neděle 28. září 2014

Problém dospělých? Drží se při zemi

Přemýšlely jste někdy nad tím, proč se malé děti stále smějí? Proč jsou neustále tak šťastné? Proč jim nedělá problém říct každému čistou pravdu? Proč jsou tak bezprostřední a otevření?
Odpověď je prostá. 
Ony nemají zábrany. Ony věří, že můžou všechno. 

My všichni jsme to uměli
Ale s věkem jsme to zapomněli, možná jsme se o tuto schopnost připravili sami, možná to udělalo okolí.
Svět je plný negativních nepřejících a závistivých lidí, kteří přijdou a pošlapou štěstí druhých. Každý z vás se už určitě s takovým člověkem setkal. 


Jako malí jsme měli obrovská křídla a věřili jsme, že všechno je možné. Že život opravdu není zlý, není těžký a není to žádná tragédie
Jak jsme stárli, jakoby nám křídla někdo přistřihl..Najednou se všechny ty dětské sny a ideály rozplynuly.. Najednou nebylo možné být astronautem, ochutnávačem čokolád nebo princeznou, od určitého věku nás v těchto přesvědčeních už nikdo nepodporoval.

Dívali jsme se na ten svět kolem a místo princeznami se stávaly právničkami, protože ty mají hodně peněz a bez těch to dneska nejde. Přestali jsme dělat to, co nás baví, co máme rádi, protože tím, bychom se neuživili. Protože to bylo něco jiného, než co dělali všichni.. 

Smějeme se tomu, když nám někdo líčí svoje sny, když míří vysoko a ničeho se nebojí, od nikoho si nenechá nakukat, že to nezvládne, že to nemůže
A přesně tohle je ono, to co nám všem chybí

Většina lidí si nikdy nesplní svůj sen, protože si o něj neřekne, protože neví co chce. A když to někdy náhodou zjistí.. Buď sám sobě řekne, že na to nemá, že je to nemožný, že to prostě je jen sen, nemůže se splnit, nebo se zastaví a vzdá hned po prvním pádu.. A když vstane a jde dál.. Nechá si od okolí namluvit, že na to nemá. 


Zkusme se vrátit do těch dětských let, kdy všechno bylo možný..
Nevidím ani jedinej důvod, proč bychom si nemohli plnit své sny.
Pamatujte si jedno - Pokud máš sen, pokud si to dokážeš představit, je to možné, můžeš to naplnit. Pokud máš sen, máš i potenciál si ho splnit. 

Měli bychom mířit vysoko
Všechny ty zábrany, strachy.. Jsou jen v naší hlavě, my sami jsme si je vytvořili. Proč si nejdeme za svým snem? Bojíme se, že ho nedokážeme uskutečnit? Nezkusili jsme to

Neměli bychom zůstávat při zemi. 
Všechno, co si dokážeme představit, si můžeme taky splnit. 

První a nejdůležitější věc na cestě za svým snem zní: 
Uvědomit si svůj cíl. 
Bez toho se nikdo nás nepohne dál. Čím větší sen, tím lépe. 
Máš na to! Ale musíš se do toho pustit sám. Nikdo to za tebe neudělá. 
Začni! Hned teď. A ve velkým

Nedívej se na to, co je podle tebe možné. Ve skutečnosti je toho totiž možného mnohem víc, než si myslíš
Je krásné snít. Ale ještě krásnější je žít svůj sen. :)


pátek 26. září 2014

Mandarinky v kelímku

V Alverde prostě ví, na co mě utáhnou. Když nezabere přírodní složení, zkusí to na nějakou mega voňavou složku (vanilka, kokos..) a kdyby náhodou ani tohle neklaplo, zamakaj si na balení, oranžový v regálu prostě nenechám.

A tak jsem takhle jednou kroužila v DMku a chtěla si něco odnést. Kupodivu mi nějak všechny ty tělový patlátka došly.. (Fakt si nevymejšlim..) A co osud nechtěl.. Jdu vám takhle kolem stojanu s Alverde kosmetikou a najednou ta zrádná modrá cedulka "Nově v DM".


Přelítnu regál očima, sotva zahlídnu "Vanille", div neskáču radostí. A když se Vanille spojí s Mandarine.. No sakra to bude něco pro mě.. Extrémně suchá pokožka.. Chápejte, to jsem tam nemohla nechat. 

Složení: Aqua, Glycerine Soja Oil*, Glycerin, Alcohol*, Cetyl Alcohol, Cetearyl Alcohol, Glyceryl Stearate Citrate, Theobroma Cacao Seed Butter*, Butyrospermum Parkii Butter*, Olea Europea Fruit Oil*, Canola Oil, Xanthan Gum, Citrus Tangerina Fruit Water*, Vanilla Planifolia Fruit Extract*, Juglans Regia Seed Oil*, Citrus Aurantium Dulcis Peel Extract*, Tocopherol, Helianthus Annuus Seed Oil, Ascorbyl Palmitate, Parfum**, Limonene**, Linalool**, Citronellol**, Citral**, Geraniol**
*Ingredients from cerified organic agriculture
**From natural essentials oils


Jsem břídil, ale tohle je teprve moje druhý alverdí máslo. Všichni už je důvěrně znáte, měli jste nebo máte. Já jen v malém zkoušela to základní s makadamiovým oříškem.
Každopádně ale.. Balení je klasické - bílý plastový kulatý kelímek se šroubovacím víčkem. V jednoduchosti je krása, že jo.

Máslo je samo o sobě hodně hutné (to je objev Domi.. Je to máslo!), ale rozmazává se skvěle, má lehce oranžový nádech, asi by mi to mělo vsugerovat, že tam něco z té mandarinky fakt je.. A ono se jim to vlastně daří. Kdyby to bylo bílý, věrohodnost by byla ta tam.
Vůně.. Sama jsem po kelímku sahala hlavně kvůli té vanilce.. Ale bohužel, klidně bych máslo přejmenovala pouze na "Mandarine Butter", protože vanilka začíná a končí leda tak obrázkem na etiketě.. Ale jestli někdo ujíždíte na mandarinkový vůni, berte ho. Voní fakt krásně, já bych jenom uvítala víc tý vanilky..


Co se týče účinků, jsem mile překvapena. Po rozmazání se vsákne za chviličku, ale pokožka zůstává jemná a vážně hydratovaná, nikde nic nedrhne. Cenu si přesně nepamatuju, ale moc to nebude, na to jsme všichni už u Alverde zvyklí.
A za nějakou tu stovku, pěkně vonící máslo s výbornou hydratací, která stačí i těm extrémním  sušenkám (tady!).. To chcete! :))

Takže jestli se vám nechce do mazátek investovat, ale i přesto chcete kvalitu. Berte peněženku a utíkejte do DM. :))

úterý 23. září 2014

Povídavě o sebevědomí - jak to vidím, co si myslím a na co jsem přišla

Dneska vám chci říct hromadu věcí o sebevědomí a všem, co s tím souvisí.. Já nevím jak vám, ale mně hrozně pomáhá, když mě někdo namotivuje. Třeba to nedělá přesně za tím účelem, prostě jen mluví, prezentuje svoje názory a na mě to působí, je jedno jestli přímo nebo nepřímo.. Ale působí.. A já si z toho beru příklad.. Uvědomuju si určitý věci.. A dneska jsem došla k mnoha věcem ohledně sebevědomí, sebedůvěry, sebejistoty.. A mám chuť vám o tom něco napsat. Nebude to žádná dokonale vypracovaná slohovka.. Prostě jen to, co mám na jazyku a to, co je podle mě správný, co bychom měli všichni vědět.. Takovej malej brainstorming. :)


Takový ty typický definice, co je to sebevědomí a podobně.. Nikoho z nás nezajímaj.. Sebe samu si uvědomujeme každej, ale každej taky trochu jinak..
Dlouho jsem se neměla ráda, neustále jsem se soustředila na ty špatný věci. Na to co se mi na sobě nelíbí. Neuměla jsem se pochválit a nepřijmala pochvalu ani od někoho jinýho. Když mě někdo chválil, odmítala jsem ten fakt, vymlouvala jsem mu jeho přesvědčení, že tohle nebo tohle je na mě pěkný.. Nechtěla jsem to slyšet, protože to tehdy podle mě nebyla pravda..

Ale všichni máme na celej svůj život jen jedno tělo.. Dostali jsme ho a musíme za něj být vděčný. Je naše, budeme s ním celej život a patří k nám. V životě se kolem nás bude střídat hromada lidí, budou přicházet, odcházet.. Ale my a naše tělo, takové jaké je.. To tu bude pořád.
Tak udělejme přednost z velkého zadku, nebo se oblíkejme tak, aby vypadal menší, nebo začněme cvičit.. Ale buďme vděční za to, že ten zadek je takovej, jakej je.
Zkrátka se mějme rádi.. Ten život je tak strašně krátkej na to, abychom denně chodili kolem zrcadla znechuceně a pořád namlouvali sami sobě, jak jsme ošklivé..


Všichni jsme krásní.. Všichni.. Tak si to začněme konečně uvědomovat.
Osobně bych řekla, že by strašně dlouho trvalo, než jsem přišla na to, že jsem úžasná.. Než jsem se začala mít ráda.. Vážně jsem se nelíbila sama sobě, ještě víc jsem se podrývala..
Ale pak jsem si to uvědomila.. Že jsem krásná, mám přednosti, který jiný lidi nemají a byli by za ně vděční. Že mám štěstí, že jsem zdravá, že mám tolik vlasů, který každej obdivuje.
Z mého pohledu mi tohle zjištění trvalo hrozně dlouho.. Ale když se podívám na to kolik mi je.. Jsem tak strašně ráda, že tohle všechno vím už teď.. Že jsem na tom tak jak jsem. Že se posunuju dopředu.

Jasně, že je dneska důležitý jak člověk vypadá. Doba je taková a s tím nikdo z nás nic neudělá. Odevšad na nás vyskakují ty pseudo ideály krásy, modelky, herečky, zpěvačky.. A my obyčejní smrtelníci si pak můžeme (a často připadáme) jako oškliví panáci, co je nikdo nemá a nikdy nebude mít rád..
Ale lidi.. Oblečte si něco, v čem se budete cítit dobře. U někoho z vás to budou vysoký podpatky a sukně, u někoho zase botasky a džíny.. Je to na vás.. Pochvalte se, když se ráno uvidíte v zrcadle.. A až vyjdete na ulici, narovnejte se v zádech a myslete na to, jak dobře dneska vypadáte. Jak vám to sluší. A právě v týhle chvíli, budete vypadat dokonale i v pytli od brambor.. Protože o tom, že vypadáte báječně přesvědčíte nejen sebe, ale i všechny kolem.


Ono se mi to kecá.. Možná tady teď vypadám jako neuvěřitelně sebevědomá osoba.. Ale ne, to vážně nejsem. Kdo mě zná už nějakou dobu osobně, tak ví, o čem tady mluvím.. Jen jsem si uvědomila, že já jsem taková jaká jsem, přesně taková mám být. Jsem úžasná a lidi mě proto mají rádi.
Ještě před rokem bych dobrovolně nevzala do ruky mobil a neudělala si selfie.. A ještě k tomu ji veřejně vystavila na Instagram nebo jinou sociální síť.. A teď to dělám. Teď si myslím, že mi to na fotkách sluší, že vypadám dobře.. A víte proč? Protože já tomu věřím. A pak mě tak vidí i ostatní.
Ráno vstanu a usměju se na sebe do zrcadla. A přijde mi to úplně normální.

Pořád před sebou mám strašně dlouhou cestu, než se dostanu tam, kam chci.. Pořád se třesu před tabulí u zkoušení nebo přednášení referátu, pořád se bojím prezentovat všechny svoje názory naprosto veřejně, pořád se neumím dívat lidem do očí..
Ale už jsem taky pořádnej kus cesty ušla. Když se podívám dozadu, jaká jsem byla před rokem nebo dvěma.. Jsem teď úplně někde jinde.. Jsem výš a pořád stoupám. A to proto, že chci. Když se mi něco nelíbí, taky už se umím ozvat, píšu tenhle blog..


Už jsem tady několikrát mluvila o tom, jak mi vždycky zvedne náladu když se na mě někdo (nejlépe pěknej chlap) venku jen tak usměje. Opětuju mu úsměv. Vždycky. Ale ještě nikdy jsem se na nikoho já neusmála první, protože jsem se bála, že se na mě dotyčný neusměje nazpět.
Až včera se to změnilo.
Sešlo se pár okolností (třicet těžkooděnců..), kteří mi maximálně zvedli náladu.. Pozitivní energie ze mě musela stříkat.. A pak už to všechno jelo jako po másle. Pár úsměvů od těžkooděnců, pohledy, to že jsem se jim dívala do očí.. A připadala jsem si sebejistě, v novém kabátu jsem byla přesvědčená o tom, že mi to sluší..
Stačilo pár metrů a přišel další úsměv od cizího chlapa na lavičce. Seděla jsem v tramvaji a pán za mnou se zvedl a šel ke dveřím. Nevím co se stalo, ale usmála jsem se. Automaticky, bez přemýšlení a jako první. V tu chvíli jsem to udělala. A on mi ten dokonalej úsměv vrátil. Najednou jsem se nebála ničeho. Tolik jsem si věřila, že všichni věřili mně.

Tak si věřte, jste úžasné. Každá z vás je dokonalá. Nechoďte po městě se skloněnou hlavou, ale házejte úsměvy na lidi kolem. Věřte v sebe, věnujte ten úsměv v zrcadle i sobě.

Už jsem to s délkou textu zase nějak přetáhla a jestli jste se dostali ve čtení až sem, zasloužíte si gratulaci a taky poděkování. :) Samozřejmě jsem neřekla všechno, ono je to těžký, nepřesáhnout nějakou délku a napsat toho co nejvíc..:)
Určitě mi do komentářů napište, jestli máte zájem o další články na podobná témata a taky, jak to se sebevědomím máte vy. :)

zdroj, zdroj2, zdroj3, zdroj4.

neděle 21. září 2014

Proč pokračuju dál

Každého z nás občas přepadnou ty stavy, kdy máme chuť zahodit naprosto všechno, spálit za sebou mosty a začít žít úplně jiný život..A i když jsem velkej optimista a miluju tenhle způsob života, občas na mě taky padne ten velkej černej mrak a házím blesky všude kolem..
A tak se mi jednou sešlo víc těch mraků a výsledek byl jen jeden. Zruším blog, přestanu psát, ukončím tuhle kapitolu a budu žít život typickýho puberťáka - chlast, cigarety a noční poflakování venku. 


Najednou jsem zapomněla na to všechno hezký, co tady s vámi denně zažívám. Byla jsem přesvědčená, že je čas skončit. Zamést po sobě stopy. 
Ale VY jste mě nenechali. Každý z vás si našel tu chvíli, aby mi napsal nebo dokonce zavolal. Vy víte, o kom je řeč. A za to vám dlužím velký DÍKY. Bez vás bych nad tímhle dalším článkem už asi neseděla.

Na jednu stranu jsem pořád chtěla být inkognito. Ta neviditelná a anonymní bloggerka. Ale na druhou stranu, každej chceme bejt alespoň trochu známej. Ale tyhle dvě věci dohromady nejdou. Buď budu v ústranní a nebo o sobě dám vědět.

Nikdy jsem nechtěla, aby se o blogu dozvěděl někdo z mého okolí. Vy všichni si dobře pamatujete na svá středoškolská léta, že ne všichni jsou na sebe hodní, ne všichni mě mají rádi. Měla jsem strach, že když zjistí, že místo posedávání po hospodách píšu blog.. Budu divná, budou se smát. A nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu, jestli to ustojím..

Ale sakra..! Píšu snad na blog něco špatnýho? Nezákonnýho? Pomlouvám tady někoho? Píšu sem něco, za co bych se měla stydět? 
Ne!
Na blog píšu věci, co mě baví, naplňují. Publikuju tady svoje názory, za kterými si stojím. Nemůžu si v jednu chvíli za něčím stát a v druhé chvíli se za to stydět. Pak by to nemělo vůbec žádný smysl.


Jsem moc ráda, že jsem si už před více než rokem tenhle blog založila. Ušla jsem pořádnou cestu, napsala hromadu článků.. Vy jste našli mě, já jsem našla vás.. A díky tomu všemu, díky vám, díky blogu.. Je ze mě ta holka, která ze mě je.
Umím se zasmát sama sobě, umím ze svých trapasů udělat takovej článek, kterýmu se zasmějete se mnou. Inspiruju vás svým způsobem života, svými názory. A vy pak inspirujete mě, posouváte mě dál, ať už svými články a nebo komentáři.

Většina z vás mě nezná osobně. Ale i tak mě máte rádi. Podporujete mě, mnohdy víc než lidé, kteří stojí vedle mě fyzicky. Jste všichni hrozně hodní a o tohle já nechci přijít.. 
Tohle všechno.. Celý blog jsem vybudovala sama. S tímhle mi nikdo nepomáhal, je to moje práce a i když možná nemám tisíce čtenářů.. Mám ty nejlepší čtenáře, fanoušky a hlavně přátele. 

Miluju to, když přijdete a já vám svým článkem zvednu náladu. Když mi napíšete komentář o tom, jak vás inspiruju, jak mě máte rádi, jak jste se zasmáli.. Je toho tolik.. Za tu dobu už jste mě stihli hodně poznat. Vzpomenete si na mě, když potkáte policistu, vyfotíte mi ho a ani nevíte jak moc mi vždycky zlepšíte den.. 
Přesně si pamatuju, kdo z vás sem chodí pravidelně, ke komu chodím já.. Všichni jste starší než já. A já si neskutečně užívám tu roli té nejmladší žabky mezi vámi.. Berete mě mezi sebe, jste hodné, staráte se o mně. A říkáte mi zlatíčko nebo jinými zdrobnělinami.. A tohle přesně mám tak ráda..

Lepší čtenářskou základnu jsem si nemohla přát. Děkuju! :)

Takže přátelé.. Pokračujeme spolu dál a míříme nahoru.. Budeme si spolu i dál plnit sny, inspirovat se navzájem.. Smát se.. :)
Nehodlám to zabalit. Komu byste pak posílali ty fotky policistů? :))

Mám vás moc ráda!

zdroj, zdroj2.

čtvrtek 18. září 2014

Ham Ham TAG

Bydlení na intru má svoje výhody, když si vychovatelka myslí, že jste dostatečně důvěryhodná osoba, můžete si dělat kdy chcete, co chcete. Nikdo vás nekontroluje, jestli se učíte a dostatečně připravujete do školy. Ale má to i negativa, nevaří vám maminka, ale kuchařky. A ona ta množstevní kuchyně nikdy není nic moc, všichni si pamatujeme školní jídelny. Takže máte permanentně hlad. A když už tady teda hladovím, pojďme si dát alespoň papkací tag.

zdroj
Máš raději snídani, oběd nebo večeři?
Snídaně mě nastartuje, bez ní jsem protivná a vy budete rádi, když vám řeknu, jak se jmenuju. Ale bez oběda by to na druhou stranu taky nešlo. To je takovej ten středobod, na kterej myslíte celý ty hodiny ve škole. Takže na intru oběd, doma snídaně, protože tam se vyřádím.

Kolikrát denně jíš?
Já jsem takovej ten žroutík, co jí vlastně pořád. :))

Nejoblíbenější jídlo
Mám hrozně ráda bramborovou kaši, tu bych mohla samotnou a pořád. A určitě květák, ať už smažený, jenom vařený, v placičkách.. To je moje. :)

Nejméně oblíbené jídlo
Nejím takové ty plesnivé sýry, nivy a podobně. Játra a další vnitřnosti do mě taky nikdo nedostane, to budu radši okusovat desku stolu.

Bylo ti někdy po nějakém jídle špatně?
Hodně často po čokoládě. A pak mi došlo, že mám nejspíš nějakou alergii na kakao.

Nejoblíbenější sladkost
Obecně sladkosti moc nemusím, asi kvůli tomu, že se všichni cpou čokoládou a mně při tom můžou leda tak téct sliny. Ale když už, tak si ráda dám takový ten Kinder mléčný řez, to je taková srdcovka z dětství. A poslední dobou ujíždím na energy tyčinkách z DM.

Nejoblíbenější teplý nápoj
Kafe! Bez debat a bez přemýšlení! :)

Nejoblíbenější ovoce a zelenina
Ovoce a zelenina? Hrňte sem všechno! :) Mohla bych žít celý život na raw stravě! :D

Jíte doma společně?
Hrozně nerada jím sama, takže na intru vždycky s kamarádkou/kamarády. A doma vždycky minimálně ve dvou, když se zadaří, občas i všichni.

Nejoblíbenější jídlo od babičky a mamky
Moje babička hrozně dobře vaří, já vím, že lečo není žádná velká gastronomie, ale to její je prostě bezkonkurenční. A pak mám ráda její domácí koblížky, je to kalorická bomba, ale výborná. A teda, nerada to říkám, ale moje mamka tenhle talent nepodědila, proto se stravuji výhradně u babičky. :D

Nejoblíbenější mezinárodní kuchyně
Nejspíš mexiko. Mám ráda ostřejší jídla. Ale celkově ráda ochutnávám nové věci (pokud se to teda nehýbe). :D

Co bys nikdy neochutnal?
Něco, co se hýbe a nebo to na mě kouká.

Nejexotičtější věc, kterou jsi ochutnal?
Je to sice trapný, ale dál než ke kalamárům a krevetám jsem se zatím nedostala.

Kdybys po zbytek života mohl jíst jen jednu věc, co by to bylo?
Bramborová kaše přece!

Nejoblíbenější dortík? 
Medovník a Tiramisu. Tihle dva drží prvenství. Budu se za ně rvát do konce života.

Co vy a jídlo? :)

pondělí 15. září 2014

7 kroků ke šťastnějšímu životu: Krok 7 - Nevzdávat se

Tak a je to tady, dostaly jsme se až k poslednímu kroku při naší cestě za lepším a šťastnějším životem. Po přečtení článku už to bude jen na vás. Na nikom jiném nezáleží, je jen na vás, jak se chopíte rad, které jsem vám tady sedm týdnů poskytovala, naložte s nimi podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. Já jen doufám, že vám to alespoň malou mírou pomohlo. Pokud ano, jsem spokojená a účel "seriálu" byl splněn.


Pojďme si ale pár slov říct ještě o poslední věci, kterou musíte vědět. Už jste se všechno naučili, nebo se teprve učíte a začínáte žít svůj dokonalej život. Všechno je fajn, daří se vám, názory okolí jsou vám ukradený, přátelé vás chválí, chodí k vám čerpat pozitivní energii. Váš život se zdá být skvělej.
Ale pak to přijde. První kopanec, tvrdej pád na hubu a vy jako byste najednou zapomněli na všechny ty zažitý dogmata, který jste se tak dlouho učili.
Najednou máte zase chuť všechno vzdát, vykašlat se na to..

A právě teď se musíte na malou chvíli podívat zpátky. Vidíte tu dlouho cestu, kterou už jste ušli? Vidíte všechny ty pokroky, ale i pády, který už jste překonali. Vidíte tu obrovskou změnu. Jací jste byli na začátku a jací jste teď. Tolik toho máte za sebou.

Opravdu si myslíte, že byste se teď měli zahrabat do písku, všechno to hodit za hlavu a vrátit se k tomu starému a negativnímu způsobu života?
Po tom všem, co máte za sebou?

Ne, tak to teda neměli.
A pokud to nevíte sami, tak vám to říkám já.
Možná jste až sem nedošli se mnou, možná jsem vám vůbec nepomohla, možná jste to všechno zvládli sami. Ale jestli jste teď na pochybách, jsem tady proto, abych vás podržela. A stejně tak to udělám kdykoli, kdy si nebudete sami sebou jisti, kdy se budete bát udělat krok kupředu. A nebo kdykoli, kdy budete chtít, kdy bude potřeba.


Já moc dobře vím, jak důležité je mít zázemí. Jak důležité je vědět, že při vás někdo stojí, že tady pro vás vždycky bude s otevřenou náručí, že nastaví rameno, když vám po tvářích budou téct slzy zklamání. A jestli vám právě někdo takovej v životě schází, jestli tady neni..
Pak jsem tu já. S úsměvem na rtech, s pozitivními a inspirativními formulkami, s otevřenou náručí. V dobrém i ve zlém. Můžete přijít, když budete na dně a nebudete mít síle se odrazit nahoru. Stejně tak vás ale ráda uvidím, když se budete chtít podělit se svou radostí, se svým úspěchem.

A tak si pamatujte, že jste všichni do jednoho naprosto úžasní a dokonalí přesně takoví, jací jste. Jste báječní a nemusíte se měnit. Dokážete naprosto všechno, co si jen umíte představit. Máte obrovskou moc.
A tak to nevzdávejte a běžte si splnit svoje sny. Já jsem si totiž jistá tím, že každý z vás to dokáže. I když občas vás na cestě potká bouřka, stejně nakonec vysvitne sluníčko a vy dojdete až do úplného cíle.

Přeju vám štěstí a sílu při vaší cestě životem. :)

zdroj, zdroj2.

středa 10. září 2014

Bio Šípkový olej, ohromil mě?

Dlouho jsem odolávala všem těm chvalozpěvům od mé milované P. vztahujících se na šípkový olej, prej ho prostě potřebuju. Ale když už jsem jí taky donutila ke koupi mého milovaného arganového, podlehla jsem nátlaku a vzala šípkový.

Olej lisovaný ze semen plodů šípků je bohatým zdrojem vitamínu A a více nenasycených mastných kyselin, zejména gama-linolenové. Ideální pro suchou a zralou pleť, navrací jí mladistvý a rozzářený vzhled. Má skvělé regenerační, pěstící a vyživující schopnosti. Podporuje vitalitu pokožky, vynikající je na pokožku po zhojených jizvách, popáleninách a na vrásky.


Lahvička není žádnou novinkou, typická skleněná s kapátkem a etiketou, jak jsme u Saloos zvyklé. Já mám o obsahu 20ml. Olej má pěknou oranžovou barvu ale na pleti nijak nebarví, tak se nemusíte bát, že budete jak po snědení kila mrkve.

Osobně jsem od něj asi čekala trošku víc, než mi bylo dáno. Při aplikaci na vlhkou pleť se vsakuje opravdu rychle a já mám po pár minutách pocit, že jsem se vlastně vůbec nenamazala. A to mi trošku vadí, potřebuju alespoň maličko vědět, že fakt hydratuju.

Na druhou stranu ráno po probuzení byla pleť opravdu jemná a olej mi hodně pomohl na takové ty menší jizvičky a barevné nerovnosti. A za to u mě má velké plus.
I přesto mám ale pocit, že arganový je pořád o fous lepší, co se té hydratace týče, měla jsem s ním takový ten pocit opravdu napité pleti.
Už nějakou dobu mám nad jedním okem suchou kůži a loupe se, aplikace oleje zvládne tento nedostatek na jeden den zamaskovat, ale ten další už je to tam znovu.

Jako jo, jsem mu vážně vděčná, že mi pleť barevně sjednotil a je mi pomocníkem při bojích za odstraněním nějakých těch flíčků, ale za účelem hydratace bych si ho už nekoupila.
Ale teď mě tak napadlo, že kdybych smíchala Arganový s Šípkovým, mohlo by z toho být dobré pečující kombo!

Co vy a pleťové oleje, třeba konkrétně Šípkový? :)

P.S.: Ano, zlatíčka, žiju. Jen mě teď škola a učení tak pohltilo, že pročítat blogy vůbec nestíhám a články jen z konceptů překlikávám na "naplánováno". Doufám, že na mě nezapomenete a brzy se snad vrátím v plné polní a taky si pročtu, co jste psaly vy. :)


pondělí 8. září 2014

7 kroků ke šťastnějšímu životu: Krok 6 - Pozitivní energie

Jestli jsem se opravdu těšila, až budu psát nějaký z kroků za šťastnějším životem, tak je to právě tento šestý. Pozitivní energie a optimismus je něco, co strašně ráda dávám, šířím to dál a dokázala bych o tomto přístupu k životu a věcem, co se dějí, mluvit hodiny a hodiny. Konečně je možnost rozebrat ho detailněji i tady na blogu, uvařme si hromadné kafe a pojďme se do toho pěkně s úsměvem pustit.


V životě se může člověk naučit naprosto všechno a pro optimismus a pozitivní energii to platí dvojnásob! A jestli si myslíte, že lžu, nebo vám někdo říká, že to není možný.. Vysmějte se mu. Já jsem zářným příkladem toho, že to jde. Byla jsem zapřísáhlý negativista, ta chudinka, co se pořád lituje a denně brečí do polštáře. Člověk musí v první řadě chtít! Bez toho to nejde.
Mně to jednoduše přestalo bavit, uvědomila jsem si, že takhle to dál nejde a udělala tlustou čáru. Když člověk chce něco změnit, musí chtít a začít na tom pracovat.

Ve všem, co se vám v životě děje, se dá najít něco dobrého. Možná je toho v některých věcech víc, jinde se to těžko hledá, ale věřte, že to tam je. Každá mince má dvě strany, občas je sakra těžký tu druhou vidět, obrátit kartu. Ale nikdo vám nikdy nesliboval, že život je jednoduchej a bude se s váma mazlit. Ale čím těžší to je teď, tím lepší to bude potom.

Ze začátku to bude těžký. Zaběhlej způsob života se nemění jednoduše, pořád budete mít tendenci se vracet k těm negativním názorům a postojům. Pořád musíte mít ale někde v hlavě tu myšlenku, ten velkej červenej nápis "Buď pozitivní". A ono to za chvíli půjde samo. Když vás jako malé učili zavazovat tkaničky, taky jste to neuměly hned, byly za tim týdny cviku a hromada slz. Ale umíte to dodnes. ;)

Jednou mi jeden člověk řekl:
"Já vím, že je to těžký, že to možná teď nevidíš, že si myslíš, že to nemá smysl. Je jednodušší zůstat negativní a nechat se litovat. Ale jestli s tím nebudeš něco dělat, jednou budeš litovat ty, sama sebe. Když budeš chtít, najdeš to. Mně to taky trvalo a teď vidím ty dobré věci všude."
"Dneska jsem spadl ze schodů. Jediná věc, kterou jsem si pro sebe řekl, po tom co jsem vstal, byla, že dnes jsem ty schody zvládl opravdu rychle."


Negativní mysl vám nikdy nepřinese pozitivní život.
Musíte věřit, že všechno je přesně tak, jak má být. Že Vesmír (osud, Bůh, jak chcete) vám přinesl přesně to, co jste potřebovali a že to zamýšlel s tím nejlepším záměrem, že pokud to dobré nevidíte teď, uvidíte to později a bude to stát za to.

Musíte se naučit přestat očekávat, ale naučit se přijímat to co přijde a vytěžit z toho co nejvíc. Nikdy si nesmíte stěžovat na to, co máte, co právě prožíváte. Když začnete věřit, že se za tím skrývá něco dobrého, co vás posílí, pomůže vám, najednou to opravdu tak bude. Život nabere nový rozměr, začnou se vám vážně dít lepší věci a vy budete jiní. :))

Jestli mě na optimismu a pozitivní energii něco baví, tak je to právě to, že je můžu předávat dál. Lidi jsou v mojí společnosti hrozně rádi a pokud zrovna chybí optimismus jim, čerpají ho ze mě. Je úžasný, že stačí pár minut se smutným člověkem, pár pozitivních slov, objetí, smích a on ať chce nebo nechce, prostě si od vás nějakou tu pozitivní energii vezme.
A to je ta nejkrásnější odměna. Když za mnou někdo přijde a řekne, jak moc fajn mu se mnou je, jak moc jsem mu pomohla, že je mu díky mě líp. A proto to dělám. :))
Lidé zapomenou co jste kdy řekli, co jste jim dali.. Ale nikdy nezapomenou jak se vedle vás cítili. :)) A potom zase, když není nejlíp mě, oni přijdou a zásobí mě svou energií.

Dobře si vybírejte jaké lidi kolem sebe máte. Stejně tak, jako vám pozitivní život nepřinese negativní mysl, tak vám ho nedají ani negativní lidé. Ti vás budou o váš optimismus obírat. Nenechte se. Nemusíte trávit čas s tím, s kým nechcete. Výběr je na vás.
Stejně tak, jako je na vás, zda se rozhodnete být šťastní a nebo smutní. Štěstí je volba a člověk je tak šťastný, jak se rozhodl být.

zdroj, zdroj2.

středa 3. září 2014

Přírodní citrusová sprcha s Weledou

Ne, dneska vás nebudu nutit, abyste vyrazily na plantáže, týden trhaly citrony a další týden z nich vymačkávaly šťávu, abyste měly echt bio koupel. Nejsem si úplně jistá, co by to s vaší kůží udělalo, ale fantazii se meze nekladou, že.
Ještě nejsem takový šílenec, že bych všechno vyráběla doma, aby v tom náhodou nebylo něco špatného. Pořád si vystačím s produkty koupenými, nebudeme si nic nalhávat, je fajn, když to za vás připraví někdo jinej, vy pak jen zaplatíte a když to má certifikát, kvalita je zaručena.


Dnes si tak povíme něco o Citrusovém sprchovém krému od Weledy. Určitě o této značce už každý z  vás alespoň něco malé slyšel, můžete jí potkat dokonce i v DM. Kdyby ale někdo nevěděl, co je zač, pokusím se vám maličko rozšířit obzory.
Weleda vznikla ve Švýcarsku už v roce 1921, od té doby je tu s námi a neustále rozšiřuje jak svou působnost, tak svůj sortiment. Firemní motto značky zní "V souladu s člověkem i přírodou". To zní hezky, že? Weleda si zakládá na dodržování nejvyšších standardů kvality a udržitelné využívání přírodních zdrojů. 78% z rostlinných surovin, které Weleda využívá, je vypěstováno v ekologickém zemědělství nebo je získáno z ekologicky kontrolovaných zdrojů ve volné přírodě. Všechny přípravky Weledy jsou vždy vyráběny ze zcela přírodních surovin, vždy bez umělých konzervačních látek. Značka se pyšní cerifikátem Natrue.
A ke všem těmto superlativům si Weleda taky dává pořádně záležet na svých obalech. Upoutají vás na první pohled a v koupelně se vám budou krásně vyjímat.

Zpět ke krému. Začněme pěkně od začátku, obalem. Vidíte to? Ta barva! Veselá, žádná nuda ani přehnaný kýč. Obal je typicky zacvakávací. Nemám s tím problém, otevírá se dobře, nehty mám pořád všechny.
Kdo mě zná, tak ví, že citrusové vůně v kosmetice zase až tolik nevyhledávám, nemám je úplně v lásce. Zpočátku jsem měla z krému trochu strach, ale mé obavy se hned při prvním vyzkoušení ukázaly jako naprosto zbytečné.

Voní přesně tak, jako byste si přivezly z plantáží ty citróny. Prostě totálně přírodně, neucítíte nic jinýho, než hrozně pěknou citrusovou vůni. Občas jdu jen tak do koupelny a chviličku očuchávám. Věřte, že kdybyste ho měly doma,děláte to taky!

Čekala jsem hustý krém, ale konzistence je maličko řidší,ale přesto taková příjemná, nebude vám tonikde nekontrolovaně téct. Sprcháč má takovou tu krémovou barvu, maličko do žluta (jsem detailista), evokuje to ve mně ty citrony, fakt je to důvěryhodný a hrozně se mi to líbí.


Přišla jsem na to, že když se ve sprše "namažu" tímhle krémem a chvíli ho nechám, bílá stopa po chvíli zmizí, krém se jakoby vsákne a je to děsně fajn pocit, nepředstavujte si, že na vsáknutí čekám čtvrt hodiny, trvá to tak půl minutky. Po smytí je pokožka jemná a citrony cítím ještě večer, když lehám do postele.

Znáte takovej ten pocit, když si umyjete vlasy šamponem a jak jsou čisté, umyté, tak jakoby "vržou mezi prsty"? Tak něco takového se děje, když si ve sprše přejedete rukou po umytém těle. Prostě to "drhne", mám fakt pocit, že  skvěl myje. A jsem moc spokojená. Pokožka není vůbec vysušená, naopak voňavá a dokonale hydratovaná.

Složení: voda, sezamový olej, cukerný tensid, alkohol, jemný anionický tensid, rostlinný glycerin, karagen, parfém (přírodní éterické oleje), xantan (přírodní látka s bobtnavými účinky), kyselina mléčná, éterický olej z oplodí citrónu, limonen*, linalool*, citral*. * součást přírodních éterických olejů.

Já vím, že je to tady samej superlativ, ale já fakt nemám žádnou připomínku. Tohle se Weledě fakt povedlo, od obalu, přes účinky, až po složení. Tohle prostě musíte mít! :)) Tohodle miláčka můžete koupit v e-shopu za 188 kč, obsah je 200 ml. Kdo by nechtěl vonět po citronech, může si vybrat z dalších voňavých variací. :))

Máte zkušenosti s Weledou? :) 

pondělí 1. září 2014

7 kroků ke šťastnějšímu životu: Krok 5 - Být sami sebou

Vítám vás zpět v Pelíšku a hned při pondělku přeji pohodový nejen tento den, ale celý týden! :) Jak už víte, pondělí jsem si tu překřtila na "Motivační pondělí" a dnes jsem tu tedy s dalším krokem, který vám snad pomůže při vaší cestě za lepším a tak i šťastnějším životem. :)

Dnes si řekneme pár slov o tom, na co hodně z nás zapomíná, ale je to věc, na kterou bychom měli myslet neustále, bez ohledu na roční období, den nebo čas.


Být sám sebou v dnešní době, v tomhle světě a s všudypřítomným kritickým okem společnosti není příliš jednoduché. A je snazší tento boj vzdát, než všechny ty nástrahy překonat a šťastně žít. Ale věř mi, že když to nevzdáš, zatneš zuby a postavíš se tomu, bude to to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat.

Kdybychom nebyli vůbec ambiciozní, kdybychom neměli cíle a sny. Tak to jediné, co bychom ale měli dělat stále je prosté. Být sami sebou. Uvědomte si, že nikdo z nás sem nepřišel nikomu nic dokazovat, ač se často může zdát, že je to naopak. Každý jsme tím originálem, tím dílkem v puzzle, který nelze zaměnit za žádný jiný. Ale během života se často stáváme kopií někoho jiného.

Nikdo vám neříká, že to bude jednoduchý. Přetvářka se dneska nosí. Ale je to tak správně? Ne, to určitě neni!
Vám přijde normální se ráno probudit, nasadit si "cizí tvář" a teprve potom vyjít ven? No dobře, na světě je mnoho lidí, kteří to dělají, kterým to přijde normální a onu tvář odloží večer s příchodem domů, asi jako bundu na věšák. Ale ani , ani vy bychom neměli chtít patřit do této skupiny lidí.

I kdybychom neměli kam složit hlavu, v peněžence ani floka, pořád máme sebe, nikdy tak nejsem úplně chudí. A to nám nikdo nemůže vzít. Jestli je na světě člověk, kterého byste si měli vážit nejvíc ze všeho, tak jste to právě vy. Vy sami. A proto byste se měli snažit, abyste to byli opravdu vy, žádná přetvářka, žádná kopie, ale jen vy.


A jestli vás někdo nutí, abyste se chovali jinak, jestli vás kritizuje za vaše chování, rychle s ním pryč. Nemá ve vašem životě co dělat. Můžete si vyslechnout názor, radu. Ale nikdy, nikdy by vás nikdo neměl ponižovat a nutit do změn. Neměl by měnit vaši osobnost a povahu.
Pamatujte na jedno - Kdo vás má rád, tak proto jací jste. A bude vás mít rád vždycky. Se všemi chybami, které vás dělají jedinečnými. :)

Tak mé milé. Buďte samy sebou, dělejte to, co vás baví a naplňuje. :)

zdroj, zdroj2.