středa 5. listopadu 2014

Těžká zkouška vytrvalosti je pro mě výhrou

Jsem velkej nerváček a často bejvám z mnoha věcí vyklepaná. Mnohdy zbytečně. Ale každý máme nějakou povahu, že. 
Už je to teda pár let, co jsem byla v 9. třídě a chystala se na střední.. Přihlášky byly podaný, já už dokonce znala výsledek.. Vážně jsem se na to všechno těšila, na to nové! Ale měla jsem taky strach.. Přípravy byly v plném proudu a ke mně dostal seznam učebnic.
Na tom by nebylo nic divnýho, prostě hromada knížek za šílený peníze.. 
Ale byla tam jenom angličtina.. Učebnice němčiny nikde napsaná nebyla.. 
Tady už mi mělo dojít, že bude průser. 
Psala jsem mail do školy, že teda jakou si mám pořídit tu německou učebnici.. Paní odpověděla, že jako můj hlavní a povinnej jazyk mám angličtinu a že němčinu si budu moct zvolit až v druháku, jako volitelnej. 
Tady jsem začala panikařit. Neuměla jsem anglicky ani slovo. Od 4. třídy jsem se učila německy a angličtinu nesnášela. 


Všichni mě ujišťovali, že přece v celý třídě nemůžu bejt jediná, kdo v životě nevyslovil žádný anglický slovo.. 
No ale já musím mít vždycky něco extra, že jo..
Takže když jsem v září usedla do lavic a angličtinářka se ptala, jestli je mezi náma někdo, kdo anglicky neumí ani koukat, zvedla jsem ruku. No a byla jsem jediná. 
Měla jsem chuť to zabalit. 
Toho jsem se nejvíc bála. Všichni to budou znát, všichni to budou umět a já ne. 
Ze začátku jsem se fakt nechytala a propadala každý odpoledne hysterickýmu pláči v pokoji. 
Nesnášela jsem ten jazyk, přišel mi tak odpornej.. Nechtěla jsem se ho učit! Chtěla jsem se vrátit ke svojí němčině.. 

Ale s tímhle přístupem bych daleko asi nedošla..
Začala jsem chodit na doučování a sledovala ty maličkatý pokroky.. Ráda bych vám řekla, že za měsíc jsem mluvila jako rodilej amík, ale vážně to nešlo tak rychle a tak snadno. 
Občas mě pochválila učitelka, pak jsem měla radost, že se v hodinách začínám chytat a už taky něčemu rozumím, pomalu pak začali chodit i spolužáci. A to jednomu sakra zvedne sebevědomí! 

Ale až teď, ve třeťáku, to začíná všechno nabírat ty správný obrátky. 
Dostala jsem se na stejnou úroveň jako většina mých spolužáků (někteří jsou na tom lépe, někteří hůře), dokážu se v hodině zapojit, ve většině případech vím, co po mně učitelka chce (a když ne, pokouším se to odvodit) a hlavně - ten jazyk mě strašně baví! 

Můžu doporučit jednu věc.. Musíte se naučit mít ten jazyk rádi! :) A věci pak budou vážně jednodušší..:) Já si nikdy nemyslela, že bych mohla mít angličtinu ráda.. Ale začala jsem si třeba překládat slova v jiných předmětech do angličtiny, nebo jsem chytala slovíčka při poslouchání anglických písniček.. Cpala jsem tu angličtinu všude a tak si rozšiřovala slovní zásobu.. 


A teď občas někomu něco vysvětluju a v hlavě mi naskakujou anglický slova. A já to strašně miluju a jsem za to vděčná! :) Ten jazyk je krásnej. A teď, když už jsem schopná si s někým v angličtině popovídat (i když musí mluvit pomalu a srozumitelně), je to skvělej pocit. :) Nebo když zvládnu přeložit nějakej nápis někde, titulek, cokoli.. Nedovedete si představit, jaký euforii propadám..:))

Musím zmínit jednu věc, díky které se moje angličtina pořád zlepšuje.. Moje milá Claire si se mnou dopisuje výhradně v angličtině. A je to báječný. Strašně mě to baví. :) 
Mám vždycky vážně radost, když věcem rozumím bez použití slovníku.. Nebo když se mě někdo ze spolužáků přijde zeptat na něco ohledně angličtiny. MĚ! To je prostě.. Super! :)

Takže jo.. Tahle životní anglická výzva je pro mě obrovskou výhrou. Neustále dokazuju sama sobě, ale i jiným, že na to mám. Že to zvládnu. Naučila jsem se skvělej jazyk a mám v plánu se mu věnovat i do budoucna, ale zatím nebudu nic prozrazovat.
V pořadí další velká challenge je maturita z angličtiny. A co bude dál, to se uvidí. 

A co vy a jazyky? :)

zdroj, zdroj2.

7 komentářů:

  1. Ooo děkuji zlato :-) Teda chtěla jsem napsat, neměla by jsi vypracovávat maturitní otázku do Angličtiny místo blogování? :D :P

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to jsi dobrá! Já měla s anglinou vždycky obrovský problém!! Byl to jediný předmět z kterého jsem jednou dostala na vízo 4, ostatní roky jsem měla za 3 a to jedině díky tomu, že jsem se pravidelně nechávala přezkoušet ze slovíček, která jsem se nabiflovala a pak je úspěšně zapomněla. No a na vejšce to byl jediný předmět, který jsem neudělala a to to prosím byl zápočet!! :D No a pak jsem se naštvala a po bakaláři se sebrala a odjela dělat au-pair do Irska. Bylo to drsný, první dva týdny jsem byla absolutně mimo, myslela jsem si, že to nedám, ale dala a jsem na to taky moc hrdá. Mým ukazatelem jak se zlepšuju byly rozhovory s taxikáři :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, ona je ta angličtina děsná mrcha, co? Koukám, že jsi s ní pěkně bojovala.. Ale máš být na co hrdá, skvěle jsi to zvládla! :)

      Vymazat
    2. No musíme se pochválit obě! :-)

      Vymazat
  3. To je článek!
    Život je prostě jeden velký naschvál a nebo náhoda :-)
    Na střední jsem z AJ měla čtyřky, no a nakonec jsem odmaturovala za jedna - takže žádné strachy :-)

    Teď mám pracovně hodinu angličtiny týdně a strašně mě to baví! A mým snem je samozřejmě žít někde, kde se touhle boží řečí mluví.. díky bohu, že mám cílevědomou sestru, která tenhle sen bude plnit nám oběma :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Palec nahoru. Já jsem naopak ze začátku trochu bojovala s němčinou, jakožto angličtinář už od školky, hlavně pochopit gramatiku mi dělalo fakt problémy. Nakonec mi nejvíc pomohlo sbalit kufr a vyrazit na léto do Berlína. Teď se ke svý velký radosti nemám problém domluvit, pustit si film nebo přečíst anglickou či německou knížku. Před dvěma rokama jsem se k tomu ještě začala učit fráninu a italštinu, protože chci bejt několikanásobnej člověk. Jazyky jsou prostě super! :)

    OdpovědětVymazat