pátek 30. května 2014

Trocha nostalgie aneb jak jsem se na těch praxích vlastně měla

Pěkný páteční den, mé milé. :)

Dnes tu pro vás mám druhý a tím pádem poslední článek o mých praxích. Minulý týden v pondělí se mi to zdálo nekonečné a ani jsem si nedovedla představit, jak se mi tam nakonec bude líbit a ještě to tam nerada budu opouštět.
Ale den se se dnem sešel a já si dnes naposled setřídila pár šanonů, projevila své poznatky na zlepšení městského webu a v deset už si spokojeně domů nesla hodnocení.

Ale vezmeme to pěkně popořadě.
Za těch deset úžasných dní jsem vypila dvanáct výborných čajů v obrovských hrnečkách.
Poznala naprosto každého zaměstnance našeho malého městského úřadu.
Nesčetněkrát jsem se od srdce zasmála. Některými svými úkony nebo výroky rozesmála i kolegy, hned druhý den jsem totiž byla z praktikantky povýšená na slečnu kolegyňku. ;)
Zjistila jsem, že stereotypní práce s papíry a denní rutinou opravdu nebude pro mě.
A že dobrý kolektiv je základ spokojeného profesního života.

S klidným svědomím můžu říct, že jsem si celých deset dní neskutečně užila. Všichni mě hned vzali mezi sebe a jednali se mnou jako se sobě rovnou. Přes velké riziko mě pustili ke všem dokumentacím. Nebáli se mě k ničemu pustit. Praxe pro mě měla opravdu velký přínos.

Byla to výjimečná zkušenost a skvěle strávené dva týdny.
Celou dobu jsem byla v kontaktu se svými spolužáky. Litovali mě, že musím něco dělat, že nesedím v archivu u skartovačky a nepiju kafe.
Ale já lituju jich. Praxe jim nedala vůbec nic a každý den mrhali svým časem sezením a svazováním archiválií. Nedozvěděli se vůbec nic o chodu úřadů (soudů) a práci úředníků.
Prošla jsem si celým kolotočem - tajemník, stavební oddělení, matrika, technické služby, starostka, účetnictví..
A jsem za to vděčná. :)


Já vím že chlouba je špatná věc. Ale ze slov, které mi paní tajemnice přenesla na papír s hodnocením mám opravdu upřímnou radost. :) Text hodnocení: Studentka realizovala praxi ve výše uvedeném termínu. Za období praxe nevynechala žádný den. Je spolehlivá, velmi svědomitá a pracuje se zájmem. Má smysl pro týmovou práci a inklinuje do oboru matričních záležitostí a ekonomické činnosti. Za uvedené období prošla problematikou dle osnov bez připomínek ze strany města a městského úřadu.

Před odchodem jsem se ještě zašla rozloučit se všemi pracovníky, kteří mě měli za těch čtrnáct dní pod křídly a od dvou (mých oblíbených kolegyň) jsem si vysloužila vřelé objetí a měla jsem co dělat, abych nespustila slzičky.
Je to klišé, ale ještě dlouho na tuhle svou první pracovní zkušenost budu vzpomínat. :)

neděle 25. května 2014

Už zase potřebuji vaše rady :)

Krásný den, mé milé. :)

Jsem sice člověk narozený v zimním měsíci, ale miluju léto. Když mě ráno budí paprsky svítící do pokoje, hned se mi líp vstává a mám chuť se usmívat. Do nového dne mě dokonale nastartuje běh a energie se mě drží až do večera. :)

Spolu se sluníčkem přichází ale i určité trablíky a já jsem se vás zase rozhodla vyzpovídat a poprosit o nějaké rady. :)


Přírodní opalovací krémy
Můj zelenej mozek zavelil a rozhodla jsem se vyměnit přírodu za chemii všude kde se dá. Letos poprvé bych ráda vyzkoušela přírodní samoopalovák od Lavery, na který jsem četla slova chvály. Ale ráda bych chemické opalovací krémy a oleje nahradila těmi přírodními, máte nějaký tip? :)

Antiperspiranty
Patřím do kategorie těch, na které jsou obyčejné antiperspiranty slabé a těžko hledám něco účinného. A když to má být ještě bez hliníku? To se zdá jako sci fi. Jaký antiperspirant byste mi doporučily, abych neděsila své okolí mokrými fleky na triku? ;)

Ochrana obličeje
Jaké krémy na obličej používáte v létě? Vždycky mi nějaké SPF bylo naprosto ukradené, neměla jsem tušení k čemu je. Ale když jsem absolvovala analýzu pleti, bylo mi řečeno, že mám zárodek pigmentové skvrny a když nebudu pleť před sluníčkem dostatečně chránit, nemuselo by to dopadnout dobře.. Tak se podělte o své rady. 

Vlasy a sluníčko
Celou dobu jsem se tu bavila o ochraně těla a obličeje před spálením, neměla bych ale zapomínat ani na vlasy. Ty jsou sluníčkem také hodně zatěžovány a vysušovány. Čím je udržujete v kondici? 

Víc otázek mě zatím nenapadá, když si na něco vzpomenu, zeptám se v dalším článku. V komentářích se ale můžete poradit klidně i o další zaručené letní tipy z jakéhokoli odvětví, na všechno jsem zvědavá a všechno beru. :)

Pod čarou bych se ještě zeptala, jak vám to jde se cvičením? Co cvičíte, co papáte a jak se daří? Vidíte výsledky? :)

sobota 24. května 2014

A tak už všem došlo, že sportem se neuživím

V poslední době nějak nemám chuť psát recenze, i když mám nafocené fotky a v hlavě hrubý náčrt, nemůžu se dokopat k tomu, abych si k počítači sedla a něco sepsala. Na nějaké to kosmetické doporučení, nebo naopak nedoporučení si tedy budete muset ještě počkat. Protože je dnes sobota, rozhodla jsem se, že se vás pokusím trošku rozesmát. A kdy se člověk baví nejlépe? No přece u cizího neštěstí. :))

Nebudeme si nic nalhávat, na hodiny tělocviku jsem nikdy nechodila ráda. Při pokusech o přeskočení kozy nebo chůzi na kladině mě vždy sledovala celá třída a při sebemenší chybičce vyprskla smíchy. Nelíbí se mi fakt, že je určitý vzor toho, jak se má všechno dělat a když to dotyčný neumí, má za pět a hned by se měl cítit špatně. Má přece talent zase na jiné věci. 
Na základce jsem trpěla dojmem, že neumím vážně vůbec nic. A že sport fakt nebude pro mě. 

Asi v osmé třídě jsem ale objevila vášeň v běhu. Účastnila se několika soutěží ve sprintu a vážně mě to bavilo. Tehdy jsem já i moje rodina začala věřit, že by to se mnou nemuselo být tak špatný a že na mě možná někdy budou koukat v televizi jak na stupínku vítězů přebírám medaile. 

Poslední zranění, volejbalové, distorze kloubu prsteníčku 
Hodně rychle jsem je toho dojmu ale zbavila. 
To jsme takhle jednou na tělocvik místo tělocvikářky, která byla právě nemocná, dostali toho nejhezčího tělocvikáře na škole. Třída plná holek a jeden chlap? To vůbec nebylo špatný. Sfoukli jsme rychlou rozcvičku a zbytek hodiny hrály několik míčových her. 
Těžko říct, jestli jsem zrovna slintala nad  vysportovanou postavou tělocvikáře, nebo byla ve chvilkovém tranzu, ale na parketách v tělocvičně jsem se pěkně vymázla a o mně zakopla spolužačka. 
Po několika minutovém výbuchu smíchu všech přítomných začala má ruka nabírat stále větších rozměrů a zářila barvami. Podobně na tom byla spolužaččina noha. 
Druhý den jsme se ve škole sešly se sádrami. Já se zlomenou kostí v zápěstí a ona s výronem v kotníku. 

Moje maminka věřila, že to bylo jen chvilkovou nepozorností a že jednou ze mě opravdu bude ta světoznámá sprintérka. 
Osud se jí po druhé snažil přesvědčit o tom, že se to asi nepovede. Když mě spolužák při mém milovaném florbalu pěkně trefil do zápěstí a rozdrtil mi kloub. 

Stále jsme to ale nevzdávaly. 
Už i mamka mě na hodiny tělocviku nepouští moc ráda a v pondělí trne hrůzou při každém telefonátu, jestli náhodou nejsem v nemocnici. 
Posledně jsem se pustila do trénování volejbalu a hned jsem si vysloužila zranění vrcholových volejbalových hráčů, tedy distorzi kloubu na prsteníčku. 

A to byla ta doba, kdy mamince došlo, že vrcholová sportovkyně ze mě opravdu nebude a že v kanceláři to pro mě bude asi bezpečnější. Ještě jedno zranění a zařídí mi uvolnění z tělocviku, protože další hovor z nemocnice už by asi těžko rozdýchávala. 

Jednu dobu jsem i horolezčila, mohli jste mě spatřit na cvičných lezeckých stěnách a nebo i na skalách. Jestli maminka šílela z florbalu a běhu, tohle jí dostávalo do mdlob. Dokázala jsem si roztříštit kloub v zápěstí při florbale, co zvládnu na skále? No neměla radost. ;)

I přes všechny peripetie zatím stále navštěvuji hodiny tělocviku, ve volném čase se věnuji běhu a i ten florbal si ráda zahraju. :) 

A co vy a sport? :)

čtvrtek 22. května 2014

Praktikantem snadno a rychle

Pěkný slunečný den, mé milé. :)

Ten čas letí nějak moc rychle, ještě nedávno byla doba mé praxe v nedohlednu a dnes už za sebou mám čtvrtý den na městském úřadě. Představovala jsem si to asi jako Hurvínek válku, přijdu si pěkně od osmi, jako ve škole, sednu si a nějak to tam přetrpim, stejně mě k ničemu nepustí, jsem student a nebylo mi ani osmnáct.

Chyba lávky.
Chodím od sedmi. To mě naprosto ničí.
První den jsem strávila s tajemnicí, to bylo celé takové únavné. Přemíra informací a málo humoru. Polovinu věcí, co mi byla ten den řečena si už stejně nepamatuji, jak jsem se dnes přesvědčila.

Druhý den jsem byla vyslána na stavební oddělení. Hned při příchodu mi bylo jasný, že tam se nudit rozhodně nebudu. Když mě vedoucí spatřil v 6:57 ve dveřích, vyděsil se a málem mě poslal pryč. Co tam prý dělám, že takhle brzy se do práce přeci nechodí. Hlášky z něj potom létaly celý den. A protože ho prý papírování moc nebaví, vytáhl z šuplíku hromadu dokumentů a já je celé dopoledne zařazovala do šanonů.

Ve středu si mě pod křídla vzala paní matrikářka, vzplanula u mě láska ke skartovačce a musela jsem přislíbit mlčenlivost. Díky tomu jsem pak dostala spis, který jsem měla zpracovat. Konečně mi to utíkalo rychleji a mohla jsem něco dělat.

Dnes jsem den trávila s milou paní ekonomkou. Připravily jsme podklady pro volby do Evropského parlamentu. A pak teprve přišla zábava. Chápala, že zařazovat papíry do šanonů mě fakt nebaví a asi mi to praxe moc nedá. Pustila mě do programu, který používá pro zpracovávání faktur a i já si tak s její kontrolou mohla poslat platbu na milion a čtvrt podle faktury.

Společně s ekonomkou Markétkou jsme pak ukecaly paní tajemnici, aby si mě tam Markétka mohla nechat ještě v pondělí. Nic lepšího mě totiž nečeká. Tam se směju, je mi fajn a pracuju, utíká mi to. Tenhle den mi opravdu hodně dal, tomu říkám praxe. ;) A už teď se těším na pondělí. Doufám, že to ukecáme ještě na nějaký den, protože do dalšího dne s šanony se mi moc nechce..

Většina mých přátel je zavřená v archivu, u kopírky nebo skartovačky. Na začátku týdne jsem si stěžovala, že musím chodit od sedmi, že musím pracovat, že nemůžu taky jen sedět v archivu. Ale teď jsem za to vděčná, vím co mě možná v budoucnu čeká a sama si můžu zvolit, jestli to tak chci nebo ne.
Zjistila jsem taky, že lidé nejsou jen příjemní a sympatičtí. Za ty čtyři dny jsem se setkala s humorem a sympatiemi, ale také s opovržením. A i tato situace mě naučila jak se chovat, co dělat a že je to normální. Můj pracovní den má pořád jen 5 hodin a to se dá vydržet.

Zítřejší den budu trávit v terénu s jakýmsi mužem od technických služeb. Úkol číslo jedna - trefit na určené místo setkání. Tak mi držte palce, sama nevím co od toho čekat. :)

úterý 13. května 2014

Když jdu s otevřenýma očima já..

Při posledním článku jsem vás nabádala, abyste přestali po městě chodit s hlavami zabořenými do mobilů a začali si konečně všímat všeho, co se děje kolem vás. Můžete vidět spoustu zajímavých věcí (nebo lidí). Abych ale nezůstala jen u planých řečí, i já se snažím při procházkách nebo cestě do školy/ze školy nekoukat do mobilu, ale sledovat dění kolem.

Jsem zastáncem názoru,že bych měla psát,když mám něco na srdci a mlčet, když nemám co říct. Teď zrovna jsem plná úžasných pocitů štěstí, je mi fajn a chtěla bych vám povědět proč. Říká se, že sdílená radost - dvojnásobná radost (platí to i obráceně - sdílená starost - poloviční starost). ;)

Tak tedy.. Právě jsem se vrátila z další krásné schůzky s mou milou Péťou. Ta už číst ani nemusí, protože stejně všechno ví, jakožto správná drbna jsem jí to stihla říct, ještě než jsme zašly do nejbližší drogerie.:D


Původně jsem na domluvené místo schůzky chtěla jít pěšky, čas mi ale nehrál do karet a musela jsem se obrátit na tramvaj. Z nepochopitelného důvodu jsem první tramvaj nechala ujet a čekala na další. Když jsem tak stála na zastávce, odepsala jsem si na jednu zprávu, periferně jsem viděla postavu procházející před sebou, jak už je u mě zvykem, zvedla jsem hlavu.

K mému překvapení jsem před sebou uviděla úžasně vypadajícího muže, neváhal ani chvíli a mile se usmál, já svůj úsměv oplatila. Čekali jsme tak spolu na zastávce a po chvíli si věnovali ještě jeden úsměv. Po nástupu do tramvaje jsem se na něj párkát podívala.
Udržování očního kontaktu nám šlo vážně skvěle - a prej že to neumím! Chyba! ;)
Nevystupovali jsme ale na stejné zastávce. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych s nim klidně jela dál. Ale Péťa čekala.. (Při sushi mi pak říkala, že jsem měla jet klidně dál, jenom jí napsat zprávu: Jedu s pěkným klukem, nečekej na mě :D Tohle vědět dopředu..:D)
Při výstupu jsme si vyměnili ještě jeden delší úsměv..
Sakra, hned bych se do té tramvaje vrátila!!

Tohle jsou podle mě takové úžasné náhody. Člověk nic nečeká a najednou před sebou má něco úžasného. :) On byl úplně stejný jako já. Když jdu, taky se dívám po lidech a když je mi někdo sympatický, usměju se na něj. Tady v Plzni se ale moc nestává, že by mi úsměv někdo opětoval, lidé jsou často zamračení a někam spěchají.
On překvapil.
A co víc, stejně jako já měl brýle.
No neříkejte mi, že to nejsou dostatečně velká znamení! ;)

Vyfackovala bych sama sebe, že jsem nebyla schopná mu říct alespoň ahoj, nebo z diáře co mám v kabelce vytrhnout papír a napsat číslo, nebo datum dalšího setkání.
Ale na druhou stranu věřím na osud a tak vím, že pokud je to muž mého života, tak se určitě ještě potkáme. A já veřejně přísahám, že jestli se tak stane, opravdu se s ním do řeči dám a nebo "nenápadně" navážu kontakt. :)

Původně jsem chtěla psát ještě o setkání s oblíbeným zpěvákem, které se povedlo minulý týden, ale to si nechám zase na příště. Momentálně jsem ze sebe tímto článkem vyplavila hormony štěstí a je mi pořád úžasně. :)

Jiné, než-li pozitivní komentáře typu - Taky věřím na osud, určitě se ještě potkáte - nepřijímám. Ale vynadat za to, že jsem nic neudělala mi můžete taky. :)

neděle 11. května 2014

Dívej se mi minutu do očí

Za posledních několik měsíců se můj způsob života otočil o 360 stupňů. Začala jsem žít, přestala se bát a omezovat, prezentuji své názory a vím, že můžu dělat úplně všechno, co dělat chci. To ale nejsou žádné novinky, o tom všem už jsem vám tu psala. Víte to a žijete tímto způsobem spolu se mnou. :)

Pořád je tu ale něco, co mě v tom naprostém rozkvětu omezuje.
Většinou se lidem nedívám do očí.
Lidé co mě znají už si na to zvykli a berou to jak to je. S některými jsem o tom mluvila, protože se zeptali. Setkala jsem se i s negativními názory, lidé to mohou brát i tak, že jim člověk neříká pravdu, když neudržuje oční kontakt. Lidé jsou různí, ale kdo chce, zeptá se. ;)

Při hovoru se pár sekund dívám do očí a potom uhnu, takhle to probíhá celý rozhovor. Neumím oční kontakt udržet dlouho, není mi to příjemné. Mám pocit, že do mě pak člověk moc vidí, čte ve mně. A to se mi nelíbí.

Dřív jsem si myslela, že to nikdo nevidí, že si toho nevšímá.. Ale ještě když jsem byla na základce, můj třídní se mě jednou zeptal:
"Proč se mi nedíváš do očí?"
V tuhle chvíli mi došlo, že ono to asi není tak nenápadný jak si myslím. Spolu jsme na tom začali pracovat. Mám v něj jako člověka obrovskou důvěru a s ním to šlo. :)
Přišel přechod na střední a všechno to zase šlo do háje..
Ale už se to tak nějak pomalu zase učím. Mám kolem sebe úžasné a pozitivní lidi.

Takže mé milé, jestli mě někdy potkáte, když se vám nebudu celou dobu dívat do očí, určitě to neznamená že vám lžu, nejsem slušná nebo se s vámi nechci bavit. Já to jen prostě nedělám..:) Ale makám na tom, tak třeba jednou..:)

zdroj
Když jsem sepisovala článek, dostalo se ke mně jedno moc pěkné video, které s tím tak trošku souvisí. Podívat se na něj můžete ZDE a určitě ho doporučuju. Je to několik málo minut, při kterých si hodně věcí uvědomíte a dojde vám, jak moc jsme vlastně ovlivňováni elektronikou.

Je tam jeden moc pěkný příklad, co se stane když jdeme po ulici se zrakem zabořeným do mobilu a nebo když navážeme kontakt s člověkem a mluvíme s ním, slovy, při osobním kontaktu, ne přes sociální síť.

Ruku na srdce. Kdo z nás občas neodepisuje na zprávy přátelům při cestě do školy/práce? Každý se občas díváme do mobilu, nebo telefonujeme. A ani si neuvědomujeme kolik zajímavých věcí nám za tu dobu mohlo uniknout.
Třeba já už jsem si za tu dobu co ujíždím na policistech určila přesný čas kdy musím ráno vyjít do školy, abych potkala dvě policejní auta převážející trestance. Mohla bych jet tramvají, ale procházka mě ráno nastartuje a policajti po ránu zlepší náladu. :) Minulý týden jsem si při cestě do školy ale psala s Péťou a všechny jsem je viděla až když projeli a to jich zrovna jelo víc!
Včera jsem si i já u videa uvědomila, kolik jiných věcí jsem mohla promeškat.

Tak se přestaňme nechat svazovat elektronikou, odložme hovory a zprávy na doma a do práce a začněme se konečně dívat kolem sebe. Všímejme si detailů. :)

středa 7. května 2014

Tekuté zlato a Já

Krásné ráno, mé milé. :)

Co takhle si dnešní den zpříjemnit četbou o Arganovém oleji? :) Já myslím, že to vůbec není špatný nápad. Tak se do toho hned pustíme, po ránu máme sice všichni na spěch a do práce vybíháme ještě s rozvázanými tkaničkami a rohlíkem v ruce, ale zázrak jako je tento olej, by vám určitě neměl uniknout. Proto se na chvíli zastavte a začtěte se. :) 


Kdo o Arganovém oleji ještě neslyšel, snad jako by ani nebyl. Ale kdyby se tady někdo takový přece jen našel, něco málo si o něm řekneme. :) Je to jeden z nejvzácnějších olejů na celém světě, lisuje se z plodů Argánie trnité. Má vynikající účinky jako ochrana pleti před stárnutím, hydratuje suchou pokožku, léčí akné a další kožní potíže jako suchou kůži, lupénku, ekzémy apod. Slouží jako ochrana pokožky a prevence rakoviny kůže, vyživuje poškozené a křehké vlasy a nehty, snižuje bolestivost a ztuhlost kloubů. Je bohatý na přírodní antioxidanty, esenciální mastné kyseliny, obsahuje velké množství vitamínů E a A. 

Arganovému oleji se tedy tekuté zlato nepřezdívá jen tak pro nic za nic. :) Marocké ženy jeho kouzlo už dávno poznaly a nyní se do popředí dostává i tady u nás, už i my se učíme objevovat jeho velké množství skvělých vlastností a blahodárných účinků na pleť. 

Do rukou se mi dostala lahvička bio arganového oleje lisovaného za studena o objemu 20 ml od značky Saloos. Balení je klasické pro oleje, skleněná lahvička s kapátkem a zelená etiketa, kde si hned můžeme všimnout, že má olej ceritifikát CPK. Na obalu nás taky lákají na již zmíněné účinky - zpomaluje stárnutí pokožky, podporuje tvorbu kolagenu a elastinu, zjemňuje již vzniklé vrásky. 

Olej je absolutně bez zápachu a téměř čiré barvy, s lehkým nádechem do žluta. Jako u každého oleje nejlepších účinků dosáhneme právě tehdy, když ho budeme nanášet na navlhčenou pleť. Vsakuje se rychle, ale na pleti zanechá takový pěkný povlak, když si na ni sáhnete, stále ho cítíte a to já mám ráda. U šípkového oleje se mi stávalo, že se vsákl až moc rychle a za chvíli jsem nevěděla, jestli jsem si na obličej vůbec něco dala. 


Po nanesení jsou na pleti vidět účinky téměř okamžitě. Jakoby jí rozzáří, již vzniklé vrásky jsou opravdu vyplněné a méně viditelné. Řekla bych, že má i lehké hojivé účinky, za dobu používání se mi skoro nedělaly žádné pupínky a když se nějaký udělal, po noci s Argaňákem se moc nezvětšil, naopak pěkně zacelil a rychle se hojil. 

Když ho do pleti vmasíruji večer (to dělám nejčastěji), ráno má takovou pěknou, zdravou barvičku, není našedlá a bez života, jako to občas mívám. A opravdu na ní jde už na pohled vidět, že je pěkně napitá a hydratovaná. Na dotek sametově jemná, mám potom pořád nutkání si sahat na tváře. 

Lahvička vydrží opravdu na hodně dlouho. Sama mám olej doma už víc jak dva měsíce a třetina mi pořád zbývá. Po vypotřebování neváhám ani chvilku a jdu kupovat další. :) 

pondělí 5. května 2014

Formujeme postavy I.

Krásný pondělní den, mé milé. :)

Pokud mi tahle frekvence přispívání vydrží, květen bude velice produktivním měsícem. :) Ale nepředbíhejme, všichni totiž víme, jak to se mnou a přispíváním je. Když jsem to tady teď napsala, k dalšímu článku se určitě dostanu tak za týden a ještě budu ráda. 

Dnes bych vám ale chtěla říct, jak to bude s Fitness motivační výzvou, kterou jsem si jedno odpoledne vymyslela, impulsivně sepsala článek a vlastně ani nečekala, že by se k ní někdo připojil. Vy jste se ale rozhodly, že mě v tom nenecháte, ale začnete makat spolu se mnou. Všechny jste mě moc mile překvapily a já mám tak ještě větší chuť začít něco dělat. 

zdroj
Nečekala jsem, že se vás zapojí tolik, původně jsem chtěla těm pár slečnám napsat mailík, ale díky větší účasti si fitness výzva zasloužila celý článek. 

Začátek výzvy bych ráda datovala na dnešní den, pěkné datum 5.5. mi hraje do noty. :) 

Kolikrát týdně budete cvičit, co budete cvičit, jak dlouho. Všechno je jen a pouze na vás. Každá si můžete zvolit svůj individuální a originální cvičební plán. Stejně tak jídelníček. Nebudu tady určovat žádná pravidla, protože každý preferujeme jiný způsob cvičení, jednomu sedí tohle, druhému tamto. 

Pokud se vám bude chtít, můžete mi v průběhu cvičení posílat emaily s vašimi pokroky. Co jste kdy cvičily, co vás bavilo, co naopak ne, jaké dobroty jste si vařily a vlastně mi můžete sdělit vše, co vás napadne. :) A to celé na email - Dominica.Droom@seznam.cz

Přesně za měsíc (6.5.) zde zveřejním svůj článek o tom, jak jsem cvičila já a jaké jsou mé výsledky. Když vám to nebude vadit, dala bych do jednoho článku také vaše poznatky, tedy jaký byl váš fitness měsíc. (Chápejte, abych si byla jistá, že jste se na to nevybodly..:))

Častější zprávy o mých cvičebních pokrocích budu zveřejňovat na FB stránce blogu, abych to tady příliš nezaplnila fitness články. :) A nebo vám to samozřejmě můžu sdělit v mailech, to už je pouze na vás. :)

Na začátek mohu samozřejmě doporučit Jillian Michels, tu asi všichni znáte, ale není to cvičení pro každého, víme. Další pomocníci v cestě za krásnou postavou jsou určitě Bob Harper nebo Hanka Kynychová. Jako báječnou stránku s mnoha radami bych označila www.fithall.cz. :)
I vy mě můžete inspirovat svými cvičebními tipy. :)

Tak s chutí do toho, mé milé a krásné spojenkyně. :)

Vstříc krásným postavám! :)

neděle 4. května 2014

Motivačně všeobecné povídání o mně a o vás

Určitě už jste si všimli, že mě občas přepadne taková ta optimistická psací nálada, kdy kosmetické recenze vystřídají články plné pozitivního myšlení a já se vás tu všechny snažím nakopnout a namotivovat, přesvědčit, že dokážete naprosto všechno, čemu jste schopni uvěřit. A že se opravdu vyplatí jít do všeho po hlavě, zkusit to, nebát se a dát víc energie svým snům, než svým obavám. ;)

Občas mám ale pocit, jako by pokus o mé optimistické články měl opačné účinky. Ono je to spíš tak, že v komentářích neuvěřitelně motivujete vy mě. Vaše podpora by se mi snad dostávala i tehdy, kdybych se rozhodla rozkouskovat svou matikářku a plánovala ji zahrabat na zahradě u někoho z vás.

Pod každým článkem najdu neuvěřitelné množství motivujících slov od vás, optimistických čtenářů. Jste takový můj hnací motor, díky vám se dál měním a nezastavuji na mrtvém bodě. Díky vám jsem každým dnem lepší. :)

Vy mě učíte jak začít konečně žít. Dokonce už si dokážu obhájit své názory a nebojím se argumentace. 
Před pár minutami jsem se dostala do menší výměny názorů s kamarádkou, kdy jsem odmítala přijít na určitou akci, protože tam byli lidé, se kterými bych se nerada potkala.
Její argument "Ale já tam taky nechci, ale musím" mi nahrál do noty.
"Nebudu trávit svůj čas s někým, s kým nechci. Ani ty nemusíš. Je to tvůj život"

I takové malé pokroky mi dělají neuvěřitelnou radost. A já vidím, že ono to vážně funguje. :) Že když člověk opravdu chce, může toho hodně změnit. :)

zdroj
A tak jsem i já začala pracovat na svých snech. A dělám to možná cestou, která se může zdát zvláštní a nepromyšlená. Ale já v tom vidím logiku. A hlavně vidím posun v každém malém krůčku kupředu.

Slova jako "Nemáš na to, nedokážeš to!" už nejsou ta, kterých se bojím. Naopak mi dávají větší sílu makat a jít dál. Abych jim pak mohla říct - "Tak se dívejte!" :)

No, ale o tom jsem mluvit vlastně nechtěla, sakra. Zase jsem se dostala někam jinam.

Chtěla jsem vám vlastně sdělit, že jsem třídila skříň a vyřadila velké množství oblečení jsem vyhodila. V souvislosti s tím jsem se rozhodla všechno nakupovat s rozmyslem a taky trochu jinak. Už nemusím mít oblečení všech různých barev, je čas trochu pozměnit šatník. :)
(Vidíte, jak se celá moje osobnost mění?)

Kromě toho jsem se rozhodla, že letos budu v plavkách vypadat vážně dobře. Je tedy čas začít zase něco dělat. Mám dva měsíce na to, abych svou postavu zpevnila a mohla jí vystavovat v plavkách a letních šatičkách. ;)

A teď právě potřebuji jak vaší podporu, tak pomoc. Pokud víte o dobrých videích a cvikách, tak sem s nimi, hrňte to na mě. ;) Stejně tak se můžete podělit i se zdravými jídly. :)
A jestli se mezi vámi najde někdo, kdo se do dvou měsíční cvičící výzvy pustí se mnou, budu jedině ráda! :)

Snům a pěkným postavám, zdar! :)

čtvrtek 1. května 2014

Pusť do svého života štěstí

Krásný první květnový den, mé milé. :)
Odmítám vám přát úžasný první máj, protože ani v žádném jiném měsíci data nepřekládám do jiných jazyků, uznejte jak divné by bylo kdybych vám tady popřála pěknej sedmej Január. ;) Ale i tak se klidně líbejte pod rozkvetlou třešní, třeba až mě pod ní taky někdo políbí, začnu se tu nad tím pěkným zvykem taky rozplývat. :) Ale zatím je pravidlem, že na všechny "svátky lásky" jsem jako kůl v plotě.

Ale nebudu se tu rozčilovat na komercí svátků, teda alespoň né dneska.
Protože jsem obrovskej prokrastinátor, seminární práci, na kterou jsem měla víc než měsíc, píšu samozřejmě těsně před deadlinem. Celý den tak čtu články o zákony o Policii České republiky, městské policii, služebním poměru a ze všech těch paragrafů a zkratek už mi jde hlava kolem. Celé to dolaďuje konzultace s kamarádem policistou. Odreagovala jsem se shlédnutím jednoho dílu Případů 1. oddělení, ale protože je to tam taky samej polda, nakonec jsem se rozhodla napsat pro vás článek. Nemůžete po mě však v dnešním rozpoložení a s hlavou plnou policajtů (teda, ne že bych je tam jindy neměla..) chtít, abych psala kosmetické recenze a nebo tady s váma polemizovala o špatnosti jaderných elektráren.

Dnes mám potřebu vás a vlastně i sebe zase naplnit trochou toho optimismu a sebedůvěry. Každý to občas potřebujeme, tak třeba zrovna trefím hřebíček na hlavičku a někoho z vás posunu blíž ke svému snu. :)

zdroj
Upřímně nikdy jsem nebyla ten věčně usměvavý egoista, ze kterého byla spokojenost a sebedůvěra cítit už na dálku. Většinou jsem po městě chodila s pohledem zabořeným do země. Nikdy jsem ani veřejně neprezentovala svoje názory. Nikdy jsem si neuměla nic obhájit, argumentace mi dělá hrozný problém, takže slovní přestřelka nepřipadá v úvahu. Když si svým názorem, nebo odpovědí nejsem jistá na 110%, prostě ji neřeknu, abych se neznemožnila.
Byla jsem taková ta šedá myška v rohu. Vždycky mi dělalo problémy říkat NE. Za všech okolností se snažím zavděčit všem a i když mám plno své práce, nevím kde mi hlava stojí, ale někdo za mnou přijde a chce pomoct s úkolem do němčiny, udělám si čas a sednu si s ním.

Nikdy jsem se ani nechtěla nijak odlišovat od společnosti. Vždyť přece dneska je správné to, co dělají všichni. Pokud děláš něco jiného, jsi divný. Tato teorie se mi osvědčila, když jsem se rozhodla zavést do svého života zelené myšlení. Začala jsem se při sebemenší bolesti odmítat cpát Brufenem nebo Ibalginem, začala číst složení jak kosmetických výrobků tak potravin, donutila osazenstvo své rodiny třídit odpad a přivezla přírodní tablety do myčky.

V okruhu svých přátel jsem se zase chlubila přírodním barvením vlasů a všem vysvětlovala proč nechci začít brát hormonální antikoncepci. Našli se jedinci, kteří celou situaci pochopili, buď mě respektovali a nebo dokonce sami začali měnit svůj život. Ale potom je tu samozřejmě druhý tábor. Tábor těch, co říkají - přírodní kosmetika jo? Se na sebe podívej, co ten pupínek? To ti ta přírodní kosmetika asi moc nepomáhá. Nechceš začít brát prášky? Jako proč? Berou je všichni! Přece nechceš bejt máma! Proč čteš složení toho džusu? Proč kupuješ ty bio rajčata? Stejně je to jenom reklamní tah. Proč jsi vegetarián?
Snaží se mi vnutit svoje názory a znechutit mi můj životní styl jen proto, že oni to dělají jinak.

Nebo blog.. Když jsem s ním začínala, myslela jsem si že to bude zase jen chvilková zábava, brzy s tím seknu, tak jsem ani nějak nepřemýšlela dopředu. Postupem času jsem ale měla potřebu o něm někomu říct. Vysvětlit, proč vím, že tenhle a tenhle kosmetický výrobek je fajn a že tenhle by si dotyčná v žádném případě neměla kupovat, ani kdyby měla peněz tolik, že by je mohla používat místo toaletního papíru.
A tak jsem se pochlubila.. Řekla jsem o Pelíšku ale jen lidem, kde vím že moje druhá identita zůstane v bezpečí a nic nebudou nikde roztrubovat. Proč jsem to udělala? Jsem srab. Nikdo jiný nebloguje, nechtěla jsem být ta divná, nechtěla jsem, aby se o blogu někdo dozvěděl, protože by mě mohl začít zesměšňovat, posmívat se a odsuzovat.

Značná doba mezi skvělými lidmi zde na blogu a změna celého mého života od základů ale dělá své a tak se i má osobnost začala měnit. Přišla jsem na to, že myšlenky opravdu z velké části ovlivňují to, co se člověku děje. Že negativní mysl vám nikdy nepřinese pozitivní život. Naučila jsem se, že pokud budu přijímat všechno co mi osud přinese, nebudu se hroutit, ale snažit se z každé situace vytěžit co nejvíc, bude se mi žít líp. Že pokud se nebudu neustále za něčím hnát, ale žít tady a teď, budu šťastná. Protože všechno přijde v ten správný čas.

Přišla jsem taky na to, že když nechci, nemusím svůj čas ztrácet s negativními lidmi, s lidmi, kteří nerespektují moje sny, nepodporují mě a hází klacky pod nohy. Že celý život je opravdu jenom můj, mám ho ve svých rukách a opravdu nade mnou nemůže nikdo stát a tahat za nitky. Že pokud se mnou má někdo problém, vážně je to pořád jeho problém, ne můj. A že pokud budu chtít, můžu své sny klidně proměnit v realitu.

zdroj
V žádném případě není dobré se stydět za to co dělám. Je to moje rozhodnutí a naplňuje mě to. Nehodlám omezovat svoje velké ambice a sny jen proto, abych se zavděčila ostatním a zapadla do davu. Teď už jsem schopná stát si za svým názorem, za věcí které věřím, i kdybych tam měla stát sama. Už nikdy nechci stát, přihlížet okolnostem a čekat co bude. Každý jsme svého štěstí strůjcem. Já se rozhodla žít spokojený a pozitivní život.

Není škoda žádné střely, která padne vedle, škoda je každé, která se nevystřelí. A proto využijme každé příležitosti, která se nám naskytne, abychom si nemuseli vyčítat, že jsme to nezkusili. A že kdybychom se tenkrát rozhodli do toho jít, mohli jsme být úplně jinde.

Žijme, žijme podle sebe, podle našich tužeb a snů. Žijme tak, abychom si později mohli říct - Jo, vážně jsem si celý svůj život užil, udělal jsem všechno, co jsem chtěl. Nemám čeho litovat. Nenechejme se ničím a nikým ovládat. Využívejme každé příležitosti. A hlavně dělejme to, co nás naplňuje, nikdy se neomezujme kvůli názoru většiny. :)