sobota 26. listopadu 2016

Návrat ztracené pisatelky?

Odmlčela jsem se..
Na dlouhou dobu..

Otázka zní - proč?
Odpověděla bych asi nějak takhle.. Potřebovala jsem zůstat sama se sebou, bez čtenářů, bez komentářů, bez nutnosti psát.. Nastal čas, začít žít svůj vlastní život.. Ne něco, co se mu podobalo, tady na internetu.. Asi jsem v tu chvíli neměla světu co říct..

Nastalo období vyčerpání.. Neustále jsem tu pro někoho byla.. Stačilo zavolat, přišla jsem udělat vrbu, pomoct s cukrovím a nebo zastat funkci doprovodu na obávané nemocniční vyšetření.. Ale najednou tu nikdo nebyl pro mě..

Můj život potřeboval razantní změnu.. Nacpala jsem devatenáct let do dvou kufrů a vyrazila směr Spojené království.. A asi někde mezi blouděním po cizím městě, žehlení cizích triček a čtením anglických pohádek mi došlo, že tohle je přesně to, co jsem v životě potřebovala..

Spálila jsem mosty a začala znova.. Doslova..
Pročistila jsem okruh přátel lidí, co tvrdili, že jsou mými přáteli. Právě tím pocitem naprosté
ztracenosti a osamělosti.. Začala moje samostatnost..

Udělala jsem to, čeho jsem se nejvíc bála a o čem jsem do té doby jen mluvila.. Chytla jsem svůj život pevně do svých rukou a začala ho žít. Já. Ne nikdo jiný.

Cesta po anglických chodnících byla dlážděná mnoha překážkami, neúspěchy a výmoly. A právě to jí udělalo tak speciální a důležitou.

A o tom, jak moc mě to změnilo.. Co všechno jsem si uvědomila.. Jestli bych to podstoupila znovu a jak z toho těžím dnes.. Tak o tom zase příště.. :)