čtvrtek 22. ledna 2015

A tak jsem se rozloučila s uniformou

Můžete mě začít bít, já vím, zasloužím si to. Blog poslední dobou vážně flákám.. Ale mám před pololetím, tak makám na posledních známkových posunech (pokud možno k lepšímu). Jestli někdo říkal, že prvák je nejtěžší, je to největší síto.. Tak prostě kecal! Pro mě je třeťák hrozná krizovka.. Ale na druhou stranu mi hrozně rychle utekl..

No, dost řečí o škole.. Dneska bych vám chtěla napsat pár slov o něčem, co jste asi nečekali.. Nebo možná jo, co já vím. Ale já jsem si teda byla jistá, že se to nestane.. Ale někdy člověk prostě šlápne vedle,  i když je naprosto přesvědčenej, že tohle je ONO! 


Trvalo to hodně dlouho. Byla jsem nadšenec do uniforem, to víte.. Policejní auta větřim na deset metrů.. A byla jsem přesvědčená, že jednou tu uniformu taky oblíknu.. Že budu pomáhat lidem a že budu mít ten skvělej pocit zadostiučinění, protože budu dělat dobrý věci pro lidi.. Bude za mnou vidět kus práce.. Budu mít tu autoritu, kterou uniforma přináší.. 

Dělo se kolem mě poslední dobou strašně moc věcí.. Hodně jsem se změnila, možná jsem nějak mentálně dospěla.. Vidím nějaké věci jinak.. 
Ale jeden den jsem stála na chodbě kousek od policajta a podívala se do očí slečně, která v sobě měla dvě promile a před pár minutami se snažila podřezat si žíly.. 
Ten policajt byl naprosto v klidu, popisoval komusi do telefonu situaci a nic to s ním nedělalo.. Já vím, jde o zvyk.. A nebo se s tím i on uvnitř pral, ale navenek nedal nic najevo.. Nikdo z nás do něj neviděl.. 

Ale já sama jsem pak ležela v posteli a přemýšlela nad tím, jak moc smutný je to, že holka v 16ti letech nevidí jiný východisko, než pokus o sebevraždu.. Bylo mi jí líto.. A to s sebou pak přineslo další myšlenkový pochody.. Zvládla bych se já, se svojí psychikou, dívat do očí mladejm holkám, co se chtějí zabít? Nebo holkám, které zmlátil přítel? Feťákům? Opilcům?.. Myslela jsem si že jo.. Ale přecenila jsem se.. 

A pak taky ta společnost.. Je tak strašně málo lidí, kteří opravdu vidí dovnitř, kteří vidí v práci policie něco dobrého.. Každej je hrdina a kritizuje, co policajti zase udělali špatně, jak byli suroví a jak zle se chovali.. každej druhej na policajty na ulici řve a nadává.. 
Já neříkám, že jsou svatí.. Jsou to lidi a taky dělají chyby.. Jsou i tací, co zneužívají svého postavení, stojí na zákazech a donucovací prostředky používají víc, než by museli... 
Ale jsou i tací, co dělají svojí práci dobře.. 

Ale hodiny propovídané s policisty mi poskytly pohled na věc i zevnitř.. A já vím, že ti kluci do toho šli se stejným záměrem jako já.. Chtěli mít tu autoritu, chtěli aby za nimi byla vidět práce, chtěli pomoct.. A místo toho? Honí se za ulici za feťákama, hlídkujou na přechodech a hádaj se s opilci.. Tolik těch kluků je zničenejch z toho co dělají... A tady pak nastupuje ten syndrom vyhoření a podobný věci.. 


Dlouhou dobu jsem si tohle všechno srovnávala sama v sobě.. Brala jsem si pro i proti, dívala se na to všechno z různých úhlů.. Ale tohle prostě není pro mě.. Bude to všechno čím dál tím horší.. Lidi budou pořád v policistech vidět ty zmetky.. A ten pocit zadostiučinění, kterej hledám.. Tam je strašně málo.. Ty situace, kdy opravdu někomu pomůžu a můžu na sebe být hrdá.. Těch je taky jenom pár..

A tohle já asi nechci..
Celá moje rodina z toho má radost, nikdo z nich nechtěl, abych jednou byla účastníkem automobilových honiček a podobných věcí..

Upřímně nevím, co bude dál.. Nejde to ze dne na den, pořád na ulici analyzuju policisty a říkám si "Jo hele, tenhle je státní, tohle je měšťák..", takovej ten pud tam pořád je, ohlídnu se za nima.. Občas nějakýho vidím a řeknu si, že mu to sluší..  Ale tihle chlápci už nejsou na první příčce mýho žebříčku popularity..
Dobrýho chlapa nedělá uniforma.. I ten v ní oblečenej může bejt naprostej blbeček..

Třeba tam jednou vážně skončím.. Ale ti chlápci, co mi radili "Domi, klidně běž k policii, ale nechoď do přímýho výkonu..", moc dobře věděli, proč mi tohle řekli.. Mně to sice trvalo, ale už jsem pochopila proč..

Takže kdo ví, kam mě čas a osud zanese.. Možná to bude do té uniformy, možná taky ne..:)

7 komentářů:

  1. ono to tak býva... treba si zistiť čo najviac info a rozprávať sa s ľudmi, ktorí robia to čo chceme v budúcnosti robiť aj my aby sme zistili, či to naozaj zvládneme... držím palce tak či tak, nech sa ti podarí splniť si tento tvoj sen aspoň z určitej časti a dostaneš sa tam kam chceš :)

    OdpovědětVymazat
  2. Strejda je vyšetřovatel na kriminálce, jezdí ke smrtelným nehodám, k vraždám atd. Pořád říká, jak strašně těžké je si zachovat od těchhle situací dostatečný odstup, aby mu z toho nehráblo. Přesto prý kolikrát přijde domů a zbytek večera prosedí v křesle s hlavou v dlaních. A ještě se mu o tom v noci zdá a tak... Tohle člověka strašně psychicky semele, ať už se snaží jakkoliv zatvrdit.

    Uniformy jsou pěkná věc, pomáhání lidem taky, ale jak jsi sama zjistila, má to i fůru záporů. Nijak se nestresuj tím, že jsi "přišla" o sen, jsi teprve ve třeťáku, máš ještě čas, uvidíš, že se objeví něco jiného, lepšího :)

    OdpovědětVymazat
  3. Však máš ještě čas.. navíc na POLACu máš i "neuniformní" a "vedlejší" obory, třeba Bezpečnostní management ve VES, kterej studujou dvě moje spolužačky :)
    Pokus je tvou hlavní motivací pomáhat lidem, zkus nějakou socku nebo dobrovolničení pro začátek :)

    OdpovědětVymazat
  4. Však počkej a nezoufej, život Tě někam zanese! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Cesty jsou nevyzpytatelné...a klikaté...

    OdpovědětVymazat
  6. Moje známá dělá jako policistka, ale dělá v kanclu. Tak třeba budeš policistka v budově, co ty víš ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Domi, není to vůbec jednoduchý, ale být tebou, tolik nad tím zatím nepřemýšlím ;o). Uvidíš, co za možnosti se ti ještě naskytne, jaké myšlenky ti ještě tolikrát proletí hlavou... Myslím, že jsi jeden z mála lidí co znám, který nakonec dosáhne svého a bude dělat takovou práci, která tě uspokojí a bude tě bavit... To prostě vím :o)

    OdpovědětVymazat