čtvrtek 25. května 2017

Z kačátka labutí..

Bolelo to.. Strašně moc..
Trvalo to bezmála čtyři dlouhý roky.. 
A já to neviděla.. Nevšimla jsem si tý obrovský změny.. Toho pokroku.. 
Až když přišel ON.. 
Ne, nemám na mysli žádnýho dokonalýho prince, díky kterýmu bych nasadila ty růžový brejle a všechny problémy by, jako mávnutím kouzelnýho proutku, zmizely.. Vůbec to nebylo tak snadný a pohádkový.. 

Za tou změnou od úplnýho začátku stál člověk, kterej si ke mně hledal cestu dlouho.. Jak mi řekl až teď, po těch letech, co mě zná.. Vždycky věděl, že ve mně je víc.. Že tam někde uvnitř.. Jsem to sluníčko.. Silná holka, co se nebojí.. Ambiciozní jedinec.. Vlastně.. To říkal vždycky.. Ale já neposlouchala.. Nevěřila jsem mu.. Byly to pro mě jen řeči do větru.. Měla jsem v sobě obrovský blok.. Vždycky jsem sama sobě tvrdila, že nejsem hezká holka.. Že nemůžu být v něčem dobrá.. Že vždycky bude někdo lepší.. Že na něco nemám.. Že nejlepší prostě bude, když zůstanu sedět v koutě na tom zadku a nebudu se do ničeho moc plést.. Pak prostě počkám, až na mě zbyde nějakej ten chlap.. Nebudu se o nic moc snažit, protože na to stejně nemám.. 

A pak najednou.. 
Po tom, co přišlo vyhoření.. Jo, v mých 19ti letech.. Po čtyřech letech makání.. Totálního odevzdání se škole.. Jsem stále jen krok před zkouškou dospělosti.. Stačilo málo.. A měla bych to.. Ale přišly pocity, na který hrozně nerada vzpomínám.. Nechtěla jsem na sobě pracovat.. Neměla jsem motivaci.. Chtěla jsem to všechno zahodit.. Neviděla jsem důvod, proč se snažit.. Systém českého školství mi přišel děsně nespravedlivej.. Nechtěla jsem v tom pokračovat.. 

Zázrakem, kterému dodnes nerozumím, jsem tu zkoušku dospělosti pokořila.. A věděla, že potřebuju změnu.. Že potřebuju zase najít samu sebe.. Protože TOHLE jsem nebyla já.. 
A tak jsem odletěla za "malou louži".. 
Bez peněz.. S obrovským strachem.. Ale i s hromadou odhodlání.. 
Tam přišlo spoustu kopanců.. Ale teď už vím, že jsem je všechny potřebovala.. 
Stačilo půl roku.. Půl roku v jiným prostředí.. S jinými lidmi.. Ale hlavně sama se sebou.. 
A vrátila jsem se jako jinej člověk.. 

Byla jsem to já, ještě v lepší verzi.. 
Ale nevšimla jsem si toho.. 
Pak jsem se měla sejít s NÍM.. Po těch čtyřech letech.. 
Přišel ke stolu, viděl mě a zůstal stát.. Nikdy jsem neviděla takový údiv.. Nemusela jsem říct nic.. On se podíval a viděl TO.. Viděl něco, čeho jsem si já do tý doby nevšimla.. 
Když si sedl a začal se ptát, jak se mám.. Já vyprávěla.. On celou dobu mlčel, na tváři měl ten úsměv, který jsem už dlouho neviděla.. 
Řekla jsem mu úplně všechno.. 
On se na mě pak podíval, těma modrýma očima.. Široce se usmál a řekl "Věděl jsem, že to dokážeš.. Vždycky jsem to věděl.. Je to tady.. Z kačátka se stala labuť"

A pak jsme se společně znovu podívali na ten kus cesty, který jsem ušla.. 
Jak jsem pod tou tvrdou skořápkou našla tu silnou holku..Která teď už ví, že si může plnit svý sny. Že to dokáže. Že může mít svůj vlastní názor. Že nemusí do náruče skákat každýmu chlapovi, kterej se na ní po dvou pivech usměje.. Že má na víc. Že nemusí sedět doma na zadku. 

Abych nikdy nezapomněla..!

A přesně tehdy jsem na sebe začala být pyšná. Teď už se to nebojím říct.. 
Začala jsem si sama sebe vážit. Vnímala jsem tu změnu. A to dělám pořád. 
Vždycky, když mi není nejlíp, vzpomenu si na to, jaká jsem byla.. Co jsem prožila a jaká jsem teď.. 
A děkuju hlavně JEMU, že mi celou tu dobu věřil.. Že nezapomněl.. 
A hlavně.. Že se vrátil.. Že mě pořád stejně podporuje..
A nikdy nezapomenu na ty slzy, co se mu leskly v očích, když se na mě díval a viděl úplně jinou holku.. Viděl tu, ve kterou doufal, že jí jednou uvidí.. 

A pak řekl to všechno, co jsem chtěl.a slyšet celý ty roky.. 
Že vnímá to silný pouto mezi námi dvěma.. Že mi děkuje za to, že jsem ho k sobě tak pustila.. A že tu pro mě vždycky bude.. A znovu opakoval, jak moc je hrdý.. 

Nemůžui do jednoho článku nacpat všechny ty pocity, co jsem měla a mám.. Ale snad jsem alespoň trošku nastínila, jak se věci mají  a jak moc jsem vděčná za to, jak mi všechny ty události otevřely oči.. 

Ale na závěr.. 

Pane učiteli.. 
Moc Vám děkuju! <3