středa 16. července 2014

Pochybnosti o sobě samém? Normální.

V životě jsou chvíle, kdy i  mě, toho největšího optimistu a "šoumena", přejde smích. Mám občas chuť spálit mosty a začít znova. Nemusí se mi nic velkého stát, stačí maličkost. Asi už jsem dlouho happy a bez starostí, tak se to někomu nelíbí a musí mě alespoň na chvíli zásobit špatnou náladou.

Můžu navenek vypadat jako neskutečně šťastný jedinec, vypadá to,  že mám všechno, nic mi nechybí a je mi hej, věřím si. Ale opak je pravdou. Vypadám tak, protože jsem se naučila radovat z maličkostí, z drobností, které ostatním přijdou samozřejmé. Je to i tím, že vím, že jednou budu žít dokonalý život a jdu si za tím. Věřím v prozářenou budoucnost.

Občas ale i mě přepadnou pochybnosti.. Vybrala jsem si správnou cestu? Co když selžu? Co když se něco nepovede a já se za pár let podívám za sebe a neuvidím nic? Žádné úspěchy? Co když nebudu žít ten svůj vysněnej život?

Neumím chválit samu sebe. A když něco dělám, potřebuju, aby mě někdo ujistil, že to co dělám je dobré, že jdu správnou cestou a že se mi to daří. Ale občas tady nikdo takový není. Nikdo nepřijde a nepoplácá mě hrdě po rameni se slovy "Jo holka, jsi dobrá".

Kamush mi řekla - No teda, představovala jsem si tě úplně jinak. Jako malou hnědovlasou holku s culíkem..:D Tady se mi jednou líbily vlasy, tak se můžete pokochat.. Rostou jako z vody! :))

Pak stojím na místě a bojím se udělat krok kamkoli.. Protože všude kolem stojí lidi a čekají co udělám. Hledají sebemenší chybu, aby mě mohli potopit a smát se mému tvrdému pádu na hubu. Denně si přečtu několik motivačních citátů, radím ostatním jak být pozitivní.. Ale sama se občas tak bojím..

Píšu blog.. Ale je jen pár vyvolených z mého okolí, kteří o něm vědí. Mám strach, co by na to mé okolí řeklo. Co když mě odsoudí? Budou se smát?
Ale notak, Domi.. Blog k tobě patří. Píšeš snad něco zlého? Proč by se ti měli smát? Proč by tě měli soudit? Je to tvůj život a ty bys měla dělat věci, které tě dělají šťastnou.. Proč děláš něco, za co se stydíš? Jsi to ty, tvoje názory.. Nemáš se čeho bát.
Neustále takhle ujišťuji sama sebe, ale stejně si nejsem jistá, jestli mám poodkrýt blog dalším svým přátelům a nebo si dál psát jako doteď..

Já vím, já vím.. neustále zde propaguji heslo "Žij tady a teď".. Všechny strachy, které jsem výše popsala se vážou k budoucnosti.. Mám strach z toho co bude. Třeťák, maturita? Zvládnu ji? A co bude potom?
Projížděla jsem si stránky vysokých škol.. Všichni očekávají, že tam půjdu.. Chtěla jsem tam, ale po tom co jsem si všechno načetla, zjišťovala.. Nevím, jestli tam chci.. Už bych zase měla plnit něčí očekávání a odsunout své sny a cíle na druhou kolej?

Když někde mluvím o svých snech, o tom co bych chtěla, co bude.. Jsou samozřejmě lidé, co mě podporují a věří mi (a nebo to alespoň předstírají).
Ale potom přijde ten druhý tábor.. "Jsi naivní.. Tohle se ti nikdy nesplní.. Na to nemáš.. To nikdy nemůžeš zvládnout.. Dneska musíš dělat takový věci, kterými si vyděláš! Prostě nemůžeš žít svůj sen!.. Bez titulu budeš nic, nikde tě nezaměstnají... Musíš na vysokou.. Tohle je blbost, nechápu proč tím ztrácíš čas.."

Hodně myslím na budoucnost, já vím.. Možná bych neměla..
Jasně, vidím tam i dobré věci (o těch třeba jindy), ale je tu hromada pochybností.. Tolik lidí přede mnou už selhalo.. Co když na to opravdu nemám? Co když jdu opravdu špatným směrem?

Je smutný, že vlastní rodiče podrývají vaše sny.. Že podle nich jste naivní a snílci.. Nevěří vám, nevěří tomu, co dokážete.. A že mi věří lidé, které znám virtuálně.. Vy, tady, jste vlastně jediní, co  mě opravdu znají.. Proč se bojím říct o blogu lidem ze svého okolí? No protože tady.. Tady není žádná přetvářka, tady se ničeho nebojím, tady jsem to JÁ..

Všude se dívám na ty přízemní názory, na ten strach ze změny, strach být odlišný, dělat něco jinak než ostatní.. Tak jak mám mít potom ty křídla zrovna já? Když každý chodí a zastřihává mi je těmi svými přesvědčeními, že tohle nejde a támhleto taky ne?

Občas je těžký věřit v sebe, ve své sny, schopnosti, postoje a životní přesvědčení..

Je možný vůbec ještě dnes, v týhle době a v týhle společnosti, žít podle svých pravidel? Žít svůj sen? Poslední dobou o tom hodně pochybuju.. Lidé jsou schopni vás odsoudit za kdeco..

9 komentářů:

  1. Občas je těžký věřit v sebe, ve své sny, schopnosti, postoje a životní přesvědčení.. Tak tahle věta velmi dobře vystihuje i to, jak se občas cítím já. Někdy se člověk tak nějak trochu ztrácí i sám sobě, ale pak je dobré si připomenout, proč chci, to co chci, proč to pro mě má smysl, atd. Lidé jsou strašně rádi negativní a vzdávají věci předem. Rodiče jsou možná takoví, protože jim tohle říkali jejich rodiče, nebo proto, že to takhle cítí sami na sobě. Ale to se Tebe přeci týkat nemusí!
    A čistě pragmaticky - když mě popadne stav, že nevěřím ani sama sobě to, jestli si skutečně myslím, co si myslím, je poměrně dobrým lékem prostě jít spát. Ráno moudřejší večera. :))
    O mém blogu taky většina mého okolí neví a vlastně mám pocit, že se tak cítím o něco víc svobodná. Navíc, je stejně mé kosmetické téma nezajímá a na to mám zase blogerky.
    No, hlavně uši vzhůru, máš na to a štěstí chodí za těmi, kteří umí být šťastní, ne za těmi, kteří svlékají kalhoty 10 km od brodu. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Domi,

    naprosto chápu čím si procházíš. Sama jsem řešila a vlastně stále řeším totéž. Jen už není prioritou studium, protože jsem zkrátka okolnímu světu nebyla dost dobrá, abych se na výšku vůbec hlásila (ano, jsem tupá a neukázala jim, že bych na to měla). Každopádně být teď znovu na tom stejném místě jako před 4 lety, asi bych se rozhodla stejně.
    Mám taky své sny a snažím si je plnit a ty zkrátka dělej totéž.

    Dělej vše tak, abys byla šťastná. Abys měla sama ze sebe dobrý pocit, protože to je nejdůležitější. A když máš dobrý pocit ty, ostatní to vycítí a radují se s tebou a třeba se objeví i nějaká ta spřízněná duše.

    Držím ti palce, aby ti vše vyšlo tak, jak si přeješ, protože si to rozhodně zasloužíš. Určitě se nenech zastrašit zlými jazyky a dělej vše dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Když to vezmu ze svýho pohledu - neúspěch mě dost demotivuje. Jakmile se mi něco nepovede, tak hned spadnu z toho snovýho obláčku a zahazuju možnost pokoušet se o svůj sen dál.

    Co takhle si tedy dát společn předsevzetí, že to tak nebude a že já se nenechám demotivovat a ty si nenecháš nakecat, že něco nedokážeš? :) Plác na to!

    OdpovědětVymazat
  4. Když si půjdeš za svým snem (škola, láska, blog), nikdo Ti ho nikdy nevezme, neodsoudí Tě za něj! Jsou to Tvé sny a budoucnost, které bereš do vlastních rukou a bez toho bys to nebyla Ty. Enjoy this moment and live now..

    OdpovědětVymazat
  5. Bobku, hlavně nevěš hlavu (ale je fakt super, že se takhle neboíš si vylít srdíčko tady - -protože tady se najde spoustu duší, které Tě rády podpoří).

    Jestli váháš nad sdělením o blogu někomu dalšímu, prozradím Ti tajemství, děsně tajný. Máš ho ve zprávě na fb ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jako bych viděla sebe - tehdy... (teď je mi pár let přes třicet). Taky mi tehdy moji praktičtí rodiče rozmlouvali můj vysněný obor - a měli pravdu. Taky jsem si myslela, že mi nikdo nerozumí, že ta odlišná a kreativní bytost jsem ve svém okolí jen já. :-D Ale když jsem zjistila, že tu pravdu měli a že už v tom studiu pokračovat nemůžu a nebudu, nikdo mi nic nevyčítal a naopak se mnou trpělivě snášeli další moje - nejen studijní, ale i velké životní - eskapády. Takže dělej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ono to někdy sice dopadne naprosto jinak, ale o tom je život. Vždycky je nutné akorát vytěžit ze situace, která nastane, maximum. A to i tehdy, když se to odvíjí úplně jinak, než bychom chtěli. Což bude často. :-D

    Kdy jindy dělat to, co chceme, než právě TEĎ? Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo...

    OdpovědětVymazat
  7. Moc hezky jsi to napsala. Ano, i já si vážím maličkostí a žiju tady a te´d a přesto podobné myšlenky občas napadnou i mne, je to normální, Domi... Jsi skvělá..klepu na rameno...

    OdpovědětVymazat
  8. Domi nevěš hlavu a jdi si za tím co chceš.. Hlavně si musíš věřit sama, přece jen se znáš nejlépe a jsi schopná si uvědomit co dokážeš když opravdu budeš chtít.. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Domi, skvěle napsaný článek!
    A moje jediná rada: jdi za svým snem!
    Nikdo jiný tvůj život nežije, jsi to TY a tak bys ho měla prožít podle svého. A jestli je někdo natolik zabedněný a nepřemýšlející, že tě kvůli tomu odsoudí... Tak se jen přesvědčíš o tom že sám žije jako ovce ve stádu, která se bojí být vyjímečná a vybočit z davu!

    Nedej na jiné lidi a buď sama sebou! Sebedůvěra pak přijde sama, uvidíš ;o)

    OdpovědětVymazat