sobota 28. června 2014

Stálo to za to! :)

Krásné sobotní dopoledne, darlings! :)

Jednu věc si musíme přiznat, plánování příspěvků a psaní v určité dny mi vážně nejde. Takže od dnešního dne žádný režim, ale psát se bude tehdy, když bude chuť. A ta dneska je, sakra, mně už se po vás normálně i stejská. Neříká se tomu závislost?

Je mou milou povinností vám oznámit, že právě dnes mi oficiálně začaly prázdniny. Dva měsíce doma, s rodinou, bez úkolů, povinností, matematiky a učitelů. Ale taky bez Plzně, drogerií na každém kroku, supermarketů a policistů.

Je čas nabrat síly, protože se mi úspěšně podařilo přečkat i druhý ročník a v tom třetím už na mě čeká lavice. Když srovnám své studijní výsledky s tím, jak moc jsem se snažila, jsem spokojená. Nehodlám nadávat na učitele za známky, které jsem dostala, protože všechno je moje zásluha.
Mohla jsem dopadnout lépe, ale to bych určitým předmětům musela věnovat více času, než jsem jim věnovala. Takže říkám ano, známky mám takové, jaké jsem si zasloužila, některé jsem si vydřela, jiné zase ne.

Druhý ročník mi toho hodně dal, hodně jsem toho pochopila a našla si cestu k mnoha svým spolužákům a některé z nich mohu bez obav nazývat přáteli a jejich objetí zahřeje u srdce. Hlavně za poslední týden, za ten klidný a výletovací jsem si uvědomila, jak moc fajn lidi kolem sebe mám, jak ráda s nimi trávím čas. Jsem za ně vděčná, opravdu.

A kde že jsme to spolu výletovali?
Znáte zříceninu hradu Krasíkov? Měli jsme namířeno tam a na nedalekou farmu. Protože nám ale počasí moc nepřálo a na farmu to bylo od vlaku 5 km, na zříceninu jsme se vykašlali. Ale poprvé v životě jsem viděla lamu (nepoplivala mě) a nutrii. Nakrmila jsem koně a jako správná holka z vesnice, jako jediná, dostala pecku od ohradníku.

Poprvé v životě, ale určitě ne naposled, jsem si zahrála Laser game. A můžu vám říct, že mě dlouho nic nebavilo tolik, jako právě tahle hra. Hromada smíchu a vypocených kalorií. :) Pokud jste nikdy nezkoušely, tak určitě doporučuji! Jako bonus byl neskutečně pěknej, sympatickej a vtipnej pan "na recepci" co nám všechno vysvětloval. :)
"Ta vesta je mi velká, můžete mi to utáhnout?"
"Čím víc to utáhnete, tím víc se budete potit."
"Tak to je dobrý, nechám to povolený" :D

Enjoy your life every day! :)

pondělí 23. června 2014

Skvělá vlasová maska zn. levně a přírodně

Když jsem se měla poprvé sejít s Péťou, nemohla jsem přece přijít s prázdnýma rukama. Chodila jsem v DM kolem stojanů a přemýšlela, čím bych jí udělal radost, co by se jí mohlo líbit a hlavně, co doma ještě nemá (to bylo asi nejtěžší kritérium).
Obě jsme velkými nadšenci pro přírodní věci a tak jsem zkoumala nabídku Alverde. Nemohla jsem jí přece přinést krém narvanej chemkou od Nivea a nebo L´Oreal..

Hele, pěknej barevnej obal, vlasovka.. On jí někdo na nějakým blogu chválil.. Pěkně to voní.. No jasně, to je ono!
Ukázalo se, že jsem se vážně trefila, Péťa hned po prvním použití na masku pěla ódy a při pohledu na její dokonalý věci mi hlavou běželo jedno "Tohle musím mít taky!"


Vzala jsem Hydratační vlasovou kúru s aloe vera a ibiškem. Má ošetřovat a intenzivně hydratovat suché a poškozené vlasy. Rostlinný glycerin, panthenol a keratin vyhlazuje jejich strukturu a posiluje vlasová vlákna.

Složení:
Aqua, Glycine Soja Oil*, Cetearyl Alcohol, Alcohol*, Glycerin Stearamidopropyl Dimethylamine, Sodium Lactate, Lauroyl Sarcosine, Panthenyl Ethyl Ether, Panthenol, Hydrolyzed Corn Protein, Hydrolyzed Wheat Protein, Hydrolyzed Soy Protein, Hibiscus Sabdariffa Flower Extract*, Aloe Barbadensis Leaf Juice*, Leuconostoc/Radish Root Ferment Filtrate, Tocopherol, Helianthus Annuus Seed Oil, Ascorbyl Palmitate, Parfum**, Linalool**, Geraniol**, Limonene**, Citronellol**, Citral**
* ingredience pocházející z certifikovaného ekologického zemědělství
** z přírodních esenciálních olejů

Maska má tužší konzistenci bílé barvy, na vlasy stačí opravdu trošku. Produkt testuji už několik měsíců a mám pocit, že je 150 ml tubička bezedná. Alkoholu na třetím místě složení není vůbec potřeba se bát, není cítit ani znát.

Osobně jsem měla strach z vůně ibišku, ale jsem mile překvapena. Maska voní krásně kytičkově, nic přeslazeného ani přehnaného. Vůně je z vlasů lehonce cítit i po uschnutí. Vlasy jsou po masce jemné na dotek, vyživené a lesklé na pohled.

Za cenu do 100 kč tohle všechno určitě stojí. Tak pěkné vlasy, jako právě po téhle levné drogerkové masce, jsem dlouho po ničem neměla. Takže - udělejte nálet na drogerku, tohle prostě musíte mít! :)

pátek 20. června 2014

Takovýho dědu fakt nemáte (ale chcete)

Myslíte si, že humor má člověk v genech? Já jsem pro podporu této teorie. Protože jinak si fakt nedokážu vysvětlit, kde jsem ho vzala.  Lidi kolem mě se smějou, vy se smějete.. Ale věřte, nejspíš bych nebyla tak vtipnej člověk, kdybych neměla takovýho dědu, jakýho mám..

On patří mezi ty lidi, co by rozesmáli posádku potápějícího se Titanicu a vylíčil by to tak, že by se všichni na ten okamžik těšili..
Za těch (ještě stále) 17 let, kdy jsem často v jeho společnosti jsem si poslechla hodně historek a jestli smích prodlužuje život, my dva tady budeme pěkně dlouho! :)


Bylo to o Vánocích, stála jsem v kuchyni a vykrajovala perníčky, děda přišel, naprosto vážně se na mě podíval a říká.
"Domi, já zavolám bráchovi (děda je z dvojčat)"
"A proč? Něco potřebuješ?"
"No.. Stavím živej Betlém a chybí mi osel"
Teprve potom jsme se oba rozesmáli..

Před pár dny jsem ležela na zahrádce a snažila se pochytit nějakej bronz.. Přišel z práce, sedl si pod pergolu a povídá:
"Měla by ses opálit co nejvíc, hlásí bouřky."
"Neboj dědo, pěkně mi to chytá"
"Bacha na to, prej z čistýho modrýho nebe najednou začne pršet, z ničeho nic"
"Fakt jo? To určitě kecaj, nesmíš všemu věřit"
Chvíli bylo ticho.. Pak odešel.. Otevřela jsem oči, že se kouknu kam zmizel a v tu chvíli na mě začal stříkat zahradní hadicí.
"Jsem říkal, že z čistýho nebe"


Vzal mě, tetu a jeli jsme prozkoumat obchoďáky..
Jako první přišel na řadu nějakej electro word, nebo obchod podobnýho typu.. Pamatuju si, že jsme vybírali nějakou žehličku, nebo tak něco..
Byl tam mladej, celkem pěknej prodavač a nějakou nám doporučil.
"Můžete nám to zapojit? Neprobíjí to?"
Děda vzal žehličku do ruky, hezounek ji ochotně zapojil.
Přesně ve chvíli, kdy to udělal, začal děda křičet na celej obchod, jako by ho spotřebič probil.
Pohled onoho hezounka se nedá popsat slovy, v očích měl smrt.. Vyrval žehličku vyděšeně ze zásuvky.
Děda se rozesmál, podíval se na tetu. "Neprobíjí, tu berem" :D

Šly jsme pak ještě do nějakýho zlatnictví.
"Hlavně žádnej trapas"
Ten jeho výraz mi měl napovědět.. Prohlíželi jsme si šperky a teta vybírala..
Pak se děda nahnul k prodavačce, ukázal na tetu a říká "Paní, dávejte si na ní bacha, ta krade"
Prodavačka se zděsila a celou dobu tetu sledovala.
Ale jednu výhodu to mělo, hodně rychle byla obsloužená. :D Při cestě domů chválila milou prodavačku a rychlou obsluhu. Až potom jí děda oznámil, co že to prodavačce řekl.
Od tý doby jsme v tom zlatnictví už nebyli..:D


Jednou jsem takhle z Plzně volala babičce, abych jí sdělila požadavky pro páteční oběd. Vzal to děda.
"No čau, co chceš?"
"Kde je babička?"
"Ale, šla k sousedům rozměnit desetitisícovku"
"Tak já zavolám za chvíli".
Položila jsem to a pak tak přemejšlím, jak taková bankovka vypadá, že jsem jí snad ještě nikdy neviděla.Beru mobil a volám znova. Děda zvedá telefon už naprosto vysmátej.
"Tak už ti to došlo?"
Ano, naše hodnotně největší bankovka je pět tisíc. :D

A takhle poklidně a s úsměvem si u nás žijeme..:)

pondělí 16. června 2014

Sejdeme se v Praze? :)

Ta nejkrásnější věc je, když se člověku plní sny..:)
A já jsem se rozhodla si jeden z těch svých realizovat a to společně s vámi.
Nebudu to protahovat, okecávačky nikoho stejně nezajímaj..


Rozhodla jsem se uskutečnit historicky první sraz bloggerů (a všech obdivovatelů Pelíšku)..:D

Akce se uskuteční v sobotu 2. srpna v Praze a zváni jste naprosto všichni, kdo chcete osobně poznat mě a nebo jakoukoli další blogerku.

Další informace ke sraz a všechny detaily se dozvíte na FB stránce Pelíšku a účast můžete potvrdit na samostatné FB události.

Čas začátku velké bloggerské párty ani žádné větší detaily včetně programu zatím nejsou stanoveny. Všechno začneme včas domlouvat a já budu veřejně podávat informace. :) S nápadama a podnětama se můžete obrátit právě na výše zmíněnou FB stránku a nebo email (Dominica.Droom@seznam.cz)

Tady je prostor hlavně pro pražský holky - Ukažte nám maloměšťákům, co je v Praze skvělý a co nám nesmí uniknout! :) Nezapomeňte do programu zapojit návštěvu nějakýho stravovacího zařízení (jinak nikam nejedu! :D).

Takže mé milé.. Těšte se! :)
Bude to fajn a legendární den. Moc se na vás všechny těším! :)

Dorazíte? :)


P.S.: Blog se přes léto zařadí do prázdninového režimu a tak i já trošku snížím tendenci přispívání (články na vás budou čekat vždy v pondělí a čtvrtek), ale v září zase přispěchám v plné polní! :) 

sobota 14. června 2014

Tok myšlenek

Mám hroznou potřebu psát..
I přesto, že článek je pro vás naplánovaný na pondělí, dneska mě prsty svrbí celý den a já chci psát.. V hlavě nemám dnes vůbec setříděné myšlenky (možná to bude tím pátým kafem, co už se mi dnes vystřídalo na stole..), nevím co z článku vznikne, ale cítím potřebu vám to všechno sepsat, říct..
Když už jsem u toho, vlastně to celé závisí na mě, já určuji, co se tady objeví a blog je osobní, proto by nikomu nemělo vadit, když se tu čas od času objeví i slátanina v podobě mých pocitů.. Jsem přece taky jenom člověk a občas to všechno potřebuje ven..

Kde bych tak začala..
V první řadě bych chtěla poděkovat vám, čtenářům, blogerkám.. Všem, kdo se pohybujete kolem Pelíšku, máte ho (a mě spolu s ním) rádi a je vám tu fajn. Protože vědomí tohodle všeho je ten nejkrásnější pocit, jakej v sobě už delší dobu mám a vy mě s každou návštěvou, s každým komentářem, se zvyšujícím se počtem pravidelných čtenářů utvrzujete v tom, že to co dělám má smysl, že vás to baví..
Ani nevíte jak moc fajn mi tu mezi vámi je. Kolikrát za den si na vás vzpomenu.. Jak už někde venku chodím a říkám si, že to co vidím by se líbilo téhle blogerce, tohle zase támhle té.. A že o tomhle bych mohla napsat, tohle by vás zajímalo..
Občas si říkám, že na blogu a tady v tom virtuálním světě mám kolem sebe mnohem víc fajn a optimistických lidí než reálně všude kolem..

I když se snažím vás zahrnovat hlavně motivačními a inspirujícími články, občas i já mám chuť zalézt do postele a všechno zlé zaspat, ztratit se na chvíli z tohodle špínou, intrikami a lžemi zkaženého světa.. Ne, vážně nejsem stále takový zapřísáhlý optimista, nechtěla jsem, abyste na tohle někdy přišly a ztratili iluze o mé osobě.. Ale k životu to prostě patří..
I přesto všechno, přes starosti, problémy a krize, kterými si každý z nás občas prochází bych vám ráda řekla, že každá mince má dvě strany, každá karta má rub i líc.. A pokud se vám něco zdá z jedné strany až příliš černé, neřešitelné.. Zkuste to vzít a podívat se na to z alespoň maličko jiného úhlu a s trochou nadhledu.. Když to zkusíte, brzy přijdete na to, že opravdu nic není tak horké, jak se to uvaří a že vše má řešení..

Naučte se v životě myslet na sebe.. Můžete mít dobré srdce, ale nikdy, za žádných okolností nezapomínejte na to, že vy jste ti nejdůležitější.. Na světě je mnoho lidí, kteří dnes myslí pouze na sebe a takových lidí, kteří chodí se srdcem na dlani a pro druhé by se rozkrájeli, budou jen využívat.. A pokud jim to dovolíte, budou to dělat hodně dlouho a pečlivě..
Je také čím dál víc lidí, co zapomínají děkovat.. Všichni se dívají na to, jak jim pomáháte, sledují vaše úspěchy, dívají se na váš spokojený život a mlčí.. Ale jakmile uděláte jednu chybu, stanete se tím nejhorším, o vaší chybě se každý dozví, každý si jí všimne  a ještě dlouho jí budete mít na talíři..


Lidé jsou zlí.. Je jich hodně až se skoro zdá, že je to v dnešní době nějakým trendem.. Každý chce být úspěšný, každý se chce mít dobře a je schopen jít přes mrtvoly.. Začne kašlat na přátele, jen aby z toho co dělá profitoval..
A víte, co mě na tomhle světě mrzí nejvíc? Nebo ne na světě, na lidech.. Že si nechají nějakými manipulátory vtlouct do hlavy jejich názory, nepřemýšlí sami a věří tomu, co slyší kolem.. A hodně často to bývají lživé informace, pomluvy.. Je ale zkrátka jednoduší chytit se první informace, kterou slyším, než se zvednout a zeptat se toho, koho se to týká, požadovat vysvětlení..

Tak pro dnešek dost depresivních řečí..
I přes tak pesimistický článek plný srdečních výlevů vám chci popřát krásný zbytek víkendu, usmívejte se..:)

čtvrtek 12. června 2014

O mně a o Vás - Vaše blogy

Když jsem s blogem začínala a byla vděčná za prvních pět pravidelných čtenářů (a přišlo mi to jako děsně velký číslo!), nedokázala jsem si ani ve snu představit, že bych tady mohla potkat tolik skvělých lidí, se kterými mi bude fajn, budu si s nimi rozumět a že jednou dosáhnu i na krásné číslo sedmdesáti pravidelných čtenářů (terno, co?)..

Nesetkala jsem se s tím, že by se tady do mě někdo ostře pustil, odsuzoval mě a byl zlý (to bych mu taky neradila! Nebo si ho ten můj budoucí namakanej polda najde).. Chodí mi sem samí fajn lidé a v Pelíšku tak vládne klidná a pohodová atmosféra. Za ten necelý rok co tu s vámi jsem se zde našlo mnoho báječných lidí. S některými z vás jsem si sedla méně, s jinými více, ale všichni jste neskutečně milé a v pohodě.

V dnešním článku jsem se rozhodla jmenovat pár blogerek ke kterým jsem si našla cestu. A ony ke mně snad taky (doufám, že žádná z nich nemá mou fotku pověšenou na dveřích a netrénuje na ní šipky..). Jsou to holky, které čtou mé články, já čtu jejich, ony komentují, radí a já vím, že mi věří. Z celé té komunity ve které jsem, která je kolem Pelíšku, jsem z vás všech blogerek nejmladší s nejmladším blogem, ale vy mě i tak berete a oceňujete moje články, což je neskutečně fajn! :)


Nebudu to tady ale dál okecávat a už se konečně pustím do jmenování jednotlivých blogerek. Zase se tady dojímám a mohl by z toho vzniknout článek na celý odpoledne (a to nechcete)..
Aby nedošlo k nějakému nedorozumění - Jmenováno je jen pár blogerek, v záloze je vás samozřejmě víc a časem se tenhle seznam třeba aktualizuje a změní. Ale momentálně mám nejblíž k těmto slečnám. 

Tak to vezmeme pěkně zleva. Neustále upravená a krásná semetrika Missy, lajkla mi pár příspěvků na Instagramu, začala mě sledovat, já jí pak taky.. Za chvíli se mi objevila na blogu jako pravidelný čtenář a pobavila jsem jí svým postem o policajtech (fakt nechápu, čemu jste se všichni tak smály.. Víte jak trapný to bylo? :D), jak mi řekla v komentářích. Jo, ta holka prostě ví, jak na mě. Je hodná, lajkuje, chválí.. To je přístup! Naprosto si mě získala :)

Nevím kdy to přišlo, ale zabrousila jsem na Sabčin blog, nebo ona na můj? No to není důležitý.. Zmínila se o mě v článku a označila mě za novou Lucii! A za to jí budu do smrti zbožňovat, protože Luc. to je elita a Sabča si myslí, že to můžu dotáhnout na její úroveň. Ona je prostě boží! :)

Ve výčtu best of blogerů nemůže chybět členka dvoučlenné posádky společnosti "Plzeňské blogerky s.r.o.". Od prvního setkání bylo jasný, že my dvě si do noty prostě padnem! A teď se o tom přesvědčujeme každý týden na společných dýcháncích. :)

Kdo ví, jak a kde na mě An. přišla, ale neunikne jí žádný můj článek a jak jsem z emailů zjistila, je to fajn maličkosti milující slečna. Věčná optimistka. Mám jí opravdu ráda! :)

Moničku ještě neznám úplně dobře, ale je to inspirativní vegetariánka, mimochodem skvěle vaří. Každý její komentář má váhu, ví co chce říct a je to sympaťanda. A víte co? Píše mi do komentářů srdíčka! A já jí za to zbožňuju! <3

Co říct o Chroustíkovi? Kdo nezná Bebe, jako by nebyl. :) Neustále se lámu nad jejíma článkama a snažím se naučit tu jejich moravskou mluvu, protože se mi to fakt líbí. A víte co nejvíc? Když nějakou hláškou rozsekám já jí, to mám pak ego že to tříská dveřma.. Bebe se tváří že na Pelíšek nechodí, byla jsem na ní naštvaná za to, že nekomentuje (pšt..!), ale ona všechno víí. Ví kdy a co jsem psala, kdy bude Pelíšek slavit narozeniny.. A dá se s ní skvěle mluvit! :)

Kamilku a její purple ice cream znám jen chvíli, cosi jí prsklo až do Pelíšku a ona čte a líbí se jí u mě. A mně se líbí u ní, přišla právě v pravou chvíli. Kdo je Kamča? Češka, která se vypravila do Katalánska jako Aupair! :)

Moje srdcovka.. <3 Evelinka byla mým prvním pravidelným čtenářem a jako mladou blogerku si mě vzala pod svá křídla a já jí nazývám tou nejlepší blogovou maminkou. Vždycky je první, kdo mi lajkne příspěvek na Instagramu a i když nekomentuje, stejně čte a já vím, že mě má ráda. Stejně jako doufám ona ví, že já čtu jí a mám jí moc ráda! :) Nedám na ní dopustit, díky ní jsem letos nasbírala dvě jedničky z češtiny..:P

U Klárky jsem jako doma. Už je to nějakou dobu, co jsme na sebe narazily. A ona je moje starší kopie. Se stejným smyslem pro humor, tý dekorativce toho moc nedá (ale bacha, má sadu štětců a já ne), i když mě v životě neviděla, taky kouká po policajtech (kvůli mě samozřejmě) a v létě nebo v září se za ní určitě podívám. :)

A nakonec tu máme eM, Enku a jejich všední život. :) Stačila jedna návštěva u nich a já věděla, že to jsou ONY! Ty, ke kterým se budu ráda vracet. Milá eM je taková moje úžasná motivující maminka a Enka strašně fajn a vtipná osůbka, která mi taky přeje nějakého toho poldu. :)

Je to tak, mé milé. Celý internet teď ví, že vás zbožňuju a že mám ty nejlepší čtenářky na světě..:)
Doufám, že si nemyslíte, že jsem vás tady chválila nezištně. Doba je zlá a zadarmo ani kuře nehrabe.. A proto.. Očekávám velké hmotné dary před dveřmi a minimálně šestimístné příchozí sumy na účtu..! :D

úterý 10. června 2014

Opálená s Baleou

Nějak poslední dobou zjišťuju, že mnohem víc, než kosmetický recenze vás baví takový ty moje kecací články, ať už jsou motivační a nebo vám tady podávám nějakou trapnou historku. Vlastně jsem za to vážně ráda, protože souhlasíte s mými názory, podporujete mě a nebo se prostě zasmějete nad nějakým mým přešlapem a máte díky mě hezčí den.
Díky vašim komentářům u posledního článku začínám mít dojem, že asi možná jsem fakt vtipná? (Teď přichází ta chvíle, kdy mi máte do komentářů napsat - Jasně Domi! Jsi neuvěřitelně vtipná, lámu se u každýho tvýho článku! - To jen kdyby někdo nevěděl..:D)
Ale nemůžu vám pořád psát o tom, jak se někde ztrapňuju, že jo.. Trocha důstojnosti mi musí zůstat, alespoň prozatím.
A proto si dnes přece jen dáme jednu menší recenzi na Baleáckej samoopalovák.


Od jisté doby už nestepuju v drogerii před regály plnými Balea kosmetiky, jak tomu kdysi bývalo. Sice ještě pořád neumím číst ve složení, jediný co si pamatuju je, že "alcohol" pro mojí pleť není dobrej a všechno co končí na "sulfate" je špatný. Pak jsem taky zaslechla něco málo o "PEG" a taky vím, že "oil" jsou super. A asi tady někde končí moje znalost složení.
Takže beru všechno, co má nějakej certifikát přírody a zjišťuju info o tom, co ho nemá.

Doma se mi ale stále nepodařilo tak úplně zavést zelený myšlení, takže kolikrát padám do mdlob, když vidím co mi někdo přitáhne přes práh a třeba teď bych nejradši vzala mamku tím modrým Niveáckým kelímkem po hlavě.
Když jsem nenápadně šmejdila v kosmetickým inventáři naší koupelny, koukla na mě celkem pěkná plastová pixla značky Balea s nápisem Magic Summer.
Byla jsem trochu skeptická, ale nakonec jsem si řekla, že to pro vás teda testnu, abych vás popřípadě ušetřila koupě. Jsem totiž fakt obětavý jedinec.

Večer, když jsem s dokonale oholenýma nohama vylezla ze sprchy, poprvé jsem je mázla Magic krémem. Čekala jsem barvu spíš do hněda, ale mléko je klasicky bílé a roztírá se skvěle. A víte co? Nesmrdí! Voní naopak celkem pěkně, svěže. Ráno jsem mázla podruhé a večer už byl znatelný výsledek.


Barvička byla fakt pěkná, opálení vypadalo přirozeně. Ale protože jsem hamoun a chtěla jsem víc, další ráno a večer jsem se namazala znova a mé umělé opálení šlo do oranžova a dole u kotníků mi to začalo lehce flekatět. Představte si dvě grilovaný mrkve. Máte? Tak asi tak nějak vypadaly moje nohy.
Jo, můžu si za to sama!

Pár dní jsem se pak smažila na sluníčku, abych byla alespoň trochu přirozeně opálená. Díky skvělému pigmentu alá jeden den na sluníčku a vypadám jak Španělka, to nebylo vůbec těžké. A šanci jsem dala mléku znovu. Přirozené opálení ještě podpořilo, vypadalo zářivěji a chytlo takovou pěknou zlatavou barvu.

Takže jak bych to shrnula? Všeho moc škodí! :) Ale když to nebudete přehánět, musím uznat, že tohle se značce Balea za cenu do stovky opravdu povedlo. Balení obsahuje 400 ml a mám pocit, že mi vystačí do konce života.

neděle 8. června 2014

Jak jsem chtěla sbalit policajta

Je hodně různých situací, kdy je možný dát se do řeči s policistou. Jakožto blázen do uniformovaných mužů jsem samozřejmě mnohokrát přemýšlela o možnostech, jak se s takovým borcem začít bavit. 
Můžu přecházet na červenou, jet na černo a začít řvát na revizora, ukrást něco v obchodě a nebo se na ulici nalejvat melounovou vodkou z flašky..
Jsem sice hazardér, ale ne sebevrah. Všechny výše zmíněné situace by měly lepší či horší dohru a nejsem si jistá, jestli bych na policistu zapůsobila, kdybych mu pozvracela boty, všichni totiž víme, kdo vyhrává v boji "Já vs. Alkohol". 

zdroj
Začala jsem tedy nejméně agresivní metodou. 
Byl dětský den, počasí přálo a já si říkala takové to "hmm, dneska by to šlo." 
Štrádovala jsem si to městem domů a pohledem zavadila o barevný plakát k programu dětského dne. Bylo tam hodně textu, ale mě zaujal hlavně jeden řádek "Práce složek IZS". 

Doma jsem pak impulsivně oznámila, že se mi s maminou a malou ségrou (alespoň nějaká zástěrka) na dětský den chce, přece nebudu sedět doma a jen se podívám. 
Pche, no jasně..

Dělo se hodně věcí, jedlo se hodně jídla, ale potom přišla ta chvíle. 
Kromě našich městských policistů přijela i krajská kriminálka, jo to bylo něco pro mě. 
Následovalo několik ukázek práce policistů při zásahu s asistencí psovodů. Všechno (všechny muže?) jsem se zaujetím sledovala.

Po ukázkách následovaly několikaminutové ódy na dokonalé policisty s úžasnými psy a božskými uniformami. 
"Domi, já tyhle dva policajty znám". Jen tak mi to mamka řekne mezi řečí! V tu chvíli mě zavalil pocit euforie a v následujících pár sekundách bych odsouhlasila i spoluúčast na vraždě. 
Netrvalo dlouho a už jsem tahala mamku za rukáv a kráčely jsme si to k partě policistů. 
Milí uniformovaní se hned začali s maminou bavit, zbytek se seznámil. 

zdroj
"To je moje dcera, miluje psy, mohla by si pohladit ty vaše?"
Joo hoši, kdybyste jen věděli..Prej psy..
Pes zrovna zuřivě štěkal na toho nejhezčího policajta držícího vodítko. S úsměvem souhlasí a ať si prej psa pohladím. 
Nejsem srab, ale když takový hovado štěká, bojim se i já. 
"No počkjete, teď vypadá agresivně, to si ho hladit nebudu."
Vysmátej kolega se sehne ke psovi a ten ho začne olizovat, hned vypadá jako mírumilovnej mazlíček. 
Sehnu se k hafanovi a zaujmu jeho pozornost. Když chlápek vidí jak si se psem rozumím, hodí se se mnou do řeči, ptá se co studuji, jestli mám doma psa a další nedůležitosti. 
Hlavně že spolu mluvíme, dělám hezký oči a snažim se zapůsobit, kolik že toho o policii vim! 

Mamka celou situaci sleduje při hovoru s dalším kolegou. 
"Toho psa bych doma nechtěla, jsou zlí.."
Hezoun s vodítkem mrkne na mamku. "To všechno dělají média, já mám teď doma dvou měsíčního syna a v pohodě se mazlí". Na konec věty přidá ten dokonalej úsměv a mě chvíli trvá, než mi dojde, co že to právě řekl. 

Syna?!
Jako jak syna?! Pečlivě jsem prozkoumala, že prstýnek na ruce neměl. A on má doma s tim psem i syna? 
A já už měla v hlavě promyšlenou kompozici kuchyně v našem společným domě. 

pátek 6. června 2014

Prázdniny v zahraničí. Ano či ne?

Krásný a prosluněný den, zlatíčka. :)

Hned na začátek mi povězte, jak se máte? Doufám, že stejně tak krásně, jako je venku. :) Sice nepřispívám, ale stále na vás myslím a když nejsem aktivní tady, tak na Instagramu pořád. ;) Uplynulý týden byl ve škole po návratu z praxí poněkud náročnější.
Je ale pátek, mám se skvěle a užívám si tohle krásné počasí neustálým nošením sukní (jsem asi vážně trochu narcis, strašně mě baví ukazovat nohy a kalhoty bych klidně vyřadila..).


Ale abych tady zase nezakecala to, o čem se chci bavit.
Jakožto mladý studující jedinec, i já přemýšlím o budoucnosti v zahraničí. Ale ještě než se tam vydám, ráda bych tam strávila prázdniny nějakou tou brigádou. Všichni známe a víme, jak populární jsou Aupair pobyty. Jako milovník dětí nejsem vůbec proti. :))
Den s dětičkama, zdokonalený jazyk a eura v kapse? Hurá do toho! :)

Prázdninový pobyt v zahraničí sice přichází v úvahu až o příštích prázdninách, ale tím pádem mám dost času na přípravu a mohu to s vámi dostatečně probrat. Srovnat si to v hlavě.

Koho by nelákala možnost prázdninové práce v zahraničí za výborné peníze? Mě teda jo. A možná víc, než jsem kdy předpokládala. Kde jinde nasbírat cenné zkušenosti, než li v zahraničí, bez rodičů, kde se můžu spolehnout pouze na sebe a ze všech šlamastik se musím dostat já?

Něco málo jsem už zjišťovala a pěkné letní pobyty nabízí Student Agency. Je to agentura, na kterou bych se nebála spolehnout, protože je to velká společnost a má jméno, takže podvodů se nebojím, jako by se mohlo stát někde jinde.
V nabídce je velké množství letních pobytů v různých zemích.

Možná si řeknete, notak Domi, miluješ Německo, tak nad čím přemýšlíš?
Ale i toto má své opodstatnění. :) S největší pravděpodobností mě čeká maturita z angličtiny a dva měsíce s anglicky mluvícími lidmi by mi mohly hodně pomoci. A taky, angličtina je mezinárodní, s němčinou se člověk domluví v Rakousku a Německu. Takže bych radši někam jinam. A vylepšila angličtinu, třeba si potom ten jazyk oblíbím. ;)

Proč to ale všechno píšu..
Kdybyste si vy mohly vybrat jednu ze zemí, třeba i z nabídky Student Agency, kde byste strávily prázdniny jako Aupair, která by to byla a proč? :) (Klidně se rozepište, všechno mě zajímá)
Máte někdo s něčím podobným zkušenosti? :)

neděle 1. června 2014

Úspěch se neodpouští

Článek se stejným názvem jsem začala psát už před několika měsíci v zápalu jakéhosi boje. Situace se potom ale uklidnila a já ho po pár týdnech, co mi ležel v konceptech, prostě smazala. Nechtěla jsem vířit vody a možná jsem měla strach projevit svůj názor na celou situaci. Ale od včerejšího dne už si znovu pohrávám s myšlenkou okomentovat celou situaci. Tak se do toho pojďme pustit.

Když zjistíš, jak je všechno perfektní, zakloníš hlavu a budeš se smát s tváří obrácenou k obloze
Od té doby, co jsem si uvědomila, že opravdu nejsem spokojená se svým dosavadním životním stylem, že to dál takhle nechci a celé to změnila, se mi začalo žít mnohem líp. Už si dovolím nahlas a s klidným svědomím říct, že jsem šťastná a mám se dobře. Občas se objeví mráčky, ale to známe všichni a víme, že po každé bouřce zase vykoukne sluníčko.

Ještě si moc dobře vzpomínám na špatné období, kdy každý druhý status na mém facebooku byl plný pesimismu a deprese, kdy jsem litovala samu sebe a dělala ze sebe tu s největšími problémy. Samozřejmě, že když se na to teď dívám zpětně, všechno to bylo jen v hlavě a za problémy a pesimismus jsem si mohla sama.
Ale v té době mi hodně lidí psalo a zajímalo se o mě. Byli ti, kteří opravdu chtěli pomoct, snažili se mě dostat zase nahoru a já jsem jim vděčná. Našli se ale také ti, kteří se jen rádi dívali na to, jak je někdo na dně a byli rádi, že to nejsou oni, že jim je fajn. Potřebovali se ujistit, že jejich život je v pořádku.

Zatímco u mých depresivních statusů byl nespočet lajků, někdy i komentářů a můj facebook sotva stíhal přijímat všechny zprávy. Teď, když jsou mé statusy plné optimismu, spokojenosti a radosti, lajky ubyly a gratulace taky nechodí.

Je to sice smutné, ale lidé se těžko dívají na to, jak je někdo úspěšnější než oni sami, nedokáží překousnout, že se někomu daří, když jim zrovna ne. Přece nebudou přát úspěch jinému, když oni sami se topí někde na dně a svět se jim bortí pod rukama.
Dle mého názoru je to velká škoda, osobně razím heslo "Přej a bude ti přáno". Proto moji milí, jsem moc ráda, pokud se vám daří, pokud se máte fajn a plníte si sny! Dělejte to dál! :)

Jsem vděčná za vás všechny, co mě (a nebo kohokoli jiného) podporujete v tom co dělám, máte radost z mých pokroků a vytvářím vám úsměv na tváři. Ale jsem vděčná i za všechny, co se doma rozčilují nad každým mým úsměvem a krokem kupředu, protože i vy mi dáváte sílu jít dál a jednou.. Jednou i vy mě budete obdivovat, ještě vám ukážu! :)

Jak jste na tom vy, také jste se setkali s lidmi, kteří vám úspěch nepřejí a jsou zaměřeni jen na své pokroky a nebo jste obklopeni skvělými a přejícími přáteli? :)