sobota 1. února 2014

Mám svůj sen! :) (Část první)

Krásný a úsměvný den, mé milé. :)

V poslední době ze sebe mám radost. Jsem pozitivní člověk, co se rád směje, ale čas od času mě nějaká ta depka přepadne. Už je to ale nějaký ten pátek, co mě ta poslední navštívila. Od té doby už jen zářím a zlepšuji náladu ostatním. Naučila jsem se radovat z maličkostí, nedělám si hlavu ze špatných věcí, neberu si vše až tak k srdci a jsem obklopena skvělými lidmi. :) Dny jsou potom hned hezčí. :)

Ale to jen tak na úvod. Dnes jsem se rozhodla, že vás nechám trošku víc nahlédnout do svého soukromí a povím vám něco o svém velkém a dlouholetém snu, za kterým si kráčím. Dělám to proto, že někteří z vás už jsou mi velmi blízcí a také proto, že to chci mít sepsané a vždy, když mě opustí motivace, vrátím se k tomuto článku a budu vědět, že stojíte při mě a podporujete. :)


Začneme pěkně od začátku..
Vždycky jsem byla chytré a cílevědomé děvče. To, že se žába nepromění v prince po mém polibku jsem věděla daleko dřív, než mé vrstevnice a ani jsem to nemusela zkoušet, zatímco všechny holčinky snily o tom, jakými budou v dospělosti krásnými princeznami, já chtěla cvičit psy. No dobře, možná jsem nebyla až tak chytrá, jako divná.

Ale to sem teď nepatří. Ve škole mi to šlo, dvojku z tělocviku v první třídě jsem dostala jen proto, že jsem se odmítala honit za míčem a trefovat se do ostatních, nejsem přece žádnej surovec, ne?
Už ve druhé třídě jsem začala chodit na kroužek němčiny. Mamka se teda smířila s tím, že na olympiádu s žádným sportem asi nikdy nepojedu a že síň slávy, kde by vyvěšovala moje medaile fakt dělat nemusí. Tak že prej by mi mohly jít jazyky..

Přece jenom, na hodiny těláku jsem chodila vždycky nerada, simulovala jsem nevolnost, snažila se zlomit si nohu na schodech, jen abych nemusela cvičit. Zatímco na němčinu jsem šla dobrovolně.

Rok jsem se ve svém volném čase věnovala němčině a když jsme se jí ve škole začali učit, já perlila. Věděla jsem, že tohle je moje eso. Moji spolužáci se učili slovíčka a stěžovali si na divně přehlasovaná slova. Já mohla mít doma nohy nahoře, jo už tehdy mi to pálilo.

Bylo to asi v šesté třídě, když k nám přišla nová studentka, česky sice uměla, ale byla to němka. Nebyla bych to já, abych nevyužila příležitosti, byla jsem trochu manipulátor. Ona se stala na hodiny němčiny mou parťačkou a se vším mi pomáhala. Já od ní po čase chytla ten dokonalej německej přízvuk.

Za dobu mé německé kariéry na základní škole jsem měla možnost dvakrát navštívit týdenní německé pobyty a zlepšit tak svou konverzaci. Anglicky jsem neuměla ani koukat. O to větší překvapení přišlo, když mi v prvním ročníku bylo oznámeno, že tam se německy nemluví a já se to prostě musím naučit.

Malá nápověda, čeho se bude sen týkat..:)
Učitelka mě probodávala pohledem pokaždé, když jsem se s ní snažila konverzovat v angličtině, nebo v neidentifikovatelné řeči, připomínající směs obou jazyků. Sabotovala jsem pokusy kohokoli a čehokoli naučit mě anglicky. Časem mi ale došlo, že se to nejspíš budu muset naučit.

S nenávistí jsem prvním ročníkem na střední škole proplouvala s anglickým slovníkem. Ale pak přišel zlom. Druhý ročník, koupě německé učebnice a tři hodiny němčiny týdně, yees! Po zjištění, že jsem toho za ten rok dost zapomněla a že většina mých spolužáků neumí německy ani žblepnout mě nadšení trochu přešlo, ale stejně se na tyto hodiny těším mnohem víc, než na ty anglické.

Nadšeně čtu všechny německy psané články a nechávám ostatní, aby obdivovali můj přízvuk a chválili pěknou mluvu. Oni mají radost, že nejsou nuceni číst zvláštně vypadající německá slova, která vždy zní jinak, než jak vypadají.

Rozepsala jsem se trochu víc, než bylo v plánu. A protože vím, že zbytečně dlouhý článek byste stejně nečetli, k mému velkému snu se dostaneme až v dalším pokračování snového speciálu. :) Dnes to byl tedy jen takový malý náznak a malé krůčky v dlouhé cestě k vysněnému cíli. 

obr. 1, obr. 2.

3 komentáře:

  1. Ty jo s tou němčinou tě obdivuju, já jsem se ji učila 4 roky a teď (po pár letech) už nežbleptnu ani ň. Z

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, ono se to vypaří, člověk ani neví jak. :)

      Vymazat