úterý 28. října 2014

Co mě dělá šťastnější - neočekávat, nebrat si věci osobně a zasmát se svým trapasům

Máte dobrej den, výjimečně se vám chtělo i vstávat, dáte si dobrou snídani a těšíte se na večerní rande. Z domova vycházíte jako sluníčko a říkáte si, že tohle bude fakt super den! 
Na chodníku se ale zastavíte blízko silnice, před tou jedinou kaluží, která je široko daleko.. A díky projíždějícímu autu už vaše bílý kalhoty nejsou bílý. 
Prodavačka v obchodě je nepříjemná, v práci musíte zůstat přesčas a váš potencionální partner se na rande jeví jako naprostej blbeček. 
Takový věci dokážou člověku pokazit den. 


Slyšeli jste někdy větu - Zklamání pramení z očekávání, že ostatní jsou ochotní pro nás udělat to, co jsme ochotní udělat my pro ně? 
Zkuste se nad tím zamyslet.
Docela to sedí, co?
Pár takových podobných zklamání (teda u mě jich muselo bejt víc.. Já nezkusím udělat blbou věc jednou nebo dvakrát.. Já ji udělám sedmkrát nebo osmkrát, prostě jen tak pro jistotu) a on si člověk uvědomí, že očekávání je fakt k ničemu.
Kolikrát věci vyšly přesně tak, jak jste čekali? Kolikrát se lidi chovali přesně tak, jak jste si představovali? No mockrát asi ne, že jo.
Naučte se přestat očekávat a on ten život bude hned jednodušší.
Jděte na to rande s tím, že prostě buď to vyjde nebo ne. Co se stane? Svět se nezboří a poslední chlap na planetě to taky neni.(Tohle se dá aplikovat na cokoli, ne jen na chlapi)


Vždycky mě hrozně vytáčelo, že jsou na mě prodavačky v obchodech nepříjemný. Vylejvaj si na mě svoje splíny a dělaj, jako bych já mohla za to, že musej sedět za tou pokladnou.
Ale abych nešpinila jenom prodavačky.
Dělá to kde kdo. Občas vás seřve pán v tramvaji a jindy si na vás zlost vyleje průvodčí ve vlaku.
Takový výlevy mi dokázaly zkazit den. 
Vždycky jsem si říkala, co jsem těm lidem udělala. A dlouho jsem o tom přemejšlela.
Stejný to je ale i s přáteli. Občas se prostě někdo blbě vyspí a bude házet blesky i za pozdrav.
Ale za to já přece nemůžu.
Tak proč bych z toho měla bejt špatná já? 
Chlápka z tramvaje asi vidim naposled a ti ostatní se z toho vyspí a zase to bude ok. A oni nechtěli seřvat mě, já jsem se tam prostě jenom objevila a tak si svojí blbou náladu vylili na mě.
A jak se říká - zlo zlem nepřebiješ. Tak se usměju a odcházím. :)


Trapasy jsou u mě věčně řešený téma.
Dřív jsem měla pořád strach, že něco podělám. A po každým takovým karambolu jsem měla chuť chodit kanálama. A zvlášť když kolem byla hromada lidí. Takový ty pocity jako "pane bože.. už nikdy se tady nemůžu ukázat.."
Ale časem jsem se naučila smát sama sobě a otočit trapasy v takovou příhodu, která pobaví nejen mě, ale i všechny kolem. Základ je podat to takovým způsobem, že si všichni budou přát zažít úplně to samý a ještě se na to budou těšit.
Nehroutim se z každýho trapasu, ale zasměju se sama sobě a občas si řeknu, že tohle by mi snad ani nikdo nevěřil, kdybych to někde řekla..
Nemám návod na to, jak se to naučit. Asi prostě musíte ty trapný situace přitahovat tak jako já.. A to se časem obrníte! :D

Dám ruku do ohně za to, že když začnete věci brát tak jak jsou, přestanete očekávat a budete brát všechno jako hru, život bude šťastnější a jednodušší. Když si k tomu přestanete ještě brát osobně blbý nálady ostatních a naučíte se radovat ze svých trapasů a budete nad nima přemýšlet jako nad dobrýma článkama na blog a ne jako nad společenskou sebevraždou. Budete se mít vážně hej! :))

zdroj, zdroj2, zdroj3

sobota 25. října 2014

Skořice - Výborný pomocník pro všechno

Máte rádi skořici? Já jí miluju! Ta vůně, chuť.. (A Vánoce). Kdyby to bylo možné a chuťově by se to všechno dalo sladit, přidala bych ji kamkoli. Přiznám se, že skořice je nejpoužívanějším kořením v mé kuchyni (a taky mi nikdy nesmí chybět). Ale abych tady dnes jen nepovídala o své skořicové závislosti, přidám i pár poznatků o ní, které vás třeba přimějí k tomu, abyste ji více používali i vy. :))


Skořici získáváme ze stromu skořicovníku, je jeho kůrou. Takový skořicovník se pěstuje v tropických oblastech a dělí se na několik druhů. Z tohoto hlediska se za nejkvalitnější považuje skořice ze Srí Lanky, z ostrova Cejlon. Charakteristická je červeno-žluto-hnědá barva, pružnost a specifická vůně.
Ze skořicovníku se využívá sušená vnitřní část kůry bohatá na silice. Z listů, větví i květů se získává skořicový olej.

Pokud máte doma přímo kůru skořice, je vhodné ji dát do skleněné nádoby, kterou uzavřete, a následně uchováváte při pokojové teplotě na místě, kde nebude skořice vystavena slunečním paprskům. Pokud jste se zásobili mletou skořicí, je vhodné ji přesypat do uzavíratelné nádoby, případně můžete sáček se skořicí vhodně uzavřít např. gumičkou.

Často se hovoří o skořici jako léku v boji proti rakovině. Skořice se totiž dokáže postarat o to, že k nádoru nepustí dostatek živin a kyslíku. Tato skutečnost byla zjištěna v rámci americké studie, kdy se extrakt ze skořice podával nemocným s rakovinou či leukémií. Další věcí, na kterou vědci poukazují, je fakt, že skořice pomáhá snižovat vysokou hladinu cukru, což může pomoci při hubnutí. Skořice se taky uvádí jako účinný lék v prevenci proti Alzeihmrově chorobě a dokáže velmi zpomalit její rozšiřování. 
Co se týče obecných účinků skořice, jako lék je vhodná na zlepšování trávení, působí proti nachlazení, je vhodná při nevolnosti, zbavuje nás bolesti svalů a kloubů (což určitě aktivní jedinci ocení :)), ženám pomáhá při menstruačních potížích, podporuje chuť k jídlu, snižuje špatný cholesterol, je vhodná při boji proti infekcím či celulitidě. 
Dalo by se říci, že skořice je všestranně využitelná, poněvadž se z ní také vyrábí nejrůznější oleje, masti, hojně se využívá také ve farmacii, kdy je přidávána do léků, aby zlepšila jejich chuť a podpořila možnost rychlejšího vstřebání do organismu. Dle rad odborníků dokáže v kombinaci s medem porazit angínu či chřipku.


Skořice taky podporuje funkci mozku. Už samotná vůně zvyšuje mozkovou aktivitu. V jednom výzkumu bylo zjištěné, že při konzumaci skořice a vnímání její vůně, se testovaným dobrovolníkům zlepšila paměť a pozornost při práci. Největší pozitivní účinky byly zaznamenané při úkolech, kde bylo třeba použít obrazovou paměť.

Má neuvěřitelnou schopnost prohřát celé tělo. Trpíte-li na studené ruce a nohy, přidejte trochu skořice skořice do čaje. Díky svému složení je typickým kořením podzimního a zimního období. Dokáže totiž prohřát organismus, který je chladem sužován, a mimo to má již zmiňované antibiotické účinky podporující a nabuzující imunitní systém.

Skořice a med = účinná prevence nachlazení
Díky antibiotickým a protiinfekčním účinkům je skořice společně s medem považována za nejvhodnější přírodní prevenci a případně i terapii při chřipce, nachlazení nebo třeba angíně. Med je označován jako přirozené antibiotikum, jeho síla je tak v kombinaci se skořicí ještě zesílena.

Tip: med a skořice jako lék – připravte si 1 polévkovou lžíci medu a rozmíchejte v ní zhruba necelou polovinu kávové lžičky mleté skořice. Důkladně promíchejte, aby se obě složky dobře spojily, a nechte 5 minut odstát. Přidejte pár kapek citronové šťávy, opět zamíchejte a zkonzumujte. Ulevit od projevů nachlazení by se vám mělo již druhý či třetí den, kdy si tuto zázračnou medicínu budete dopřávat, a to ráno i večer.


Jelikož je prokázáno, že skořice umí regenerovat tkáně, zlepšovat celkový metabolismus buněk a urychlovat látkovou výměnu, hovoří se o ní nejčastěji v souvislosti s potlačováním projevů celulitidy, a to s pomocí speciálních zábalů, kdy je skořicový krém nanesen na postižená místa, aby odbourával škodliviny nahromaděné v pokožce. Celá snaha se následně podporuje stlačením končetin v bandážích a působením na lymfatické cévy. 

Tip: skořicový zábal pro lepší vitalitu pokožky a podporu boje proti celulitidě – smíchejte kelímek bílého jogurtu s 2 lžícemi tvarohu, 1 lžičkou olivového oleje a cca 5 lžičkami mleté skořice. Pokud bude výsledek příliš řídký, zahustěte ho ještě tvarohem. Poté naneste na nohy a ty pak následně zabalte do potravinové fólie a ručníku. Pusťte si příjemnou hudbu, zapalte svíčky a alespoň hodinu takto relaxujte. Výsledek poznáte již po 3 opakování.

Tak co, máte rádi skořici? A věděli jste s čím vším vám může pomoct? :)
Kam ji přidáváte vy? :)


čtvrtek 23. října 2014

Keep calm and love police

Jsou věci, se kterýma se vám prostě musím pochlubit. Ono už je to u mě občas tak, že si něco koupím, nebo někde něco vidím a hned bych to fotila nebo o tom psala a pak přemýšlím, co mi k tomu asi řeknete vy a jak se vám daná věc bude líbit.
No ale to už je zase trochu něco jinýho.

Dneska vám musím ukázat něco naprosto dokonalýho a vystihujícího mojí osobu.
Když jsem dostala možnost vytvořit si vlastní tričko, dlouho jsem přemýšlela, co bych si vlastně tak mohla nechat natisknout.
Mělo to bejt pěkný, originální, mělo to zaujmout a mělo mě to nějakým způsobem vystihovat nebo definovat.
Jo já vím, hromada požadavků.



Ale nakonec jsem vymyslela přesně takovej motiv, kterej tohle všechno splňuje.
Co se typu a materiálu trička týče. Vybrala jsem si, stejně jako Clarky, Blondie (65% polyester, 35% bavlna). Materiál je na dotek hrozně příjemenej a vypadá hezky.

V Shirtinator pracují vážně profíci, protože potisk je dokonalý a kvalita je na tričku opravdu znatelná. Tak uvidíme, jak to bude vypadat po několik vypráních. :))

A teď konečně k potisku.
Keep calm and love police. 
Jasně, keep calm je už trochu ohraný.. Ale hodí se to! :)


Notak.. Neříkejte, že vás to překvapuje? Co asi jinýho bych si mohla zrovna já nechat natisknout na tričko? :D
Jsem vážně nadšená, že teď už budou všichni vědět, že.. I love police(men)! :3
A hned se bude ten budoucí manžel hledat snáz (jen už by teda mohlo bejt zase teplo, že jo..).

Fotky jsou foceny večer a narychlo, lepší a přímo na těle hodím určitě na Instagram (pelisek_pismenek), tak můžete mrknout tam. :)

Udělala jsem si předčasně radost k narozeninám a mám vážně radost. :))

pondělí 20. října 2014

Že bych dospívala?

Ježiši neděste se.
Tenhle článek fakt nebude o všech těch fyziologických změnách a procesech probíhajících na těle každého z nás v období dospívání. Za prvé vy všichni už víte co to obnáší a za druhé už to mám snad za sebou (teď už jenom přibírám, ale to s dospíváním nemá nic společnýho, za to může ta plná polička sušenek a výtah).

Takže k tématu.
Osmnáctý narozeniny se blíží rychlostí blesku, takovej ten velkej zlomovej okamžik, kdy už bude všude jen můj podpis (konečně bych se měla nějakej pěknej naučit), nebudu ke všemu potřebovat svolení svých rodičů, pojedu za sebe.. Co si nadrobím, budu si muset sníst sama, průšvihy za mě nikdo žehlit nebude.

Ale mám tak trochu pocit, že to není úplně tak, že se v den svých osmnáctých narozenin člověk ráno probudí, v hlavě mu něco cvakne a on najednou začne přemýšlet úplně jinak, jako dospělej.. Že bude najednou ten život jinej..
To asi ne, že jo.. 

zdroj
Začínám mít dojem, že dospívám.. 
Já tak úplně nevim, jestli se mi to líbí nebo ne.. Je to divný..
Ale najednou se ke mně i moji rodiče chovají jinak.. Do ničeho mě nenutí, najednou říkají "Jsi dospělá, rozhodni se sama.." Možná vám to přijde směšný, ale tuhle větu jsem včera slyšela poprvé.. Vždycky mě do všeho tlačili, často rozhodovali za mě.. A teď bylo rozhodnutí čistě jenom na mě.
A já už začínám rozlišovat, co bych měla udělat, co bych měla ve svým životě změnit, jak se chovat.. A vím, co je a není pro mě dobrý..

Už nechci, aby ze mě všechno zařizovali moji rodiče, radši vezmu telefon a (i přes fobii z telefonování s cizími lidmi) si věci zařídím sama. Protože pak mám přehled o tom, co se děje a co bude. A přijde mi to mnohem lepší, než se spoléhat na to, že to za mě někdo zařídí a vyřeší.

A tohle je podle mě ta slavná dospělost.
To datum v občance, který říká prodavačce, jestli mi to víno může nebo nesmí prodat.. Neznamená vlastně vůbec nic.. Získávám úplnou svéprávnost a můžu upsat duši ďáblu. Ale jak na tom jsem mentálně, jak se o sebe dokážu postarat, jak vnímám věci.. To nemá s věkem nic společnýho..
Někdo jsme myšlenkově na vysoký úrovni třeba už v 15ti letech a někdo na tu "úroveň dospělosti" nedosáhne ani ve 20ti.

Já už teď nečekám na to, než se někdo z mýho okolí rozhoupe a něco za mě zařídí.. Zjistila jsem, že bych se v některých případech třeba nemusela dočkat.. A nebo že to většinou udělá jinak, než bych já chtěla.. Ale dřív jsem neměla odvahu na to, jít a začít konat sama za sebe..
A teď ji najednou mám. Beru věci do vlastních rukou a dělám je za sama za sebe. A nesu si i následky, na nikoho je neházím.

Takže jo, asi dospívám..?

pátek 17. října 2014

Síla podpory

Teď už jsem opravdu strašně vděčná za všechny ty nehezké věci a karamboly, které mě v životě potkaly. Za všechny ty lidi, co se mnou zametli, co se ke mně nechovali hezky.. I za ty těžkosti, se kterými bojuji teď.. 
Jasně, dřív jsem nadávala, byla jsem zklamaná a měla pocit, že si ze mě snad někdo dělá legraci.. 
Ale teď už jsem to pochopila. Nemělo mě to odradit, zničit, zabrzdit.. Mělo mě to posílit, ukázat směr, posunout.. Mělo mi to umožnit pochopit věci, který bych bez toho nevěděla.. 

A účel byl splněn. Jsem si naprosto jistá, že momentálně se nacházím přesně tam, kde bych měla být. Že jsem přesně taková, jaká mám být. A že vím věci, které mám vědět. 
Díky za to, že ke mně dobré věci nepadaly z nebe. Že jsem je nedostávala zadarmo a nevyrostl ze mě rozmazlený jedinec, neschopný se o sebe postarat a hroutící se z každé maličkosti. 
Osobně bych řekla, že jsem docela silný jedinec, dokážu se vyhrabat z různých věcí, v hlavě to mám celkem srovnané (dokud se neobjeví chlap) a můžu na sebe být hrdá. 

Miluju ty chvíle, kdy můžu rozdávat dobrou náladu lidem kolem sebe. Kdy je mi tak dobře, že bych zásobila celou Plzeň i s okolními vískami. Když cítím, že někomu z mých přátel není úplně hej a konverzace se mnou ho zase postaví na nohy, že má díky mně lepší den, že najednou chápe, že ono to vážně není tak černé, jak se teď zdá. 
Nebo když už ten člověk přijde a poprosí o pár pěkných pozitivních slov nebo o objetí. Jsem neskutečně ráda, že si za mnou lidi chodí pro optimismus. 

zdroj
Ale i když se zdá, že jsem pořád šťastná, že mám dokonalý život bez starostí a je mi pořád skvěle. 
Tak opak je pravdou. 
Vážně nemám dokonalý a bezstarostný život, vážně mi není pořád hej, vážně mě hromada věcí trápí. 
Jenom se většinou snažím brát věci pozitivně, problém je problémem jen tehdy, když se na něj rozhodneme takhle dívat.. A nikdy není trvalý, jednou to přejde. 

Ale jsou chvíle, kdy i já brečím
A přesně tehdy potřebuju, aby taky někdo přišel za mnou, aby mi řekl, že mě má rád, že to všechno zvládnu, že je tady pro mě.. Že jsem skvělej člověk, že zase všechno bude dobrý. 
A takoví lidé mi občas chybí. 

Lidé zapomínají dávat najevo, jak mají jiné rádi. A to je velká škoda. Člověk by měl občas slyšet, že ho má někdo rád, že je skvělý a nebo nějakou chválu na dobré vlastnosti. Každému z nás to pomůže, každý to občas potřebuje.
Neříkám vám, že máte být závislí na chvále od ostatních, musíte se umět chválit především sami.. 

Ale podpora je důležitá věc. 
I když jsem se naučila chválit samu sebe a přišla jsem na to, že je to mnohem důležitější, než aby za mnou nestále někdo chodil a plácal mě po rameni. 
Taky potřebuju občas dodat tu odvahu, doplnit dobrou náladu a zásobit se optimismem. Potřebuju slyšet, že mě má někdo rád, že mu na mě záleží a že mě potřebuje. 

Tak prosím. Začněte říkat svým přátelům a drahým polovičkám, že vám na nich záleží. Obejměte je, kupte kytičku nebo čokoládu. Ne k narozeninám, svátku ani k výročí. Prostě jen tak, protože chcete. 
Uvidíte, že budou překvapeni, ale velmi mile. :) 

Chci poděkovat vám všem, že jste tady se mnou, že za mnou stojíte a čtete moje články. Děkuju vám, co se i teď nebojíte a hlavně nezapomínáte říkát lidem kolem sebe, že vám na nich záleží. 
A taky děkuju těm z vás, co se rozhodli poznat mě i z té osobnější stránky. Našla jsem mezi vámi opravdové přátele, kterým se nebojím napsat, když se utápím v slzách.. Dokážete mě rozesmát a postavit na nohy.. 
Díky za vás, díky za podporu, díky za čas, který do mě investujete. 
Mám vás moc ráda! 

čtvrtek 16. října 2014

Chceš originální tričko? Vytvoř si ho!


Člověk si musí čas od času udělat radost. A když to není náletem na drogerii nebo posezením u dobrého jídla v restauraci, tak to uděláme prostřednictvím naprosto originálního kousku oblečení. Znáte internetovou stránku www.shirtinator.cz? Jestli doposud unikala vaší pozornosti, měli byste to urychleně napravit, ale peněženku snad radši schovejte k sousedům pod postel. Protože při prolustrování sortimentu budete chtít skoupit všechno.

Shirtinator je internetový eshop, kde si můžete vytvořit originální kousek oblečení. Od triček, přes spodní prádlo až k mikinám. Vaší představivosti se meze nekladou.
Shirtinator vám nabídne už několik používaných potisků, textů, nebo si dokonce můžete vybrat z trička již vytvořeného. Na výběr je z velkého množství materiálů, barev i potisků.
Vyberete si jak vy, tak vaše drahá polovička nebo mrňous. Jediný, kdo má zatím smůlu je asi čtyřnohý miláček.

Kdo by si ale kupoval tričko, které už bude nosit i někdo jiný, když má možnost, vytvořit si vlastní a originální kousek?
Na webu vám všechny kroky vysvětlí, se vším pomůžou, nemusíte se bát, že byste se na stránce ztratili nebo měli strach, že uděláte něco špatně. A kdyby náhodou ano, komunikace s eshopem je naprosto skvělá, všichni jsou ochotní a pracují rychle.


Jsem ráda, že se koncepce vytváření vlastního oblečení už rozšiřuje i u nás. Podle mě je to skvělý dárek pro někoho blízkého, když ho znáte a víte, co by na tričku rád nosil. :) Inspirace je hodně a výběr je široký. :)

Když jste spokojeni se svým výtvorem, stačí zvolit způsob platby a dodání a můžete se už jen těšit na balíček. :)
Já sama jsem měla možnost vytvořit si přes Shirtinator své originální tričko a jsem naprosto nadšená. Jaké tričko jsem si vybrala, jak mi sedí, co se mi líbí nebo nelíbí a samozřejmě taky fotky, vám ukážu v dalším článku. :)

Vlastníte už nějaký vámi vytvořený kousek oblečení a nebo je pro vás pohodlnější nakupovat klasicky v obchodě a vzít co je v nabídce? :)

úterý 14. října 2014

Splň si svůj sen

Už pár dní mě pronásleduje taková ta maximálně tvůrčí nálada "Chci udělat něco velkýho, chci udělat někomu radost..". Protože na mě házeli posledních pár dní to štěstí lopatou. Nemůžu si ho všechno syslit u sebe, ale chci se podělit s vámi.

A tak jsem pro vás vymyslela projekt. :)
Něco málo už jsem předeslala na FB stránce, teď se pojďme podívat na detaily, ať víte do čeho jdete. 


Rozhodla jsem se, že někomu z vás splním sen. Zní to dostatečně šíleně a nemožně? 
Jo, to je dobře. Přesně takový je účel. :) Moje sny se teď postupně a pomaličku začínají plnit. A když se můžou plnit ty moje, tak proč ne ty vaše? :)
Je mi jedno, proč jste si je doposud nesplnili, proč to nešlo. Já jsem vám s tím přišla pomoct. A účel tohoto projektu je jasný, udělat jednomu z vás radost! :)

Zúčastnit se může úplně každý. 

Co musíte udělat:
Na adresu Dominica.Droom@seznam.cz mi poslat email, ve kterém popíšete svůj sen (nebo vícero snů). Přesně ho definujte a zkuste mi alespoň trošku vysvětlit, proč sníte zrovna o tomhle. 
Nemusíte mi rozepisovat dvoustránkové slohy (ale klidně můžete), ale zkuste být originální, vtipní, nápadití. 

Co se týče snů, držte se prosím vás v nějaké rovině, která je opravdu splnitelná. Když mi napíšete, že chcete vlastnit společnost Coca Cola, asi vám s tím moc nepomůžu. :) 
Pro příklad, já bych třeba napsala, že:
  1. Chci se projet v policejním autě s VRZ
  2. Chci si na střelnici vyzkoušet střílet
A nebo jiné podobné splnitelné věci. 

Z emailů, co mi přijdou, si vyberu ten, který se mi bude líbit nejvíce. Ať už ten samotný sen, nebo to jak jste to odůvodnili, na tom nezáleží. 
Neřešte, jak moc se vám to zdá všechno bláznivé a nesplnitelné. 
Prostě mi jen napište, co byste si přáli. :) Můžou to být i naprosté maličkosti, nebo něco většího. Výběr je čistě na vás. 

Adresa pro zaslání emailu: Dominica.Droom@seznam.cz
Do předmětu napište: Splň si svůj sen
Emaily můžete posílat do 15.11. 2014.

Já se potom s danou osobou začnu domlouvat a společně začneme pracovat na realizaci jejího snu. A když s tím bude souhlasit, vám budeme podávat reporty. :) 

Tak kdo z vás má chuť a odvahu se do toho pustit? :) Doufám, že mě v tom nenecháte a zapojíte se, pojďme ukázat, že to není nemožný. 
Přestaňme se alespoň na chvíli bát a vymýšlet důvody, proč něco nejde.. Zapojme fantazii a věřme, že to jde! :)
Začněme už konečně žít! :))

sobota 11. října 2014

Jak jsem se těšila na dva svalovce v uniformě

Představte si to. 
Tři roky studujete školu, kde se věčně tak nepatrně motáte kolem policie, ale pořád vás tak trochu zastrkávaj do tý úřednický škatulky a vtloukaj vám do hlavy, ať se sakra už konečně začnete učit, protože blbečky na úřadě nezaměstnaj. 
Když se jim pokoušíte vysvětlit, že sedět u kopírky fakt nehodláte, snaží se to uhrát na to, že blbečky nezaměstnaj nikde (zase lžou.. O tom bych se hádala.. Člověk jich denně potká..)


Cpu ty uniformy všude.
Hele, jedna seminárka.. Beru si činnost policie.
Praxe? Už píšu email na obvodní oddělení policie. 
Maturitní práce? Hej ty! Dej tu ruku dolů! Tohle je moje téma! 

V prváku si to k nám do školy zamířili dva hezounci od městský policie. 
Jméno jednoho z nich si pamatuju do dneška. 
Tak víte jak, sledovat dva pěkný chlapi při nácviku obranných úderů, jo pěkná podívaná. 
Ale v tý době jsem na těch uniformovanejch ještě tolik nejela. A dojem se taky dělá docela těžko, když s váma je tam další stovka studentů a týpek leží na zemi s rukama za zády. 

A od tý doby ticho po pěšině.
Občas se ke mně dostala nějaká ta informace, že studenti z průmyslovky se účastnili cvičení pořádkových policistů a nebo že jim ukazovali nový vybavení.
No sakra lidi!
Já tady studuju veřejnou správu. Proč mně tohle nikdy nikdo nenabídl?! To já bych měla sledovat ty namakance a představovat jim oběť, na který by si mohli natrénovat svojí týmovou sehranost. 

Ale pak to přišlo! Já věděla, že pro mě ten nahoře ještě něco chystá. 
Projíždím svůj rozvrh na internetu a hledám, kdy mi konečně něco odpadne. 
A hele, beseda.. Nejdřív zalarmuju lidi sedící kolem, jestli náhodou neví, v jaký oblasti, že se to zase potřebujeme vzdělat. 
Nikdo neví.
Jsem děvče činu a okamžitě projíždím intranet. 


Dne 9.10. Beseda s PČR.
Hvězdičky v očích, širokej úsměv a srdce vyskakuje z hrudi. 
Okamžitě všem přítomným nadšeně oznamuju, že přijdou policajti! A přijdou k nám! Jenom k nám! (Žádná další stovka studentů mrkajících po svalovcích..)

Žiju touhle informací celej tejden. Ve čtvrtek ráno si dávám u zrcadla fakt záležet, aby mi to slušelo. Dneska ten dojem prostě udělám.
Když o přestávce netrpělivě čekám na zvonění, všechny ujišťuju o tom, že přijdou dva mladí, vysocí namakanci v těch božích uniformách.
No tak, už zazvoň sakra. 

Nadšená a natěšená hypnotizuju dveře. 
Do kterých vchází vysoká blondýna v uniformě. 

Ženská?! 
Ještě dalších několik sekund čekám, že za ní třeba vejde ten namakanec.
Moji spolužáci se mohou potrhat smíchy a já si zničeně sedám do lavice. 

Ale jo, dokáže mě zaujmout. Deset let dělala na kriminálce a její muž je taky policajt. Sakra jo, ta ženská mě baví!
Až do chvíle, kdy z ní vypadne, že obvykle s ní na přednášky chodí ještě kolega, ale zrovna dneska hromadu práce a nemohl přijít. 
No tak tohle si klidně mohla nechat pro sebe. 

zdroj, zdroj2

čtvrtek 9. října 2014

Pozitivní životní styl v praxi (se mnou)

Je tady nespočet článků o motivaci, optimismu, pozitivním přístupu, plnění snů a mnohém dalším. Ale vlastně jsem vám ještě nikdy nenapsala, jak je to se mnou. Jestli nejsem náhodou zapřísáhlá negativistka nebo xenofob řvoucí na všechny kolem..
A právě dneska jsem se to rozhodla napravit, protože jsem plná energie, dojmů, optimismu a ambicí sahajících až do nebes! :)


Kde bych tak začala..
To že jsem dřív byla právě ten výše zmiňovaný negativista, ten co ho měli všichni litovat, šedá myška v rohu, co si neuměla říct v obchodě skoro ani o rohlík, všude jsem chodila se skloněnou hlavou a měla pocit, že jsem středobodem zájmů všech lidí na ulici a oni si o mně špitají..
Trochu sci-fi představa? Pro vás, co to nikdy nezažili možná ano, ale vážně to tak bylo..

Ale teď už je to jiný.. :))
Víte, já sice píšu tenhle blog, kterej se z knižního přehoupl na beauty a potom spíš ještě trochu do sekce life, motivace, inspirace.. :)
Snažím se vám tady ukázat nějakou cestu, přesvědčit vás, že svět není jenom černej, že lidi nejsou jenom zlý..
Můžu vám pomoct, můžu si tady s vámi povídat a trochu vás postrkovat, ale ten hlavní krok musíte udělat vy. Já vám nemůžu stát za zády a dělat věci za vás. To musíte sami. A když nebudete chtít, když neuděláte krok, všechny moje řeči jsou k ničemu..:)


Tak zase k tématu..
Trvalo mi dlouho, než jsem našla tu správnou cestu pro sebe. Dlouhou dobu jsem nevěděla co chci, kudy se chci ubírat, kde bych jednou chtěla skončit. A tak jsem dělala to, co chtěli ostatní.. Byla jsem taková ta loutka na provázkách, za které tahal někdo jiný..

Postupně jsem ale přicházela na to, že to nebude úplně dobře a že do budoucna to není úplně perspektivní přístup.. Zklamu vás, ale vážně mi to všechno nedošlo ze dne na den. ;)
Začala jsem si pomalu uvědomovat, co je dobrý pro mě, co chci, co bych měla dělat, co změnit..
A byl čas začít konat.

Našla jsem zalíbení v inspirativní literatuře o osobním rozvoji a milých citátech.. Stačilo přečíst pár motivačních řádků a svět byl hned růžovější.. Jako bych najednou mohla dokázat naprosto všechno.. Ale všichni víme, že tenhle přístup se nás drží chvíli.. 

A jak to prodloužit? Stačí málo. Něco udělejte, budete mít radost ze všech těch reakcí, z toho samotného aktu.. 
No, teorie je tady zbytečná, pojďme se spolu podívat trochu do té praxe.. 

Když jdu po ulici, hodně zkoumám lidi kolem, dívám se na ně.. A asi vás nepřekvapí, že většina z nich je zamračená, naštvaná, s hlavou sklopenou do země.. Taky jsem taková byla, při chůzi jsem se dívala na špičky svých bot a bála se zvednout hlavu.. 
Absolutně jsem si nevěřila, neměla jsem se ráda, nemyslela jsem si o sobě hezké věci.. 
Ale časem se to začalo měnit.. Teď si dávám pozor na to, abych chodila rovně, dívala se dopředu a lidem do očí. 
Je naprosto skvělý sledovat ty reakce lidí, když se na ně zadíváte.. A vlastně to všechno, čeho si najednou začnete všímat, když se přestanete bát.. 
Jediná věc, která mi ještě stále dělá problémy jsou úsměvy. Jo, když se na někoho podívám a on se usměje, tak úsměv moc ráda oplatím a náladu mi to zvedne. Ale zatím mám pořád trochu strach dávat ten první úsměv já. Ale taky jsem v procesu zdokonalování. :)


Mám strach z mluvení s cizími lidmi..
A to se týká i telefonování.. Vážně se bojím telefonovat s někým, koho neznám.. Je úplně jedno, že mě ten člověk nevidí, tak se vlastně nemám čeho bát.. Jde o to, že s ním mluvím.. Nedokážu to vysvětlit a definovat, prostě.. Je to pro mě stresující.. To už se s ním setkám radši osobně. 
Mám problémy s vyjadřováním, když jsem nervózní.. V těchto situacích často používám taková ta vycpávková slova "Jako.. Takový tamto.. Tento.. Prostě.. Vlastně..".. A proto se bojím i osobně mluvit s někým cizím, že neudělám dobrý dojem, protože nebudu umět vyjádřit to, co chci.. 

Ale jaký je nejlepší způsob překonání strachu? Udělat přesně to, čeho se nejvíc bojíme. :))
Čeká mě praxe na jednom z místních obvodních oddělení policie, když jsem tam šla, byla jsem celá rozklepaná a chtěla to před budovou policie obrátit zase domů.. Ale byla jsem odhodlaná a věděla jsem, že to chci.. Že to je ono..! Takže jsem se s paní na recepci začala hned bavit a už po první větě nebylo po nervozitě ani stopy.. Zvládla jsem to! :)
Jestli mě něco fakt mrzí, tak je to fakt, že jsem se do toho nepustila sama.. Zlanařila jsem kamarádku, že tam půjdeme spolu.. Jo měla jsem strach a ten byl teď silnější.. Takže v tom nejedu sama.. A pan na policii zná pouze její jméno, já jsem jen "ta druhá".. To je mi líto, protože teď už vím, že bych to zvládla i sama.. Ale tím už nemá cenu se zabývat.. Teď budu muset ukázat, že něco umím! :)

Ve škole jsme měli přednášku s mluvčí městského ředitelství Plzeň.. Byla to skvělá paní, milá a ochotná.. Sebrala jsem všechnu odvahu a po několika minutách zvážení pro a proti, přemýšlení.. Jsem se prostě zvedla a zeptala se na pomoc s ročníkovou prací.. Vážně chci, aby stála za to.. A než abych zase někam psala emaily a narazila na nepříjemného starého policistu, tohle byla lepší varianta.. A ono to vyšlo. Ochotně souhlasila a já jsem na sebe vážně hrdá. :)

Mohla jsem sedět a dumat nad tím, co když mě odmítne.. A nebo potom, co by bylo, kdybych se zvedla a zeptala se.. (Před rokem bych zůstala sedět, neměla bych odvahu na to, zvednout se a jít za ní..) Ale já chytla příležitost a začala konat.. A víte co? Když jsem u slečny stála a mluvila s ní, nervozita opadla.. :) A ten pocit potom, když se mi to povedlo.. K nezaplacení! :)


Vždycky, když se takhle něčeho bojím, když se odhodlávám a mám strach.. Řeknu si, že stačí maximálně dvacet sekund odvahy a mám to v kapse. Jakmile se zvednu a udělám ten první krok, pak už půjde všechno hladce. Jen dvacet sekund. To vážně není moc. :)

A oni se lidé těžko odmítají, když stojí naproti vám.. Tak vezměme odvahu do rukou a řekněme, co chceme.. Když to vyjde, budeme šťastnější, že jsme to udělali.. Když to neklapne, budeme mít dobrej pocit, že jsme to zkusili. :)

Když se ještě vrátím k té praxi na obvodním oddělení.. Velitel, se kterým jsme se tam měli sejít, musel najednou odjet, takže jsem vzala odvahu a mluvila s paní na recepci.. V tu chvíli jsem věděla, že bych to zvládla i s panem velitelem, ale nebyl tam..
Moje kamarádka byla naštvaná, zklamaná.. Já ne..  Prostě to tak mělo bejt. Třeba měl špatnou náladu, byl by naštvaný.. Okamžitě jsem v tom viděla to pozitivní, věděla jsem, že to má důvod, že to nevyšlo. Příště to bude prostě lepší. :) 
Měla jsem ohromnou radost z toho, že jsem mluvila s paní na recepci, že jsme tam vůbec byly, že to tam mají strašně krásný..:) Bylo mi úplně jedno, že on tam nebyl. No a co? Tak nebyl. Bude tam příště. :) 

Takže jo, už i já jsem konečně začala žít pozitivně a řídit se všemi těmi radami, které tady sepisuju vám. :) A je to to nejlepší, co jsem mohla udělat. :)
Ještě toho hodně neumím, mám velký mezery.. Ale jsem na sebe hrdá, za to jaký pokroky dělám a jak to všechno hezky klape. :) 


A co mi můžete teď napsat do komentářů? Třeba to, jak jsem hrozně šikovná, jak mě máte všichni strašně rádi, těšíte se na další články, inspiruju vás, jste rádi, že inspiruju i samu sebe a nebo další hromadu chvály a superlativů směřované na mojí osobu. Tak hurá do toho! :)


úterý 7. října 2014

Proč se mi vlastně tak líbí policisté?


Policie je slovo, které je tady na blogu hodně skloňované, téma mnohokrát probírané.. Ale nebojte, ještě jsme zdaleka nevyčerpaly všechny možnosti diskuze o nich. Notak, tenhle blog píšu já! O policii tady prostě musí být řeč.
Teď mě tak napadá.. Minulý týden jsem (myslím na jedné z nudných hodin občanky?) přemýšlela o tom, čím je můj blog specifický.. A teď, jak sepisuju tenhle článek, mi to došlo. Znáte snad ještě někoho, kdo by byl takhle zapálený do policie a policistů? A dokonce provozoval blog? No já taky ne, v tom je moje originalita. :))

Ale to jsme zase trochu jinde.. Téma dnešního článku zní, proč se mi vlastně tak líbí policisté? Co na nich vidím?
Vlastně by mě nikdy nenapadlo sepsat článek na toto téma. Sakra lidi, to vám přece nemusím ani vysvětlovat. Co na nich vidím? Prostě jsou to policisté! Slintám sotva vidím projíždějící policejní auto, dobíhám na přechod jenom proto, že zrovna jedou kolem a já chci, aby mě pustili.


Někdo má talent na kreslení, zpívání, dobrou paměť, Bůh mu seslal modelkovskou tvář a tělo.. No, mně se sice všechno tohle obloukem vyhnulo, za to ale zavětřim každý blížící se policejní auto nebo procházejícího policistu. No co, každej máme nějakou přednost.

Tak, proč že policisté?
Podívejte se na ně.. To jsou ti namakanci v dokonale padnoucích uniformách se zbraní a pouty u pasu.. 
Uznávám, že občas při pohledu na městského policistu připomínajícího méďu kuličku, se ten žádoucí respekt z této úřední osoby trochu vytrácí, ale když se mi poštěstí a někde potkám příslušníka SPJ (speciální pořádková jednotka) nebo KPJ (krajská pořádková jednotka) - jo holky, to jsou ti chlapi, co mají dva metry a biceps jako vaše stehno a dohlíží na pořádek na fotbalových a hokejových zápasech nebo různých demonstracích.. Jo, ti celí v černém se štítama. Tak z těch teda respekt jde!
A nebo to může být klidně jen příslušník státní policie v té dobře padnoucí uniformě se žlutým nápisem na zádech.. K sakru, to jsou kusy! :)


Když pomineme fakt, jak moc jim to v těch uniformách sekne (i když podle mě to k dokonalosti a k tomu, abych po nich šílela, naprosto stačí...), tak se mi hrozně líbí ten fakt, že s tímhle chlapem bych se fakt nemusela ničeho bát, vím, že by se zvládl poprat, kdyby šlo do tuhýho.

A co teprve ta představa, že se s ním projedu policejním autem, aniž bych musela něco provést? Upřímně strašně toužím po tom, projet se policejním autem s VRZ (výstražné rozhlasové signály), pro vás maják a siréna (:D).
Nebo že mě před školou vyzvedne milej polda.. A všichni na nás budou koukat, protože to prostě bude můj milej polda. (To lehce zavání egocentrismem, dobře..) Jo to prostě chci..:)



Co chcete slyšet..? Jsem asi blázen, ale můj manžel jednou bude policista. Musí to být policista.

zdroj, zdroj2, zdroj3, zdroj4.

pátek 3. října 2014

Růžová pleťová voda

Nikdy jsem nějak neměla potřebu vlastnit pleťovou vodu, micelárka stačila. Ale po nějakém tom hloubání a přečtení pozitivních ohlasů na pleťové vody od, nám všem dobře známé, značky Saloos jsem uznala, že za zkoušku to stojí a že třeba přijdu na to, co na tý malý věcičce s rozprašovačem všichni vidí.

Výběr byl snadnej, kytkatý vůně moc nemusím, ale růže je prostě růže! První věc, která vás zkrátka musí nadchnout, je jednoznačně složení o dvou položkách - Čistý vodní destilát z růžových květů a 2% Alkoholu. Nic složitého.
Výrobce říká, že je vhodná pro všechny typy pleti, zejména pro citlivou a zralou. Čistí, tonizuje a projasňuje pleť. K osvěžení na cestách, k obkladům nebo potírání. Zklidňuje pokožku po holení a depilaci. Usnadňuje rozčesávání vlasů, regeneruje vlasovou pokožku. Esenciální olej z růže může povzbudit a příjemně naladit.


Růžovou pleťovou vodu používám hlavně k dočištění pleti večer po odlíčení. Stáhne to poslední, co na pleti zbylo, tonizuje a já pak s klidem můžu začít olejovat. Ráno mi zase pomáhá zbavit se nečistot nachytaných na obličeji za noc.
Sahám po ní občas i během dne, když to vypadá, že únavou budu zakopávat o vlastní nohy, je to vážně nenahraditelná vzpruha nejen pro unavenou pleť. Po aplikaci je okamžitě osvěžená, probuzená a projasněná. Kdo si ale myslí, že jediný místo, kam tuhle věcičku stříknout je pleť, vyvedu ho z omylu. Dá se použít na vlasy či pokožku k jejich zvlhčení, když si vzpomenu, stříknu na konečky, které jsou pak takové živější a nebo po umytí vlasů do dlaně, prohrábnu délky a rozčesávání je hned jednodušší.
Pánové mohou používat místo vody po holení, to víte, že jsem ji jednou po holení vnutila bráchovi. Podle něj to sice smrdí, ale jinak okay (podnětný názor :D).
Někde jsem i četla, že je možné ji použít pro fixaci make-upu, ale to je mi pořád nějak proti srsti. Namaluju se a mám si na ksichtík stříknout vodu? To se mi nějak nelíbí.

Každopádně ale voní úžasně po růžích, sem tam jí střínku jen tak po bytě. Fakt se mi ta parfemace zalíbila. Voda s dvěma procenty alkoholu vůbec nevysušuje ani mojí suchou pleť. Skleněná lahvička je mi moc sympatická, není nijak velká, takže hromadu místa v kabelce nezabere.
Rozprašovač je fajn, není to žádná pecka jako se zahradní hadicí, ale vytvoří jemnou mlhu.

Po vypotřebování balení jednoznačně kupuju znovu :)

Používáte pleťové vody? :)

středa 1. října 2014

Studium TAG

Škola a studium je (alespoň v mém případě) pořád něco nevyhnutelného, co prostě absolvovat musím a mám to na denním pořádku. A ještě nějaký čas to tak zůstane. Řekla jsem si, že vás tu ale nebudu zásobovat odbornými termíny a mojí studijní látkou, naopak vám povím něco málo a obecného o tom, co já a škola. Většina z vás má už alespoň tu střední školu za sebou, tak si pojďte spolu se mnou trochu zavzpomínat. :)


Na jakou školu chodíš/ co studuješ?
Chodím na střední odbornou školu, studuju v Plzni a to konkrétně Veřejnosprávní činnost. Jaká je definice oboru? Sedřeme z vás kůži! Ne teď vážně, jsme vedeni k právu, práci ve veřejné správě, úřady, státní podniky, policie. Ale hlavně jsme v procesu přípravy na vysokou.

Co chceš po ukončení studia dělat?
Když jsem do školy šla, volba byla jasná. Půjdu na vysokou. Teď už o tom ale ta skálopevně přesvědčená nejsem, střední škola člověka změní. Mám své plány, řekla bych, že docela pevné, ale to je ještě daleko a zatím bych si to nechala pro sebe. Všechno se včas dozvíte. :)

Učíš se ráda?
Vždycky jsem se musela alespoň trochu učit, nebyla jsem ten šťastný student, co mu stačil výklad v hodině a po škole zasedl do hospody. Nebyla jsem a nejsem kdovíjaký šprtík, ale na svých studijních výsledcích makám. Nemůžu říct, že bych k sešitům zasedala s úsměvem na tváři, ale vím, že když něco chci, pracovat na tom zkrátka musím.

Nejmilejší předmět
Ten, při kterém nemusím nic moc dělat. :D V poslední době jsem začala mít ráda angličtinu a nebo taky počítače, objevuju kouzla různých programů a vlastně mě to docela baví. Miluju ten pocit, když za mnou je vidět nějaká práce. Takže několik upravených fotek, koláží, práce s Wordem, to mě baví.

Nejméně oblíbený předmět
Matematika! I hate it! Z čísel mě chytají mdloby, učebnici na matematiku pro jistotu ani nemám a při pohledu na matikářku s hromadou příkladů mám chuť vyskočit z okna.

Jak se učíš? Máš nějaké triky/pomůcky?
Učím se nahlas. A všechno si píšu, co mám udělat, kdy, kam, proč. Bez diáře nedám ani ránu, kdybych ho neměla, snad ani do tý školy bych nešla.

Když na tebe čekají zkoušky/testy, učíš se včas?
Ve většině případů se všechno učím den předem, dovolím si říct, že mi byla dána skvělá krátkodobá paměť. Když je to něco většího, sednu si k tomu dva, maximálně tři (to už musí bejt) dny předem. Ale taky si to dlouho nepamatuju. Budu na tom muset začít pracovat, nebo neodmaturuju. :D

Jak se stavíš ke špatné známce nebo když nezvládneš test/zkoušku?
Upřímně mám většinou chuť se sbalit a seknout s celým studiem. Už jsem si zvykla na to, že jedničky z matematiky nikdy mít nebudu, takže tam už se spokojím s trojkama. Když mi to ale ujede někde jinde, většinou mě to fakt mrzí. Ale víme, většinou je to mojí vinou.

Kdybys mohla čas vrátit, rozhodla by ses pro stejnou školu?
S největší pravděpodobností bych volila stejně. Ono totiž najít v dnešní době něco perspektivního pro holku není zrovna jednoduché a práce v kanceláři je asi tak to jediné. A bez obalu, tady jde o to, abych měla maturitu. Osobně se ale do budoucna nejspíš chci a budu ubírat jiným směrem.

Co bys poradila těm, kteří se rozhodli pro stejnou školu?
Ať si to ještě jednou pořádně rozmyslí. :D

Teď spusťte, co vy a vaše studium? :)