pondělí 20. října 2014

Že bych dospívala?

Ježiši neděste se.
Tenhle článek fakt nebude o všech těch fyziologických změnách a procesech probíhajících na těle každého z nás v období dospívání. Za prvé vy všichni už víte co to obnáší a za druhé už to mám snad za sebou (teď už jenom přibírám, ale to s dospíváním nemá nic společnýho, za to může ta plná polička sušenek a výtah).

Takže k tématu.
Osmnáctý narozeniny se blíží rychlostí blesku, takovej ten velkej zlomovej okamžik, kdy už bude všude jen můj podpis (konečně bych se měla nějakej pěknej naučit), nebudu ke všemu potřebovat svolení svých rodičů, pojedu za sebe.. Co si nadrobím, budu si muset sníst sama, průšvihy za mě nikdo žehlit nebude.

Ale mám tak trochu pocit, že to není úplně tak, že se v den svých osmnáctých narozenin člověk ráno probudí, v hlavě mu něco cvakne a on najednou začne přemýšlet úplně jinak, jako dospělej.. Že bude najednou ten život jinej..
To asi ne, že jo.. 

zdroj
Začínám mít dojem, že dospívám.. 
Já tak úplně nevim, jestli se mi to líbí nebo ne.. Je to divný..
Ale najednou se ke mně i moji rodiče chovají jinak.. Do ničeho mě nenutí, najednou říkají "Jsi dospělá, rozhodni se sama.." Možná vám to přijde směšný, ale tuhle větu jsem včera slyšela poprvé.. Vždycky mě do všeho tlačili, často rozhodovali za mě.. A teď bylo rozhodnutí čistě jenom na mě.
A já už začínám rozlišovat, co bych měla udělat, co bych měla ve svým životě změnit, jak se chovat.. A vím, co je a není pro mě dobrý..

Už nechci, aby ze mě všechno zařizovali moji rodiče, radši vezmu telefon a (i přes fobii z telefonování s cizími lidmi) si věci zařídím sama. Protože pak mám přehled o tom, co se děje a co bude. A přijde mi to mnohem lepší, než se spoléhat na to, že to za mě někdo zařídí a vyřeší.

A tohle je podle mě ta slavná dospělost.
To datum v občance, který říká prodavačce, jestli mi to víno může nebo nesmí prodat.. Neznamená vlastně vůbec nic.. Získávám úplnou svéprávnost a můžu upsat duši ďáblu. Ale jak na tom jsem mentálně, jak se o sebe dokážu postarat, jak vnímám věci.. To nemá s věkem nic společnýho..
Někdo jsme myšlenkově na vysoký úrovni třeba už v 15ti letech a někdo na tu "úroveň dospělosti" nedosáhne ani ve 20ti.

Já už teď nečekám na to, než se někdo z mýho okolí rozhoupe a něco za mě zařídí.. Zjistila jsem, že bych se v některých případech třeba nemusela dočkat.. A nebo že to většinou udělá jinak, než bych já chtěla.. Ale dřív jsem neměla odvahu na to, jít a začít konat sama za sebe..
A teď ji najednou mám. Beru věci do vlastních rukou a dělám je za sama za sebe. A nesu si i následky, na nikoho je neházím.

Takže jo, asi dospívám..?

8 komentářů:

  1. :D no to mi rodiče opravdu nikdy neřekli, jsi dospělá rozhodni se sama :D mě spíš pořád říkají pravý opak. Dělaj ze mě ještě skoro ve 22 dítě, což je strašný, ale možná je to tím, že jsem je nikdy neposlochala a vždycky si dělala, co chtěla :D vlastně dělám stále. No troška té nostalgie, moje 18 byly ty nejpovedenější narozky v mým životě :) Sice už mi 18 není nějaký ten pátek, ale stále se tak cítím. Navíc mě všichni tipují tak na 17-18 všude po mě chtějí občanku a když mě zastaví policajti v autě tak se ptají jestli mám vůbec řidičák :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele buď ráda! :D Alespoň budeš i ve třiceti pořád vypadat na dvacet. :D

      Vymazat
  2. Ano, tak se pozná že jsi dospělá. Já jsem si vždycky naivně myslela, že to je podle toho, kdy ti vyrostou prsa. A ty mi nenarostly nikdy, takže bych si asi ještě kapík počkala :D A no stress, s tím se nějak srovnáš ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak, tohle je první fáze "poznání", druhá fáze bude přestěhování se a to je ještě lepší, finanční nezávislost je oficiální stvrzení dospělosti! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže odškrtávám první fázi a už se těším na ty další! :)

      Vymazat
  4. Mám z tebe radost. Je fajn umět se překonat a zatelefonovat, i když máme fobii z telefonování, nebo se nám nechce. On to za nás stejně nikdo stejně neudělá. Čím dřív se to dítě naučí, tím lépe. A ty víš, co chceš, víš, co je správné, nasloucháš svému srdci a určitě se neztratíš. Kéž by podobně jednou smýšlely mé dcery. Je úžasné pozorovat tvůj růst a tvé pokroky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, nikdo to za nás neudělá. Zlatíčko, když mají tvé dcery takovou maminku, jakou jsi ty, budou to úžasné bytosti a budou smýšlet ještě mnohem lépe než já. :)

      Vymazat