neděle 9. března 2014

Co mě naučilo bydlení na internátu

Kdo mě už nějakou dobu čte, tak ví, že doma jsem sotva na víkendy, občas ani to ne. A jezdím se tam leda tak vyspat a hodit prádlo do pračky.
Zbytek týdne trávím skoro 80 km daleko - ve škole, na internátu a v drogeriích.
Přišla jsem tam jako to milé hodné dítko, nezkažená velkoměstem, maminčin mazánek.

Přesně si pamatuju na ten první večer, když jsem tam z toho byla totálně na větvi a nervovala se nad povlíkáním peřin. Styděla jsem se jít dát mlíko do ledničky. Můj mobil byl v tuhle dobu opravdu vytíženej.
A potom taky na to další ráno, vstávala jsem brzo, abych si na ksicht mohla namalovat obličej a oslnila nové spolužáky.
To bylo asi tak poprvé a naposled, kdy jsem vstávala ještě před budíkem.

Na snídani jsem chodila vždycky už tak v sedm, někdy i dřív. Jsou totiž jenom do půl osmý.
Postupem času jsem přišla na to, že i když půjdu dvě minuty před půl, snídani stejně dostanu. A jak se zdá, přišla na to většina mých spolu-ubytovaných a právě v 7:28 je tam vždycky nejvíc narváno.

A kde bydlím já?
Na 108! :))
Na výtahu visí velká cedule - Nosnost omezena na tři osoby. Výtahem jezdíme pouze nahoru!
Pro jistotu jsem asi první dva měsíce chodila pěšky i nahoru, protože ten výtah vypadal komunisticky a strach by mi nedovolil do něj nastoupit, představa jak se dovolávám o pomoc úchylnýmu školníkovi mě děsila.
Po nějaké době neustále bolavých nohou mě strach přešel a já výtahem začala jezdit nahoru i dolů. Ještě že mě tam maj všichni tak rádi, když jdu občas pěšky, dole vždycky stojí naštvanej vychovatel a nadává slečnám vystupujícím z výtahu.
Nebudu kecat, taky mě párkrát chytil. Vždycky tak zvláštně koukal, ale já jen s nevinným úsměvem a milým pozdravem proplula do jídelny.
Nic neříkal. A tak jezdim dál.

Potom je tu úklid.
Na nástěnce visí děsivá tabulka s čísly pokojů a body.
Nejdřív každý ráno uklízíte jak blbci a zametáte sebemenší drobky na podlaze.
Ale když ráno nestíháte, prostě jenom všechno narvete do skříně, aby to všude kolem vypadalo uklizeně - po příchodu ze školy si poslechnete jak jste měli zase pěkně uklizeno. :)
Největší problém ale nastává tehdy, když vynesu koš a pak začnu něco jíst. Nemůžu ten bordel (zbytek rohlíku, část okurky, sáček) přece hodit do toho vynesenýho koše.
A tak to postupně vyházím z okna. Klid, nemám okna do ulice, takže to nedopadá na procházející Plzeňáky mířící do práce.

Na patře máme lednici.
Ale pro třicet lidí. Dávala jsem si tam jídlo, ale po tom co mi někdo snědl dva Monte jogurty, jsem měla chuť všem urazit ruce. Když jde o Montíky, neznám bratra (ani sestru).
Takže díky bohu za dostatečně velký parapety.

Miluju Montíky..:)
A na parapetu mi ho nikdo nesní. 
Plzeň mě totálně zkazila a zdokonalila jsem se ve lhaní.
To bylo tak, když mě poprvé vytáhly na alkohol párty. Mamka mi volala zrovna, když jsem byla na cestě dolů výtahem.
"Ty jsi ve výtahu, viď? Kam jdeš takhle večer?"
"No mami, my už máme zase službu na odpadky."
"Fakt jo? Vždyť jste jí měly minulej tejden."
"Ale ony tady ty holky, co jí mají mít teď, nejsou, tak nás paní vychovatelka poprosila, jestli je vynesem."
"Aha, tak to jo. Tak ahoj a jdi brzo spát."
Takže asi tak nějak..:))

Tak já myslím, že už by to stačilo, ať mám ještě alespoň nějakou dobrou pověst. Nejdřív špinavej Tag a teď tohle..
Prokopávám si cestu do pekla.

20 komentářů:

  1. Tohle je pro mě úplně jiný svět. Já jsem v životě nemusela ani dojíždět a to teď maturuju :) O to víc drsné to budu mít kolejích, za předpokladu, že mě někam přijmou, ty už máš aspoň průpravu v samostatnosti... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si to ze začátku nijak neuměla představit, Markét. :) Ale teď jsem za tu průpravu ráda. :)

      Vymazat
  2. Tak koukám, že to na intru je všude stejný :-) Já teda ještě v tý době začala kouřit, pít, flákat se venku až do desíti večer (a kdyby nebyla večerka, tak ještě dýl).
    Lednička se u nás taky vesele vykrádala a ani za to okno jsme si nemohli nic dát, pač nám to rozklovali drzí ptáci :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se to kouření vyhýbá, samozřejmě jsem to zkusila, ale neoslovilo mě to. :)
      Tak to u nás nejsou práci takový mrchy. :)

      Vymazat
  3. Letos končím na střední a budu se muset nejspíš přestěhovat kvůli vysoký do Prahy. Na koleji bych ale asi bydlet nemohla. Když vidím, jak si musíš schraňovat jídlo před spolubydlícími atd. Věřím, že máte z internátu skvělé zážitky, ale mě by tam nikdo nedostal! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jejda Deni, teď si říkám, že jsem tě možná odradila od bydlení na koleji, možná jsi článek neměla číst :D

      Vymazat
    2. Pokusím se najít si nějaký byteček, to snad bude lepší. :D

      Vymazat
  4. To je moc krásné, pobavila jsem se moc! :) Až je mi skoro líto, že jsem něco takového nezažila. Ačkoliv maminčiny historky z internátu mi skoro někdy stačí. A drobky a kousky okurky z okna... No co, aspoň se ptáčci napapají. :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám radost, že se ti článek líbil, An. :)

      Vymazat
  5. Kolikáté to je patro? Fakt házíš odpadky z okna? Co je dávat do pytlíku a hodit do popelnice nebo do koš před ubytovnou?

    OdpovědětVymazat
  6. Prosím tě, já mám okna přímo do ulice, která vede na náměstí a nechtěj vědět, co tím oknem občas vyhazuju já :D

    Jinak mě by nejvíc štval ten úklid a bodování, stačilo mi to vždycky na týden na škole v přírodě ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, a já se bála, že budu jediná a všichni mě tady za to odsoudíte! :D
      A jinak, teda doufám, že nikdy nepůjdu pod tvýma oknama.. :D

      Vymazat
  7. Kontrolu úklidu a jednu lednici na patře, to bych asi nepřežila, máš můj obdiv :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Májo :) Občas si říkám, že si ten obdiv fakt zasloužím :D Ale stojí to za to :)

      Vymazat
  8. Odpadky z okna? :D:D:D No to je peklo, já jsem tak ráda, že jsem nikdy na intru nikdy nebydlela (ani na kolejích a podobně), jsem v tomhle asi hrozně zabržděná a nepřežila bych cizí lidi ve svém pokoji. A kdyby mě ještě kolej bába sekýrovala za bordel, no to teda ne! Minutu ticha za ukradené Montíky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buď ráda Claire! Ale zase, takovejch věcí se tady naučíš - doma bych jídlo z okna neházela. :D
      Děkuju, jsem ráda, že se mnou někdo soucítí - minutu ticha za ukradené Montíky! :)

      Vymazat
  9. Budeš z toho intru pěkně zkažená :)

    OdpovědětVymazat
  10. Zase se skvěle bavím :-D. Já na intru nikdy nebydlela a asi by to ani nebylo nic pro mě, radši jsem vždycky dojížděla... I když chápu, že někdy to fakt nejde a 80km už je dost... Nicméně z příběhů přátel,kteří prošli (nebo stále procházejí) intrem nebo kolejemi, je to očividně všude sstejné :-D. Tak držím palec, ať to všechno zvládáš :o)

    Little Live Lady

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to asi ani jiné být nemůže, ale fakt to stojí za to. :D A děkuju :) Ještě polovinu "pobytu" mám před sebou. :)

      Vymazat
  11. dávám odkaz na Tvůj článek dceři :-´). Díky za podněty zlatíčko! :-*

    OdpovědětVymazat