úterý 13. května 2014

Když jdu s otevřenýma očima já..

Při posledním článku jsem vás nabádala, abyste přestali po městě chodit s hlavami zabořenými do mobilů a začali si konečně všímat všeho, co se děje kolem vás. Můžete vidět spoustu zajímavých věcí (nebo lidí). Abych ale nezůstala jen u planých řečí, i já se snažím při procházkách nebo cestě do školy/ze školy nekoukat do mobilu, ale sledovat dění kolem.

Jsem zastáncem názoru,že bych měla psát,když mám něco na srdci a mlčet, když nemám co říct. Teď zrovna jsem plná úžasných pocitů štěstí, je mi fajn a chtěla bych vám povědět proč. Říká se, že sdílená radost - dvojnásobná radost (platí to i obráceně - sdílená starost - poloviční starost). ;)

Tak tedy.. Právě jsem se vrátila z další krásné schůzky s mou milou Péťou. Ta už číst ani nemusí, protože stejně všechno ví, jakožto správná drbna jsem jí to stihla říct, ještě než jsme zašly do nejbližší drogerie.:D


Původně jsem na domluvené místo schůzky chtěla jít pěšky, čas mi ale nehrál do karet a musela jsem se obrátit na tramvaj. Z nepochopitelného důvodu jsem první tramvaj nechala ujet a čekala na další. Když jsem tak stála na zastávce, odepsala jsem si na jednu zprávu, periferně jsem viděla postavu procházející před sebou, jak už je u mě zvykem, zvedla jsem hlavu.

K mému překvapení jsem před sebou uviděla úžasně vypadajícího muže, neváhal ani chvíli a mile se usmál, já svůj úsměv oplatila. Čekali jsme tak spolu na zastávce a po chvíli si věnovali ještě jeden úsměv. Po nástupu do tramvaje jsem se na něj párkát podívala.
Udržování očního kontaktu nám šlo vážně skvěle - a prej že to neumím! Chyba! ;)
Nevystupovali jsme ale na stejné zastávce. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych s nim klidně jela dál. Ale Péťa čekala.. (Při sushi mi pak říkala, že jsem měla jet klidně dál, jenom jí napsat zprávu: Jedu s pěkným klukem, nečekej na mě :D Tohle vědět dopředu..:D)
Při výstupu jsme si vyměnili ještě jeden delší úsměv..
Sakra, hned bych se do té tramvaje vrátila!!

Tohle jsou podle mě takové úžasné náhody. Člověk nic nečeká a najednou před sebou má něco úžasného. :) On byl úplně stejný jako já. Když jdu, taky se dívám po lidech a když je mi někdo sympatický, usměju se na něj. Tady v Plzni se ale moc nestává, že by mi úsměv někdo opětoval, lidé jsou často zamračení a někam spěchají.
On překvapil.
A co víc, stejně jako já měl brýle.
No neříkejte mi, že to nejsou dostatečně velká znamení! ;)

Vyfackovala bych sama sebe, že jsem nebyla schopná mu říct alespoň ahoj, nebo z diáře co mám v kabelce vytrhnout papír a napsat číslo, nebo datum dalšího setkání.
Ale na druhou stranu věřím na osud a tak vím, že pokud je to muž mého života, tak se určitě ještě potkáme. A já veřejně přísahám, že jestli se tak stane, opravdu se s ním do řeči dám a nebo "nenápadně" navážu kontakt. :)

Původně jsem chtěla psát ještě o setkání s oblíbeným zpěvákem, které se povedlo minulý týden, ale to si nechám zase na příště. Momentálně jsem ze sebe tímto článkem vyplavila hormony štěstí a je mi pořád úžasně. :)

Jiné, než-li pozitivní komentáře typu - Taky věřím na osud, určitě se ještě potkáte - nepřijímám. Ale vynadat za to, že jsem nic neudělala mi můžete taky. :)

14 komentářů:

  1. Osud? No určitě, něco takového tady musí být :) Všechno se děje z nějakého důvodu. Buď se potkáte v brzké době nebo na sebe narazíte někdy v budoucnu, a budete uvažovat, odkud se znáte ;) Jsem ráda, že jsi spokojená ;) BTW: Já chci na sushiii!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, já tě prostě zbožňuju! :)
      Sushi připisuju na seznam nutných činností při našem setkání..:))

      Vymazat
  2. Mám moc ráda tyhle tvé pozitivní články. I ten obrázek je úžasný! Dělám to podobně jako ty. Když si vzpomenu, zvednu zrak a podívám se po lidech. Občas někomu věnuji úsměv a je vidět, jak třeba staré babičky se rozzáří. Pro mě už to nemusí být krásnej mladej kluk:-)) Ale musím si vzpomenout a sama se snažit, jinak totiž koukám jen po dětech nebo jako stydlivý introvert chodím se sklopenou hlavou. Věřím na OSUD, máš-li ho potakt, pak ho někde potkáš. Taky bych neuměla dát nikomu číslo na ulici.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, ani nevíš jakou mi to dělá radost. :)
      Je krásné sledovat, jak se někteří lidé rozzáří. Děkuju moc! :*

      Vymazat
  3. Zlato držím pěsti, aybs ho znovu potkala. A pak udělej to, co jsem ti řekla. Příště do něj strč :D Úplně jsi dneska zářila a tak to má být! Více takových dní :) Děkuji za naprosto pozitivně nabitý článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se neboj zlato, budu na to myslet, vždycky přijdeš s cennou radou :D Jsem moc ráda, že to na mě bylo tak vidět a bylo ti se mnou fajn. :))

      Vymazat
  4. Na osud nevěřím, ale určitě se potkáte, protože když si člověk něco moc přeje, tak se to podaří. ;) (A ne že to nepřijmeš! :P :D)
    Jinak já se strašně ráda usmívám na ulici na lidi (pokud nejsem v náladě, že bych zabíjela, ale to už se moc nestává... :)) a ze všeho nejraději na staré lidi, protože ty to kolikrát rozzáří... a na děti, protože jsou ještě dost upřímné a bezprostřední, aby úsměv opětovaly. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příjmám, příjmám An! :D ;)
      To máš naprostou pravdu. :)

      Vymazat
  5. Já jsem věděla, že nejsem jediná, kdo má svého "tramvajového kluka"! Ten můj na mě někde v Ostravě určitě čeká, takže samozřejmě věřím s tebou ;) Dokonce máme i ehm... podobné problémy s očním kontaktem a vůbec jsem pěkné tele, takže... řekněme, že se do tebe dokážu docela dobře vcítit :D
    Každopádně jsi mě s tímhle článkem úplně rozzářila, to je mi ale příval pozitivní energie! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš že nejsi :) Tak to mě těší, že jsme na tom tak podobně. I já věřím, že tam ten tvůj je. :)
      Vážně? Tak to jsi mi zvedla náladu! To je to nejkrásnější, když někomu svým jednáním vykouzlím úsměv na tváři. :)

      Vymazat
  6. Jestli bude nějaké příště, tak žádný nenápadný navazování kontaktu :) Hezky pěkně narovinu :)

    Takové setkání vždycky úplně pohladí na duši ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď už se tím taky budu řídit, Klári. :)
      Je to nádherný..:)

      Vymazat
  7. Hele nezoufej, klidně na sebe můžete ještě narazit, taky se mi totiž jednou stala taková náhoda, a taky v tramvaji :D Ale někdy jsou dobré i sociální sítě, protože pak jsem úplnou náhodou narazila na toho kluka tam a tak mi napsal :D Dlouho to byla platonická láska, i když z toho nic nebylo, byl to fajn :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem v tom sama? To mám radost. :) Uvidíme jak to nakonec dopadne. :) Děkuju za optimismus. :)

      Vymazat