čtvrtek 11. července 2013

První setkání s revizorem

Co si budeme povídat, jsem holka z malého města, téměř z vesnice. Proto jsem se rozhodla se na střední školu přesunout do velkoměsta, pokud se Plzni dá tak říkat. S tímto přesunem se spojovalo několik novinek, nejsem sice žádný buran, který by v životě neviděl tramvaj, ale co to je sakra ta Plzeňská karta? A co teprve dva typy lístků na tramvaj, kdo se v tom má vyznat..

Začátkem školního roku, když jsem ještě neměla vystavenou legitku (Plzeňskou kartu) na MHD jsem musela jezdit na ty šíleně drahý a otravný lístky. Ale protože jsem byla ta malá vylekaná holka, vůbec mi nedošlo, že jsou těch lístků dva typy, to až po čase. Jeden byl za 9 kč a druhý za 18 kč. Kdo měl vědět, že se cenově liší podle věku? Já si myslela, že ty levnější jsou přestupní na 15 minut a ty dražší na 30, tak jsem si vesele jezdila těmi levnějšími.

Nakonec jsem tedy zjistila, že lístky nejsou přestupní a že ty levnější jsou pouze do 15 let a pro důchodce. A mně už v té době 15 let dávno bylo.


Jednoho dne jsem vyrazila ven s bratránkem, píchla si ten levnej zelenej lístek a bratránek mě obeznámil s tím, jak to s tou cenou je. Najednou se za mnou vynořil revizor, já viděla jenom ten odznak a nejradši bych vyskočila z tramvaje. Celá rozklepaná mu podám lístek a on začne "Kolik vám je let? Už máte občanku?". Já se na něj suverénně podívám a říkám "Je mi 14, občanku ještě nemám"

Revizor si mě chvíli prohlíží, potom kývne a odchází. Já měla náběh na srdeční příhodu, ale přežila jsem, srdce mi v hrudi dalších 30 minut poskakovalo jako o závod. Ve společnosti revizora jsem byla šíleně vděčná za to, že vypadám mladší než jsem. Takové štěstí jen tak někdo nemá.

1 komentář: