pátek 14. listopadu 2014

Proč už nikdy neobuju válenky

Loni u nás válenky zaznamenaly velký boom. Víte jaký boty myslím, takový ty domácí papuče na ven.
Nejdřív jsem měla chuť podkopnout nohy všem, kdo je měl. Ale čím víc jsem je venku potkávala, tím víc se mi líbily, až jsem si je jednou, v nějaký slabý chvilce, taky pořídila.
Byly hezký, dobře se v nich chodilo, pěkně vypadaly. Jo, tady jsem zabodovala.

Bylo před Vánoci, už i v Plzni bylo dost sněhu a já si domluvila děsně romantický večerní randíčko.
Potkali jsme se na hodinách horolezectví, byl to pohodář, milej kluk a zvládl i mojí akademickou čtvrthodinku. A pořád byl milej.


Nevim, kdo z nás měl ten blbej nápad, že do kavárny nepojedeme tramvají, ale radši si dáme romantickou procházku po zasněžený Plzni. (Kecám, já jsem to nahodila!)

Nebudeme si nic nalhávat, konverzace byla lehce křečovitá, jak to tak na prvních schůzkách bejvá. Ale zvládali jsme to všechno s grácií a smíchem.
Ale jak jsem se soustředila na tu super konverzaci, nějak mi ušlo, jak šíleně ty papuče kloužou.
Vyprávěla jsem potencionálnímu partnerovi něco děsně zajímavýho a najednou hodila naprosto excelentní záda!
Na tý nejfrekventovanější ulici v Plzni po boku svýho osudovýho.

Klučina se na mě vyděšeně podíval, když jsem se vedle něj tak pěkně složila "Dobrý?" a pohotově mě začal sbírat ze země.
Já se s jeho pomocí zase poskládala na nohy a s pořádně naraženou kostrčí jsem nahodila křečovitej úsměv "Jojo, v pohodě".

Má body navíc, protože se nezačal tlemit.
Já v tu chvíli nevěděla, jestli se mám smát, brečet, nebo utéct pryč.
Věřte mi, že celou dobu jsem si potom už dávala sakra pozor na nohy a namrzlej povrch  pode mnou.
Asi vás nepřekvapí, že zpátky jsme už radši jeli tramvají.

Od tý. doby jsem tyhle boty na nohou neměla. A už si je nikdy nevezmu.
Víte jak, mohla z toho bejt docela velká lovestory. Skončila ale dřív, než mohla začít.
 Já už tehdy věděla, že válenky nebudou to pravý ořechový! Ale musela jsem si tu hubu nabít (doslova).

A co vy a vše randíčka? :) 


15 komentářů:

  1. haha, tušila jsem to už u tý první zmínce o procházce zasněženou Plzní :D. Ale mně to přijde jako docela dobré prolomení ledu :D, teda samozřejmě když odhlídneme od toho pádu, který musel pěkně bolet... A nakonec to ani přesto nevyšlo :(?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A v tom sněhu byl ten problém. :D Noo, ledy se asi prolomily :D Ale bohužel, lovestory se nekonala..

      Vymazat
  2. To máš za to, že nosíš tak hnusné boty :D Jsem ráda, že jsi to ve zdraví přežila a alespoň už si pro příště budeš pamatovat, že na rande by jsi měla chodit s normálníma botama (žádné válenky, žádné crocsy... :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj se, už si to budu pamatovat :D A obuv budu pečlivě vybírat! :D

      Vymazat
  3. Dobrá story:) máš pravdu, na botách záleží :) Já nejradši vzpomínám na rande s panem M. Koupila jsem si kvůli tomu nové kožené lodičky a na víc jsem neměla, navíc byl hnusný březen. A nečekaně ten večer byl jak z filmu, romantika. Moje nejkrásnější rande. A to rande trvalo nakonec dva dny a my nešli ani do práce a ani se neomluvili a tam si mysleli, že jsme snad v nemocnici, protože jsme to ani jeden nikdy neudělal- nepřijít. A za tři měsíce mě vzal na dovolenou k moři a cestou jsme se z party v baru na jedné z pěti nejkrásnějších pláží světa po nočním koupání hezky při měsíčku velmi spontánně zasnoubili. Oficiálně to pak ještě zopakovali v Karibiku na tom proslulém ostrůvku, kde jsem dostala i patřičně třpytivý prstýnek. Nikdy jsem se nechtěla vdávat a svatba byla můj nejkrásnější den. Dnes jsme manželé už nějaký čas a pořád je to s ním to nej. Takže jak říkáš - na botách záleží :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je nádherný! :) Vážně jako z filmu.. :) Moc gratuluju a doufám, že to bude pořád tak krásné, jako teď :)

      Vymazat
    2. Děkuju ;) Už pár let je, tak snad ještě dalších pár bude :D

      Vymazat
  4. Válenky jsou hnusný. :D
    Jinak vtipná příhoda. Já sebou tuhle švihla na ulici, ale bohužel u toho nikdo nebyl, no... Tak jsem se prostě zvedla, oprášila a šla dál. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Třeba tě ty botky od něj zachránily :). Holt osud, řekla bych.

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem si jednou na rande do ZOO vzala nový sandálky, který měly pásek přes tu část nártu hned za prstama a byly mi trochu těsný. Nenapadlo mě nic jinýho, než že je ROZCHODÍM právě v tý zoo a právě na tom rande. Puchýře jsem měla takový, že mě jedna cizí paní oslovila s tím, jestli nechci náplasti, že jich má dost. Až do tý doby jsem se ale před chlapcem tvářila jakoby bylo úplně normální, že mám nohy rozedřený do krve... .))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, taky u tebe nebylo to randění jednoduché :D

      Vymazat
  7. Tak tahle válenková story pobavila :D. Domi v klidu, já si je nakonec pořídila taky, ale pro změnu jsem si do nich cestou zarazila nějakej super šutr, takže kromě díry v botě byla i díra v noze... Tak už je asi taky neobuju :D. A navíc mi doma můj drahý naznačil, že tenhle druh bot se mu jaksi nelíbí (použil o dost hrubší a hnusnější označení, ale to snad ani nemůžu opakovat :D). Tak jsem si nechala poradit a prostě už je nosit nebudu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvůj drahý má vkus! :D Nejsou to dobré boty zkrátka. :D

      Vymazat