neděle 27. července 2014

Jak jsem chtěla udělat dobrej skutek

Plzeň je fakt krásný město.. To bez debat.
Jen si to představte, není to tak velký jako Praha, ale ani tak malý jako nějaká vesnice.. Lidi jsou tu vcelku milí, pokaždý když vylezu ven, potkám nějakýho poldu.. Akorát je tady trochu moc holubů.. Ale to se dá přežít..
Jestli se ale něčeho bojím víc, než holubů, tak jsou to ty pochybný individua, co si říkají lidi, ale vypadají tak jako jinak..


Poznávací znamení: 
Většinou je jim chodník malej, pokud jsou schopný jít, motají se a nemají ponětí o cíli svojí trasy.
Často si ale ustelou na lavičce v parku a nebo na asfaltce vedle trafiky.
Nedoporučuje se k nim přibližovat, nebezpečí silné alkoholové facky.
Zákaz navazování jakéhokoli kontaktu, natož konverzace, rozumět by jim stejně moc nebylo.
Zpravidla v ústech nemají tolik zubů, jako ostatní občané a to co jim zbylo bude s největší pravděpodobností prolezlé kazy.
Jejich outfity byly zastaralé a špinavé ještě před datem výroby.
Velmi dobře dodržují pitný režim a to s alkoholickými nápoji.

Tak z takovejch mám strach.. Můj brácha mi loni k Vánocům místo mikiny koupil pepřák..
(Má cit pro praktické dárky, chlap, že jo..)

Obvykle se snažím takovým "homeless" vyhýbat a vůbec se s nimi nedávat do řeči..
Ale občas přijde výjimka..
Chlápek je trochu špinavej, ale jinak vypadá v pohodě, neni opilej, nikoho neobtěžuje, nevyřvává sprosté nadávky všude kolem..

Čekám na tramvaj a očima sjíždím lidi kolem..
"Slečno?"
Kouknu za hlasem a chlápek se zvedá z lavičky a kouká na mě.
"Nemáte na rohlík? Prosím, fakt na rohlík.."
Nerada dávám takovým lidem peníze, protože vím, že jídlo si za to stejně nekoupí, ale utratí to za krabicák ve vietnamský večerce..
Ale tenhle mluvil jinak.. Chtěl na rohlík.. Poprosil mě..
Nechtěla jsem vytahovat celou peněženku, vzpomněla jsem si, že když jsem si ve školním bufetu kupovala něco  děsně sladkýho zdravýho, strčila jsem drobný do kapsy..
Vytáhnu teda z kapsy u kalhot pět korun a s úsměvem mu je podám..


Už tehdy, při tom jeho divnym pohledu mi mělo bejt jasný, že jsem se sekla..
Sice poděkoval, ale na lavičku si sedl zpátky, drobný žmoulal v ruce a koukal kolem..
Nastoupila jsem do tramvaje a ještě než jsme odjeli, letmo jsem se na něj podívala..
A to už o "drobný na rohlík" prosil další mladou slečnu..

Takže příště.. Příště mu ten rohlík radši koupim, protože stejně skončil u toho krabicáku!

P.S.: Aby nedošlo k omylu.. Kdykoli ráda komukoli pomůžu.. Ale ten člověk nejdřív musí sám chtít.. A pokud bude bezdomovec prosit o peníze a potom si za ně stejně koupí alkohol, pomoc je k ničemu.. 

A co vy, dáte občas nějaké drobné bezdomovcům a nebo už taky ne? 
zdroj, zdroj.

12 komentářů:

  1. Já jsem dřív bezdomovcům peníze dávala, vážně mi jich bylo líto, ale ty individua, která teď ve městě potkávám - se zarudlým obličejem, táhne to z nich na sto honů, klátí se to cestou ke mě... To už fakt ne. "Funny" story jako bonus: Babičku taky jednou prosil nějaký chlap o peníze na rohlík a jelikož babička šla z obchodu, tak ten rohlík z tašky vytáhla a chtěla mu ho dát, on se jí vysmál a šel pryč. Takže asi tak ;-) Celá naše rodina vždy každému ráda pomůže, ale bohužel, i nám došla trpělivost ;-)
    Komu ale ráda něco dám jsou muzikanti ve městě (a ti většinou bezdomovci nejsou), ti si to aspoň nějak zaslouží, o nic se neprosí, jen tam mají klobouk nebo obal na kytaru a těch pár korun si vážně za jejich umění zaslouží :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Něco podobného se stalo příteli, v Praze nějaký takový trochu slušnější ale zanedbaný pán, a že jestli by mu nedal na lístek, že to a ono, tak mu půjčil... Za deset minut ho potkal v Bille, jak si kupuje pivo. Tak si o ty peníze řekl zpátky a chlap je kupodivu vrátil.
    Co ale nesnáším, je, když si takoví lidi stoupnou k automatu na jízdenky a člověk, který si chce lístek koupit, před nimi tu peněženku chtě nechtě musí vytáhnout. Pepřák s sebou nosím taky. Dneska člověk fakt nikdy neví...

    OdpovědětVymazat
  3. Já peníze nedávám. Řeknu, že jim to jídlo ráda koupím, ať teda jdou se mnou do obchodu a vyberou si. Když mám čas, nemám s tím problém. Jednou jsem paní dokonce pozvala na oběd do restaurace. Nikdy se mnou ale nikdo nešel, vždycky se jenom divně koukali, bohužel.

    OdpovědětVymazat
  4. bohužel ze zkušenosti vím, že jim nic dávat nebudu. když si řeknou o peníze, řeknu jim, at jdou makat.. já musím taky pracovat.. pravdou je, že už od mala mám problém s tím, že se nebojím nikde chodit sama, ani se hádat s naší tmavší menšinou.. a ano už jsem toho párkrát litovala..

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, tak to znám. Bohužel tyhle individua jsou všude. Občas se mě ještě snaží obtěžovat nějakou šílenou story. Od určité doby, když se mě nějaký takový homeless zeptá na nějakou otázku, odpovím mu "I am sorry I do not understand you". A je klid :D

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem jednou dala pade úplně normálně vypadajícímu klukovi, co tvrdil, že byl v Praze na brigádě a nezaplatili mu a potřebuje se dostat do Liberce. Byl trochu ukoktanej, ale slušně mě poprosil. Tak jsem si říkala, že třeba se něco takovýho může stát i mě a jestli kecal, tak věřím, že shoří v pekle! :D

    OdpovědětVymazat
  7. já už jsem z Prahy otrkaná, ale i mně se občas stane, že se seknu, třeba tuhle mě nějaká babča prosila o peníze na léky pro dceru. prostě ne. jenže člověk už aby se i bál, tuhle jsem někde četla, že nějaký malý kluk odbyl takového pobudu a ten mu dal pěstí...

    OdpovědětVymazat
  8. Nesnáším tenhle typ lidí. U nás už je žebrání naštěstí zakázané. Dřív jsem je posílala rovnou do určitých míst, ale od té doby, co pracuju na sociálce mě všichni znají, tak se k nim musím chovat slušnějš. Což moc k opilým houmlesům nejde.

    OdpovědětVymazat
  9. Věřím, že jsi jednala s tím nejlepším úmyslem - bohužel já s těmito individui mám jen a jen špatný zkušenosti a už na dálku se na ně mračím.. Jelikož jsem kuřák a jednu dobu jsem jezdila v Praze přes Palmovku - zažila jsem i že na mě jedna bezdomovkyně plivla a opakovaně (!) na mě každý ráno čekala a nadávala mi tak sprostě, že jsem kvůli tomu jezdila do práce jinudy.

    Od té doby (bez pardónu) ať jdou takový lidi do prdele.

    C.

    OdpovědětVymazat
  10. * jelikož jsem kuřák, tak po mě většinou chtěli cigarety ;-)

    (mě to úplně rozhořčením vypadlo) :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tak tohle se mi stává dnes a denně. V Praze se těmhle individuím prostě nevyhneš. Už jsem se zatvrdila a většině nedám nic, snažím se jim nevěnovat ani pohled, natož peníze. Nedávno jsem ale udělala vyjímku... U jednoho z pražských nádraží ke mě přišel chlap/kluk neurčitého věku. A plakal. Což je první co mě vykolejilo. Pak z něj vypadlo, že má sestru v nemocnici a potřebuje na lístek do Kolína (já vím, taky klasická výmluva, ale...). Nějaké drobné už měl, tak jsem mu jich pár přihodila, protože vím, že lístek není levná záležitost (jen tam stojí z Prahy cca 150Kč). Drobné sbalil a šel dál... A stále plakal... Chvilku po něm ke mě dorazili další dva podivíni, jestli prý nemám nějaké drobné. A já husa jim řekla že ne, že jsem všechny dala nějakému pánovi co potřebuje jet za sestrou... Tak se mi vysmáli, že to stejně prochlastá... A já teď nevím. Ve výsledku je mi jedno jestli ty peníze propil, s tím už nic neudělám. Ale přemýšlím, jestli ho ti druzí dva pak někde nezmlátili, vypadalo to že se znají... A tak jsem si řekla, že už prostě nikomu na ulici žádné peníze nikdy nedám! Pak ze své "dobroty" mám ještě pomalu deprese a přemýšlím, jestli jsem někomu spíš neublížila.

    OdpovědětVymazat
  12. Jo, taky jsem se kolikrát sekla... Paní mě prosila o peníze na autobus a když jsem ji je dala, tak šla ze zastávky pryč... Chlapovi jsem dala 5 korun a to mu bylo málo, ještě huboval... a jednou mě paní žádala o jídlo, které jsem neměla, tak o peníze na jídlo, no dala jsem ji 15 Kč, za to se už dá v pekárně něco koupit, na to mě hned poprosila o další peníze, že prý na nocleh v ubytovně, no to už jsem ji řekla že nemám (sice jsem měla ale sama jsem potřebovala na svačinu...). Jako jasně, nejsem blbá, ale je mi kolikrát blbé někomu nepomoct, tak se nechám přesvědčit. Pak po mně chcou hodně často cigarety, ale jsem odjakživa nekuřačka a tak je jen odpálkuju s otázkou "Vypadám snad na to že kouřím?" a jdu dál. Myslím, že je to úplně všude ve městech, zažívala jsem to jak v Ostravě, tak v Olomouci, i v jiných městech... myslím, že se tomu někdy v budoucnu zase nevyhnu.

    OdpovědětVymazat