středa 3. července 2013

Friends Forever! :)

Je krásný vědět, že tě mají lidi rádi, že máš někoho, na koho se můžeš kdykoli obrátit. V tvém životě není prázdno. Že existují lidé kterým na tobě záleží a záleží jí na tom, aby ses měla dobře. Tak přesně proto existují přátelé.

Já jsem si strašně dlouho myslela, že jsem špatný člověk. Nějakou dobu jsem vůbec nebyla společenský člověk, chtěla jsem být sama, jela jsem ve všem na vlastní triko a nikoho nepotřebovala. Ale postupem času zkrátka člověk zjistí, že nejde všechno dělat sám, život se nedá zvládat sám. Teda alespoň ten můj ne, občas potřebuju nějakou tu vzpruhu, smích, objetí. A tohle mi přátelé dávají.

Nepouštím si k tělu jen tak někoho, musím člověka poznat, on musí poznat mě, musím mu začít věřit, aby získal přístup do "mého prostoru", aby si zasloužil statut kamaráda, nebo dokonce přítele. Je to běh na dlouhou trať, žádná minutka.

Existují ale lidé, kteří to se mnou vydrželi, já to vydržela s nimi a už si nedokážu představit svůj život bez nich. Nedokážu si představit, že bych trávila čas bez Eby, mé báječné přítelkyně a spolubydlící. Její nápady jsou jedinečné, její úsměv, její obětí. Patří jí velké díky za to, jaká jsem, bez ní bych to nebyla já.

Dalším mým andělem jen Nikitka, člověk který si mě získal po prvních pár dnech na střední škole. Vzala mě takovou jaká jsem, nechce na mě nic měnit, já nechci nic měnit na ní, dokážu s ní prokecat několik hodin a nikdy nám nedojdou témata pro konverzaci. Je to moje sluníčko, za těch několik měsíců už mě má naprosto přečtenou.

Nesmím opomenout ani slečnu TíTo. Báječný blázen. Jen ona si se mnou uspořádá piknik v autobuse. Klidně se mnou jde přes celé město, když na sobě mám špinavé kalhoty. Bere moje bezdůvodné výbuchy smíchu a směje se se mnou.

A nakonec je tu Adelinka. Ta, co chodí ke kadeřnici jíž je má teta. Už před začátkem školního roku jsme věděli, že si sedneme. Ona je stejný blázen jako já. Má bezdůvodné výbychy smíchu se mnou. Každé tajemství je u ní v bezpečí, i když je to neuvěřitelně ukecaný človíček. Dokáže mě urazit a mě při tom vyvolá úsměv na tváři.

Zkrátka a dobře. Děkuji všem svým kamarádům za to, že při mě stojí a omlouvám se, že jsem občas tak strašně protivná, tak strašně náladová. Děkuju, že mě berete takovou, jaká jsem. Že jsme mě neodsoudili i když mám své chyby.

Friends Forever! ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat