sobota 14. června 2014

Tok myšlenek

Mám hroznou potřebu psát..
I přesto, že článek je pro vás naplánovaný na pondělí, dneska mě prsty svrbí celý den a já chci psát.. V hlavě nemám dnes vůbec setříděné myšlenky (možná to bude tím pátým kafem, co už se mi dnes vystřídalo na stole..), nevím co z článku vznikne, ale cítím potřebu vám to všechno sepsat, říct..
Když už jsem u toho, vlastně to celé závisí na mě, já určuji, co se tady objeví a blog je osobní, proto by nikomu nemělo vadit, když se tu čas od času objeví i slátanina v podobě mých pocitů.. Jsem přece taky jenom člověk a občas to všechno potřebuje ven..

Kde bych tak začala..
V první řadě bych chtěla poděkovat vám, čtenářům, blogerkám.. Všem, kdo se pohybujete kolem Pelíšku, máte ho (a mě spolu s ním) rádi a je vám tu fajn. Protože vědomí tohodle všeho je ten nejkrásnější pocit, jakej v sobě už delší dobu mám a vy mě s každou návštěvou, s každým komentářem, se zvyšujícím se počtem pravidelných čtenářů utvrzujete v tom, že to co dělám má smysl, že vás to baví..
Ani nevíte jak moc fajn mi tu mezi vámi je. Kolikrát za den si na vás vzpomenu.. Jak už někde venku chodím a říkám si, že to co vidím by se líbilo téhle blogerce, tohle zase támhle té.. A že o tomhle bych mohla napsat, tohle by vás zajímalo..
Občas si říkám, že na blogu a tady v tom virtuálním světě mám kolem sebe mnohem víc fajn a optimistických lidí než reálně všude kolem..

I když se snažím vás zahrnovat hlavně motivačními a inspirujícími články, občas i já mám chuť zalézt do postele a všechno zlé zaspat, ztratit se na chvíli z tohodle špínou, intrikami a lžemi zkaženého světa.. Ne, vážně nejsem stále takový zapřísáhlý optimista, nechtěla jsem, abyste na tohle někdy přišly a ztratili iluze o mé osobě.. Ale k životu to prostě patří..
I přesto všechno, přes starosti, problémy a krize, kterými si každý z nás občas prochází bych vám ráda řekla, že každá mince má dvě strany, každá karta má rub i líc.. A pokud se vám něco zdá z jedné strany až příliš černé, neřešitelné.. Zkuste to vzít a podívat se na to z alespoň maličko jiného úhlu a s trochou nadhledu.. Když to zkusíte, brzy přijdete na to, že opravdu nic není tak horké, jak se to uvaří a že vše má řešení..

Naučte se v životě myslet na sebe.. Můžete mít dobré srdce, ale nikdy, za žádných okolností nezapomínejte na to, že vy jste ti nejdůležitější.. Na světě je mnoho lidí, kteří dnes myslí pouze na sebe a takových lidí, kteří chodí se srdcem na dlani a pro druhé by se rozkrájeli, budou jen využívat.. A pokud jim to dovolíte, budou to dělat hodně dlouho a pečlivě..
Je také čím dál víc lidí, co zapomínají děkovat.. Všichni se dívají na to, jak jim pomáháte, sledují vaše úspěchy, dívají se na váš spokojený život a mlčí.. Ale jakmile uděláte jednu chybu, stanete se tím nejhorším, o vaší chybě se každý dozví, každý si jí všimne  a ještě dlouho jí budete mít na talíři..


Lidé jsou zlí.. Je jich hodně až se skoro zdá, že je to v dnešní době nějakým trendem.. Každý chce být úspěšný, každý se chce mít dobře a je schopen jít přes mrtvoly.. Začne kašlat na přátele, jen aby z toho co dělá profitoval..
A víte, co mě na tomhle světě mrzí nejvíc? Nebo ne na světě, na lidech.. Že si nechají nějakými manipulátory vtlouct do hlavy jejich názory, nepřemýšlí sami a věří tomu, co slyší kolem.. A hodně často to bývají lživé informace, pomluvy.. Je ale zkrátka jednoduší chytit se první informace, kterou slyším, než se zvednout a zeptat se toho, koho se to týká, požadovat vysvětlení..

Tak pro dnešek dost depresivních řečí..
I přes tak pesimistický článek plný srdečních výlevů vám chci popřát krásný zbytek víkendu, usmívejte se..:)

12 komentářů:

  1. Zas tak depresivní to ale nebylo. Já myslím, že článek je celkově velmi pravdivý. ;)
    Nejdůležitější pro člověka musí být vždycky on, jinak to bude fungovat jen velmi těžko. :)
    Takže měj rozhodně taky krásný zbytek víkendu. A hlavu vzhůru. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že to nakonec zas tak depresivně nepůsobilo, An. :) Taky mě těší, že souhlasíš, díky. :)
      Velké děkuji! :*

      Vymazat
  2. Jsem poměrně překvapená, jak moc mi mluvíš z duše ;) a nejenom tímhle článkem.

    OdpovědětVymazat
  3. Čteš mi myšlenky? Ex tak strašně "miluje" své děti, že jim nedává nic k svátku k narozeninám, že si koupil dům, lítá si na dovolenou, jezdí po výletech a dokonce požádal o snížení alimentů, aby se ON měl dobře. Že jeho děti trpí a strádají? Co je mu po tom, že... Taky si snažím říkat, že nic se nejí tak horké, že se to nějak vyřeší, že nám ty alimenty přece nemohou snížit, ale znáš to - největší ....mají největší štěstí... Ano, a i přesto jsem pořád optimista a snažím se být vděčná za to co mám a být svým dcerám, které se trápí, oporou... Mám tě ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, četla jsem na FB a ani nevíš, jak moc Ti rozumím a jak moc je tvoje momentální situace podobná té mé.
      Ale my to zvládnem a já věřím, že spravedlnost nakonec vyhraje.. Taky Tě mám moc ráda! :*

      Vymazat
  4. Pod to bych se klidně podepsala. Nutno dodat, že jsem ještě před nedávnem (asi rokem), byla ve fázi, kdy jsem na sebe zapomínala. A podřizovala se a dělala spoustu věcí pro ostatní. Pak se mi to jednoho dne vymstilo, a od té doby u mě proběhla "sobecká" změna. Prostě už se nepo*** když někdo pískne. Někteří manipulátorští "kamarádi" mi tohle vyčítají, že to není dobrá změna, ale ostatní uznávají, že tohle konečně jsem já.

    I já mám dny, kdy bych z postele nevstávala, zastřela závěsy a prospala týden. Neboj, zase přijde nějaký impuls, který Tě nakopne! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, já pořád říkám, že jsi moje starší kopie..:) Velká pochvala tobě za změnu, kterou jsi udělala. Já byla právě ten jedinec, co by se rozkrájel pro ostatní a skákal přesně tak, jak si oni pískali, zapomínala jsem na sebe.. Ale je to pár měsíců zpátky, co se mi tohle všechno začalo pěkně mstít a tak se snažím bejt i já trochu sobec a myslet na sebe..
      A co se týče manipulátorských kamarádů, víš co se říká - Lidé ti začnou říkat, že ses změnila, až přestaneš dělat to, co oni chtějí. ;)

      Děkuju! :)

      Vymazat
  5. Já jsem zas nedávno přemýšlela, že když je tolik blogerek, tak určitě nějaké potkávám i třeba když chodím po městě. A jestli to jsou zrovna takové ty pipiny, co stojí za rohem a každého pomlouvají a myslí si o sobě bůh ví co, tak potěš koště... navíc mě taky zaujalo to, že si třeba s někým takhle vzájemně sleduju blog, ale kdybych například tu dotyčnou potkala někde venku a viděla jak se chová, tak bych nikdy neřekla, že někoho takového můžu sledovat a třeba mít v blogerské scéně ráda.. jen mě to tak napadlo, protože často potkávám hodně slečen, které vypadají a oblékají se jako blogerky a vždy přemýšlím, jestli zrovna tahle nemá blog a neprezentuje se touto formou..
    Nad tím jsem zas přemýšlela já.. a docela mě to pořád drží, tahle myšlenka.. Určitě tím nechci někoho urazit, to vůbec ne a ani o sobě netvrdím, že jsem dokonalá - to už vůbec. Jen jsem napsala svou myšlenku, která mě napadla po dočtení tohoto článku a nad kterou jsem už několikrát přemýšlela..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moni, i tohle je hodně zajímavá myšlenka a určitě stojí za to, se nad tím chvíli pozastavit a popřemýšlet. Protože kdo ví, koho kolem sebe máme a koho potkáváme. :) Ale zase si myslím, že člověk se ani na internetu nemůže stále přetvařovat a reálně pak vypadat a chovat se úplně jinak, to, řekla bych, není tak úplně v lidských silách..

      Vymazat
  6. Asi jsme tady vážně nějak propojení, protože i já naprosto chápu, jak to myslíš a jak se cítíš. Pravdou je, že tady společně vytváříme prostředí jaksi přátelštější a optimističtější, než je to v reálném životě. Ale i kdyby. Já mám prostě radost, že aspoň někde dokážou být lidé vůči sobě slušní :)

    Nicméně, tím odstavcem, který mě zasáhl úplně nejvíc, je ten, jak lidé zapomínají děkovat. A chválit. Bohužel to mám doma a hodně mě to trápí. Je to můj taťka - vyloženě se na mě jenom dívá, jak existuju, jak po sobě automaticky následují úspěchy - jedničky ve škole, maturita, přijetí na vš... Nebo mu jen s něčím pomůžu na pc, uvařím oběd. Že bych ale za cokoliv od něj někdy slyšela dík, slovo uznání? Ne. Nemyslím si, že je to ode mě nějak namyšlené nebo nevhodné, toužit po tak jednoduché věci.
    Ale naopak, když mi něco nejde, například řízení auta, tak to předhazuje při každé příležitosti a baví na návštěvách společnost tím, jak jsem nezastavila na "stůj, dej přednost v jízdě"...
    Původně jsem teda žádný takový depresivní výlev neplánovala, ale někde to vyventilovat musím, na blog to dát nemůžu, protože tam chodí číst moje mamka ;). Mimochodem, ta mi všechno, čeho se mi nedostává od taťky, vynahrazuje dvakrát - ve výsledku se na ni potom upínám a mám ji ráda o to víc, čím nesnáším taťku. Tak.

    Ale určitě se usmívat budu a moc ti děkuji za krásná slova, nejenom ta dnešní, ale za všechny další články.

    Zase bude dobře! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markétko, ty se vždycky vytasíš s tak neuvěřitelnýma slovama..
      Taky si občas myslím, že jsme tu nějak propojení, je mi tu fajn, přijde mi, jako že ty lidi tady znám, oni znají mě.. A pravda, všichni jsou tu optimističtí a přátelští, toho si nesmírně vážím.

      Přesně vím, o čem mluvíš a jak se cítíš.. S námi taťka nežije, občas zavolá a zajímají ho jen ty úspěchy, za neúspěchy následuje silné pokárání.. Nikdy žádná pochvala, úspěchy jsou přece samozřejmostí.. Ale smutné je, že ta podpora se mi nedostává ani od té mamky.. Ale tobě to moc přeji! Všechno zvládneš..:)

      Bude dobře, děkuju Markétko..:) Já děkuji za krásný komentář..:)

      Vymazat