čtvrtek 17. dubna 2014

Pohádka se špatným koncem

Začalo to jako love story z filmu.. Všichni přáli, záviděli a obdivovali.. Já byla zase jednou ta opravdu šťastná, jako princezna v pohádkách.. Pokračovalo to ale úplně jiným směrem, než jsme všichni čekali, až na něj. On to plánoval.

Jmenoval se Milan a na začátku druháku přišel k nám do třídy, s úsměvem na tváři se představil a řekl že pracuje na určitém projektu Evropské unie a že právě ta je tématem dnešní hodiny. Začal povídat, střílel jeden vtip za druhým, výuka probíhala formou hry, všichni se smáli. 

Před pár týdny přišel znovu. Na pomoc si přivedl kolegu ekonoma a tři hodiny jsme společně vedli konverzaci o EU, ekonomii, inflaci a dalších věcech. Zase tam byl ten jeho humor, vtipy a hry. 

Asi jsem vypadala zaujatě, protože celou dobu vypadal jako by to celé vyprávěl jen mně. Při první hře, kdy nikdo nechápal co po nás vlastně chce, to celé vysvětlil na mě, jakožto nedobrovolném dobrovolníkovi. 
Ale nic se nedělo, alespoň z mé strany. Byl to prostě týpek, díky kterýmu jsem přišla o několik nudných hodin a za to jsem mu byla vděčná. 

zdroj
Po přednášce jsem si dál žila svůj spokojený život. Až když bylo jeden den zase pěkně, rozhodla jsem se kamarádku vytáhnout na procházku. 
"Pojď Kamčo, je pěkně, tak půjdem zase jednou pěšky, přece nepojedem tramvají."
Kamil pohotově souhlasila, asi věděla že to neklapne. Protože hned na druhé zastávce jsem celý nápad zavrhla a nastoupila na tramvaj. 
Ten den se neřadí mezi ty nejlepší. Omrkly jsme nejnovější kousky v obchodech, vydupala jsem si kafe a zpátky jsme už opravdu šly pěšky.

Na mé tváři zrovna nebyl úsměv, nebylo mi nejlíp. Kamča mi celou cestu něco povídala, ale nebudeme si nic nalhávat, neměla jsem chuť se s ní právě teď smát. Byla jsem myšlenkami trošku jinde a sledovala lidi kolem. 

Právě když jsme procházely přes přechod, šel naproti mně.
Milan. 
Na tváře mám dobrou paměť, poznala jsem ho, podívala se na něj a čekala jestli i on pozná mě. Bylo vidět že chvíli přemýšlel, ale přesně ve chvíli kdy jsme se míjeli na přechodu to řekl.
"Ahoj" a připojil ten úsměv. 
Já pozdravit nestačila, otočila jsem se za ním, on se otočil taky a ještě zamával. V tuhle chvíli jsem se musela usmát. 
Pamatoval si mě. Špatná nálada byla ta tam. 

Obličeje si sice pamatuju, ale se jmény je to horší. Neměla jsem ani tušení jak se sakra jmenuje.. 
Na přednášce jsem ale do kapsy strčila propisku s logem EU se kterou se vážně dobře psalo, nemohla jsem jí tam nechat. Najela jsem na stránky projektu a tam ho našla, viděla jsem jméno a v té chvíli věděla, že je to on. 
Stačilo ho najít na Facebooku a přidat. 

Netrvalo to dlouho a přidal si i on mě. 
Napsala jsem první zprávu a tak to všechno začalo. 
Byl neuvěřitelně milej a hodnej. Psali jsme si hodně. Začal mi "lajkovat" statusy, potom i fotky a do chatu mi chodily zprávy o tom jak mi to sluší. 
Měla jsem radost, on se mi taky líbil. 

Po týdnu nepřetržitého psaní, kdy jsem měla naprostý přehled o tom co právě dělá, kde je, kde byl a kde bude přišel čas na první schůzku..
V půl sedmý před El Café. Tak zněl plán. 
Nervovala jsem se už několik dní dopředu a přípravami zabila strašně moc času. Vlasy nechtěly poslouchat, neměla jsem co na sebe. 

Měla jsem kolem sebe strašně moc lidí, všichni mi popřáli štěstí a já se vydala na domluvené místo. Přišel déle než já, mile s úsměvem pozdravil a tam mimochodem mě pohladil po zádech. S dvěma Latté a dvěma zmrzlinovými poháry jsme se posadili ke stolu. 

Celou dobu jsme si měli o čem povídat, neustále jsme se smáli a zapomněli na čas. 
Pár minut po osmé se podíval na hodiny - "Ten čas ale letí. Slíbil jsem ti ještě tu večerní procházku, tak bychom měli jít.".
Zaplatil, podal mi kabát a vyrazili jsme na procházku. 

Povídal a jen tak mezi řečí mě vzal kolem pasu. 
Jo bylo to pěkný.. 

zdroj
Došly jsme až do parku kousek od mého intru. 
Neměli jsme už zrovna moc času a tak zašly jen kousek. Jindy plný park zrovna teď zel prázdnotou. Byli jsme tam jen my dva, ani pes tam neběhal, nikde žádná lampa..
Když jsem odmítla jít dál, protože se bojím tmy, zastavili jsme se. Vzal mě zezadu kolem pasu a rukama hladil po břiše, pak se zastavil. 
"Tobě ale sakra hodně tluče srdce"
Stála jsem před ním celá rozklepaná a nervózní. 
Svou ruku strčil pod mé tričko, hned jsem mu jí chytla a brzdila ho. Nenechal se. 
Jestli jsem se do teď bála.. Tak v tuhle chvíli už jsem dostala kurva strach!
Já vyklepaná, on ruku pod mým tričkem.. 

Nezmohla jsem se na slovo. Až potom mě zachránil čas.. 
"Víš, budu muset jít, abych nepřišla pozdě.."
"Vůbec se mi nechce tě pouštět, je mi s tebou dobře.."
"Vážně bych už měla jít.."
Pustil mě a doprovodil k intru.. Jeho dva pokusy o polibek jsem sabotovala otočením hlavy a rozloučili jsme se.. 

V pokoji už na mě čekala nedočkavá spolubydlící.. Všechno jsem si nejdřív musela srovnat v sobě, až po tom jsem začala vyprávět jí..
Po chvíli napsal.. Že mu se mnou bylo dobře, že mi chválí postavu..
Že prej si myslí, že vzhledem k mému věku (17) a jeho věku (27) by postelový vztah mohl být příjemný pro nás oba.. A že ví že jsem byla nervózní, ale že je rád, že i přesto jsem ho nechala, že má rád poslušné holky.. A že pokud může být upřímný, chtěl by vedle sebe submisivní partnerku, kterou bych prý já mohla být.. 
V hlavě mi červená kontrolka blikala už s příchodem do parku.. Teď už tam ale svítil a řval obrovskej červenej vykřičník! 

Jeho další konverzace už měla většinou tento dvojsmyslný podtext a nebo to prostě řekl na rovinu. Neustála jsem mu opakovala že takový vztah já nehledám.. Tvářil se jako že to chápe, že na to půjdem pomalu. V další větě už to ale zase bylo zpátky - postelové hrátky a tak dále.. 

Díky němu a jeho přítomnosti ve svém životě jsem za čtyři dny napsala devět hodin.. Jídlo mi nic neříkalo, stejně tak úsměv.. To celé se na mě podepsalo selháním organismu a návštěvou lékaře u mě doma.. 

Kamarádka přišla s názorem, že Padesát odstínů šedi už si opravdu nemusím číst, protože jsem si je prožila.. 
Špatná zkušenost je taky zkušenost.. Teď už vím že se nevyplatí každému bezmezně věřit. 
A tak budu dál čekat na toho svého vysněného prince. Už jsem si skoro začínala myslet, že by moje budoucnost mohla být pěkná i po boku jiného muže, než toho uniformovaného. Ale ne. Zatím to tak nevypadá, tak uvidíme, kdo na mě kde čeká..:)
Jsem zastáncem motta, že na ty nejkrásnější věci v životě se vyplatí počkat! :) Jsem připravená se k té dokonalé polovičce dostat přes překážky. Protože potom.. Potom to bude stát za to! :)

25 komentářů:

  1. Tak teda musím říct, že se nestává často, že bych přečetla takhle dlouhý článek u někoho na blogu. Ale tvůj jsem dočetla až do samého konce. Co na to říct. Občas se takový kluk prostě najde.. Já momentálně nikoho nehledám (momentálně by se dalo popsat jako velmi dlouhá doba) a čekám, až se prostě do někoho zakoukám. Nechce se mi do "nucených" schůzek s někým z chatu jen proto, že chci mít partnera. Určitě je to způsob a poznala jsem tak hodně svých kamarádů, ale teď se mi do toho prostě nechce...

    Přeju ti hodně štěstí ♥ a nedělej si z toho moc velkou hlavu. Chápu, že to není vůbec příjemné a je to na prd, ale hlavu vzhůru. On ti za to nestojí...

    By-Moni

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni, udělalo mi velkou radost, že jsi článek přečetla až do konce. Díky! :)
      Člověk si občas musí užít toho single života. :) Taky jsem si ho dlouho užívala a teď vlastně znovu. Je to fajn, ale zrovna předtím to vypadalo nadějně, tak jsem si to malovala. :) Ale je to pryč a život jde dál. :)

      Děkuju za krásnej, optimistickej komentář. ♥ Už taky vím, že za to nestojí. :)

      Vymazat
    2. Kdybys věděla jak jsem byla já naivní ohledně jednoho kluka, asi by sis řekla, že nejsem normální. Prostě občas něco vidíme jinak, než to je. Protože to tak prostě chceme vidět. O to je horší ten pád do reality. Ale patří to k životu. Trvalo mi, dostat se z toho, ale už je to nejhorší za mnou. Taky děkuju za tvůj komentář ♥

      Vymazat
  2. Úplný horor, abych řekla pravdu... Od takového chlapa rychle ruce pryč, je to sice škoda, ale život jde dál. A myslím, že slušných mužských je pořád na světě dost, takže neztrácet naději. ;)
    Přeju Ti štěstí, ono přijde. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem dala ruce pryč, An.. :-) Doufám že i pro mě se ten slušný mužský najde. :-)
      Děkuju moc :-)

      Vymazat
  3. Ty bláho, no to mě teda dostalo. Hajzl jeden, to je teda hrůza. Dávej na sebe pozor!

    OdpovědětVymazat
  4. Teda, klobouk dolů, že jsi se odvážila svoje pocity svěřit nám, čtenářkám.
    Tvůj článek jsem četla snad na jeden nádech - vůbec jsem netušila, co mě čeká na konci... asi jako jsi to netušila ty.

    Je vidět, že jsi naprosto rozumná holka!
    Zkušenosti se dají sbírat i jiným způsobem než z donucení ;-)

    Držím pěsti, až potkáš toho Pravého .. (btw, pravej Christian Grey, ale není k zahození)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dlouho jsem přemýšlela, jestli to všechno sepsat nebo ne.. Ale v minulém článku o to byl zájem, tak jsem se do toho pustila. Měla jsem strach ho zveřejnit, ale jsem ráda že jsou komentáře takové, jaké jsou. :)

      Děkuju..:)
      To určitě dají. :)

      To máš pravdu, není. Ale teď už radši nějakého jiného, prosím. :)

      Vymazat
    2. Domi se sice odvážila svěřit svoje pocity čtenářkám, svým blízkým kamarádům už bohužel ne. Každému řekla jen určitou část, tak ať se potom nediví, že ji nikdo nerozumí :) Jinak je to moc krásně napsáno ;)

      Vymazat
    3. Čtenářkám, lidem, kteří mě v podstatě neznají se svěřuje mnohem lépe a snáz, než těm, co se mnou tráví čas a můžou soudit moje jednání. ;) A nikde jsem neřekla, že mi nikdo nerozumí.
      A děkuju. :)
      Nevím, který z blízkých kamarádů jsi ty, ale pokud se tě nějak dotklo, že jsem ti neřekla celou pravdu, můžeš přijít. ;) A nebo se podepsat. ;)

      Vymazat
  5. Je to sila.. A jses odvazna, ze jsi vcas odesla, plno holek by ze strach neudelalo vubec nic. Jeste ze se ti nic nestalo :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem to zarazit hned na začátku. Ale jsem ráda i za tohle. Protože to mohlo dopadnout i hůř. A děkuju. :)

      Vymazat
  6. Wow, tak to byl docela dost špatný konec :-(

    OdpovědětVymazat
  7. Uff, jsem ráda, že to dobře dopadlo, mohlo to dopadnout o mnoho hůř:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu, Marcelko. Raději na to nemyslet.. :( A buďme rádi, že to dopadlo takhle..

      Vymazat
  8. Četla jsem se zatajeným dechem a ke konci už jsem skoro ani nedýchala, nemůžu si pomoct, ale hrozně jsem se o Tebe v jednu chvíli (v tom parku) bála...Asi proto, že mám jen o rok mladší dceru...Ach jo, po světě běhá spousta chlapů na první pohled OK a na druhej to stojí už za pendrek - je dobře, že jsi věděla co chceš už na ten druhý pohled! Držím Ti pěsti,abys už na tyhle typy nenarazila a měla se fajn!!!!
    PS: Bože v 21. století a chlapi chtěj furt submisivní baby a ani to nezastíraj, což je asi jediný vývoj u nich...fuj :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. eM, děkuju za úžasnej komentář. :)
      Už si budu dávat mnohem větší pozor, byl to tvrdej dopad do reality, ale alespoň vím, že chlapi nejsou vždy jen hodní..
      PS: Taky bych řekla :D

      Vymazat
  9. Omg, tak tohle jsem nečekala!! Díkybohu ze vis, co chceš! :-) Snad už budou další vztahy jenom lepší :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Potřeboval by hošánek trošku srazit hřebínek! Grrr, jak já tyhle typy nesnáším (znám naštěstí jen za vyprávění). Téměř denně děkuji za to, že jsem v šestnácti potkala toho, koho jsem potkala. Nebylo to že začátku jednoduchý - musel dospět a zjistit co vlastně chce (ač mu bylo 27), ale vyplatilo se vydržet.
    Jsem ráda, že to u tebe dopadlo relativně dobře a přeji už jen příjemné zážitky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dee, tomu se říká štěstí.:) Přeju ti spokojenej vztah s tvým vyvoleným. :)
      Děkuju moc, teď už to snad bude jen lepší. :)

      Vymazat
  11. Doufám, že to nevyzní, jakože ti přeju blbé zážitky, Domi. Ale měla bys psát víc takových příběhů. Suprově se to čte. I když je teda děj dost děsivý.
    Pac a pusu a pevné nervy posílá Bebe :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bebe, třeba se casemr dočkáš i těch veselých, taky v to tajně doufám. :-) Nerada bych to tady svými příhodami proměnila v hororový doupě. ;-)
      Děkuju za všechnu podporu! :-*

      Vymazat