úterý 25. srpna 2015

Romantika na rozhledně?!

Víte jak to je.. Když člověk dlouho nerandí, vypadne ze cviku a zapomene na jistý randící zásady.. Třeba jako že výšlap na rozhlednu rozhodně není filmová romantika. Budete udejchaný, propocený, účes se rozcuchá a rozhodně ne sexy.

Plánujeme poslední společný chvíle, než já odjedu do Plzně a on do Budějovic..
"Hele v úterý máš volno, má bejt hezky.. Tak co tady máte pěknýho?"
"Hm, kolonádu"
"A to je jako všechno?"
"Tak půjdem na rozhlednu!"
Nadšeně kývám. Nezapomene mi připomenout, ať se dobře obleču a že se těší.
Jo, taky se těším, teda zatím. 

Ráno ale teploměr rozhodně neukazuje těch slibovaných 22 stupňů a obloha taky není bez mráčků. Vlastně je u nás 13 stupňů a prší. Ale nic nevzdáváme. Píšu zprávu, že vyrážim, abych se ujistila, že nezaspal a počítá s mým příjezdem. U chlapa jeden nikdy neví. 

Vyzvedne mě na nádraží a ještě plní sil a vysmátí se vydáváme na cestu.
Ona by to možná i byla romantika, kdyby to nebyly snad čtyři kilometry lesem, v fakt blbým terénu a všechno by neklouzalo. 
S každým krokem se bojim, že si před nim rozbiju hubu, když dáváme první přestávku, cejtim jak mám vlasy rozcuchaný, moje ranní vizáž je v troskách a o koláčích v podpaží ani nemluvim.

Celou cestu si stěžuju, že jdeme pořád do kopce. Divný, že cesta na rozhlednu nevede z kopce, že jo...
Když už se tam konečně dobelháme, vyjdeme i to debilní točitý schodiště, co má sto schodů..
Ten výhled fakt stojí za to! Všechno je odpuštěno! 
Vezme mě i k oboře s daňky, to mě dostane. Na posed nelezeme, ta věc vypadá, že sotva stojí.

Když se pak konečně dostaneme do civilizace, dožaduju se dobrýho kafe.
Jenom já, on a milkyway latte. Jo, jsem spokojená.

Ale pro příště.. Rozhledny jsou možná romantický, ale cesta tam rozhodně ne!

A nakonec? Rozhodne se mě, po hromadě kilometrech v nohách, rozcuchanou, propocenou, se špinavýma botama a unavenou, představit tatínkovi.
Tak mě má asi fakt rád. 

pátek 7. srpna 2015

Kosmetický kamarád do deště

Recenzi na tohoto krasavce vám dlužím už hezky dlouho. Ale teď konečně přišel jeho čas. O kom že to dnes bude řeč? No přece o Ricinovém oleji od Saloos.

Doma ho mám už nějaký čas a musím říct, že se stal mým nejlepším kamarádem hned po první aplikaci. Vždycky pomohl, nikdy nezklamal, nedělal neplechu. Prostě kamarád do deště, kterého potřebujete.



Riciňák je vhodný na suchou pokožku, výborně regeneruje a zvláčňuje kůži po zhojených jizvách. Můžete ho naředit řidšími oleji. Velmi vhodný na řasy. Účinné jsou také obklady z teplého ricinového oleje přiloženého na kůži namožených částí těla.

Vyzkoušela jsem všechno. Používala jsem ho neředěný, protože mi nijak jeho hustota nevadí. Pleť krásně vyživil, celkem rychle se vsakuje. Byla po něm taková pružná a vypadala hezky. Ale co oceňuji nejvíc, že mně vážně zbavil flíčků po akné. Stačilo pár aplikací a jsou ta tam. Pozor, asi vás nezbaví jizev přes celou tvář, ale na malé nedokonalosti je to frajer!

Nezapomněla jsem ho aplikovat ani na vlasy. Udělala jsem zábal a nechala hodinu působit. Smýt šel olej z vlasů celkem bez problémů. Byly lesklé, jemné a kadeřnice říkala, že mi rostou nové vlasy, tak bych řekla, že na to je tenhle olej opravdu malý zázrak. Když si vzpomenu, vetřu ho po umytí do mokrých konečků, jsou pak lesklejší a nejsou rozlítané.


A nezklamal ani na namožených svalech. Když jsem si jeden den uhnala svalovou horečku, ihned jsem po něm sáhla. Trošku ho ohřála a přiložila. Ani tady jsem nemusela na výsledek dlouho čekat,

Vím, že si ho slečny hodně chválí i na růst řas a obočí, to jsem ale nezkoušela, protože obočí mám husté a řasy dostatečně dlouhé. Troufnu si ale tvrdit, že by nezklamal ani v tomhle ohledu.

Jediné, co by s ním ještě šlo dělat, je jíst. Ale to bych nedoporučovala ani nepříteli. Jeho silné projímavé účinky jsou všeobecně známé. :-)

čtvrtek 6. srpna 2015

Na dva týdny policistkou

Aby si mohl člověk plnit sny, musí se přestat bát. Musí ztratit zábrany a strach, že se něco nepovede, že něco nemá smysl ani zkoušet, že je to předem ztracené. Je třeba sebrat odvahu, otevřít pusu a udělat něco pro to, aby se sen splnil.

Já jsem si pro ten svůj došla. Strávila jsem dva úžasné týdny na obvodním oddělení Policie České republiky. A už teď můžu prozradit, že na ně budu ještě dlouho vzpomínat. 

Když jde člověk na praxi na takové místo, představuje si adrenalin a ne to, že bude sedět na podatelně a skartovat. Původně se mnou měli přesně takový záměr. Ale s tím jsem se smířit přece nemohla. Pány v uniformách jsem sotva potkávala. ;-)


Tak jsem se s tím nejsympatičtějším dala do řeči. Když se chudák dozvěděl, že jsem ve svém věku neviděla ani jediný díl Harryho Pottera ani Pána Prstenů, vypadal že to s ním sekne a nebo že mi je ihned všechny pustí.
Když za chvíli přišel znova a zachytil můj zoufalý pohled, slíbil, že přinese papíry na skartaci. Za chvíli telefonuje na podatelnu s prosbou, ať mu paní pošle Skartační asistentku. 
Jdu za ním, papírů měl málo. Tak jsem si hned postěžovala. Řekl, že pro mě má jinou práci.
A nechal mě uklidnit mu stůl. 

Byl to jeden z těch lidí, se kterým si povídáte a něco vás k němu táhne. Nejen, že si rozumíte, pořád máte o čem mluvit, ale vidíte v něm něco víc. Něco z něj srší, vy s ním chcete být, ale nevíte co přesně to je.
Bylo mi s ním skvěle. A on jedinej mě k něčemu pustil.

Sedíme u něj v kanceláři a já mu říkám, že chci strašně vidět mrtvoly. 
On už stihl zjistit, že v tomhle ohledu jsem tak trochu morbidní. 
Neváhá ani chvíli a najde mi na netu nějakou databázi, kde mi ukáže tři mrtvoly. Ještě před kliknutím na odkaz se nezapomene zeptat "A nenableješ mi za krk?"
Když ho ubezpečím, že fakt ne. Ukáže mi obrázky. Fakt si to užívám ale uznávám, že vypadají jinak, než bych čekala. Mnohem hůř. 

Další dny už si mě k sobě bral pravidelně, byla jsem jeho pravá ruka a pro všechny osobní asistentka. Mohla jsem díky němu být u výslechu. Byla jsem s ním na třech výjezdech a splnila si další sen.
Vždycky jsem se chtěla projet v policejním autě. To mi splnil. A projet se v policejním autě se zapnutými majáky, vidět jak vám auta na silnici uhýbají. To byl obrovský bonus. 

Ty kecy o tom, jak jsou policajti úchylní a podobně.. Každej chlap je tak trochu úchylnej a uniforma na tom nic nezmění. Jediné co přiznat musím je fakt, že pro sprosté slovo nejdou daleko. Ale o tom si řekneme něco víc v dalším uniformovém článku o tom, jak jsem byla randit s Policistou. 

Zažila jsem tam spoustu věcí, které snad ani publikovatelné nejsou, nedají se napsat tak, aby jste si je náležitě užili i vy. Ale pro mě bylo těchto čtrnáct dní naprosto výjimečných. A ještě teď chodím toho "mého" policistu navštěvovat. A moc ráda!