středa 30. července 2014

Jako servírka? Už nikdy!

Bez peněz už se dneska nikdo z nás daleko nedostane. A k penězům se ve většině případech dostaneme prací (když teda nemáme zazobanýho strejdu, kterej bankovkama utírá rozlitý kafe a peníze nám bude do kapes strkat pro naše hezký oči a nebo proto, že už neví co s nima..)

A tak jsem se i já dostala do bodu, kdy jsem si nějaký ty money tvrdou prací vydělat musela, protože maminka vám v určitým věku to kafe a sushi třikrát týdně dotovat přestane..

Najít brigádu nebylo těžký.. Malá vesnice a letní kemp, kde pracuje mamina..
No jasně, vždycky jsem chtěla dělat servírku, je to fajn práce, samý dyška..


Stačilo pár směn, abych pochopila, že lidi si myslej, že servírka je robot s rychlýma nohama a deseti rukama, ke který si můžou dovolit naprosto všechno.
Přijde chlap, pozdrav je pro něj zjevně sprostý slovo (stejně jako poděkování), nervózně si rukou klepe o bar a při milé omluvě, že pivo pění mě pohledem probodává, peníze po mě skoro hodí a odchází.

Na týhle letní brigádě se taky rozplynul můj německej sen.
V jeden den přijelo třicet Němců. Hned po příchodu, když z celkovýho počtu pozdravili dva, mi bylo jasný, že to s nima nebude jednoduchý.
Vy sotva stíháte chytat slova jednoho Němce a v hlavě si překládat, co že to k tomu jídlu chce a on do toho začne mluvit druhej (v horším případě i třetí).
Do lístku píšete na půl česky a na půl německy, kuchař padá do mdlob, když mu přinesete papírek s třiceti jídlama, nesmyslnýma zkratkama v čecho-němčině, který už neumíte rozluštit ani vy sami.
Německej borec taky celou dobu bez servítek zkoumá váš výstřih a při odchodu mu přijde normální plácnout vás po zadku se slovy "Du bist schönes Mädchen"
A přesně v tý chvíli bych mu s chutí jednu vrazila do toho falešnýho úsměvu. Ale teď nasazuju úsměv já a s "Danke" odcházím. A teprve za barem začnou padat český nadávky.

Ale nebylo to jen o nadržených a nepříjemných Němcích..
Majitel kempu  je (sice 40ti letej) sexy chlap.. Pracovat s někým takovým je radost.
Jeden den už jsem večer fakt padala na hubu únavou, usínala za pochodu a sčítání útraty hostů mi dělalo takový problémy, že i na 3x12 jsem musela použít kalkulačku.
Vzal to chvíli za mě a povídá "Hele Domi, máš nějakýho frajera?"
"Proč se mě na to ptáš?"
"Mě to zajímá, ne.."
"No teď nemám.."
"Jo jakože dneska jo? Koukej kolik je venku borců.."
"No a co já s tim?"
"Běž nějakýho sbalit, já ti tady půjčím klíče od volný chatky, máma tady neni, tak buď v klidu.."


Občas jsem se tam i zasmála a dobře pobavila. Jsou lidi, co si s váma pokecají, usmějou se umí dobít energií. Ono je to občas potřeba, celej den jste na všechny milá, vaše problémy tam místo prostě nemaj.. Ale na vás si zlost může vylít každej (a často to dělá). Takže takovej úsměv a pár vlídných slov fakt umí potěšit.

Neříkám, že to tam bylo vždycky zlý..
Ale těch pár chvil upřímnýho smíchu nebo nezávaznýho flirtu s borcem na baru mi za ty nervy fakt nestojí...

Tak se prosím vás taky občas na barmana nebo servírku usmějte a berte v potaz, že i on je jenom člověk. :)

zdroj, zdroj2

5 komentářů:

  1. Bobku, to jsou zážitky. Hlavně ti Němci! Tohle německé chování mě fakt vytáčí, ať už jsem na dovolené nebo v práci na projektu. Dle mé zkušenosti je většina arogantní. Brigády jsou téměř všude o hubu, moje první byla na benzíce umývání oken tankujícím autům :D

    OdpovědětVymazat
  2. S těmi Němci to asi bylo nepříjemné... Já bych servírku taky nemohla dělat, na to totiž nemám ráda lidi, kolikrát mi na rozčílení i stačí jen jet autobusem. :)) Navíc maminka jednu dobu dělala servírku, ale potom, co jí nějací 16 letí frajírci vyhrožovali, že jí dají na budku, když jim to pivo nenalije, tak toho raději nechala... Už jen proto bych to asi taky nedělala.

    OdpovědětVymazat
  3. O iluze přicházím téměř v každým zaměstnání, takže furt doufám, že vyhraju Sportku. Taky jsem si naivně myslela, že servírka je boží job, no bylo to spíš trágo a protivný/nadržený dementi, přesně jak popisuješ. Ale stejně na to vždycky zapomenu a nechám se přes léto do ňáký hospody uvrtat, hehe.

    OdpovědětVymazat
  4. Joo, tak tohle znám... A ti němci :-D. No jako směju se, ale oni jsou vážně šílený a navíc neskutečný čuňata. Člověk ale nemusí chodit nikam daleko, i když třeba obsluhuješ svoje kamarády a známé o kterých si myslíš že jsou v pohodě... A ono to tak úplně není... V tu chvíli jsi totiž prostě obsluha, tak koukej kmitat... Je škoda, že lidi ztrácí úctu k jiným a neumí ani zabučet, natož poděkovat. Jo, je to hnus. Tak si aspoň vydělané peníze pořádně užij, ať to stojí za to! :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem o iluze v žádný práci nepřišla. Nikdy jsem ty iluze valný neměla :)) Ale teď prahnu po děsně perspektivním jobu, kterej mě bude bavit, živit, bude za božský prachy a budou tam skvělí kolegové. Chodím na pohovory a sním dál... :)))

    OdpovědětVymazat