úterý 23. září 2014

Povídavě o sebevědomí - jak to vidím, co si myslím a na co jsem přišla

Dneska vám chci říct hromadu věcí o sebevědomí a všem, co s tím souvisí.. Já nevím jak vám, ale mně hrozně pomáhá, když mě někdo namotivuje. Třeba to nedělá přesně za tím účelem, prostě jen mluví, prezentuje svoje názory a na mě to působí, je jedno jestli přímo nebo nepřímo.. Ale působí.. A já si z toho beru příklad.. Uvědomuju si určitý věci.. A dneska jsem došla k mnoha věcem ohledně sebevědomí, sebedůvěry, sebejistoty.. A mám chuť vám o tom něco napsat. Nebude to žádná dokonale vypracovaná slohovka.. Prostě jen to, co mám na jazyku a to, co je podle mě správný, co bychom měli všichni vědět.. Takovej malej brainstorming. :)


Takový ty typický definice, co je to sebevědomí a podobně.. Nikoho z nás nezajímaj.. Sebe samu si uvědomujeme každej, ale každej taky trochu jinak..
Dlouho jsem se neměla ráda, neustále jsem se soustředila na ty špatný věci. Na to co se mi na sobě nelíbí. Neuměla jsem se pochválit a nepřijmala pochvalu ani od někoho jinýho. Když mě někdo chválil, odmítala jsem ten fakt, vymlouvala jsem mu jeho přesvědčení, že tohle nebo tohle je na mě pěkný.. Nechtěla jsem to slyšet, protože to tehdy podle mě nebyla pravda..

Ale všichni máme na celej svůj život jen jedno tělo.. Dostali jsme ho a musíme za něj být vděčný. Je naše, budeme s ním celej život a patří k nám. V životě se kolem nás bude střídat hromada lidí, budou přicházet, odcházet.. Ale my a naše tělo, takové jaké je.. To tu bude pořád.
Tak udělejme přednost z velkého zadku, nebo se oblíkejme tak, aby vypadal menší, nebo začněme cvičit.. Ale buďme vděční za to, že ten zadek je takovej, jakej je.
Zkrátka se mějme rádi.. Ten život je tak strašně krátkej na to, abychom denně chodili kolem zrcadla znechuceně a pořád namlouvali sami sobě, jak jsme ošklivé..


Všichni jsme krásní.. Všichni.. Tak si to začněme konečně uvědomovat.
Osobně bych řekla, že by strašně dlouho trvalo, než jsem přišla na to, že jsem úžasná.. Než jsem se začala mít ráda.. Vážně jsem se nelíbila sama sobě, ještě víc jsem se podrývala..
Ale pak jsem si to uvědomila.. Že jsem krásná, mám přednosti, který jiný lidi nemají a byli by za ně vděční. Že mám štěstí, že jsem zdravá, že mám tolik vlasů, který každej obdivuje.
Z mého pohledu mi tohle zjištění trvalo hrozně dlouho.. Ale když se podívám na to kolik mi je.. Jsem tak strašně ráda, že tohle všechno vím už teď.. Že jsem na tom tak jak jsem. Že se posunuju dopředu.

Jasně, že je dneska důležitý jak člověk vypadá. Doba je taková a s tím nikdo z nás nic neudělá. Odevšad na nás vyskakují ty pseudo ideály krásy, modelky, herečky, zpěvačky.. A my obyčejní smrtelníci si pak můžeme (a často připadáme) jako oškliví panáci, co je nikdo nemá a nikdy nebude mít rád..
Ale lidi.. Oblečte si něco, v čem se budete cítit dobře. U někoho z vás to budou vysoký podpatky a sukně, u někoho zase botasky a džíny.. Je to na vás.. Pochvalte se, když se ráno uvidíte v zrcadle.. A až vyjdete na ulici, narovnejte se v zádech a myslete na to, jak dobře dneska vypadáte. Jak vám to sluší. A právě v týhle chvíli, budete vypadat dokonale i v pytli od brambor.. Protože o tom, že vypadáte báječně přesvědčíte nejen sebe, ale i všechny kolem.


Ono se mi to kecá.. Možná tady teď vypadám jako neuvěřitelně sebevědomá osoba.. Ale ne, to vážně nejsem. Kdo mě zná už nějakou dobu osobně, tak ví, o čem tady mluvím.. Jen jsem si uvědomila, že já jsem taková jaká jsem, přesně taková mám být. Jsem úžasná a lidi mě proto mají rádi.
Ještě před rokem bych dobrovolně nevzala do ruky mobil a neudělala si selfie.. A ještě k tomu ji veřejně vystavila na Instagram nebo jinou sociální síť.. A teď to dělám. Teď si myslím, že mi to na fotkách sluší, že vypadám dobře.. A víte proč? Protože já tomu věřím. A pak mě tak vidí i ostatní.
Ráno vstanu a usměju se na sebe do zrcadla. A přijde mi to úplně normální.

Pořád před sebou mám strašně dlouhou cestu, než se dostanu tam, kam chci.. Pořád se třesu před tabulí u zkoušení nebo přednášení referátu, pořád se bojím prezentovat všechny svoje názory naprosto veřejně, pořád se neumím dívat lidem do očí..
Ale už jsem taky pořádnej kus cesty ušla. Když se podívám dozadu, jaká jsem byla před rokem nebo dvěma.. Jsem teď úplně někde jinde.. Jsem výš a pořád stoupám. A to proto, že chci. Když se mi něco nelíbí, taky už se umím ozvat, píšu tenhle blog..


Už jsem tady několikrát mluvila o tom, jak mi vždycky zvedne náladu když se na mě někdo (nejlépe pěknej chlap) venku jen tak usměje. Opětuju mu úsměv. Vždycky. Ale ještě nikdy jsem se na nikoho já neusmála první, protože jsem se bála, že se na mě dotyčný neusměje nazpět.
Až včera se to změnilo.
Sešlo se pár okolností (třicet těžkooděnců..), kteří mi maximálně zvedli náladu.. Pozitivní energie ze mě musela stříkat.. A pak už to všechno jelo jako po másle. Pár úsměvů od těžkooděnců, pohledy, to že jsem se jim dívala do očí.. A připadala jsem si sebejistě, v novém kabátu jsem byla přesvědčená o tom, že mi to sluší..
Stačilo pár metrů a přišel další úsměv od cizího chlapa na lavičce. Seděla jsem v tramvaji a pán za mnou se zvedl a šel ke dveřím. Nevím co se stalo, ale usmála jsem se. Automaticky, bez přemýšlení a jako první. V tu chvíli jsem to udělala. A on mi ten dokonalej úsměv vrátil. Najednou jsem se nebála ničeho. Tolik jsem si věřila, že všichni věřili mně.

Tak si věřte, jste úžasné. Každá z vás je dokonalá. Nechoďte po městě se skloněnou hlavou, ale házejte úsměvy na lidi kolem. Věřte v sebe, věnujte ten úsměv v zrcadle i sobě.

Už jsem to s délkou textu zase nějak přetáhla a jestli jste se dostali ve čtení až sem, zasloužíte si gratulaci a taky poděkování. :) Samozřejmě jsem neřekla všechno, ono je to těžký, nepřesáhnout nějakou délku a napsat toho co nejvíc..:)
Určitě mi do komentářů napište, jestli máte zájem o další články na podobná témata a taky, jak to se sebevědomím máte vy. :)

zdroj, zdroj2, zdroj3, zdroj4.

10 komentářů:

  1. Jsi prostě úžasná!!!! moc děkuju za tvoje články...vždy mě nabudí a nakopnou...
    a posílám taky úsměv - alespoň ten virtuální :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, děkujůůů!! :)) Jsem moc ráda, že se ti články líbí a že tě namotivují, kdo z nás to v pracovním týdnu nepotřebuje, že..:))
      Úsměv s virtuálním objetím posílám taky. :)

      Vymazat
  2. Honey, jsem ráda, že jsi veselá :-) A jsem ráda, že se o to s námi dělíš ;-) Tím si připomínáš svou radost po několikáté, a když Ti bude ouvej, přečteš si své články zpětně, a budeš mít minimálně o 100% lepší náladu ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky zlato..:) Taky proto to dělám. :)

      Vymazat
  3. Domi, co dodat. Jsi prostě můj člověk :))

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, jindy se snažím, jen dnes je den blbec, kdy se mi nic nedaří ani náhodou... No, teď už nikam nemusím, tak je to asi jedno. :D
    Jinak máš ale úplnou pravdu, článek se mi líbil. Sebevědomí moc nemám, ale snažím se. A někdy to ani není o sebevědomí, jako spíš o tom, že nemám náladu, jako třeba dneska... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale jiný den budeš zase krásná, sebevědomá a usměvavá An. :* :)

      Vymazat
  5. Úsmev je fakt strašne silná zbraň a dokáže proste zmeniť náladu na celý deň, aj ja som celá bez seba, keď sa na mňa niekto usmeje, o chlapoch už ani nehovoriac, to celá priam žiarim ešte ďalšiu pol hodinu minimálne, občas sa ma až kamarátky pýtajú čo mi je, že sa stále usmievam.
    Bianka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A přesně takhle je to i u mě, z jednoho úsměvu dokážu žít ještě celé odpoledne. :)

      Vymazat