čtvrtek 1. května 2014

Pusť do svého života štěstí

Krásný první květnový den, mé milé. :)
Odmítám vám přát úžasný první máj, protože ani v žádném jiném měsíci data nepřekládám do jiných jazyků, uznejte jak divné by bylo kdybych vám tady popřála pěknej sedmej Január. ;) Ale i tak se klidně líbejte pod rozkvetlou třešní, třeba až mě pod ní taky někdo políbí, začnu se tu nad tím pěkným zvykem taky rozplývat. :) Ale zatím je pravidlem, že na všechny "svátky lásky" jsem jako kůl v plotě.

Ale nebudu se tu rozčilovat na komercí svátků, teda alespoň né dneska.
Protože jsem obrovskej prokrastinátor, seminární práci, na kterou jsem měla víc než měsíc, píšu samozřejmě těsně před deadlinem. Celý den tak čtu články o zákony o Policii České republiky, městské policii, služebním poměru a ze všech těch paragrafů a zkratek už mi jde hlava kolem. Celé to dolaďuje konzultace s kamarádem policistou. Odreagovala jsem se shlédnutím jednoho dílu Případů 1. oddělení, ale protože je to tam taky samej polda, nakonec jsem se rozhodla napsat pro vás článek. Nemůžete po mě však v dnešním rozpoložení a s hlavou plnou policajtů (teda, ne že bych je tam jindy neměla..) chtít, abych psala kosmetické recenze a nebo tady s váma polemizovala o špatnosti jaderných elektráren.

Dnes mám potřebu vás a vlastně i sebe zase naplnit trochou toho optimismu a sebedůvěry. Každý to občas potřebujeme, tak třeba zrovna trefím hřebíček na hlavičku a někoho z vás posunu blíž ke svému snu. :)

zdroj
Upřímně nikdy jsem nebyla ten věčně usměvavý egoista, ze kterého byla spokojenost a sebedůvěra cítit už na dálku. Většinou jsem po městě chodila s pohledem zabořeným do země. Nikdy jsem ani veřejně neprezentovala svoje názory. Nikdy jsem si neuměla nic obhájit, argumentace mi dělá hrozný problém, takže slovní přestřelka nepřipadá v úvahu. Když si svým názorem, nebo odpovědí nejsem jistá na 110%, prostě ji neřeknu, abych se neznemožnila.
Byla jsem taková ta šedá myška v rohu. Vždycky mi dělalo problémy říkat NE. Za všech okolností se snažím zavděčit všem a i když mám plno své práce, nevím kde mi hlava stojí, ale někdo za mnou přijde a chce pomoct s úkolem do němčiny, udělám si čas a sednu si s ním.

Nikdy jsem se ani nechtěla nijak odlišovat od společnosti. Vždyť přece dneska je správné to, co dělají všichni. Pokud děláš něco jiného, jsi divný. Tato teorie se mi osvědčila, když jsem se rozhodla zavést do svého života zelené myšlení. Začala jsem se při sebemenší bolesti odmítat cpát Brufenem nebo Ibalginem, začala číst složení jak kosmetických výrobků tak potravin, donutila osazenstvo své rodiny třídit odpad a přivezla přírodní tablety do myčky.

V okruhu svých přátel jsem se zase chlubila přírodním barvením vlasů a všem vysvětlovala proč nechci začít brát hormonální antikoncepci. Našli se jedinci, kteří celou situaci pochopili, buď mě respektovali a nebo dokonce sami začali měnit svůj život. Ale potom je tu samozřejmě druhý tábor. Tábor těch, co říkají - přírodní kosmetika jo? Se na sebe podívej, co ten pupínek? To ti ta přírodní kosmetika asi moc nepomáhá. Nechceš začít brát prášky? Jako proč? Berou je všichni! Přece nechceš bejt máma! Proč čteš složení toho džusu? Proč kupuješ ty bio rajčata? Stejně je to jenom reklamní tah. Proč jsi vegetarián?
Snaží se mi vnutit svoje názory a znechutit mi můj životní styl jen proto, že oni to dělají jinak.

Nebo blog.. Když jsem s ním začínala, myslela jsem si že to bude zase jen chvilková zábava, brzy s tím seknu, tak jsem ani nějak nepřemýšlela dopředu. Postupem času jsem ale měla potřebu o něm někomu říct. Vysvětlit, proč vím, že tenhle a tenhle kosmetický výrobek je fajn a že tenhle by si dotyčná v žádném případě neměla kupovat, ani kdyby měla peněz tolik, že by je mohla používat místo toaletního papíru.
A tak jsem se pochlubila.. Řekla jsem o Pelíšku ale jen lidem, kde vím že moje druhá identita zůstane v bezpečí a nic nebudou nikde roztrubovat. Proč jsem to udělala? Jsem srab. Nikdo jiný nebloguje, nechtěla jsem být ta divná, nechtěla jsem, aby se o blogu někdo dozvěděl, protože by mě mohl začít zesměšňovat, posmívat se a odsuzovat.

Značná doba mezi skvělými lidmi zde na blogu a změna celého mého života od základů ale dělá své a tak se i má osobnost začala měnit. Přišla jsem na to, že myšlenky opravdu z velké části ovlivňují to, co se člověku děje. Že negativní mysl vám nikdy nepřinese pozitivní život. Naučila jsem se, že pokud budu přijímat všechno co mi osud přinese, nebudu se hroutit, ale snažit se z každé situace vytěžit co nejvíc, bude se mi žít líp. Že pokud se nebudu neustále za něčím hnát, ale žít tady a teď, budu šťastná. Protože všechno přijde v ten správný čas.

Přišla jsem taky na to, že když nechci, nemusím svůj čas ztrácet s negativními lidmi, s lidmi, kteří nerespektují moje sny, nepodporují mě a hází klacky pod nohy. Že celý život je opravdu jenom můj, mám ho ve svých rukách a opravdu nade mnou nemůže nikdo stát a tahat za nitky. Že pokud se mnou má někdo problém, vážně je to pořád jeho problém, ne můj. A že pokud budu chtít, můžu své sny klidně proměnit v realitu.

zdroj
V žádném případě není dobré se stydět za to co dělám. Je to moje rozhodnutí a naplňuje mě to. Nehodlám omezovat svoje velké ambice a sny jen proto, abych se zavděčila ostatním a zapadla do davu. Teď už jsem schopná stát si za svým názorem, za věcí které věřím, i kdybych tam měla stát sama. Už nikdy nechci stát, přihlížet okolnostem a čekat co bude. Každý jsme svého štěstí strůjcem. Já se rozhodla žít spokojený a pozitivní život.

Není škoda žádné střely, která padne vedle, škoda je každé, která se nevystřelí. A proto využijme každé příležitosti, která se nám naskytne, abychom si nemuseli vyčítat, že jsme to nezkusili. A že kdybychom se tenkrát rozhodli do toho jít, mohli jsme být úplně jinde.

Žijme, žijme podle sebe, podle našich tužeb a snů. Žijme tak, abychom si později mohli říct - Jo, vážně jsem si celý svůj život užil, udělal jsem všechno, co jsem chtěl. Nemám čeho litovat. Nenechejme se ničím a nikým ovládat. Využívejme každé příležitosti. A hlavně dělejme to, co nás naplňuje, nikdy se neomezujme kvůli názoru většiny. :)

21 komentářů:

  1. Moc hezký článek, Domi! :-* Nenech si brát sny a žij si podle svého. Nikdo ti nemá co kecat do života! A že má občas nějaký jedinec potřebu si rýpnout, proč děláš/neděláš to nebo ono? Ve skutečnosti nerýpe do tebe. Potřebuje se ujistit, že on je ten "normální". Má sebevědomí na bodu mrazu a zároveň panickou hrůzu, aby jeho někdo neoznačil jako toho "divného", který vybočuje ze stáda. Takže to ve skutečnosti není rýpání... je to obrana. I když úsměvná :-)
    Snům zdar! :-)
    Pac a pusu posílá Bebe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Bebe, takový krásný slova hned na začátku! :* Moc pěkně jsi to napsala a ono na tom asi i něco bude! :)
      Snům zdar! :) :*

      Vymazat
  2. Skvělý článek! Musím s Tebou ve všem souhlasit! Já se teď tak nějak učím všechno dělat vážně podle sebe. Teda učím se to už hezky dlouho, ale teprve teď začínám mít pocit, že to vážně funguje. Že jsem spokojenější. Šťastnější. A víc v pohodě. A tak doufám, že už nikdy nebudeš (nebudu ;o)) šedá myška a vždy si půjdeš za svým :o). Držím palec!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Denisko, vždycky když se tady objevíš, vytasíš se s neuvěřitelně krásným komentářem! :) Taky jsem v procesu učení, ale konečně cítím, že se to hýbe. :) Držím palce nám oběma, ono to půjde! :)

      Vymazat
  3. Perfektní! Moc se mi líbí "nemusím trávit čas s lidmi, se kterými se necítím dobře", je to hodně důležité, život je přece krátký na to, abychom jej promrhali s lidmi, kteří pro nás nejsou občerstvující.Věřím v pozitivní myšlení, a snažím se tím řídit (občas si v práci pěkně zanadávám, když mě někdo štve, to zas jo!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, dlouho jsem tohle heslo nedodržovala, ale potom jsem přišla na to, že bez těch negativních lidí je mi vážně líp. :) Tak to já taky! ;) Ono je to sem tam potřeba.

      Vymazat
  4. Ááááá, konečně jsi pochopila, o čem jsem ti povídala. Prostě, na všechny se vyprdni a nech je jít si ve stádu. Není nic horšího než přestat dělat to, co tě baví jen kvůli tomu, že ostatní to nedělají ;) Na to je život opravdu krátký :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš radost, že mi to taky konečně cvaklo, viď! :)

      Vymazat
  5. Skvělý článek, moc hezky napsané. Já vím už několik let, že jsi úžasná:-) Být pozitivní, zelené myšlení, samé dobré myšlenky. Být jiný než ostatní není tragédie, ba naopak - vyžaduje to velkou sílu a odvahu. I ty jsi jedinečný originál, nestyď se za sebe ani za své myšlenky. Jsem ráda, že nejsi jako ostatní. To, že to dělá většina lidí, ještě neznamená, že to je správné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, děkuju :)* Ta tvoje podpora je úžasná! :*

      Vymazat
  6. Domi, krásně jsi to napsala. Vystoupit ze stáda možná zpočátku není tak pohodlné, ale určitě to stojí za to :)

    Blog pro mě začal jako chvilkové rozhodnutí - řekla jsem si, co si takhle něco zkusit založit, a za deset minut už to bylo. A od té chvíle se všechno začalo měnit a měnit. Upřímně, myslím si, že moje rodina některá má rozhodnutí moc nechápe, ale aspoň do mě moc nerýpou, protože je to koneckonců můj život.

    Mé širší okolí o činnosti, kterou vyvíjím, nic neví (až na jednu kamarádku spolužačku, která mě sama náhodou objevila) - nemám potřebu jim nic vnucovat a navíc, někdy je na blogu trochu pomlouvám :D...

    Celkově tedy razím heslo, ať si mě najde, kdo chce, a myslí si o mně, co chce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to za to stojí. :)
      Měla jsem to stejně, ale máš pravdu, změny začaly okamžitě a stále pokračují. A mně se to líbí, je to úžasný, jak tvůj život nabírá nový směr. :)
      Joo, nápodobně :D

      Správné heslo! :)

      Vymazat
  7. Moudrá slova Domi, přeju ti, ať se ti to všechno daří naplňovat.. věřím, že tobě to půjde!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ení, děkuju moc. Ani nevíš, jak taková podpora potěší! :)

      Vymazat
  8. Negativní názory od negativních lidí jednoduše ignoruji. Pro mě jsou to vysavače energie. V podstatě ani nevím, proč něco odsuzují, když to ještě nevyzkoušeli. Jestli si bláhově myslí, že změní můj názor nebo je jen baví mě jejich řečičkama zesměšňovat, no netuším. Každopádně já jsem vždy byla jiná. Ví o tom mé okolí a vím o tom i já. V podstatě jsem ještě nenašla podobného psychouše jako jsem já. Zkoumám složení prostě všeho. Baví mě to a hlavně chci v tom dnešní hrozném světě vědět, co jím a co na sebe patlám. Mám to už spíše jako zálibu. Proto nejraději chodím nakupovat sama. Nesnáším, když na mě někdo spěchá. Někteří lidé to prostě nepochopí i kdybys je mlátila lopatou po hlavě :D Myslí si, že to děláš jen proto abys byla zajímavá. V této situaci se mi vždy vybaví jeden citát : Vy se mi smějete, že jsem jiná, já se Vám směji, že jste všichni stejní. Je to můj život a má rozhodnutí a nikdo mi do toho nemá právo kecat. Moc pěkný článek :) Můžu se zeptat ty jsi vegetarián?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabi, tvůj přístup se mi moc líbí a musím uznat, že v lecčems jsme stejné. Taky se pročítám složením naprosto všeho, mé okolí to občas nechápe, ale důležité je, že já vím proč to dělám. :) A proto taky chodím nejraději nakupovat sama, potřebuji na to čas a ne, aby někdo vedle mě nervózně klepal nohou.:) A lidé jsou různí, odsuzovat budou stále. A proto se učím od takových lidí distancovat a ignorovat je, jak to děláš ty. :) Ono se potom člověku vážně žije lépe. :)
      A těší mě, že sis všimla informace jen tak střelené do větru. :) Ano, nejdříve jsem byla pár let pouze Semivegetarián (konzumovala jsem bílé maso a ryby), ale teď už je ze mě 100% vegetarián. :)

      Vymazat
    2. Jo hned se žije lépe, když nevnímáš negativní názory, to máš pravdu :) Vím, že určitě nejsem jediná, kdo to dělá, jinak by to složení na obaly prostě nepsaly. Hold každej jsme nějaký a děláme odlišné věci, což spousta lidí nikdy nepochopí, ale to už je jejich boj :) Tak slova vegetarián si všimnu všude :D Jelikož sama jsem vegetarián. A v poslední době jich poznávám čím dál tím víc. Když jsem ještě chodila do školy přišla jsem s některými i do styku. Momentálně ve svém okolí žádného neznám. Jedná se tedy jen o ten internetový svět. A jíš třeba vajíčka? Já je po 7 letech vegetariánství začala jíst. Ale ryby jsem nejedla nikdy.

      Vymazat
    3. Vážně jsi taky vegetarián? Tak to je mi novinka, ale jsem ráda. :) Sama ve svém okolí taky žádného nemám. Jojo, vajíčka jím normálně. :) A jedinou rybou co sním je losos a to tak jednou ročně, jinak je taky nemusím, prostě mi nechutnají.

      Vymazat
  9. Hezký článek a hlavně se mi líbí Tvá změna v myšlení, že se nemáš za co stydět, když Tě něco baví.. Mi je 24, mojí vášní je sledování kreslených anime seriálů, cvičím poledance (cvičení a tanec na tyči) a mám převážně kosmetický blog.. Možná to jsou věci, které by někdo jiný do světa nevytruboval, ale já se tím všude hrdě chlubím, protože jsou to prostě moje milované koníčky. Díky tomu jak to podávám to stejně vidí i mí známí, rodina atd a tak to taky posílají dál.

    Např. moje maminka se celé rodině chlubí že dělám poledance, jak jsem neskutečně šikovná, jak je to náročná gymnastika a ukazuje jim videa a fotky náročnějších cviků co zvládnu.. Takže nemám ani jedinou babičku, která by si řekla co to dělám za nevhodný tanec u tyče. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nicci, děkuju, to opravdu potěší. :) Je krásný, jak se k tomu všemu stavíš a jednoznačně je to to nejlepší, co můžeš udělat! :) Doufám, že se jednou také dostanu do tohoto bodu. :) Jen tak dál a hodně štěstí. :*

      Vymazat
  10. Čtu to sice až dnes, zpětně, ale já bych se s dovolením zastala toho máje, říká se mu tak i v češtině a to už dlouhá staletí (byl pozdní večer - první máj ;)), není to cizí řeč, spíš archaismus. ;)
    A článek super, taky jsem dlouho byla šedá a nenápadná myš. Teď už se nebojím něco říct a projevit se, jen je tedy pravda, že se svou introvertní povahou úplně ani nechci. :) Ale popadněme životy a do toho! :)

    OdpovědětVymazat