středa 28. srpna 2013

Blogová maminka Evelin

Dnes jsem se rozhodla, že Vám povím takový příběh, který už někteří z vás možná znají, ale pro pár nových návštěvnic bude neokoukaný a neznámý. Jak už napovídá název, moje povídka se bude týkat mě, blogu a mé blogové maminky.

Jednoho krásného dne se mladá slečna jménem Dominika rozhodla, že si založí blog, neměla vůbec tušení co s blogem dělat, jak začít, co psát. No teda dobře, abych jí uplně nekřivdila tak něco málo už o blogování věděla, protože už se dřív o něco jako blog pokusila, ale nemělo to velký úspěch. Ale zkrátka i teď, když si 1.7. 2013 založila ten nový internetový svět s názvem Pelíšek písmenek, byla to pořád začátečnice a potřebovala (potřebuje) občas trošku (hodně) popostrčit (nakopnout).


Od začátku, i v minulých pokusech o blog, jí provázel jeden úžasný človíček s velkým srdíčkem a krásnou dušičkou. Byla to už zaběhlá bloggerka Evelin, která kdo ví jak na Domčin blog přišla. Stala se jejím prvním pravidelným čtenářem, přinášela pochvalu i kritiku. Ona byla ta, co to s Domčou táhla už od začátku, nikdy nad ní nezanevřela a když se vším chtěla seknout, byla to právě Evelin, kdo řekl, že na to má, že něco v té její hlavě najde a jednou z ní bude úspěšná bloggerka.

Nikdo sice nevěří tomu, že z té šedé myšky někde pod kobercem blogové sféry jednou bude úspěšná a uznávaná bloggerka, ale snít se přece může, no ne? :) Třeba se jednou vypracuje k těm vysněným 100 pravidelným čtenářům, třeba taky ne. Úspěch bude i to, když přežije ten pověstný kritický první rok blogování.


Ale to jsem se zase dostala někam jinam. Tenhle článek patří Evelin, dámě, díky které tento blog funguje, protože nebýt jí, tak blog není tam, kde je. Kdyby si mě Evelinka nevzala pod svá křídla, už bych s tím zase dávno sekla a teď nejspíš nesmyslně chatovala na nějaké sociální síti.

Takže Evelinko.. Dovol mi, nazvat tě mou blogovou maminkou. Jsem ráda, že jsi to se mnou nevzdala a stále v tom všem jedeš se mnou, pomáháš, chválíš, kritizuješ. Děkuji za tvou přízeň. Tenhle blog bude navždy tak trochu tvůj, protože ty k němu už prostě patříš. :)
PS: Doufám, že jsem ti udělala nějakou reklamu :D

6 komentářů:

  1. Milá Domi, čtu až teď a jsem dojatá! Moc ti děkuji za krásná slůvka! Moc si jich cením! Děkuji ti :-* :-* :-*

    OdpovědětVymazat
  2. To je milé. :)
    Jak tu na to tak koukám, myslím si, že by se Ti určitě mohlo blogově hezky dařit! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě těší, děkuji za důvěru An. :)

      Vymazat
  3. Teda, to je milé :) Evelinka je vážně zlatíčko, to potvrzuju! :)

    OdpovědětVymazat