neděle 27. dubna 2014

Čokoládu? Raději ne..

Když jsem kdysi četla článek u Bebe o tom, jaké trable jí v bříšku dělá pití mlíka, jakožto mlékomilovníka mi jí bylo upřímně líto a při každém velkém hrnku s Latté nebo kakaem jsem na ní myslela. Měla jsem ale radost, že mě nic takového netrápí a moje zažívání je vlastně idylické.. 

Ale nic netrvá věčně, že ano.. 
A tak došlo i na mě. 
Mohla jsem jíst naprosto cokoliv a nepřibrala, nikdy mi z míchání různých potravinových kreací nebylo ani trochu špatně. 
Pak to ale přišlo, můj organismus se začal stavět na hlavu a pravidelné vyprazdňování bylo naprosto tabu. Ze začátku mi to bylo vlastně jedno, prostě mě jen občas bolelo břicho, vzala jsem prášek a byl klid. Když jsem se ale začala odmítat cpát chemií, při neuvěřitelných křečích a proklínáním toho všeho, co jsem zase snědla a nehlídala si, kdy jsem sakra byla naposled na záchodě mi došlo, že tady problémy teprve začínají.
Trvalo to dlouho, přineslo to hodně křečí, ale přišla jsem na původ břichobolu. 

No neříkejte, že byste odolali..
Křeče byly největší právě tehdy, když jsem do sebe nasoukala tabulku čokolády, pro kterou bych byla schopná zabít. Je to přece ČOKOLÁDA! Štěstí v životě každé ženské, jsme spolu v radosti a depresích, milujeme se.. 
Jakmile jsem snědla čokoládu, mohla jsem si dát klidně řízek, koláčky, kyselý okurky, dort a to celý zapít Latté a nic mi nebylo (otestováno včera). Nikdo mi prostě nedopřál můj čas na toaletě. 
Učím se přestat milovat čokoládu, ale když před vás někdo postaví čokoládovou fontánu, prostě si musíte dát! A tiše doufáte, že vám zrovna tentokrát bude dobře. 
Večer vám ale dojde, že jste si to fakt dávat neměli.. Že vám měl radši někdo urazit ruce, než abyste strčili tu čokoládu do pusy..

Mým velkým pomocníkem se stalo Psyllium. Když jsem byla jednu dobu naprosto zoufalá v křečích byla dvakrát do týdne, hledala jsem přírodní cestu, jak organismus srovnat a vysvětlit mu, že vyprazdňování je vážně potřeba. 
Koupila jsem nejmenší sáček psyllia a teď se několikrát týdně ráno přemáhám vypít tohle zvláštně konzistenčně navržený pití. 
Ale ono to vážně pomáhá! :) 
Stačí týden ráno pravidelně vyslopkat skleničku Psyllia a zase máte se zažíváním na chvíli klid. Já pak vždycky nějakou dobu vynechám a křeče se vrátí, to je ale moje blbost, že jo. Chce to vážně pít pravidelně a výsledky se dostaví.  

S čokoládou se i přesto musím rozloučit, moje tělo jí odmítá a tady už nepomůže ani Psyllium. A tak si pomalu zvykám a snažím se najít si zdravou závislost, ať to alespoň k něčemu je. :)


Protože jsem byla včera na rodinný oslavě, kde bylo hafo jídla, většinou nezdravýho, chtěla bych se zeptat vás, zda máte zkušenosti s nějakým detoxem nebo čajem na pročištění organismu? Beru všechny rady a tipy! :)

A jaká potravina nedělá dobře Vám? 

pondělí 21. dubna 2014

Na začátku dlouhé cesty za krásnými nehty

Nebudeme si nic nalhávat, nikdy jsem neměla ukázkové nehty, byla jsem schopná chodit několik dní s oprýskaným lakem. Starat se o nehty mi přišlo naprosto zbytečné, ztracený čas, který by se dal využít mnohem efektivněji. Vážně mě nebavilo lakovat je každý druhý den, protože tady a támhle se mi kousek odloupl.

Tak jsem se prostě rozhodla, že to vezmu tou nejjednodušší cestou a uchýlila se k nehtům gelovým. Několik měsíců jsem si takhle pokaždé skočila na chvíli do studia, vysolila čtyři stovky a tři týdny se chlubila pěknými a upravenými dlouhými nehty.

Šok přišel tehdy, kdy se mi celé to gelové šílenství přestalo a líbit a nehty jsem sundala. Proti tomu co jsem viděla, byly předtím mé nehty v dokonalém stavu. Teď se daly utrhnout jako papír, povrch byl nerovný, všude samá rýha, nehty se dělily..
Máte představu? Tak jí ještě několikrát vynásobte. A v takhle katastrofálním stavu mé nehty byly..

Nejdřív jsem je chtěla nechat, ať se dohromady dají samy. Ale to by trvalo příliš dlouho. Přešla jsem tedy na všemi vychvalovaný Biosil plus, prý nic lepšího nenajdu a po dvou měsíční kůře budou nehty krásné, dlouhé a pevné. Jo, to zní dobře.


Biosil beru skoro měsíc a na nehtech to vážně jde znát. Už na nich téměř nejsou žádné rýhy, mnohem méně se dělí a rychleji rostou. Vážně se těším na to, jak budou vypadat po těch dvou měsících.
Celkem mě rozesmívá, že na levé ruce mám nehty hezčí a pevnější, než na té pravé. Nevím čím to je, asi se vitamíny nejdřív ukládají tam, ale vypadá to vážně zajímavě. :D

Jedno ALE, tu pořád přece jen je. Povrch nehtů není rovný, občas je tam nějaká "prohlubeň". Věřím, ale že i to se dá časem dohromady.

Jak se ale pohybuji ve světě blogování, pořád někde vidím vaše dokonalé nehty s ukázkami krásných odstínů laků různých značek.
Já si chci taky takhle lakovat nehty! Chci vám ukazovat, jaké barvičky se líbí mně a které si zrovna hoví na mých nehtech.

Proto jsem se rozhodla zeptat právě vás, jakým způsobem můžu ještě svým nehtům pomoct, aby se dostaly do úžasného stavu, kdy by na nich lak vypadal dobře a mohla bych je vystavovat bez toho, aniž bych se styděla? :)

Potom se mi můžete pochlubit ještě s tím, jaký base coat a jaký top coat jsou podle vás ty nejlepší?
Už se ke mě dostala slova chvály na top coat NYC Turbo Dry a base coat GS Nail Care Diamond Force. :)
(Jo, frajeřím tady s odbornýma termínama, který jsem se stihla naučit včera :D Jinak tomu prostě říkám podlak a nadlak :D)

sobota 19. dubna 2014

Mám stop stav, tak alespoň sestavuji wishlist

To je tak, když najdete blogerku v tom samém městě, kde se pohybujete vy.. 
Jestli jsem doteď utrácela za kosmetiku, tak teď jsem doslova začala peníze vyhazovat po hrstech. Co jsem se začala scházet s Péťou, neustále mám prázdnou peněženku, zatímco moje polička v koupelně se začíná plnit. 

Ukázalo se, že finanční krizí neprocházím jen já, ale i Péťa. A tak jsme se na posledním srazu domluvily, že na duben si hodíme stop stav. Chtěly jsme vám všem ukázat, jak jsme pěkně sehrané a vydat hned 1.4. článek o naší nenakupovací domluvě. Ale to samozřejmě neklaplo, že jo. Jsme prostě slibotechny obě dvě. ;)

Už je to půlka měsíce a já neustále frajeřila jak to všechno pěkně zvládám. Ale pak jsem začala pročítat články u Mitsuuko de Ak. A to byla zase jednou chyba.. Dnešní wishlist by se dal skoro nazvat "Wishlist podle Mitsuuko". 



Balm Balm odličovací balzám - Na ten mě nalákala právě výše zmíněná Péťa. Balzámek má naprosto dokonalou lahvičku, to balení se mi fakt líbí. Kromě toho má ale i skvělý obsah. Odličuje moc hezky, obličej hydratuje. A voní jako studentská pečeť, chuťově jí sice moc nefandím, ale vůně je skvělá. :)

Trilogy toner - A za ten už může Mitsuuko. Její článek o Trilogy mě natolik dostal, že jsem se hned vydala na stránky Feelunique a zkoumala co tahle věcička vlastně umí a kolik za ní dám. Tonikum prostě potřebuju a tohle je tak chválený a nevysušuje, no přesně pro mě. :)Na (ne)štěstí na feelunique prodávají i Balm Balm, takže žádný platby navíc za poštovný. Ještě ušetřím! :D

Trilogy Rosehip oil - Šípkový olej je prej snad ještě lepší než Arganový. To znamená že ho musím zkusit. Pro mě je totiž arganovej olej opravdu zlato a nedám na něj dopustit. A když někdo říká, že je něco lepší, nesmí mi to uniknout a hned to musim testnout. :)

Žínky.. No jasně.. Já fakt doma nemám žádnou žínku a obličej utírám vatovými tamponky, papírovými kuchyňskými utěrkami a nebo klasickým ručníkem. Jo, můžete začít kroutit hlavou a opovrhovat mnou, jsem fakt málo vybavená. 


Ajurvéda! Třikrát hurá. 
Kdo by to řekl, že to bude opravdu tak skvělé.. Ale Mitsuuko říká, že je to naprosto dokonalý a že s používáním těchto výrobků budu pořád vypadat oslnivě. A Mitsuuko já věřím! :) 
Původně jsem chtěla objednat jen poslední výrobek na obrázku - Mysteribath (směs Embeliky, Aloe vera, pistácie a dalších mnoha bylin). Ale prej potřebuju všechny tři prášečky, tedy Multani Mati (ajurvédská hlinka) a Neemový prášek. Maska ze směsi Neemu a Multani Mati je prý kouzelná. :) 


Poslední věc na kterou si brousím zuby a samozřejmě jsem ji zapomněla zakomponovat do koláže je minerální make-up. A za ten taky může Mitsuuko! Přírodní péče je mi asi úplně k ničemu, když na pleť pak hodím make-up nebo BB napráskané silikony a parabeny, že jo.. 
Moc se mi líbí velká škála odstínů, které Everyday Minerals nabízejí, ale vůbec se nemůžu rozhodnout, který vybrat. Podtóny jsou pro mě španělská vesnice. Vidím to tak, že vyberu pár vzorečků s neutrálním podtónem a bude vyřešeno.. Nemám totiž ani tušení jak svůj podtón rozeznat. 

Co si do své kosmetické sbírky chcete pořídit vy? :)

čtvrtek 17. dubna 2014

Pohádka se špatným koncem

Začalo to jako love story z filmu.. Všichni přáli, záviděli a obdivovali.. Já byla zase jednou ta opravdu šťastná, jako princezna v pohádkách.. Pokračovalo to ale úplně jiným směrem, než jsme všichni čekali, až na něj. On to plánoval.

Jmenoval se Milan a na začátku druháku přišel k nám do třídy, s úsměvem na tváři se představil a řekl že pracuje na určitém projektu Evropské unie a že právě ta je tématem dnešní hodiny. Začal povídat, střílel jeden vtip za druhým, výuka probíhala formou hry, všichni se smáli. 

Před pár týdny přišel znovu. Na pomoc si přivedl kolegu ekonoma a tři hodiny jsme společně vedli konverzaci o EU, ekonomii, inflaci a dalších věcech. Zase tam byl ten jeho humor, vtipy a hry. 

Asi jsem vypadala zaujatě, protože celou dobu vypadal jako by to celé vyprávěl jen mně. Při první hře, kdy nikdo nechápal co po nás vlastně chce, to celé vysvětlil na mě, jakožto nedobrovolném dobrovolníkovi. 
Ale nic se nedělo, alespoň z mé strany. Byl to prostě týpek, díky kterýmu jsem přišla o několik nudných hodin a za to jsem mu byla vděčná. 

zdroj
Po přednášce jsem si dál žila svůj spokojený život. Až když bylo jeden den zase pěkně, rozhodla jsem se kamarádku vytáhnout na procházku. 
"Pojď Kamčo, je pěkně, tak půjdem zase jednou pěšky, přece nepojedem tramvají."
Kamil pohotově souhlasila, asi věděla že to neklapne. Protože hned na druhé zastávce jsem celý nápad zavrhla a nastoupila na tramvaj. 
Ten den se neřadí mezi ty nejlepší. Omrkly jsme nejnovější kousky v obchodech, vydupala jsem si kafe a zpátky jsme už opravdu šly pěšky.

Na mé tváři zrovna nebyl úsměv, nebylo mi nejlíp. Kamča mi celou cestu něco povídala, ale nebudeme si nic nalhávat, neměla jsem chuť se s ní právě teď smát. Byla jsem myšlenkami trošku jinde a sledovala lidi kolem. 

Právě když jsme procházely přes přechod, šel naproti mně.
Milan. 
Na tváře mám dobrou paměť, poznala jsem ho, podívala se na něj a čekala jestli i on pozná mě. Bylo vidět že chvíli přemýšlel, ale přesně ve chvíli kdy jsme se míjeli na přechodu to řekl.
"Ahoj" a připojil ten úsměv. 
Já pozdravit nestačila, otočila jsem se za ním, on se otočil taky a ještě zamával. V tuhle chvíli jsem se musela usmát. 
Pamatoval si mě. Špatná nálada byla ta tam. 

Obličeje si sice pamatuju, ale se jmény je to horší. Neměla jsem ani tušení jak se sakra jmenuje.. 
Na přednášce jsem ale do kapsy strčila propisku s logem EU se kterou se vážně dobře psalo, nemohla jsem jí tam nechat. Najela jsem na stránky projektu a tam ho našla, viděla jsem jméno a v té chvíli věděla, že je to on. 
Stačilo ho najít na Facebooku a přidat. 

Netrvalo to dlouho a přidal si i on mě. 
Napsala jsem první zprávu a tak to všechno začalo. 
Byl neuvěřitelně milej a hodnej. Psali jsme si hodně. Začal mi "lajkovat" statusy, potom i fotky a do chatu mi chodily zprávy o tom jak mi to sluší. 
Měla jsem radost, on se mi taky líbil. 

Po týdnu nepřetržitého psaní, kdy jsem měla naprostý přehled o tom co právě dělá, kde je, kde byl a kde bude přišel čas na první schůzku..
V půl sedmý před El Café. Tak zněl plán. 
Nervovala jsem se už několik dní dopředu a přípravami zabila strašně moc času. Vlasy nechtěly poslouchat, neměla jsem co na sebe. 

Měla jsem kolem sebe strašně moc lidí, všichni mi popřáli štěstí a já se vydala na domluvené místo. Přišel déle než já, mile s úsměvem pozdravil a tam mimochodem mě pohladil po zádech. S dvěma Latté a dvěma zmrzlinovými poháry jsme se posadili ke stolu. 

Celou dobu jsme si měli o čem povídat, neustále jsme se smáli a zapomněli na čas. 
Pár minut po osmé se podíval na hodiny - "Ten čas ale letí. Slíbil jsem ti ještě tu večerní procházku, tak bychom měli jít.".
Zaplatil, podal mi kabát a vyrazili jsme na procházku. 

Povídal a jen tak mezi řečí mě vzal kolem pasu. 
Jo bylo to pěkný.. 

zdroj
Došly jsme až do parku kousek od mého intru. 
Neměli jsme už zrovna moc času a tak zašly jen kousek. Jindy plný park zrovna teď zel prázdnotou. Byli jsme tam jen my dva, ani pes tam neběhal, nikde žádná lampa..
Když jsem odmítla jít dál, protože se bojím tmy, zastavili jsme se. Vzal mě zezadu kolem pasu a rukama hladil po břiše, pak se zastavil. 
"Tobě ale sakra hodně tluče srdce"
Stála jsem před ním celá rozklepaná a nervózní. 
Svou ruku strčil pod mé tričko, hned jsem mu jí chytla a brzdila ho. Nenechal se. 
Jestli jsem se do teď bála.. Tak v tuhle chvíli už jsem dostala kurva strach!
Já vyklepaná, on ruku pod mým tričkem.. 

Nezmohla jsem se na slovo. Až potom mě zachránil čas.. 
"Víš, budu muset jít, abych nepřišla pozdě.."
"Vůbec se mi nechce tě pouštět, je mi s tebou dobře.."
"Vážně bych už měla jít.."
Pustil mě a doprovodil k intru.. Jeho dva pokusy o polibek jsem sabotovala otočením hlavy a rozloučili jsme se.. 

V pokoji už na mě čekala nedočkavá spolubydlící.. Všechno jsem si nejdřív musela srovnat v sobě, až po tom jsem začala vyprávět jí..
Po chvíli napsal.. Že mu se mnou bylo dobře, že mi chválí postavu..
Že prej si myslí, že vzhledem k mému věku (17) a jeho věku (27) by postelový vztah mohl být příjemný pro nás oba.. A že ví že jsem byla nervózní, ale že je rád, že i přesto jsem ho nechala, že má rád poslušné holky.. A že pokud může být upřímný, chtěl by vedle sebe submisivní partnerku, kterou bych prý já mohla být.. 
V hlavě mi červená kontrolka blikala už s příchodem do parku.. Teď už tam ale svítil a řval obrovskej červenej vykřičník! 

Jeho další konverzace už měla většinou tento dvojsmyslný podtext a nebo to prostě řekl na rovinu. Neustála jsem mu opakovala že takový vztah já nehledám.. Tvářil se jako že to chápe, že na to půjdem pomalu. V další větě už to ale zase bylo zpátky - postelové hrátky a tak dále.. 

Díky němu a jeho přítomnosti ve svém životě jsem za čtyři dny napsala devět hodin.. Jídlo mi nic neříkalo, stejně tak úsměv.. To celé se na mě podepsalo selháním organismu a návštěvou lékaře u mě doma.. 

Kamarádka přišla s názorem, že Padesát odstínů šedi už si opravdu nemusím číst, protože jsem si je prožila.. 
Špatná zkušenost je taky zkušenost.. Teď už vím že se nevyplatí každému bezmezně věřit. 
A tak budu dál čekat na toho svého vysněného prince. Už jsem si skoro začínala myslet, že by moje budoucnost mohla být pěkná i po boku jiného muže, než toho uniformovaného. Ale ne. Zatím to tak nevypadá, tak uvidíme, kdo na mě kde čeká..:)
Jsem zastáncem motta, že na ty nejkrásnější věci v životě se vyplatí počkat! :) Jsem připravená se k té dokonalé polovičce dostat přes překážky. Protože potom.. Potom to bude stát za to! :)

sobota 12. dubna 2014

První zkušenost s hennou

Krásný den, mé milé. :)
Zjevně mám po dvou týdnech bez blogu nějaký deficit, protože dnes ráno jsem se probudila s tím, že prostě bude článek! :) A tak se do toho hned pustíme. 

Když jsem psala článek o 3V, zmínila jsem se mimo jiné i o tom, že bych už vlasy nechtěla zatěžovat chemickými barvami, ale naopak ještě vyživit barvou přírodní, tedy hennou. Hodně z vás mi v komentářích u výše zmíněného postu pomohlo s rozhodováním, načetla jsem velké množství článků a diskusí, co se hennového barvení týče. 

Rozhodování trvalo dlouho, ale pak jsem jednoho dne vzala Péťu a šly jsme do (mnou) nově objeveného bio obchůdku. Který jsem snad radši objevit ani neměla, tam zase zůstane peněz. 

V košíku mi nakonec skončila barva značky Khadí. Původní záměr byl koupit černou a zjistit, jak mi bude slušet, když jsem ale tohle oznámila Péťě, zděsila se a bylo jasný, že si odnesu hnědou. Tak se taky stalo, sáhla jsem po krabičce s Tmavě hnědou a spokojeně si ji nesla domů. 

zdroj
Pak už jen stačilo zpracovat spolubydlící, slíbit hory doly a mohlo se začít barvit. 
Obsah sáčku jsem nasypala do misky, tehdy přišlo první překvapení. 
Prášek byl zelený. 
Sakra.. 
Vždyť to měla bejt tmavě hnědá, určitě mi vyměnili sáčky.. To si přece nemůžu dát na hlavu.. 
Po chvíli hysterie jsem to celé zalila horkou vodou a začala míchat do doby, než vzniklo takové to univerzální blátíčko, se kterým by se dalo pracovat. 
Další dávka hysterie. Jestli jsem si doteď myslela, že dětský plenky smrděj.. Přehodnotila jsem svůj názor. To byl proti této henně ještě hodně malý kalibr. 

I když se mi teda kvůli barvě hmoty a puchu rozkládajícímu se po celém pokoji do barvení nakonec moc nechtělo, nakonec jsme se do toho pustily. 

Po nanesení barvy na vlasy jsem ji nechala dvě hodiny působit a odebrala se do sprchy. 
Barva se měla smýt jen vodou, šampon se doporučuje použít až po 24 hodinách od barvení, aby se barva na vlasech usadila. 
Ve sprše jsem strávila asi tak půl hodiny vymýváním, dokud voda nezůstala čirá. 
Ve sprše máme bílé dlaždičky, teď jsem si na chvíli vyzkoušela jak by to asi vypadalo, kdyby byly zelené. Ne vážně by se mi to nelíbilo. Dalších několik minut jsme v koupelně strávila mytím dlaždiček. 

Vlasy jsem vysušila ručníkem a rozčesala.
Jedno bylo jasné - zítra jdu do školy v culíku a k nikomu se nebudu moc naklánět. 
Smrdělo to pořád. 

Barva chytla dost tmavě, ale po pár mytích lehce zesvětlala, takže teď je z ní opravdu moc pěkná hnědá. Vlasy jsou hebké a úžasně lesklé. Dlouho nevypadaly a na dotek nebyly tak pěkně vyživené jako právě po henně. 
Jediné co mi vadí, že po umytí v mokrých vlasech stále cítím takový ten hennový puch. 
To se dá ale nějakými voňavými vlasovými vodičkami určitě zamaskovat. :) A v suchých vlasech už nic cítit není. :) 

zdroj
Moji přátelé byli z mého barvení nadšení, líbila se jim jak kvalita vlasů, tak výsledný odstín barvy. A zdá se že jsem několik z nich nalákala na přírodní vlasové barvení, tak budeme taky trošku více LOHAS. :)) 

Já osobně už se k chemickým barvám vracet nebudu. Henna je přesně to co jsem hledala. 
Někdo mi v komentářích předtím psal, že mi budou mokré vlasy barvit ručníky a polštáře. Nic takového se mi neděje, henna na vlasech drží a nic nebarví. 
Já jsem tedy naprosto spokojená. :)

Pozn: Postup barvení ani nic dalšího se mi nepodařilo nafotit, takže fotky jsou bohužel stažené. :/

čtvrtek 10. dubna 2014

Kokosový olej už po sté, ale tentokrát s vanilkovou příměsí

Krásný den vám všem, co jste se mnou zůstali. :))

Vypadalo to, že jsem se odporoučela do věčných lovišť a ani vám o tom nic neřekla, že? Ale neděste se, není to tak. Tahle pauza nezaskočila jen vás, ale i mě. Bylo tu najednou strašně moc věcí do školy, pěkné počasí, které jsem se snažila využívat co nejvíce pobytem na sluníčku a nakonec mi do života vstoupil muž. Jeho pobyt v mém soukromí budu asi ještě dlouhou dobu rozdýchávat, ale už jsem se dala dohromady alespoň natolik, abych se zase vrátila k blogu. :) 

Nebudeme tu dále rozebírat můj osobní život, stejně to někoho nezajímá a vrhneme se na dnešní recenzi. Já vím, já vím. Na Instagramu jsem slibovala, že si dáme článek o henně, ale znáte mě. Zase to dopadlo jinak. Takže dnes si povíme o kokosovém miláčkovi od Saloos.  Ale slibuji, že na hennu a Sečteno podtrženo, taky dojde. :)


O kokosovém oleji už bylo napsáno hodně. Kosmetické nadšence bychom mohli rozdělit na "ti co milují kokosák a cpou ho všude" a "ti co jsou na slovo kokosový olej alergičtí". Všichni ho ale znají a alespoň jednou zkoušeli. Vyrábí ho hodně značek a můžeme si vybírat. 
Já jsem gurmán a po vyzkoušení obyčejného kokosáku jsem se rozhodla, že musím vyzkoušet i ten vanilkový, který nabízí Saloos. Protože kdo mě zná, tak ví, že na vanilku mě utáhnete vždycky. :)

A tak jsem dlouhou dobu tento klenot poctivě testovala. 
Krabička je typická pro značku Saloos, malé plastové balení v pěkných barvách. Skladné a milé. Já jsem spokojená. :) 
Ale důležitý je obsah, že jo. 
Po otevření se všude kolem hned rozline ta dokonalá vůně. Když jsem krabičku poprvé otevřela, hned jsem měla chuť se namazat. Chvíli jsem ale musela přemýšlet, k čemu vůni přirovnat. A pak jsem na to přišla! Je to Raffaello! :)

A kdo by nechtěl vonět jako Raffaello? To já si nechám líbit. 
Nejsem si úplně jistá, jestli kokosák nanášet spíše na suchou, nebo vlhkou pokožku. Zkoušela jsem obě možnosti a účinky mi přijdou podobné, možná se na vlhké pokožce jen rychleji vsákne. 
Mazala jsem všechno, co zrovna bylo suché, od rtů, přes lokty až k nohám. 

Když se mi jednou zase chtělo něco dělat, rozpustila jsem trošku kokosáku do misky a následně do ní strčila ruce. Nevím čím to je, ale přijdou mi potom mnohem hydratovanější, než když na ně olej jen namažu v tuhém stavu. Možná je to jen můj dojem, ale líbí se mi to. A tak si teď občas tuhle kúru na packy užívám. :)

Paradoxně, i přes tu dokonalou Raffaellovou vůni nemám chuť tenhle druh kokosáku ochutnávat. Jako že bych si do něj dloubla, to mě fakt neláká. Přidala jsem ho ale doma do kakaa a chuť byla fajn. :) 


A co si budeme povídat, hydratace je naprosto dokonalá. Pořád se tu bavíme o oleji, že. :) Na nohy po holení, rozpraskané rty, suché lokty. Tady všude ho můžete použít, je to pro mě takový kelímek poslední záchrany. :) 
Všichni ale víme jak moc ucpává póry, proto jsem si ho na obličej dávat ani nezkoušela, vím že by to nedopadlo zrovna nejlíp. 

Co vy a kokosové oleje? Zkoušely jste tenhle? :)