 km od svého bydliště a proto se dvakrát týdně několik hodin trmácím vlakem a obývám internát. Zda to byla výhra a nebo ne, je mi dosud neznámé. Vše má něco do sebe. Pokud bude zájem, o internátu vám určitě taky ještě napíšu.


Dnes se s vámi rozloučím, doufám že vás článek bavil a pokud máte dotaz, určitě se optejte v komentářích. :) Já si běžím dopsat poznámky z Dějepisu, udělat projekt na angličtinu a sepsat slohovou práci z češtiny. ;)

sobota 22. února 2014

TAG: Práskni na sebe nějakou tu špínu

Tak už se ke mně tenhle TAG taky dostal. Se smíchem jsem si pročítala vaše články o špíně, co na sebe prozrazujete a užívala si ten pocit, že já nic práskat nemusím. Ale pak se svým TAGem přišla Péťa a s ní i moje nominace.
Byla to od ní pěkná podpásovka, ale nejsem přece žádný béčko že jo. Tak jsem pro vás taky nějakou tu špínu nasbírala. ;)

Mytí nádobí? Ne!
Mně je fakt úplně jedno, když mám na lince tři špinavý talíře, pět hrníčků a dvě misky. Prostě to někam položím a počkám až to někdo umyje. Ale on to většinou nikdo neudělá, že jo. Takže to tam takhle je až do tý doby, dokud mám z čeho jíst, pak nastává problém a já to nakonec teda přece jenom umyju jo, ale strašně nerada.


Mobil nedávám z ruky
Jestli jsem na něčem závislá, tak je to mobil. Je to můj věčný společník a pravá ruka. Potřebuju ho mít neustále u sebe a vědět, že kdyby po mně někdo něco chtěl, budu k dispozici. A nebo když průběžně sleduju, jak přibývají komentáře k novým postům, fakt mě to baví. Jsem celá na nervy, když ho u sebe nemám, asi je to fakt nějaká nemoc.

Velký boom? Díky nechci. 
Znáte to, když se vyrojí nějaká novinka a najednou jí všichni musí mít a je úplně jedno, že má teď 10 lidí v jedné místnosti stejné boty, protože jsou prostě in. Já tohle fakt nemám ráda. A většinou se mi ty věci ani nelíbí. Když už si něco takového koupím, tak až po nějaké době, musím si na to přijít sama a chtít to, nechci to mít jen proto, že to mají ostatní. A taky nerada nosím něco, co už kolem mě lidi mají.

Sleduju pořady o vaření, i přesto že nevařím
Mám strašně ráda Jamieho Olivera a taky Zdeňka Pohlreicha. Baví mě pořady o vaření, kde vždycky vidím pěknej novej recept, jídlo co by fakt mohlo bejt chutný, ale stejně nikdy nic z toho neuvařím. Prostě to jen sleduju. Zatímco mě hrozně baví péct, ale v životě jsem neviděla ani jeden pořad o pečení.

Nic citrusovýho ani levandulovýho mi nesmí do domu
Všimla jsem si, jak tady v blogo-světě hrozně letí levandulová vůně. A ono to teda asi bude i normálně, protože proč by jinak bylo v drogeriích tolik levandulových věcí. Ale mě to prostě vůbec nevoní, ta vůně je mi protivná a mám averzi k fialový barvě, takže asi tak. A citrusy v kosmetice? To teda taky ne.

Sleduju Ulici a Ordinaci
Jakože fakt, beze srandy. Když jsem chodila na základku, sledovala jsem to denně a pravidelně, teď tyhle seriály pokaždý sjíždím doma. Je mi jedno že už tam byl každej s každym, prostě mě to baví a i v týdnu když nejsem doma mi babička podává podrobný info, co se v seriálech zrovna děje. :D

Největší hlad mám vždycky večer (v noci)
To snad ani nepotřebuje komentář. V devět, v deset nebo klidně i v jedenáct si vzpomenu na to, že bych si vlastně něco dala, a proto se u mě to největší obžerství koná vždy právě v tuto dobu.

Mastný vlasy? Bez problému
Tak jo, chtěla jsem vám to zamlčet, ale já to teda prásknu. Když jsem přes víkend doma, nebo mám prázdniny, dokážu klidně týden chodit s neumytými vlasy a je mi to jedno. Mě mytí vlasů totiž vůbec nebaví. Prostě je hodím do culíku a nic neřeším.

Tak jo, já myslím že by to stačilo, taky byste se toho mohly dozvědět až moc a už by mě nikdo nečetl. Doufám, že jste se pobavily, já bych měla jít umýt nádobí.. :D

čtvrtek 20. února 2014

Já, moji přátelé a uniformová úchylka

O tom, že se mi strašně líbí policisté a vojáci už dávno víte. Víte i to, že mě ostatní chlapi nechávají naprosto chladnou, ale jakmile jde po ulici frajer v policejní nebo vojenské uniformě, snad bych kvůli němu vylezla i na strom a v sekundě jsem schopná si rozmyslet směr své cesty tak, aby byl shodný s tím jeho. 

Ale aby nedošlo k omylu, nelíbí se mi jen tak nějací policisté. Nebo teda vlastně líbí. Za městskými se otočím a srdce mi poskočí když je vidím, ale ne že bych se za nimi hnala. Jakmile se ale v blízkosti ukáže státní policista v té pěkné černé uniformě, přestávám vnímat vše okolo. 

zdroj
To jen tak pro upřesnění. 
Teď se možná smějete, ale ono je to se mnou občas vážně těžký, jo uznávám to. U nás se těch policajtů moc nevyskytuje, sem tam nějaký městský co už má svá dobrá léta za sebou, ty mě teda zase tolik nedostávaj. Ale stačí přijet do Plzně a jsem jak v nebi. Každou chvíli tady nějakej ten policajt projde. 

Moji přátelé mé uniformové nadšení respektují a přijde jim hrozně vtipný, jak se otáčím za každým policajtem a jak o těchto mužích dokážu mluvit hodiny a hodiny. Pokaždé když se kolem mě venku mihne policista nebo projede policejní auto, náležitě na to upozorním své přátele, aby jim to náhodou neuniklo, automaticky jsem na to v pondělí upozornila i Péťu. 

Jak jsem je tak několik měsíců upozorňovala a vysvětlovala svým přátelům, jak rozeznat městské policisty od těch státních, jaká mají auta a další náležitosti, zanechalo to na nich nějaké následky. 
 - Kamarádka jela v říjnu na čtyři dny do Francie, několika kamarádům přivezla dárečky. A víte co jsem dostala já? Fotky francouzských policistů! :)
 - Když jdu s někým ven, už i on mě na policisty upozorňuje a sdílí moje nadšení. 
 - Kamarádka si našla nového přítele a hned se ho zeptala, jestli se mezi jeho přáteli nějaký ten muž zákona nenachází. 
 - Jako dárek k narozeninám jsem od jedné kamarádky dostala velký plakát s policistou. (Dlouhá pauza a slintání nad dokonalým chlapem).

Moje budoucnost je už prostě jistě a jasně namalovaná po boku policisty. :) 
Moji přátelé si na to zvykli, baví se a podporují a to je důležité. 

A o čem sním ve spojitosti s policisty a vojáky? 
 - Mít jednoho doma
 - Jet na Dny NATO
 - Vidět slavnostní přísahu nováčků AČR
 - Podívat se na plzeňský den s IZS

Dnes končíme, jdu se pokochat nějakým tím policistou. :)
V sobotu vás čeká TAG, budu na sebe práskat špínu. :D

úterý 18. února 2014

První blogerské setkání

Blogerský rybníček je opravdu velký, blogů je nespočet a blogerek jak by smet. Je těžký mezi takovým množstvím lidí najít někoho ze stejného kraje, natož ze stejného města. Ale jak jsem se sama přesvědčila, není to nemožné.

Jednoho krásného dne, někdy v mých blogových začátcích jsem se náhodou dostala na Pétin blog, první čeho jsem si všimla, byl nápis „Plzeň“ v jejím profilu. Hned jsem se pustila do jejích článků a začala komentovat. Za chvíli se chytla i Péťa, její komentáře se objevovaly u mě na blogu, netrvalo dlouho a sledovaly jsme se přes GFC.

Po kliknutí na obrázek se dostanete na Pétin blog. :)
Když jsem nevěděla, kde v Plzni něco najít, SOS zprávu s prosbou o pomoc jsem psala právě jí. Její  propracované články a výborné recenze vás dokážou přesvědčit o tom, že danou věc prostě domů potřebujete a přes to vlak nejede. Jak jsem tak pročítala její články, říkala jsem si, že tuhle holku prostě musím poznat! :)

Po dlouhém domlouvání a plánování jsme se konečně sešly. Měla jsem strach – co když jí nepoznám? Co když si nebudeme mít co říct a celou dobu na sebe budeme jen mlčky koukat? Co když si s ní nebudu rozumět? Bude arogantní? Tyto a další otázky se mi honily hlavou když jsem seděla v tramvaji a mířila na místo setkání.

Poznala jsem ji hned, zamířila k ní a s úsměvem jsme se pozdravily. Už tehdy mi něco říkalo, že to bude dobrej den. Co byste chtěly dělat s bloggerkou? Co? No nakupovat, jasný, že jo. Ale s prázdným žaludkem to moc nejde. Naše společná cesta tedy vedla na sushi a polévku (příště jdu do té polévky taky! :)).

Po více než hodině strávené v bistru jsme se rozhodly pro nákupy, hned při první zastávce v obchodě s Bione cosmetics naše peněženky zaplakaly. Jako další přišel na řadu nálet na Rossmanna a DM, jak jinak. ;) Strávily jsme pěknou dobu konverzací o různých produktech a po naplnění kabelek a vyprázdnění peněženek jsme se usadily v kavárně.

Celý den provázela konverzace o kosmetice, blozích, bloggerkách, čtyřnohých miláčcích a o nás dvou. Za celé čtyři hodiny se nám ani jednou nestalo, že bychom na sebe jen koukaly a nevěděly co říct, spíš jsme chtěly pořád mluvit obě, řekly jsme si toho hodně, ale stejně to není všechno.

Těmito věcmi Péťa mě a mé pejsky obdarovala :))
Nečekala jsem, že si tolik padneme do oka. Mám pocit, jako bych Péťu znala už strašně dlouho. Smějeme se stejným věcem, máme stejné názory, líbí se nám stejné věci a zkrátka jsme naladěné „na stejné vlně“. 

Z blogerského srazu jsem si odnesla kromě velkého množství energie a dobré nálady i dárečky. Péťa mě potěšila úžasně vonící svíčkou, vzorečkem kondicioneru John Masters Organics, božsky vonícím olejem Balea a pamlskem pro mé chlupaté lásky. I ona ode mě pár maličkostí dostala a doufám, že byla spokojená. ;)

Můj úlovek z Bione :)
Chtěla bych jí tak i tady veřejně poděkovat za krásně strávené odpoledne a moc hezké dárečky. :)

Pozn: Článek jsem psala v MS Word a blogger nějak nechce akceptovat písmo. Tak se omlouvám. :(

pátek 14. února 2014

Knižní motivační wishlist

Zrovna dneska mám náladu na nějakou recenzi, ale vzhledem k tomu, že od středy ležím doma s angínou a bez notebooku (tudíž bez fotek), budete si muset vystačit s povídavě motivačním článkem. :) V první řadě bych vám všem ale chtěla popřát krásného Valentýna, ať ho slavíte se svou polovičkou a nebo sami, radost si udělejte v každém případě. :)


A teď už se pustíme do povídání. Dnes bych vám chtěla ukázat několik motivačních knížek, které bych si ráda přečetla. Stalo se totiž nějakým zázrakem, že jsem se rozhodla změnit svůj život, jít trošku jinou cestou a začala žít spokojeně.
Mám kolem sebe strašně moc lidí, co mě podporují, inspiruje mě několik osobností. A pokud by u vás byl zájem, můžeme si ještě popovídat o tom jak jsem se k tomuto novému způsobu života dostala, co mi to dává a jaké to vlastně je. :)

• Jak si správně přát
• Aladinův faktor
• Miluj svůj život
• Moc podvědomí: Velká kniha vnitřního a vnějšího rozvoj
• Čtyři dohody
• Moc přítomného okamžiku
• Za hranice mysli
• Pozitivní myšlení
• Mít vše hotovo
• Tady a teď
• Do pátku bude váš život jiný
•  Přestaňte být hodní, buďte sami sebou
• Pátá dohoda
• Nebojte se ztratit hlavu
• Pozitivní myšlení
• Konec prokrastinace

Tak tohle by byl můj motivačně knižní wishlist. Jsem sama překvapená, kolik knih to je a jsem si jistá, že se ke mně určitě ještě nějaké dostanou. :)

Dnes to zakončíme tímto krátkým článkem, já pro vás jdu vymyslet něco dalšího.
Můžete mi hodit do komentářů nějaké tipy, co byste si rádi přečetli, co by vás zajímalo. :)
Zatím vám přeji krásný den. :)


středa 12. února 2014

Zázrak v kelímku

Představte si, že se ráno musíte z postele vykopat už v pět, letíte do školy ze školy do práce, nakoupit, dát věci do čistírny, vyzvednout dítě ze školky, uvařit, uspat řvoucí hladové mrně, které jste stále nenakrmili, protože kuře v troubě je černé jako uhel. Ze stropu začne kapat voda a vy zjišťujete, že vás senilní soused vytopil. Pomáháte mu sušit podlahu, mezitím dítě zuřivě tahá kočku za ocas. Manžel přichází z práce, sedá k televizi a dožaduje se teplé večeře. Nakrmíte zvěrstvo objednanou pizzou a jediné po čem právě toužíte je horká vana.

Zapálíte voňavou svíčku, nalijete si dvojku bílého a ukládáte se do horké vody s miliony bublinek. Celodenní stres z vás padá, zapomenete na celý ten šílený den a jen si užíváte tu pohodu a relax.


Dnes si budeme povídat o Rakytníkové masti s Aloe vera Dr. Popova. Představte si výše zmíněnou situaci na vaší pleti. Nečistoty se na ní zachycují celý den k nim se začne přidávat stres a jediná možnost, kdy si pleť může odpočinout je právě noc.

Ona to ale nezvládne sama a my ji můžeme pomoci. Já osobně vždy na noc dávám na pleť bezvodé krémy a nebo oleje. Do pleti se krásně vsáknou a ráno se probudíte s dokonale hydratovanou a regenerovanou pletí. Samozřejmě tyto krémy a oleje můžete používat i přes den, ale je tu riziko, že budete prasátka házet na všechny strany.

Momentálně je mou noční společnicí právě Rakytníková mast s Aloe vera od Popova. Základem této masti je vepřové sádlo, možná to zní nevábně, ale jestli můžete pleť něčím postavit na nohy, je to právě sádlo. Tahle mast bude pro vaši pleť něco jako horká vana pro tělo. :)

Rakytela je vysoce účinná mast pro každodenní péči o pokožku. Zklidňuje, hydratuje a regeneruje normální i vysušenou pleť. Vynikající pro omezení tvorby vrásek. Obsahuje kvalitní Aloe vera gel pro zvlhčení a výživu pokožky. Rakytníkový olej má regenerační a epitelizační účinky, díky tomu je Rakytela vhodná i pro péči o jizvy, spáleniny a omrzliny.

Mast je díky absenci vody opravdu hodně hutná. Při prvním použití máte pocit, že se snad nedá rozmazat, ale po chvíli se začne díky styku s pokožkou krásně rozpouštět a dobře roztírat. Vsakuje se pomaleji a proto je fajn, dát ji na vlhkou pleť.


Nevím k čemu bych její vůni přirovnala, nemám ani tušení jak voní rakytník a aloe vera samy. Každopádně mi přijde vůně lehce citrusová, ale ještě s něčím smíchaná. Fakt mi sedí, je taková uklidňující, jako stvořená pro namazání po té horké vaně s bublinkami a svíčkami.

Po noční hydrataci s Rakytelou se ráno probouzím se sametovou pletí, která má takovou fajn barvu a už na pohled je krásně vyživená. Po prvním použití jsem byla přáteli upozorněna na to, jak pěkně dnes vypadám, a to jsem nebyla namalovaná! :)

Já můžu tedy Rakytelu jen a jen doporučit. A až mi dojde nynější balení, určitě si pořídím další a pak další a další. :) Rakytela se stává mojí stálicí a mám dojem, že jen tak něco ji netrumfne. :)

Co vy a masti Dr. Popova? :)

pondělí 10. února 2014

Jak jsem se měla v..: Lednu

S příchodem nového roku a tedy příležitosti udělat na blogu pár změn, jsem se rozhodla, že u vás zkusím pochodit s nějakou tou bilancí. Možná bude tahle lednová první a poslední, nebo se vám zalíbí a já začnu bilancovat pravidelně.
Každopádně ale nečekejte žádný kosmetický článek, v této rubrice se budeme bavit o tom, jak jsem se v lednu (popřípadě v dalších měsících) měla, co se mi povedlo, co jsem naopak na plné čáře projela, co se dělo nebo nedělo.
Tak se do toho tedy pojďme pustit. :)

//Svačina - bagetka s pomazánkovým máslem a kakikurma// Cesta domů s kamarádkou, kafe a koblížky, skvělá kombinace// Moje nová závislost - Lotus pomazánka// Svačina - bílý jogurt s banánem a paprika// Svačina - mrkev a paprika// 
Leden se u mě mimo jiné nesl také ve znamení jídla. Naučila jsem se do školy nosit svačiny v krabičce a jíst relativně pravidelně. Občas se k přípravě krabiček musím přemlouvat, ale dá se to. :)

Leden jako takový se nesl hodně v duchu studia. Bylo pololetí, uzavíraly se známky a já se (jako vždy) snažila na poslední chvíli vše dohnat a dokopat se k těm nejlepším výsledkům. Něco se povedlo a něco ne. I tak ale můžu s klidným svědomím prohlásit, že jsem spokojená a kdybych měla možnost si to zopakovat, nejspíš bych vše udělala stejně. :)
Teď je tu pololetí nové a tedy nové možnosti. Musím zaklepat, že se mi prozatím daří, na své studijní výsledky si nemůžu stěžovat. Modlete se se mnou, ať to tak pokračuje i nadále. :)

Vždycky jsem se chtěla na život dívat optimisticky a mít na tváři úsměv, nikdy se mi to ale nedařilo tolik, jako právě v lednu. Přečetla jsem obrovské množství motivačních citátů, shlédla jedno neskutečně inspirativní video a začala motivovat ostatní.
Došlo mi, že pokud opravdu něco chci a o něco mi jde,  musím si za tím jít já sama, nikdo to za mě neudělá a samo to nepřijde. ;)



Když jsem začala žít svůj život podle sebe a ne podle ostatních, přestala jsem se ohlížet na to co se na mě ostatním nelíbí a ignorovala pomluvy lidí, co o mně vůbec nic neví. Můj život začal být hezčí a plný optimismu. Díky tomu jsem poznala opravdové charaktery lidí a trochu obměnila společnost, pohybující se kolem mě.

Motivace pro ostatní v podobě krátkých citátů vypsaných na lístečkách.
Šířím radost i kolem sebe. :)
Začala jsem poznávat An., přišlo to náhle spolu s jedním nevinným e-mailem s historkou. Od té doby si s touhle úžasnou osůbkou vyměňuji týdně pár zpráviček plných dobré nálady a úsměvů. Neskutečně mě inspiruje a čím dál tím víc mi přirůstá k srdíčku. :)

I sníh mi udělal radost. :) Foceno z okna školy, uznávám, žádné ohromující prostředí. :)
Více jsem se věnovala svým přátelům a vážila si času s nimi. S čímž nechci přestávat, protože čas je to nejcennější, co někomu můžeme dát. :)
Kromě přátel si mou velkou pozornost zasloužili i moji dva čtyřnozí miláčci. Přesvědčila jsem se o tom, že pes je opravdu nejlepším přítelem člověka. Tolik upřímné radosti umí projevit opravdu jen oni. :)

Tak to by bylo z lednové sumarizace nejspíš vše. :)
Článek jsem psala z fleku, bez žádných podkladů. Pokud budete mít zájem i o další měsíční výčty, určitě toho bude víc, budu víc fotit a víc si zaznamenávat co se stalo. :)
Tak se určitě vyjádřete v komentářích. :)

sobota 8. února 2014

3 V: Velká Vlasová Výzva

Rozhodla jsem se udělat velkou změnu, co se mých vlasů týče. Nejsem žádný konzervativec a u vlasů to platí dvojnásob. Do jisté doby byly právě vlasy mou největší chloubou a mým plusem. Každý mi je záviděl. Byly dlouhé, husté a zdravé. Nemohla jsem proti nim říct jediného křivého slova, byly zkrátka prototypem dokonalých vlasů.


Potom ale na řadu přišla éra barvení (občas je opravdu nevýhoda mít v rodině kadeřnici). První blonďatý melír se na mých vlasech objevil asi kolem čtrnáctého roku. Ale jakmile jsem to jednou zkusila, chtěla jsem víc, jak už to tak bývá.

Z jednoho blonďatého pramínku se jich tak stalo mnohem víc a mé vlasy byly už víc blonďaté než přírodní. V té době byly ale ještě relativně zdravé a melíry se na nich nepodepsaly. Po nich ale na řadu přišlo žehlení. Vlasy si žehlily všichni, byl to trend a já musela taky.

Byla doba, kdy jsem bez vyžehlených vlasů ven nevyšla. To už se na nich podepisovalo, ale pořád to nebylo tak zlé. Chtěla jsem změnu a na vlasy přišla hnědá barva s lehkými červenými odlesky. To se mi vážně líbilo. Ale asi po dvou letech hnědé barvy na vlasech se mi znovu zachtělo krásné blonďaté.

A to byla největší chyba. Stažení hnědé se na mých vlasech podepsalo hodně. Z už tak trochu zničených vlasů se stala nepoužitelná a vysušená koudel. Byla jsem zoufalá, chvíli je nechala odpočinout, potom znovu přebarvila na hnědo a razantně ostříhala.

Z mé dlouho pěstované husté hřívy pod lopatky se tak ze dne na den stalo krátce střižené mikádo vepředu pod bradu a vzadu na delšího ježka. Chtěla jsem vlasy zachránit před úplným zničením a vypadáním a taky jsem chtěla vyzkoušet, jak bych vypadala s krátkými vlasy.

Jo, ořvala jsem to. Hodně. Ale má změna byla chválená a dalo by se říct, že i mně se to líbilo, vypadala jsem starší. Ale vzhledem k tomu, že mé vlasy nejsou od přírody rovné, žehlička se stala mou denní rutinou. Bez vyžehlených vlasů jsem teď nemohla vyjít ven. Když pršelo, zůstávala jsem doma, aby to mé vlasy zvládly a zůstaly rovné.

Ale teď právě přišel ten moment, kdy mi to celé došlo. Proč jsem sakra stříhala ty vlasy? No přece proto, aby byly zdravé. A teď je zničím žehlením? No to ani náhodou. Proto jsem se rozhodla pro Velkou vlasovou výzvu.

A od dnešního dne končím s žehlením. Je povoleno maximálně jednou do měsíce. Vlasy už mi dorostly do takové míry, abych jakž takž mohla udělat culíka. O vlasy od dnešního dne začnu pěkně pečovat a nebudu je zbytečně zatěžovat a ničit.

Kromě skoncování s žehlením jsem se ještě rozhodla přejít na přírodní vlasovou kosmetiku. Zatím dlouhodobě používám vlasovku bez silikonů, ale je čas s chemií skončit úplně a na řadu se dostává čistě přírodní vlasová kosmetika.

A nakonec je tu také konec s barvením vlasů. Pohrávám si s myšlenkou obarvit vlasy hennou, ale pořád nevím a nevím. Pokud máte někdo zkušenosti, určitě se podělte. :)


A teď přicházíte na řadu vy, se svými radami. 

1. Můžete mi doporučit nějaký dobrý přírodní šamon/kondicionér/masku na vlasy?
2. K tomu ještě nějakou ochranu vlasů před mrazem. Ty přechody ze zimy do tepla pro vlasy nejsou nejlepší. Prosila bych taky něco přírodního.
3. Máte tip na nějaký přírodní přípravek po kterém by vlasy rostly rychleji?
4. Co vy a barvení vlasů hennou? :)

Díky za všechny rady, tipy, nápady a názory. :) 
obr.1, obr.2

čtvrtek 6. února 2014

Mám svůj sen! :) (Část druhá)

Pěkný den, mé milé. :)

Dnes se tento pozdrav opravdu hodí. Zima utíká pryč a venku je jako na jaře. Miluju tohle počasí, kdy se sluneční paprsky prodírají přes okna do našich bytů. Člověk má potom hned hezčí den. Zítra mě toho ve škole nečeká tolik, proto jsem se rozhodla pro vás dnes sepsat druhou část článku týkající se mého snu. Nebudu to tedy dál okecávat a hned se do toho pustíme.

Noční Berlín - No řekněte, není to pohádka? :)
V minulém článku jsem vám přiblížila mé studijní úspěchy a neúspěchy, které mě provázely základní školou. Hodně jsem se motala kolem německého jazyka. Opravdu to nebylo jen tak náhodou, protože jsem zrovna neměla o čem psát, všechno má svůj důvod. :)

Protože mi němčina vždycky šla, obdivovala jsem Němce a Německo měla ráda, můj sen se zákonitě kolem Německa musí motat. A on se kolem něj jen nemotá, ono v něm hraje velmi důležitou a nezanedbatelnou roli.

Tak jo, konec s napínáním.
Už pár let mám naprosto jasno o tom, co chci po maturitě dělat. Chvíli mi trvalo, než jsem se k tomu dostala, ale už to vím a makám na svém snu.

Jakmile se vyhrabu z téhle školy, má cesta povede právě do výše zmiňovaného Německa.
Plánuji tam pro začátek jet jako Au-pair, mám ráda děti a každá druhá německá rodina někoho takového hledá, nemělo by být tedy těžké tuto práci najít. Možná potom budu dělat něco jiného, kdo ví. :)

Když budu mít štěstí, jednou si vezmu Němce a budu mít jedno z těch dokonalých německých příjmení, co se mi vždycky tak líbily.

Pokud se mi bude chtít a budu německy umět dobře, chtěla bych se tam pustit i do vysoké školy a následně do Sprach diplomu.

Nejkrásnější město podle mě vždycky byl, je a bude Berlín. :)

A víte na co se strašně těším? Až pro vás budu psát blog z Německa. Budu vám ukazovat novinky v německých drogeriích a popisovat zážitky soužití s německým manželem.

Plánování mi vždycky šlo a strašně mě bavilo.
Tak třeba se jednou poštěstí a mně se sen opravdu splní. :)

obrázek

pondělí 3. února 2014

Sečteno podtrženo - Prosinec + Leden

Krásné pondělní odpoledne, mé milé. :)

Ještě před tím, než vám ukážu druhou část článku o mém snu, jsem se rozhodla že je ten pravý čas na Sečteno podtrženo. Jen pro upřesnění, jedná se o upgrade verzi  Měsíčního vychloubání. :) V prosinci jsem si nekoupila tolik produktů, proto jsem se rozhodla v lednu spojit tyto dva měsíce, aby toho bylo více a vy jste se měly na co dívat. :)


Myslím, že je to historicky poprvé, co se v mém seznamu objevilo spolu s pečující kosmetikou i pár kousků dekorativky. Jo, lepším se. :) Přišla jsem na to, že bych občas taky mohla vypadat dobře, že jo. ;)


Když už byla řeč o té dekorativce, začneme tedy rovnou s ní. Na fotce můžete vidět relativně novinku a to gelové linky Alverde. Co se linek týče, radila jsem se s vámi a právě ty gelové jste mi doporučily. Nemohla jsem sehnat Essence a proto jsem sáhla právě po přírodních Alverde. Zatím to vypadá, že se docela spřátelíme. :)
Vedle linek si spokojeně stojí ten nejdokonalejší make - up Dream matte mouse od Maybelline. Tohoto krasavce jsem doma už jednou měla, ale jeho cena je trochu vyšší a proto jsem za něj dlouho hledala náhradu. V Rossmannu jsem ale minulý týden narazila na akci a on tam na mě čekal, nemohla jsem ho tam nechat! :)


Jako další tu máme sadu krémů, v těch se vyžívám nejvíc, vždyť už mě znáte. :) Vyzkoušela jsem hřejivý krémík na tlapky Balea, který kamarádka vychválila do nebes. Do kabelky jsem si pořídila máslíčko alverde s vůní makadamového oříšku (jsem jediná, komu to voní jako miminka?). Na poličce mi pyšně stojí i dokonalá Rakytela, kterou nedám z ruky. A jako poslední, už i já mám své skvělé bio Karité (s vůné granátového jablka), tyhle Saloos balzámky všichni vychvalují, já na tohle narazila zlevněné v DMku a musela ho vzít, mé rty prahly po hydrataci. A navíc - ta vůně. :)


Nakonec je tu všemi chválená Micelární voda L´Oreal, nebyla bych to já, kdybych ji nevyzkoušela, že jo. Známe svoje lidi. :) Psyllium - můj obrovský pomocník a kamarád v boji se špatným zažíváním. Díky za něj, až dodělám tohle balení, poběžím pro větší! :) Antiperspirant Fa, kdo by čekal, že bude umět tak dobře bojovat proti pocení? Já teda ne. Překvapil, frajer. A jako úplnou tečku vám představuji pěnu na holení Balea s bio arganovým olejem. Mým nohám se přestalo líbit holení jen s vodou a začaly to dávat najevo, tahle pěna, to je skvělá věc. :)

A to by bylo pro dnešek vše. :)
Přeji krásný zbytek dne a nezapomeňte se usmívat. :)

sobota 1. února 2014

Mám svůj sen! :) (Část první)

Krásný a úsměvný den, mé milé. :)

V poslední době ze sebe mám radost. Jsem pozitivní člověk, co se rád směje, ale čas od času mě nějaká ta depka přepadne. Už je to ale nějaký ten pátek, co mě ta poslední navštívila. Od té doby už jen zářím a zlepšuji náladu ostatním. Naučila jsem se radovat z maličkostí, nedělám si hlavu ze špatných věcí, neberu si vše až tak k srdci a jsem obklopena skvělými lidmi. :) Dny jsou potom hned hezčí. :)

Ale to jen tak na úvod. Dnes jsem se rozhodla, že vás nechám trošku víc nahlédnout do svého soukromí a povím vám něco o svém velkém a dlouholetém snu, za kterým si kráčím. Dělám to proto, že někteří z vás už jsou mi velmi blízcí a také proto, že to chci mít sepsané a vždy, když mě opustí motivace, vrátím se k tomuto článku a budu vědět, že stojíte při mě a podporujete. :)


Začneme pěkně od začátku..
Vždycky jsem byla chytré a cílevědomé děvče. To, že se žába nepromění v prince po mém polibku jsem věděla daleko dřív, než mé vrstevnice a ani jsem to nemusela zkoušet, zatímco všechny holčinky snily o tom, jakými budou v dospělosti krásnými princeznami, já chtěla cvičit psy. No dobře, možná jsem nebyla až tak chytrá, jako divná.

Ale to sem teď nepatří. Ve škole mi to šlo, dvojku z tělocviku v první třídě jsem dostala jen proto, že jsem se odmítala honit za míčem a trefovat se do ostatních, nejsem přece žádnej surovec, ne?
Už ve druhé třídě jsem začala chodit na kroužek němčiny. Mamka se teda smířila s tím, že na olympiádu s žádným sportem asi nikdy nepojedu a že síň slávy, kde by vyvěšovala moje medaile fakt dělat nemusí. Tak že prej by mi mohly jít jazyky..

Přece jenom, na hodiny těláku jsem chodila vždycky nerada, simulovala jsem nevolnost, snažila se zlomit si nohu na schodech, jen abych nemusela cvičit. Zatímco na němčinu jsem šla dobrovolně.

Rok jsem se ve svém volném čase věnovala němčině a když jsme se jí ve škole začali učit, já perlila. Věděla jsem, že tohle je moje eso. Moji spolužáci se učili slovíčka a stěžovali si na divně přehlasovaná slova. Já mohla mít doma nohy nahoře, jo už tehdy mi to pálilo.

Bylo to asi v šesté třídě, když k nám přišla nová studentka, česky sice uměla, ale byla to němka. Nebyla bych to já, abych nevyužila příležitosti, byla jsem trochu manipulátor. Ona se stala na hodiny němčiny mou parťačkou a se vším mi pomáhala. Já od ní po čase chytla ten dokonalej německej přízvuk.

Za dobu mé německé kariéry na základní škole jsem měla možnost dvakrát navštívit týdenní německé pobyty a zlepšit tak svou konverzaci. Anglicky jsem neuměla ani koukat. O to větší překvapení přišlo, když mi v prvním ročníku bylo oznámeno, že tam se německy nemluví a já se to prostě musím naučit.

Malá nápověda, čeho se bude sen týkat..:)
Učitelka mě probodávala pohledem pokaždé, když jsem se s ní snažila konverzovat v angličtině, nebo v neidentifikovatelné řeči, připomínající směs obou jazyků. Sabotovala jsem pokusy kohokoli a čehokoli naučit mě anglicky. Časem mi ale došlo, že se to nejspíš budu muset naučit.

S nenávistí jsem prvním ročníkem na střední škole proplouvala s anglickým slovníkem. Ale pak přišel zlom. Druhý ročník, koupě německé učebnice a tři hodiny němčiny týdně, yees! Po zjištění, že jsem toho za ten rok dost zapomněla a že většina mých spolužáků neumí německy ani žblepnout mě nadšení trochu přešlo, ale stejně se na tyto hodiny těším mnohem víc, než na ty anglické.

Nadšeně čtu všechny německy psané články a nechávám ostatní, aby obdivovali můj přízvuk a chválili pěknou mluvu. Oni mají radost, že nejsou nuceni číst zvláštně vypadající německá slova, která vždy zní jinak, než jak vypadají.

Rozepsala jsem se trochu víc, než bylo v plánu. A protože vím, že zbytečně dlouhý článek byste stejně nečetli, k mému velkému snu se dostaneme až v dalším pokračování snového speciálu. :) Dnes to byl tedy jen takový malý náznak a malé krůčky v dlouhé cestě k vysněnému cíli. 

obr. 1, obr. 2.