pátek 18. července 2014

Protože já vím, že svůj život můžu změnit

Ještě než začnu psát o tom, o čem vlastně chci, bych vám chtěla moc poděkovat za optimistické komentáře k minulému článku, za podporu, která se mi od vás dostává. Děkuju! Je neskutečně úžasný vědět, že tady při mě stojí tolik skvělých lidí, kteří mi věří a mají mě rádi. Mám obrovský štěstí.. Díky za vás! :)
Chci se taky omluvit, že neodpovídám na komentáře, ale bohužel s novým kabátkem blogu přišel i problém, že šablona odpovídání prostě nedovoluje.. Pracujeme na vyřešení, ale asi to ještě chvíli potrvá.. Komentáře si čtu a hned jak to bude možný, pustím se do odpovídání..:)


Další věc - Pražský sraz se nám blíží a já se na vás moc těším! :) Fakt mě tahle organizace baví a nemůžu se dočkat, až vás poznám. :)
Poprosila bych vás, abyste mi do komentářů napsali(y), kdo tedy opravdu přijedete a pokud chcete dopředu naplánovat nějaký program, beru tipy. :)
(Určitě vznikne tak 5 dní před srazem ještě samostatný článek.. Chci jen tak předběžně vědět co a jak..:)..)

A teď už k článku..:)

Základní právo každého člověka je: Být sám sebou!
Tak proč se pořád bojíme dělat, to co nás naplňuje a dělá nám radost? Za všech okolností a za každé situace bychom měli být sami sebou. Pořád se všude říká, že to co je uvnitř, charakter člověka, je mnohem důležitější, než povrchová krása, ale i přesto se lidé bojí ukázat jací opravdu jsou, protože by je společnost nemusela přijmout.
A přesně tohle bych chtěla ve svém životě změnit.
Nechci se pořád bát co na tohle a tohle řeknou ostatní, co se bude dít. Je to můj život, žiju ho já, ne nikdo jiný. A není důvod, proč bych měla dělat věci, které nechci, když se můžu sama, svobodně rozhodnout, co budu dělat se svým životem.


Musíme mířit vysoko.
Je důležité mít svůj sen, cíl, vědět co chceme a jít si za tím. Mám hodně snů a už teď vím, že se mi jednou splní.
Myslíte si, že jsem naivní snílek? Myslíte si, že na to nemám? Tak se dívejte..:)
Nikdy si nikým nesmíme nechat namluvit, že na něco nemáme (a už vůbec ho nesmíme nechat, aby přesvědčil nás samotné), protože svoje hranice určujeme (a posunujeme) pouze my sami.
Pokud člověk o něčem sní, jsem si 100% jistá, že v sobě má i sílu dané sny uskutečnit.


Zničit strach.
Strach a obavy jsou jediné věci, které nás při cestě za svými sny omezují. Člověk se bojí, přirozeně, protože jde do něčeho nového s nejistým výsledkem. Ale v tom je přece právě ta krása. Kdybychom už od začátku věděli, jak to dopadne, kdyby to bylo jisté, byla by to nuda.
Tak se přestaňme bát a začněme konat. :))


Vděčnost.
Děsí mě, kolik věcí je už dnes bráno jako samozřejmost. Lidé zapomínají děkovat. A přitom právě maličkosti jsou to, za co bychom měli být vděční.
Kdykoli pro mě někdo udělá něco dobrého, hezkého, poděkuju. Hodně se mi stává, že je dotyčný i překvapen tím, že jsem poděkovala.
Něco se mi povede, splní? Poděkuju.
Budete se divit, jak se věci dají do pohybu, když za ně začnete děkovat, když budete vděční za maličkosti. Každý den se totiž děje něco, za co můžeme být vděční, i kdyby to mělo být jen to, že ráno vyšlo slunce a nebo že máme k dispozici další nový den.

To by pro dnešek stačilo..:)
Další várku optimismu si dáme zase příště..:)

Mějte krásný den! :*

zdroj, zdroj, zdroj, zdroj.

4 komentáře:

  1. Milý Pelíšku, jako nejstarší účastník srazu si dovolim navrhnout šmejdění v Palladiu ;-) a jinak velký palec nahoru za ten obrat o 180 stupňů! Tak se mi to líbí a tak to má být! Pac a pusu C.

    OdpovědětVymazat
  2. já s tím srazem taky počítám :) a taky jsem pro Palladium, tam je i to running sushi, na to chci určitě ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsi šikula ;-) Já s tím počítám. Jsem taky pro Paladium, tam trefím i po slepu z hlaváku.

    OdpovědětVymazat
  4. Jo a pak jsem zapomněla na ten Dyzajn Marke Festival, ale myslím si, že u toho sushi zůstaneme dlooouho a v Lushi ještě dýl :)

    Těším se na Vás holky :)

    OdpovědětVymazat