pátek 7. března 2014

Kuchařka ze mě asi nebude..

Nejsem jedna z těch, co by jen tak seděla na místě a koukala do stěny. Nikdy jsem vlastně ani nebyla to hodný dítě, který když jste posadili na koberec v pokojíku, mohli jste si zajít na kosmetiku, ke kadeřnici a ještě na film do kina a po návratu jste dítko na tom samém místě našli..
To já musela všechno prozkoumat, po deseti sekundách od máminýho odchodu do kuchyně už jsem byla na druhé straně domu a zuřivě tahala psa za ocas a nebo ho nutila žrát umělou kukuřici z nádobíčka pro panenky..

A jak se zdá, tento smysl pro aktivní život mi zůstal.
Teda skoro.. Už nenutim psa žrát nic umělýho a většinou ho netahám ani za ten ocas..

Ale to mě jednou přepadla taková touha, že bych si mohla něco dobrýho uvařit..
Péct už umím, většinou to dokonce i někdo sní. Když se něco spálí, prostě to pocukruju a nejde to vidět (třeba jako tu bábovku minulej tejden..). A když se něco nepovede? Prostě to nikomu neříkám a fotím jen povedený pekařský pokusy. Díky tomu se pak prezentuju jako "ta co se jí to vždycky povede, všem to chutná a hned je to pryč".

Tak si říkám, že nějakej ten kuchařskej talent mít musim, ne?
No asi omyl..


Začalo to u čínských polívek. Rozbalím to, sesypu do misky a zaleju vodou. Jednoduchý.
Občas se mnou sice nechtěla spolupracovat ani konvice, ale většinou se tohle kuchařské umění obešlo bez komplikací.
Přišel na řadu kuskus, to taky nebyla žádná vysoká, až na to, že jsem tam toho koření občas nasypala víc, než bylo potřeba. Dochucovat teda taky moc neumim no..

Tak jsem se rozhodla postoupit o level výš a dát si krupicovou kaši.
Vytáhnu ze skříně mňaminek roztomilej sáček s myšičkou a nápisem "Krupička".
Zběžně přečtu návod.. Nejsem přece žádný béčko ne..
Najdu optimálně velkej hrnec, ve kterém by se moje večeře dala ukuchtit, naleju pořebný množství mlíka a když se to začne vařit (rozuměj - bublá to). Začnu sypat krupičku.
Že prej dvě lžíce? To je nějak málo.. Nechci to mít řídký.
Tak si pro jistotu tu lžíci ani nevezmu a prostě to tam sypu z toho sáčku.
Jo, to by mohlo stačit..
Zuřivě míchám, začíná to houstnout a podobat se to krupicové kaši, přesně takovou dělává babička. Už se začínám chválit..
Ale ono to pak začne vytvářet podivný hrudky a houstnout víc, než bych chtěla. Z malých hrudek se po chvíli vaření a zuřivého míchání stává velká hrouda v níž je už nemožné pohnout metlou.
No dobře, možná to neni taková krupička, jak umí babička..
Ale když už jsem si to uvařila, tak to alespoň ochutnám ne..
No nic moc.. Neni to sladký.. Nikdo mi neřekl, že tam má bejt i cukr..

Výsledně kaše vypadala jako jedna velká hrouda v hrnci, kdybych to po někom hodila, srazim ho k zemi a nebylo to ani sladký..
Pokusila jsem se to vnutit psovi, sakra pořád mu pod stůl strkám kousky masa a když po něm chci, aby jednou sežral něco hnusnýho, tak odejde.. Jsou to ale nevděčný tvorové!

Od té doby mě do kuchyně už moc nepouští a když už, tak mám umejt nádobí a nebo oloupat brambory. U nás se teda vždycky loupaly brambory nožem, ale po tom co jsem to zkusila a vypadalo to, že brzo dorazí Edward Cullen a bude celej bez sebe z množství krve všude kolem, koupili mi škrabku. Brambory tak musim loupat dál..
Nikdy mě ale v kuchyni nenechávaj samotnou..
Když mi náhodou něco spadne, celá rodina se seběhne do kuchyně, omrknout jestli žiju, nehoříme a mám všechny části těla..

Co vy a vaření? :)

zdroj

13 komentářů:

  1. Ehm, ehm, asi to chce přeci jen ty návody číst a jídlo u vaření občas ochutnat. ;) A hlavně to nevzdávat a trochu u toho i přemýšlet... ;))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. An, článek byl napsán hlavně pro pobavení. :-)
      Po malých krůčkách ve své kuchařské kariéře kráčím kupředu. :-)

      Vymazat
    2. Já to přece chápu... Pobavila jsem se, ale stejně, ono to půjde, neboj. ;))

      Vymazat
  2. To se stává :D Krupička není pro začátečníky, i když to tak vypadá :D Ale zase jsi pobavila :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já si říkala, že na ní nemůžu nic zkazit.. :-D

      Vymazat
  3. Místo krupice si kup nominu, chutná podobně, ale jenom se do horkého mléka nasype prášek a nemusí se to vařit :-)

    Nevím, jak to děláš, ale jsi abnormálně čtivá :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi moje spása! To vypadá mnohem líp, ať se jde krupička bodnout. :-D

      Ty mi děláš radost. ;-)

      Vymazat
    2. Nomina je mňamkovní! A ač jsem já už stará "kráva", tak krupičku jako dělala babička neumím :-(

      Vymazat
    3. Taky jsem se moc pobavila, vážně čtivé :) a Nominu jdu očíhnout :)

      Vymazat
  4. Haha, o mě se traduje, že jsem v kuchyni takové dřevo, že dokážu pokazit i Tang (rozpustný nápoj do vody). Jakože fakt tam tenkrát kousky rzi plavaly jen mně a ségra upadala do mdlob. Takže moje rodina si myslí tohle. Moje kamarádky se ke mě těší na návštěvu, že se zase dobře nají přeci. Tak kde je pravda? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele ono pití je taky určitá věda. :-D
      A kamaradky u tebe jenom jedí, nebo jim připravuješ Tang? :-D

      Vymazat
  5. :D :D tak teď se vážně bavím :D. Neboj, nejsi v tom sama, já začínala taky pomalu, nejdřív čaj, pak kafe... ;o).
    Časem to bude lepší, já už dneska občas uvařím i pro víc lidí a zatím vždycky všechno snědli, tak to asi nebude tak hrozný :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda :D
      Čaj a kafe většinou už zvládám, takže základy mám zmáklý :D
      Doufám, že se časem taky posunu dál než k tomu kafi :D

      Vymazat